📖 Úvod
Hnutí Sturm und Drang, česky Hnutí bouře a vzdoru, bylo vlivným literárním a uměleckým proudem, který se rozvíjel v Německu v období přibližně od konce 60. let 18. století (kolem roku 1767 či 1770) do poloviny 80. let 18. století (asi 1785). Jedná se tedy o krátké, ale intenzivní období na přelomu osvícenství a raného romantismu. Jeho primární působností byla německá jazyková oblast, a to především na území tehdejších německých států, vévodství a knížectví, které v té době ještě nebyly sjednoceny do jednotného státu.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Hnutí Sturm und Drang bylo komplexní a odráželo dobové napětí v Evropě. V politické rovině převládaly v německých zemích absolutistické monarchie a knížectví, často ovlivněné ideály osvícenského absolutismu, který sice přinášel reformy, ale zároveň udržoval pevnou hierarchickou strukturu a omezoval individuální svobody. Německo bylo rozdrobené, chyběl silný centrální stát, což vedlo k pocitu provinčnosti a nespokojenosti u mladé inteligence. Společensky se hnutí zrodilo v době vzestupu měšťanstva, které sice ekonomicky sílilo, ale stále bylo politicky a společensky utlačováno dominantní aristokracií a starými feudálními strukturami. Touha po společenské emancipaci, uznání a odmítnutí starých konvencí byla palčivá. Mnozí mladí lidé, včetně literátů, se cítili omezeni a frustrováni strnulými společenskými pravidly a absencí příležitostí k uplatnění vlastní originality. Filozofické pozadí je klíčové pro pochopení jeho ideálů. Hnutí se rodilo jako silná reakce proti jednostrannému racionalismu a didaktičnosti vrcholného osvícenství, které zdůrazňovalo rozum, řád, uměřenost a univerzalitu, často na úkor citu a individuality. Vymezovalo se také proti klasicistní estetice, zejména té francouzské, která lpěla na pevných pravidlech, antických vzorech a rozumné kontrole vášní. Naopak, silně navazovalo na myšlenky Jeana-Jacquese Rousseaua, zejména jeho důraz na přirozeného člověka, návrat k přírodě, primát citu a intuice nad rozumem, a jeho kritiku civilizačního úpadku. Dále se inspirovalo Johannem Georgem Hamannem, který zdůrazňoval intuitivní poznání, víru a cit jako základ kreativity, a Johannem Gottfriedem Herderem, který propagoval myšlenku národního ducha (Volksgeist), význam lidové poezie a historické individuality kultur. U vzniku a rozvoji hnutí stála skupina mladých, radikálních intelektuálů a literátů. Za jednoho z nejvýznamnějších mentorů a teoretiků je považován Johann Gottfried Herder, který svou kritikou osvícenství a obhajobou citu a individuality ovlivnil celou generaci. Mezi klíčové postavy patřili raný Johann Wolfgang von Goethe (autor děl jako „Utrpení mladého Werthera“ a “Götz von Berlichingen“), raný Friedrich Schiller (autor “Loupežníků“), Jakob Michael Reinhold Lenz (autor dramatu “Vojáci“), a zejména Friedrich Maximilian Klinger, jehož drama “Sturm und Drang“ (Bouře a vzdor) z roku 1776 dalo celému hnutí jeho název. Tito autoři tvořili jádro “geniálního období“ německé literatury.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Hnutí Sturm und Drang byly revoluční a diametrálně odlišné od převládajících estetických konvencí. Středobodem bylo absolutní zdůraznění citu, vášně, individuality a neomezené svobody lidského ducha. Autoři se soustředili na zobrazení vnitřního světa, psychiky a emocionální bouře jedince. Kultivovali ideál „génia“ – nespoutané, originální osobnosti, která se řídí vlastními vnitřními zákony, nikoli vnějšími pravidly a konvencemi. Typickými tématy a motivy byla intenzivní, často tragická a nešťastná láska, silné přátelství, neúprosný konflikt jedince se společností, tyranií a společenskými normami. Velký důraz byl kladen na touhu po svobodě, revoltu proti autoritám, a to jak politickým, tak společenským. Příroda byla často zobrazována jako odraz vnitřního stavu hrdiny – bouřlivá, majestátní, nespoutaná, zrcadlící jeho vášně a dilemata. Dalšími motivy byly smrt, osudovost a fascinace historickými postavami, které sloužily jako vzory vzpoury a hrdinství. Obraz typického hrdiny byl ztělesněním „génia“: jednalo se o citlivou, vášnivou, bouřlivou a často tragickou postavu, která se vzpírá společenským konvencím, je osamělá, nepochopená, idealistická a často končí tragicky – sebevraždou, vyhnanstvím nebo společenským ztroskotáním. Může to být šlechtic i prostý člověk, historická postava (např. Götz von Berlichingen) nebo současník (např. Werther). Obvyklé prostředí bylo různorodé: nespoutaná příroda (lesy, hory, bouře), idylický venkov (jako únik před civilizací), ale i měšťanské prostředí, které však bylo zdrojem konfliktů a omezení. V dramatech se často objevovalo i historické prostředí. Konflikty byly převážně vnitřní i vnější: jedinec versus společnost, cit versus rozum, svoboda versus konvence a tyranie, vášeň versus povinnost a morálka. Jazyk a styl byly vysoce emocionální, expresivní, dynamické a plné patosu. Používaly se silné восклики, citoslovce, bohaté metafory a hyperboly k vyjádření nespoutaných emocí. Na rozdíl od uhlazeného klasicistního jazyka se často objevovaly hovorové prvky, lidové výrazy a dokonce i dialektismy, což dodávalo textu autentičnost a bezprostřednost. Kompozice byla volnější, často porušovala klasicistní pravidla, zejména v dramatu, kde se opouštěly aristotelovské jednoty času, místa a děje. Objevovala se fragmentárnost a nekonvenční struktury. Vyprávěcí postupy byly vysoce subjektivní, často v ich-formě, s velkým důrazem na vnitřní monolog, dopisy (epistolární román) a deníkové záznamy, což umožňovalo hluboký vhled do psychiky postav. Nejčastější literární žánry či podžánry zahrnovaly: Drama, které bylo pro Sturm und Drang klíčové – tzv. „drama génia“ nebo historická dramata s hrdiny vzpírajícími se osudu a společnosti (např. Goethův “Götz von Berlichingen“, Schillerovi “Loupežníci“, Klingerův “Sturm und Drang“). Román, zejména epistolární román, který byl ideální pro zobrazení vnitřního světa a emocionálních prožitků (nejvýznamnější je Goethův “Utrpení mladého Werthera“). A lyrická poezie, která byla vysoce subjektivní, oslavující přírodu, lásku, svobodu a genialitu (raná lyrika Goetha a Herdera). Doplňkově pak teoretické eseje a kritiky vyjadřující estetické a filozofické názory hnutí.
👥 Zastupci
Hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor) bylo významným německým literárním proudem v druhé polovině 18. století, které předznamenalo romantismus a odmítalo racionalismus osvícenství. Mezi nejvýznamnější světové autory tohoto směru patří především Němci, jelikož se jednalo o ryze německé hnutí, a v české literatuře proto nenajdeme přímé představitele. Johann Wolfgang von Goethe je klíčovou postavou tohoto období, jeho román “Die Leiden des jungen Werthers“ (Utrpení mladého Werthera, 1774) je manifestem citovosti, individualismu a tragické vzpoury proti společenským konvencím, a ukazuje tak typickou osudovou vášeň a zoufalství, které charakterizují směr. Jeho drama “Götz von Berlichingen mit der eisernen Hand“ (Götz z Berlichingen, 1773) zase představuje rebelského, svobodomyslného hrdinu vzdorujícího feudálnímu řádu, což ztělesňuje idealizovanou postavu geniálního jedince, který stojí nad zákony společnosti. Dalším významným autorem je mladý Friedrich Schiller, jehož raná tvorba silně rezonuje s ideály Sturm und Drang, zejména drama “Die Räuber“ (Loupežníci, 1781), které je plné vášnivých konfliktů, vzpoury proti útlaku a oslavuje absolutní svobodu a bratrství, čímž ilustruje typické téma morálního dilematu a revolty. Friedrich Maximilian Klinger je autorem, po němž byl směr pojmenován; jeho drama “Sturm und Drang“ (původně “Wirrwarr“, 1776) je plné divokých emocí, zmatku a násilí, a skvěle zachycuje intenzitu a iracionalitu lidských vášní, které směr vyzdvihoval. Jakob Michael Reinhold Lenz je dalším významným představitelem, jehož drama “Die Soldaten“ (Vojáci, 1776) kriticky zobrazuje společenskou morálku a osud mladých žen ve světě vojáků, čímž ukazuje syrovou realističnost a tragickou osudovost, typickou pro tento proud. Jeho dílo “Der Hofmeister oder Vorteile der Privaterziehung“ (Domácí učitel aneb Výhody soukromého vzdělání, 1774) zase satiricky odhaluje pokrytectví a zkázu, kterou soukromá výchova může přinést, a je příkladem kritického pohledu na vzdělávací systém a společenské konvence. Christian Friedrich Daniel Schubart, básník a publicista, se svými baladami a hymnami plnými patosu a volání po svobodě, jako je “Die Fürstengruft“ (Knížecí hrobka), podtrhuje emocionální a buřičský charakter hnutí. Heinrich Leopold Wagner se svým dramatem “Die Kindermörderin“ (Vražedkyně dětí, 1776) také zřetelně spadá do tohoto proudu, neboť se zabývá tíživým sociálním tématem a osudem padlé ženy, což reflektuje zájem Sturm und Drang o temné stránky lidské existence a společenské nespravedlnosti.
📈 Vývoj
Hnutí Sturm und Drang vzniklo v Německu v polovině 60. let 18. století jako reakce na chladný racionalismus osvícenství a strohou pravidla francouzského klasicismu, čerpající inspiraci z myšlenek Jeana-Jacquesa Rousseaua o návratu k přírodě a svobodě individuality, a ovlivněné Johannem Gottfriedem Herderem s jeho důrazem na genius, lidovou poezii a národní svébytnost. Období vrcholu nastalo mezi lety 1770 a 1785, označované také jako „Geniezeit„ (Doba géniů), kdy se mladí autoři, plní nespoutané tvůrčí energie, soustředili kolem postav jako byl mladý Goethe ve Štrasburku a Frankfurtu. Charakteristickými rysy tohoto období byla oslava genia, svobody, individuality a přírody, emocionální intenzita, subjektivita, patos, bouřlivá citovost a tragický heroismus, stejně jako rebelie proti společenským normám a autoritám. Jazyk byl často divoký, plný výkřiků a interjekcí, odrážející vnitřní neklid a vášeň. Postupný ústup hnutí nastal v polovině 80. let, kdy se mnozí z jeho původních protagonistů, zejména Goethe a Schiller, začali odvracet od radikálních pozic a přecházeli k umírněnějším formám, vedoucím k Výmarské klasicismu, který se vyznačoval snahou o harmonii, objektivitu a hledání univerzálních ideálů. Tento posun byl často dán jejich osobní zralostí, rozčarováním z politického radikalismu, nebo snahou o estetičtější a vyváženější umělecké vyjádření. Raná fáze byla charakterizována spontaneitou a syrovou energií, zatímco pozdní fáze (pokud ji vůbec lze vydělit, spíše se jedná o přechod) již nesla známky vlivu blížícího se klasicismu a raného romantismu, ačkoli základní emoce a téma individualismu zůstávaly silné. Sturm und Drang bylo převážně německé hnutí, což z něj činí specifickou “národní variantu“ v rámci širšího evropského preromantismu; neexistují významné regionální varianty uvnitř Německa, spíše se lišily jednotlivé autorské osobnosti. Z žánrového hlediska dominovalo drama, které umožňovalo vyjádřit silné konflikty a vášně, ale důležitou roli hrála i lyrická poezie a romány, jako je “Werther“, které zkoumaly hlubiny lidské duše a citů.
💫 Vliv
Vliv Sturm und Drang na pozdější literaturu a umění byl obrovský a dalekosáhlý, a to především v Německu, ale i v celé Evropě. Přímo z něj vycházelo německé rané romantismus (např. autoři jako Novalis, E.T.A. Hoffmann, bratři Schlegelové), které rozvíjelo témata subjektivity, emotivity, přírody, tajemna a iracionálna, přičemž stavělo na základech položených Bouří a vzdorem. Směr ovlivnil i širší evropský romantismus, s jeho důrazem na individuální hrdinství, vášeň a rozervanost duše. Prvky Sturm und Drang lze nalézt také v realismu a naturalismu 19. století, zejména v jejich zájmu o sociální problémy, surové emoce a zobrazení tragických osudů obyčejných lidí, a dokonce i v expresionismu počátku 20. století, s jeho intenzivními emocionálními projevy a subjektivním ztvárněním vnitřního světa. Autoři jako Victor Hugo ve Francii nebo Lord Byron v Anglii čerpali inspiraci z hrdinů bojujících proti osudu a společnosti. V době svého vzniku bylo hnutí přijímáno velmi rozporuplně. Na jedné straně bylo chváleno pro svou svěžest, autentičnost, originalitu a odvahu postavit se zavedeným konvencím a francouzské nadvládě v kultuře, představující skutečně německého ducha. Mladá generace v něm viděla vyjádření svých tužeb a nespokojenosti. Na druhé straně se setkalo s ostrou kritikou ze strany konzervativních kruhů a osvícenských myslitelů, kteří jej označovali za surové, neotesané, nemorální, chaotické a nebezpečné pro společenský řád. Zejména „Utrpení mladého Werthera“ vyvolalo skandál a bylo kritizováno za glorifikaci sebevraždy, což vedlo k jeho zákazu v několika zemích (např. v Lipsku a Dánsku) a k obavám z tzv. “Wertherova efektu“, kdy mladí lidé napodobovali Wertherovu sebevraždu. Také Schillerovi “Loupežníci“ vzbudili kontroverzi pro své téma vzpoury a anarchistických tendencí. Dnes je Sturm und Drang vnímáno jako zásadní a neopomenutelná etapa v německých a evropských dějinách literatury, most mezi osvícenstvím a romantismem, který otevřel cestu k modernímu pojetí individuality a subjectivity. Jeho význam je uznáván pro průkopnické zkoumání lidské psychiky, emocí a sociální kritiky. Díla Sturm und Drang jsou stále živá a inspirativní. “Utrpení mladého Werthera“ se dočkalo mnoha filmových, divadelních a operních adaptací (například slavná opera Julese Masseneta “Werther“), které znovu a znovu oživují jeho tragický milostný příběh a psychologickou hloubku. “Loupežníci“ jsou stálou součástí repertoáru německých divadel a inspirují režiséry k novým interpretacím tématu vzpoury a spravedlnosti. Také Goetheho “Götz von Berlichingen“ byl adaptován. Témata jako vzpoura proti autoritám, intenzivní prožívání emocí, hledání svobody a tragické konflikty s vnějším světem rezonují i v současném umění a kultuře, což dokazuje trvalou relevanci tohoto krátkého, ale vlivného literárního proudu.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Hnutí Sturm und Drang na Rozbor-dila.cz →