📖 Úvod
Vysoká fantasy (High Fantasy) je podžánr fantasy literatury, který se primárně rozvíjel od poloviny 20. století a pokračuje intenzivně do 21. století. Jeho kořeny sahají sice hlouběji do mytologie a legend, ale jako samostatný a dominantní směr se etabluje až ve 20. století. Geograficky se rozvíjel především v anglicky mluvících zemích, zejména ve Velké Británii a USA, odkud se poté rozšířil do celého světa a získal globální popularitu.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku high fantasy je úzce spjato s událostmi 20. století. Po hrůzách dvou světových válek, nástupu totalitních režimů a následné studené války, která hrozila globální katastrofou, pociťovala západní společnost hlubokou deziluzi a hledala smysl i morální kompas v komplexním a často cynickém světě. V tomto kontextu se objevila potřeba epických příběhů s jasně definovanými morálními hodnotami, které by reflektovaly archetypální boj dobra a zla, ale zároveň poskytovaly únik a naději. Klíčovou postavou a obecně uznávaným zakladatelem moderní high fantasy je J.R.R. Tolkien, jehož díla „Hobit“ (1937) a především „Pán prstenů“ (1954-1955) položila základy žánru. Tolkien, lingvista a univerzitní profesor, čerpal inspiraci z germánské a severské mytologie, staroanglických eposů (jako je Beowulf), a zároveň promítl své válečné zkušenosti z 1. světové války a obavy z moderní industrializované společnosti do svých fiktivních světů. Jeho přítel a kolega C.S. Lewis s „Letopisy Narnie“ (1950-1956) rovněž výrazně přispěl k rozvoji žánru, obohacený o silné křesťanské alegorie. Filozofické pozadí high fantasy je často hluboce morální a etické. Zkoumá témata moci a její korupce, osudu, svobody, oběti, přátelství a vytrvalosti tváří v tvář nepřekonatelným překážkám. Často je zde patrný vliv křesťanské teologie (Tolkien a Lewis byli silně věřící) a klasické filozofie, která se zabývá otázkami ctnosti a zla. Politická situace 20. století s nástupem nacismu a komunismu poskytla reálné paralely pro „Temné pány“ a jejich expanzivní totalitní režimy, ohrožující svobodu a existenci svobodných národů ve fantasy světech. Společenské změny, jako byl růst konzumní společnosti, urbanizace a odcizení, podpořily touhu po příbězích, které by člověka vytrhly z všednosti a připomněly mu hrdinské ideály a hodnotu společenství. High fantasy se vymezuje především proti převládajícímu realismu a naturalismu v literatuře, které se zaměřovaly na všední život a sociální problémy bez jakýchkoli fantastických prvků. Odmítá cynismus a nihilismus, které v moderní době získávaly na síle, a nabízí příběhy s jasnou morální osou. Zároveň navazuje na dávné kořeny epické literatury: staré mýty, legendy, národní eposy (např. artušovské legendy, Kalevala, Beowulf), romantismus (s jeho obdivem k přírodě, dávné minulosti a individuálnímu hrdinství) a gotický román (s nadpřirozenými prvky a tajemnými hradními zříceninami).
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou high fantasy je především budování komplexního, sekundárního světa (world-building), který je plně propracovaný s vlastní geografií, historií, jazyky, rasami, kulturami, mytologií a často i originálním magickým systémem. Tento svět je obvykle na technologické úrovni středověku nebo raného novověku, ale je protkán magií a fantastickými bytostmi. Typickými tématy a motivy jsou boj dobra proti zlu, hrdinská výprava (quest) s cílem zachránit svět před velkým ohrožením, osud, oběť, síla přátelství a společenství, korupce moci, starodávná proroctví, návrat dávného zla, skrytý dědic a morální dilemata. Obraz typického hrdiny často představuje „obyčejného“ jedince – hobita, farmářova syna, sirotka, který je okolnostmi nebo proroctvím povolán k velkému úkolu. Zpočátku je nezkušený, váhavý a často plný pochybností, ale během své cesty roste v síle, moudrosti a stává se hrdinou. Často má skrytý potenciál nebo dědictví, které mu pomůže naplnit jeho osud. Bývá obklopen moudrými mentory a věrnými společníky. Obvyklé prostředí zahrnuje majestátní hrady, prastaré lesy, rozlehlé hory, starobylé ruiny, magická města a temné, zlověstné říše, odkud vychází hrozba. Svět je dynamický a často na pokraji zkázy. Konflikty jsou primárně vnější (boj proti Temnému pánovi, jeho armádám a nestvůrám), ale důležité jsou i vnitřní konflikty hrdiny, který bojuje se svými strachy, pokušeními a morálními dilematy, zvláště když se setkává s korumpující mocí. Jazyk a styl jsou často vznešené, archaické, formální a velmi popisné, aby evokovaly epickou a mytologickou atmosféru. Autoři se snaží o bohatý slovník a detailní popisy krajin, postav a historického pozadí. Kompozice je obvykle rozsáhlá, často se jedná o série (trilogie nebo vícedílné ságy) s komplexním dějem, který se rozvíjí přes mnoho postav a lokací. Příběh často začíná v idylickém, klidném prostředí, které je následně narušeno hrozbou, a směřuje k epickému vyvrcholení a rozuzlení. Vyprávěcí postupy zahrnují často vševědoucího vypravěče nebo střídání pohledů více postav (tzv. multiple POVs), obvykle v er-formě. Klade se velký důraz na budování světa a často se do textu vkládají proroctví, legendy, písně či úryvky z fiktivních historických děl, které dodávají hloubku fiktivní historii a mytologii. High fantasy je především podžánr fantasy, který se prolíná s epickou fantasy (s níž je často zaměnitelný, jelikož se soustředí na rozsáhlé, epické příběhy), a v menší míře s mečem a magií (i když high fantasy má obvykle větší morální a tematický rozsah).
👥 Zastupci
High fantasy je literární žánr definovaný epickým rozsahem, zasazením do sekundárního, plně propracovaného světa s vlastní historií, mytologií a kulturou, a často konfliktem mezi dobrem a zlem. V české literatuře je čistá high fantasy v pojetí J.R.R. Tolkiena méně dominantní než v anglosaském světě, autoři však často přebírají její prvky a mísí je s jinými žánry. “František Novotný“ je příkladem autora s epickými výpravami do stvořených světů, jako v sérii “Dračí mor“, která s propracovaným světem a osudovým bojem ilustruje klasické high fantasy prvky. Slovenský autor “Juraj Červenák“, jehož díla jsou v Česku velmi oblíbená, ve své sérii “Černokněžník“ sice čerpá ze slovanské mytologie, ale skrze epické rozměry, komplexní svět a osudové střety mezi hrdiny a temnými silami se výrazně přibližuje high fantasy. Mezi klíčové světové autory patří především “J.R.R. Tolkien“ s díly “Pán prstenů“, “Hobit“ a “Silmarillion“, které jsou archetypálním základem high fantasy pro svůj propracovaný sekundární svět Středozemě, komplexní mytologii a jasný boj dobra se zlem. “Ursula K. Le Guin“ a její “Zeměmoří“ (cyklus začínající “Čarodějem Zeměmoří“) představuje raný a vlivný příklad high fantasy, který se zaměřuje na dospívání, morálku a ekologické otázky v propracovaném magickém světě. “Robert Jordan“ se svou monumentální sérií “Kolo času“ je ukázkou rozsáhlé, komplexní a dlouhotrvající high fantasy ságy s propracovaným magickým systémem a rozsáhlou mytologií. “Brandon Sanderson“ s díly jako “Mistborn“ (cyklus “Zrozeni mlhou“) nebo “Archiv Bouřné záře“ představuje moderní high fantasy, která klade důraz na inovativní a detailně promyšlené magické systémy a epické střety v obrovských světech s hlubokou historií. “George R.R. Martin“ s cyklem “Píseň ledu a ohně“ (např. “Hra o trůny“) sice narušuje klasické rozdělení dobra a zla, ale svým epickým rozsahem, propracovaným sekundárním světem a politickými intrikami s magickými prvky je často řazen k temnější variantě high fantasy.
📈 Vývoj
High fantasy jako specifický literární směr má své kořeny v mýtech, legendách, středověkých romancích a epické poezii, ale jeho moderní podoba se začala krystalizovat ve 20. století. Vznik je neodmyslitelně spojen s britským filologem „J.R.R. Tolkienem“ a jeho díly “Hobit“ (1937) a především “Pán prstenů“ (1954-1955), které definovaly klíčové charakteristiky žánru: zasazení do zcela vymyšleného sekundárního světa s vlastní historií, jazyky a rasami, epický rozsah, morální konflikt mezi dobrem a zlem, hrdinská cesta a osudové proroctví. “Raná fáze“ (od poloviny 50. let do 70. let) byla charakterizována pokusy navázat na Tolkienův úspěch. Mnozí autoři se zpočátku snažili napodobovat jeho styl a svět, často s menší originalitou (např. Terry Brooks a jeho “Meč Shannary“). Nicméně, v tomto období se objevili i autoři, kteří začali žánr rozvíjet a obohacovat, jako “Ursula K. Le Guin“ se “Zeměmořím“, která přinesla hlubší psychologickou introspekci, morální ambivalenci a prozkoumávání dospívání a etiky magie. “Období vrcholu“ high fantasy nastalo v 80. a 90. letech 20. století. V této době došlo k masivnímu rozšíření žánru a vzniku mnoha rozsáhlých ság. Autoři jako “David Eddings“ (“Belgariad“), “Raymond E. Feist“ (“Sága o RIFTWARU“) a “Robert Jordan“ (“Kolo času“) budovali ohromné světy, složité politické systémy, propracované magické systémy a rozsáhlé pantheony bohů. Charakteristické bylo prodlužování sérií na mnoho svazků a rozvíjení komplexních zápletek s mnoha postavami. Žánr získal obrovskou popularitu a stal se dominantní formou fantasy literatury. “Postupný ústup nebo spíše proměna“ začala koncem 90. let a pokračuje do současnosti. S příchodem “George R.R. Martina“ a jeho “Písně ledu a ohně“ došlo k významnému posunu směrem k realističtějšímu, drsnějšímu a morálně nejednoznačnému pojetí, často označovanému jako “grimdark fantasy„. Tato díla se odklonila od černobílého světa dobra a zla, zaměřila se na politické intriky, šedé charaktery a často explicitní násilí a sexualitu, což otřáslo některými zavedenými konvencemi high fantasy. Nicméně, epický rozsah a sekundární svět zůstaly zachovány. “Současná fáze“ high fantasy (od 2000s) je charakterizována dalším rozvojem. Autoři jako “Brandon Sanderson“ nebo “Patrick Rothfuss“ navazují na epické tradice, ale s důrazem na inovativní, detailně promyšlené magické systémy (“hard magic systems“), rozmanitější postavy, hlubší psychologii a často i filosofické přesahy. Žánr se stal pestřejším a méně předvídatelným, ale stále si zachovává svůj typický epický rozsah a komplexnost světů. “Národní a regionální varianty“ high fantasy se projevují v různých literárních tradicích. Zatímco anglosaská high fantasy (zejména britská a americká) je dominantní, autoři z jiných zemí často integrují lokální mytologii a historické prvky. Příkladem je “Andrzej Sapkowski“ (Polsko) s “Zaklínačem“, který sice kombinuje prvky dark fantasy a slovanskou mytologii, ale svým rozsahem, propracovaným světem a komplexními konflikty má mnoho prvků high fantasy. V české a slovenské literatuře se high fantasy prvky často objevují ve spojení s historickou fantasy nebo s fantasy vycházející ze slovanské mytologie (např. zmíněný Juraj Červenák), což vytváří unikátní lokální odlišnosti.
💫 Vliv
Vliv high fantasy na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje mnoha sférami. Především položila základy moderní žánrové fantasy jako takové, a z ní vychází drtivá většina epické fantasy. Inspiruje autory k tvorbě propracovaných sekundárních světů s vlastními jazyky, mytologiemi a složitými sociálními strukturami. Její archetypální postavy – hrdinové na epické pouti, temní páni, moudří čarodějové, fantastické rasy jako elfové a trpaslíci – se staly literárními klišé, která jsou buď napodobována, nebo subvertována. Z high fantasy se vyvinuly mnohé subžánry, jako je „grimdark fantasy“, která zpochybňuje morální jistoty, nebo „urban fantasy“, která často přenáší epické konflikty do moderního městského prostředí, ale zachovává si nadpřirozené prvky. Kromě literatury má high fantasy zásadní vliv na „videohry a stolní hry“. Příkladem je ikonická hra na hrdiny “Dungeons & Dragons“, která čerpala přímo z Tolkienových děl a následně ovlivnila nespočet videoherních sérií, jako jsou “Elder Scrolls“, “World of Warcraft“, “Diablo“, “Final Fantasy“ nebo “Dragon Age“. Tyto hry přenesly propracované světy, epické questy a komplexní magické systémy do interaktivní podoby, oslovujíc miliony hráčů po celém světě. V době svého vzniku, zejména v 50. a 60. letech, byla high fantasy (konkrétně Tolkienův “Pán prstenů“) přijímána rozporuplně. Zatímco si rychle získala obrovskou popularitu, zejména mezi mladými lidmi a v rámci kontrakultury, mnozí literární kritici ji zpočátku odmítali jako “escapistickou„, “dětskou„ nebo “brakovou literaturu„, postrádající vážnou uměleckou hodnotu. Kritici vyčítali jejímu žánrovému pojetí nedostatečnou realističnost a jednoduché morální schéma. Nicméně, popularita díla vedla k jeho postupnému přijetí a později i k akademickému studiu, které ocenilo Tolkienovu jazykovou zručnost, hloubku mytologie a nadčasové morální a filosofické otázky, které dílo pokládá. Žánr jako celek nikdy nečelil masivní cenzuře nebo zákazům, ale byl dlouho vnímán jako “okrajový“. Dnes je high fantasy vnímána zcela jinak. Prošla obrovskou transformací z okrajového žánru v hlavní proud globální kultury. Je široce přijímána jako legitimní a důležitá součást literatury a umění. Filmové, televizní a divadelní adaptace hrály klíčovou roli v této změně. Filmová trilogie “Pána prstenů“ režiséra Petera Jacksona (2001-2003) získala obrovský kritický i komerční úspěch, včetně mnoha Oscarů (včetně Nejlepšího filmu pro “Návrat krále“), což definitivně povzneslo žánr do mainstreamové prestiže. Následovaly další úspěšné adaptace, jako je televizní seriál “Hra o trůny“ (na základě “Písně ledu a ohně“ George R.R. Martina), který se stal celosvětovým fenoménem a ukázal, jakou sílu a dosah může high fantasy mít. Další adaptace, jako “Zaklínač“ (Netflix), “Kolo času“ (Amazon Prime Video) nebo “Prsteny moci“ (Amazon Prime Video), dále posilují přítomnost high fantasy v populární kultuře. Tyto adaptace nejenže přilákaly nové fanoušky, ale také podnítily zájem o původní literární díla a inspirovaly novou generaci tvůrců a autorů, kteří high fantasy dále rozvíjejí, experimentují s jejími konvencemi a posouvají její hranice. High fantasy je dnes studována na univerzitách, je předmětem filosofických diskusí a její vliv je patrný nejen v literatuře, ale i v hudbě, výtvarném umění a dokonce i v módě a designu.