📖 Úvod
Grafický román (původní název Graphic Novel, užívá se i v angličtině) je literární forma, která se výrazně rozvíjí od druhé poloviny 20. století, s počátky v 70. a 80. letech, ale s kořeny sahajícími hlouběji do historie vizuálního vyprávění. Především se rozvíjel a rozvíjí ve Spojených státech amerických, Kanadě, zemích západní Evropy (zejména Francie a Belgie, kde má silnou tradici „bande dessinée“, tedy komiksu), Velké Británii a Japonsku (jako součást širšího fenoménu mangy, která sdílí mnoho charakteristik s grafickým románem). Jeho popularita se v 21. století rozšířila celosvětově, včetně České republiky, kde se tento žánr také etabloval.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku grafického románu je komplexní a odráží proměny západní společnosti v druhé polovině 20. století. V poválečném období a během Studené války se společnost potýkala s traumaty válečných konfliktů, politickými otřesy 60. let (studentské revolty, hnutí za občanská práva, feminismus) a nástupem postmoderní filozofie, která zpochybňovala velké narativy a zdůrazňovala subjektivitu a fragmentaci reality. Společenské změny zahrnovaly vzestup vizuální kultury a potřebu dospělého publika po komplexnějším a hlubším vyprávění, které by překročilo často zjednodušenou a stereotypní podobu tradičních komiksů, zaměřených převážně na děti a teenagery, či na superhrdinské příběhy. Filozofické pozadí souvisí s obecným posunem k reflexi identity, historie a morálních dilemat. Grafický román se snažil povýšit komiks na legitimní uměleckou a literární formu. U vzniku tohoto pojmu a jeho popularizace stáli klíčoví autoři. Ačkoli nelze hovořit o jednom „zakladateli“ v tradičním smyslu, mezi nejvýznamnější průkopníky patří Will Eisner, jehož dílo „A Contract with God and Other Tenement Stories“ z roku 1978 bylo jedním z prvních, které se výslovně označilo za “graphic novel„ a svým realistickým a melancholickým zobrazením života v newyorské čtvrti na sebe strhlo pozornost. Zásadní legitimizaci a celosvětové uznání pro žánr pak přinesl Art Spiegelman s jeho oceňovaným dílem “Maus“ (1980–1991), které za zpracování holokaustu získalo Pulitzerovu cenu, a demonstrovalo schopnost média zpracovávat i ta nejvážnější historická a lidská témata. Politická situace byla charakterizována studenou válkou, válkou ve Vietnamu, politickými skandály (např. Watergate), posuny v levicovém a pravicovém politickém spektru a rostoucím vlivem globálních událostí. Společenské změny zahrnovaly sekularizaci, rozvoj masmédií a informační společnosti, globalizaci a nástup multikulturních společností, což vše ovlivnilo tematiku a perspektivu grafických románů. Grafický román se vymezuje především proti zjednodušenosti, stereotypům a často infantilnímu obsahu mainstreamových superhrdinských komiksů a novinových stripů. Snaží se nabídnout dospělému čtenáři hluboké, psychologicky propracované a umělecky ambiciózní příběhy. Navazuje však na rané formy sekvenčního umění a ilustrovaných příběhů (např. “Max und Moritz“ Wilhelma Busche), na evropskou tradici “bande dessinée“ s jejími uměleckými ambicemi (např. dílo Hergého), na japonskou mangu, která ukázala potenciál komiksu oslovit široké a dospělé publikum, a především na americký undergroundový komiks 60. a 70. let (např. Roberta Crumba), který se jako první odvážil experimentovat s dospělými tématy a ignorovat cenzurní pravidla Comics Code Authority. Také čerpá inspiraci z klasické literatury a filmu ve snaze o komplexnost a hloubku vyprávění.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou grafického románu je především synergetické spojení obrazu a textu v sekvenčním vyprávění, které je typicky delší, komplexnější a ambicióznější než tradiční komiks, a je primárně zaměřeno na dospělého čtenáře. Klade důraz na autorskou vizi a celkovou uměleckou hodnotu jak kresebné složky, tak i scénáře. Typická témata a motivy jsou nesmírně rozmanité: autobiografické a biografické příběhy, historické události (holokaust, války, politické převraty), sociální komentář a kritika, psychologická dramata, příběhy o dospívání (bildungsroman), hledání identity, traumata, ztráta, menšinové zkušenosti, otázky genderu, sexuality a rasy, ale i žánrové příběhy jako sci-fi, fantasy, detektivky či horory, vždy však s důrazem na komplexnost a psychologickou hloubku. Často se grafické romány dotýkají tabuizovaných témat nebo se zabývají morálními dilematy. Obraz typického hrdiny není jednotný, ale je to obvykle postava komplexní, psychologicky propracovaná, často realistická, se svými slabostmi, vnitřními konflikty a etickými dilematy. Může to být antihrdina, outsider, oběť okolností, ale i obyčejný člověk čelící mimořádným událostem. Často je hrdinou sám autor (v autobiografických dílech) nebo postava inspirovaná skutečnou osobou. Někdy se zaměřuje i na kolektivní hrdiny či celá společenství. Obvyklé prostředí je velmi rozmanité, od realistických městských kulis, přes venkovské oblasti, historická místa, po fantastické a imaginární světy. Prostředí často reflektuje konkrétní geografii a časové období. Konflikty jsou nejčastěji vnitřní (psychologické), mezilidské, společenské (jednotlivec versus systém), historické nebo existenční. Jazyk a styl textové složky bývá často velmi literární, poetický a propracovaný. Využívá se dialogů, vnitřních monologů, vypravěčského hlasu (který může být i nespolehlivý), citací a dokumentárních prvků. Text se liší od zjednodušeného jazyka tradičních komiksů. Obrazová složka je mimořádně důležitá a má širokou škálu stylů kresby (od realistické po stylizovanou, karikaturní či abstraktní), barevných palet (černobílá, plnobarevná, sépie) a kompozic panelů. Kresba není jen ilustrací textu, ale je nositelem významu, doplňuje, rozšiřuje, a někdy i kontrastuje s textem, využívá symboliku a metafory. Kompozice je často nelineární, s prolínáním časových rovin, paralelními příběhy, četnými retrospektivami a flashforwardy. Autoři pracují s variabilní velikostí a uspořádáním panelů a s prázdnými prostory mezi panely (tzv. „gutter“), které aktivují čtenářovu imaginaci a nutí ho k dovozování děje. Celková struktura může být komplexní, podobně jako u románu, s prologem, epilogem a mnoha kapitolami. Mezi vyprávěcí postupy patří subjektivní perspektiva, střídání pohledů, dokumentární přístup, metafikce (reflexe média samotného), intertextualita (odkazy na jiná díla) a alegorie. Klíčová je již zmíněná synergie mezi obrazem a textem. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují autobiografie, biografie, historické romány, dokumentární fikci, sociální dramata, psychologické thrillery, sci-fi, fantasy, dystopie a válečné příběhy, přičemž je velmi častá fúze několika žánrů dohromady.
👥 Zastupci
Grafický román je etablovaný literární a vizuální žánr, který se vyznačuje komplexními příběhy vyprávěnými prostřednictvím kombinace obrazu a textu ve formátu knihy. Klade důraz na autorskou vizi a často se zabývá hlubokými, dospělými tématy, což jej odlišuje od tradičního komiksu v jeho populárním pojetí. Mezi klíčové české autory patří Lucie Lomová, jejíž dílo Divoši citlivě zpracovává historické téma setkání s domorodou kulturou a Ještěři přináší hluboký psychologický pohled na rodinné vztahy, čímž ukazuje schopnost grafického románu zkoumat komplexní lidské osudy. Karel Jerie se proslavil Šifrou mistra Hanky, jež s humornou nadsázkou a osobitou kresbou dekonstruuje mýty české historie, a Zemí snivců, která představuje originální fantastický svět, demonstrující Jerieho talent pro vizuální vyprávění plné symboliky. Vojtěch Mašek a Džian Baban jako scénáristé s Markem Rubcem za kresbou vytvořili Volemana, satirickou dekonstrukci superhrdinského mýtu, která ostře kritizuje českou společnost a potvrzuje potenciál žánru pro společenský komentář. David Böhm a Jiří Franta se s dílem A pustili do experimentálního a vizuálně bohatého zkoumání abecedy, což ilustruje, jak grafický román může překračovat tradiční narativní hranice a fungovat i jako konceptuální umělecké dílo. Mezi světovými autory je Will Eisner považován za jednoho z otců žánru, jeho A Contract with God z roku 1978 je soubor povídek o životě v Bronxu, který poprvé jasně definoval grafický román jako médium pro dospělé, seriózní vyprávění. Art Spiegelmanova Maus je přelomovým dílem, které formou alegorie a autobiografie vypráví o holocaustu a trauma přeživších, a získalo Pulitzerovu cenu, což potvrdilo literární hodnotu žánru. Alan Moore dekonstruoval superhrdinský žánr v Watchmen, který přinesl komplexní psychologii postav a politický podtext, a v V for Vendetta předložil dystopický příběh o anarchii a totalitě, čímž posunul hranice komiksového vyprávění k filosofickým hloubkám. Frank Miller s The Dark Knight Returns redefinoval postavu Batmana do temného, noir hrdiny a Sin City zavedl silně stylizovanou, černobílou estetiku a drsné kriminální příběhy, čímž ovlivnil vizuální i narativní trendy v komiksu. Marjane Satrapi ve svém autobiografickém Persepolis podala svědectví o dětství a dospívání v Íránu během islámské revoluce, ukazujíc sílu žánru pro osobní a politické příběhy z odlišných kultur. Alison Bechdelová s Fun Home přinesla intimní, komplexní autobiografii o rodině, sexualitě a literatuře, zdůrazňující schopnost grafického románu pro hlubokou introspekci a sebereflexi. Neil Gaiman s monumentální sérií Sandman propojil mytologii, sny, filozofii a historii do epického fantasy příběhu, čímž dokázal, že žánr může být nositelem bohatých literárních a intelektuálních myšlenek. Chris Ware s díly jako Building Stories představuje experimentální přístup k formě a vyprávění, zkoumající lidskou osamělost a melancholii prostřednictvím unikátní vizuální struktury, což posouvá možnosti média jako uměleckého díla.
📈 Vývoj
Grafický román, ačkoliv se jeho kořeny dají vystopovat k ilustrovaným románům 19. století a raným experimentům jako byly dřevorytové romány Lynda Warda ve 20. letech 20. století, jako svébytný žánr se začal formovat až v druhé polovině 20. století. Termín „graphic novel“ (grafický román) se poprvé objevil v 60. letech, ale jeho skutečné zpopularizování a legitimace se datuje do roku 1978 s vydáním A Contract with God od Willa Eisnera, které otevřelo cestu pro komplexnější, dospělé příběhy mimo tradiční superhrdinský komiks. Období vrcholu pro definování a etablovaní žánru nastalo v 80. letech, kdy vznikla stěžejní díla jako Maus Arta Spiegelmana (1986), Watchmen Alana Moora a Davea Gibbonse (1986-1987), The Dark Knight Returns Franka Millera (1986) a Sandman Neila Gaimana (od 1989). Tato díla ukázala, že grafický román může zpracovávat vážná historická témata, politickou satiru, psychologické drama i komplexní fantasy s literární hloubkou a uměleckou invencí. Od 90. let do současnosti žánr neustoupil, ale spíše se proměnil a masivně rozšířil. Získal si místo v akademické sféře i mainstreamu, což vedlo k diverzifikaci témat a stylů. Raná fáze se soustředila na vymanění se z dětské nálepky komiksu a na prosazení dospělých, ambiciózních témat. Pozdní fáze je charakterizována obrovskou žánrovou rozmanitostí, od autobiografií (Persepolis, Fun Home) přes sci-fi a fantasy až po reportážní grafické romány a literaturu faktu. Zaznamenáváme také vznik silné scény dětských a mladých dospělých grafických románů. Národní a regionální varianty se vyvíjely s různou dynamikou. Zatímco v USA se grafický román odloučil od masového superhrdinského komiksu a alternativní scény, v Evropě (zejména ve Francii a Belgii, tzv. Bande Dessinée) má komiks dlouhou historii a prestiž jako svébytné umění, takže termín „grafický román“ zde není tak striktně oddělován. Japonská manga představuje obrovskou globální variantu s vlastními žánry, estetikou a produkčními procesy. V Česku se grafický román začal rozvíjet po roce 1989, kdy se otevřel prostor pro autorské přístupy. Zpočátku to byly spíše jednotlivé projekty, ale s postupem času vznikla etablovaná scéna s výraznými autory a nakladatelstvími, která se inspiruje západními trendy, ale zároveň si udržuje vlastní identitu a témata. Dnes je grafický román plně akceptovaným a dynamicky se rozvíjejícím segmentem české literatury a umění.
💫 Vliv
Vliv grafického románu na pozdější literaturu a umění je značný a mnohostranný. Pomohl rozšířit chápání „literatury“ za hranice psaného textu, prokázal, že vizuální vyprávění může být stejně komplexní a hluboké jako tradiční romány. Na literaturu samotnou působil inspirací v narativních technikách, struktuře příběhů a ve způsobu, jakým lze kombinovat vizuální a textové prvky pro silnější emocionální a intelektuální dopad. Autoři jako Chris Ware svou experimentální formou ukazují nové možnosti literárního vyjádření. Na film a televizi měl grafický román obrovský dopad. Mnoho režisérů se inspirovalo jeho vizuálním stylem, kompozičními postupy a střihovou řečí (např. stylizace ve filmech podle Sin City, nelineární vyprávění ve Watchmen). Stovky grafických románů a komiksů byly adaptovány do kasovních trháků (např. The Dark Knight, V for Vendetta), animovaných filmů (Persepolis) nebo úspěšných televizních seriálů (The Walking Dead), což dále zvyšuje povědomí o žánru a jeho popularitu. Grafické romány také ovlivnily videohry, které často čerpají z jejich narativních struktur a vizuální estetiky. V době svého vzniku se grafické romány setkaly s různorodým přijetím. Díla jako A Contract with God a především Maus byla kritikou přijata s velkým nadšením, Maus dokonce obdržel prestižní Pulitzerovu cenu, což byl průlomový okamžik pro legitimizaci žánru. Nicméně, dlouho přetrvávala skepse akademické obce a „tradičních“ literárních kruhů, které je často vnímaly jako „jen komiksy“ a popíraly jejich uměleckou a literární hodnotu. Některá díla, zejména ta zabývající se kontroverzními tématy (politika, sexualita), čelila kritice, pokusům o cenzuru nebo zákazu v knihovnách a školách (např. Persepolis, Fun Home). Dnes je grafický román vnímán jako plně etablovaný a respektovaný literární žánr. Je součástí literárních kurzů na univerzitách, získává významná literární ocenění a je široce dostupný v knihovnách a knihkupectvích. Jeho vliv se projevuje v neustálém experimentování s formou a obsahem, inspiruje nové autory k překračování hranic médií a je předmětem seriózního akademického výzkumu. Filmové, televizní a dokonce i divadelní adaptace (např. muzikál Fun Home) jsou běžné a nadále přispívají k jeho kulturnímu významu a širokému přijetí veřejností.