📖 Úvod
Fantastická literatura, známá také pod anglickým názvem fantastic literature, francouzským littérature fantastique nebo španělským literatura fantástica, je literární směr, jehož počátky lze vysledovat již v 18. století s nástupem gotického románu, avšak jako svébytný žánr se plně rozvinula a etablovala především v 19. a 20. století. Její kořeny sahají hluboko do romantismu, který otevřel dveře iracionálnu a subjektivitě, čímž připravil půdu pro zpochybňování objektivní reality. Rozvíjela se a stále se rozvíjí celosvětově, s významnými ohnisky ve Francii (např. Théophile Gautier, Guy de Maupassant), Velké Británii (např. M. R. James, Arthur Machen, Robert Louis Stevenson), Spojených státech amerických (Edgar Allan Poe, Ambrose Bierce, H. P. Lovecraft), Latinské Americe (Jorge Luis Borges, Julio Cortázar, Gabriel García Márquez s prvky magického realismu, který je s fantastikou úzce spjat), Rusku (Nikolaj Vasiljevič Gogol, Fjodor Michajlovič Dostojevskij ve svých prvcích fantastického realismu), Německu (E. T. A. Hoffmann, Adelbert von Chamisso) a také v menší míře v dalších evropských zemích, včetně České republiky, kde se projevovala u autorů jako Ladislav Klíma, Josef Váchal nebo raný Karel Čapek.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku fantastické literatury je úzce spjato s obdobím po osvícenství, které sice přineslo víru v rozum a vědecký pokrok, ale zároveň zanechalo za sebou pocit odlidštění a úzkosti z neznáma, které rozum nedokázal plně pojmout. Konec 18. a průběh 19. století byly svědky hlubokých společenských změn, včetně průmyslové revoluce, urbanizace a narušení tradičních sociálních struktur, což vedlo k pocitům odcizení, ztráty identity a nejistoty. Vzestup vědy, ačkoli na jedné straně nabízel vysvětlení, na straně druhé otevíral nové otázky o hranicích lidského poznání a o tom, co leží za nimi, což vyvolávalo obavy a fascinaci nepoznaným. Filozofické pozadí zahrnuje zpochybňování absolutního racionalismu a zdůrazňování iracionální, temné stránky lidské existence, nevědomí a snů, což bylo dále posíleno objevy psychologie na přelomu 19. a 20. století (Sigmund Freud s konceptem nevědomí a podvědomých tužeb, Carl Gustav Jung s archetypy a kolektivním nevědomím). Nástup masové kultury, rostoucí literární gramotnost a zrychlující se tempo života také přispěly k hledání úniku z reality a zároveň reflexe temnějších stránek lidské psychiky a společnosti. Mezi autory, kteří stáli u zrodu moderní fantastické literatury a výrazně ji ovlivnili, patří především americký mistr povídky Edgar Allan Poe, který se svými díly jako „Pád domu Usherů“ nebo „Zrádné srdce“ stal archetypem pro psychologické horory a mistrovské zpracování hrůzy a psychologického napětí. Dalším klíčovým autorem byl německý romantik E. T. A. Hoffmann, který ve svých dílech („Pískový muž“, „Ďáblův elixír“) propojoval realitu se sny, halucinacemi a groteskním. Důležitou roli hráli také francouzští autoři jako Théophile Gautier, který ve svém díle „Opilie“ definoval žánr jako „váhání“ mezi přirozeným a nadpřirozeným, a Guy de Maupassant („Horla“), který toto pojetí prohloubil. Fantastická literatura se vymezovala především proti převládajícím realistickým a naturalistickým směrům 19. století, které se snažily o objektivní, vědecké zobrazení skutečnosti a odmítaly jakékoli nadpřirozeno či subjektivní prožívání jako relevantní téma. Namísto popisu sociální reality a objektivních faktů se fantastika zaměřovala na vnitřní svět, subjektivní prožívání, psychologické hloubky a praskliny v racionálním vnímání světa. Zároveň navazovala na tradice gotického románu, od něhož převzala temnou atmosféru, tajemství, motivy hrůzy, osamělých panství a prokletí, a na romantismus s jeho důrazem na individualitu, fantazii, emoce, tajemno, exotiku a temné stránky lidské duše. Další inspirací byla bohatá studnice lidového folkloru, mýtů, pověstí a legend, které fantastično přirozeně obsahují. Politická situace, ačkoliv nebyla přímým hybatelem jako u některých politicky angažovaných směrů, často sloužila jako pozadí pro úzkosti a nejistoty, které fantastická literatura reflektovala – od pocitů bezmoci tváří v tvář společenským změnám, přes odrazy válečných hrůz nebo totalitních režimů v symbolické rovině, až po obecnou deziluzi z pokroku a moderní civilizace, která ztratila smysl pro tajemno a duchovno.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou fantastické literatury je především pronikání nevysvětlitelného, nadpřirozeného či iracionálního do běžné, zdánlivě racionální reality, což vede k zásadnímu momentu „váhání“ – nejistoty čtenáře (a často i samotného hrdiny) ohledně povahy popisovaných jevů. Není jasné, zda se jedná o skutečné nadpřirozené události, halucinace, sny, šílenství, klam smyslů nebo pouhou hru náhod. Tato ambivalence je pro žánr klíčová a odlišuje ho od fantasy (kde je nadpřirozeno přijímáno jako součást stvořeného světa s vlastními pravidly a logikou) nebo hororu (který často směřuje k explicitnímu uznání nadpřirozena, jeho objektivizaci a vyvolání strachu z něj, aniž by primárně řešil váhání hrdiny o jeho existenci). Typickými tématy a motivy jsou smrt, šílenství, dvojník (doppelgänger), proměna (metamorfóza) identity nebo těla, záhadné bytosti, prokletí, duchové, démoni, vampýři, zakázané či tabuizované vědění, hranice lidského poznání a vnímání, ztráta identity, úzkost z neznáma, narušená realita, sny, noční můry, halucinace, hlubiny nevědomí, pomsta, hřích, temné touhy a pocity viny. Obraz typického hrdiny je často složitý a tragický. Bývá to osamělý, citlivý, introvertní jedinec – intelektuál, umělec, vědec, badatel, nebo prostý člověk – který je náhle, často proti své vůli, vtažen do nevysvětlitelných událostí. Často je na pokraji šílenství, zpochybňuje vlastní smysly, integritu své paměti nebo celou realitu kolem sebe. Může být pasivní obětí neznámých sil, ale také aktivním, byť často neúspěšným, pátračem po pravdě, který se snaží racionálně vysvětlit iracionální jevy, což jej často vede k sebezničení nebo šílenství. Obvyklé prostředí je zpočátku často exotické, staré, opuštěné (gotické zámky, stará panství, hřbitovy, opuštěné domy, tajemné kláštery), což vytváří atmosféru tajemství a hrůzy. Postupně se však fantastično přesouvá i do všedních, městských nebo domácích prostředí (např. v povídkách Maupassanta nebo Cortázara), kde se „normální“ náhle a šokujícím způsobem naruší, čímž vzniká ostrý kontrast mezi banalitou všedního dne a děsivou realitou. Konflikty jsou primárně vnitřní – boj hrdiny s vlastním rozumem, se strachem, s pochybnostmi o realitě, s šílenstvím, s pochybnostmi o vlastní identitě. Dále jsou to konflikty člověka s neznámou, nepochopitelnou silou, s narušenou realitou, s vlastním osudem či s neovladatelnými temnými touhami. Jazyk a styl jsou často sugestivní, evokativní, plné metafor a symbolů, které mají za cíl vytvořit hutnou, tajemnou, úzkostnou a snovou atmosféru. Používají se detailní popisy, propracovaná psychologie postav a introspekce. Styl může být i zdánlivě úsporný a objektivní (např. forma deníku, dopisů, úředního záznamu, novinových článků), aby se zvýšil dojem autenticity a zároveň udržela nejistota ohledně pravdivosti vyprávění. Často se objevuje archaický nebo vznešený jazyk pro popis nadpřirozena. Kompozice a vyprávěcí postupy často zahrnují subjektivní vyprávění v první osobě, které zdůrazňuje vnitřní prožívání hrdiny a jeho nejistotu. Může být nelineární s retrospektivami, vkládáním „dokumentů“ (dopisy, deníky, novinové články) pro zvýšení důvěryhodnosti a ambiguity, čímž se rozostřují hranice mezi skutečností a fikcí. Typické jsou také otevřené konce, které nechávají čtenáře v trvalé nejistotě a nutí ho přemýšlet o povaze reality a hranicích lidského rozumu. Nejčastější literární žánry a podžánry jsou povídka, novela a román. V rámci fantastické literatury lze nalézt prvky gotického románu, hororu (s důrazem na psychologický teror a váhání, ne na explicitní gore), weird fiction (specifický směr H. P. Lovecrafta a jeho následovníků, zaměřený na kosmický teror a nepoznatelné entity, kde je spíše než váhání přítomno zničující uvědomění), a někdy se prolíná s magickým realismem (kde je fantastično přijato jako organická součást reality bez údivu) nebo s časoprostorovou fantastikou, avšak klíčovým odlišujícím prvkem fantastiky zůstává právě ono „váhání“ a narušení ustálené reality, které v čtenáři vyvolává pocit znepokojení a zpochybnění racionálního řádu světa.
👥 Zastupci
Fantastická literatura je široký literární směr zahrnující díla s nadpřirozenými, iracionálními, vědeckofantastickými či magií prodchnutými prvky, narušujícími běžnou realitu. Klíčovými českými autory jsou: Karel Čapek (“R.U.R., Válka s mloky“), jehož alegorické příběhy předjímají technologie a zkoumají etické dopady pokroku. Josef Nesvadba (“Einsteinův mozek, Blbec z Xeenemünde“) je průkopníkem české sci-fi povídky, s humorem reflektující společenské dilemy. Ludvík Souček (“Cesta slepých ptáků, Tušení stínu“) proslul dobrodružnými, záhadologickými romány, mísícími fantastické s pseudovědeckými spekulacemi. Ondřej Neff (“Jádro pudla, Pravda o Zkáze Jeruzaléma“) je významným autorem české sci-fi po revoluci, zkoumajícím technologický vývoj a jeho dopady. Mezi světové autory patří: Edgar Allan Poe (“Pád domu Usherů, Jáma a kyvadla“), zakladatel moderního hororu a psychologické fantastiky, mistrně budující temnou atmosféru. Jules Verne (“Cesta kolem světa za osmdesát dní, Dvacet tisíc mil pod mořem“), otec vědecké fantastiky, předpovídající technologie a propojující dobrodružství s vědou. H.G. Wells (“Válka světů, Stroj času“), klíčová postava sci-fi, jehož díla zkoumala sociální důsledky vědeckých vynálezů a dystopické vize. H.P. Lovecraft (“Volání Cthulhu, Stín nad Innsmouthem“), tvůrce kosmického hororu s nevysvětlitelnými entitami přesahujícími lidské chápání. J.R.R. Tolkien (“Hobit, Pán prstenů“), otec moderní fantasy, stvořivší komplexní mytologický svět Středozemě. George Orwell (“1984, Farma zvířat“), autor ikonických dystopií, satiricky kritizujících totalitní režimy. Isaac Asimov (“Já, robot, Nadace“), jeden z nejvlivnějších autorů zlaté éry sci-fi, známý propracovanými světy a logickými koncepty. Ray Bradbury (“451 stupňů Fahrenheita, Marťanská kronika“), mistr poetické sci-fi a fantasy, zaměřené na lidskou psychiku a společenské problémy. Ursula K. Le Guin (“Levá ruka tmy, Zeměmoří“), průkopnice sociální sci-fi a fantasy, zkoumající složité společenské struktury a gender. Terry Pratchett (“Barva kouzel, Mort“), ikona humoristické fantasy, jejíž série “Zeměplocha“ satiricky komentuje reálný svět. Philip K. Dick (“Sní androidi o elektrických ovcích?, Blade Runner“), zabývající se otázkami reality a identity v dystopických světech s psychologickým přesahem.
📈 Vývoj
Vznik fantastické literatury sahá ke starověkým mýtům, pohádkám a utopiím (Platónova “Ústava“, Moreova “Utopia“). Formální kořeny najdeme v gotických románech 18. století (Horace Walpole: “Otrantský zámek“, Mary Shelley: “Frankenstein“, považovaný za ranou sci-fi s vědeckými prvky). 19. století přineslo zřetelnou diverzifikaci: Edgar Allan Poe definoval moderní horor a psychologickou fantastiku, Jules Verne položil základy vědecké spekulace a dobrodružné sci-fi a H.G. Wells rozvinul sociální sci-fi s dystopickými vizemi (“Válka světů“). Období vrcholu nastalo ve 20. století: “Zlatá éra sci-fi“ (30.–50. léta) s autoři jako Isaac Asimov, Robert A. Heinlein a Arthur C. Clarke se zaměřovala na technologie a vesmírný průzkum, často v pulp magazínech. Paralelně J.R.R. Tolkien (“Pán prstenů“) a C.S. Lewis (“Letopisy Narnie“) kodifikovali žánr epické fantasy. “Nová vlna sci-fi“ (60.–70. léta) s autory jako Philip K. Dick a Ursula K. Le Guin se posunula k sociálním tématům, psychologii a experimentálním stylům. V českém prostředí se fantastika za socialismu (Karel Čapek, Josef Nesvadba, Ludvík Souček) často uchylovala k alegoriím a skryté kritice režimu. Žánr postupně neustupoval, nýbrž se transformoval a diverzifikoval. “Kyberpunk“ (80. léta, William Gibson) přinesl dystopické vize propojení člověka a technologie. Následoval rozvoj subžánrů jako urban fantasy, dark fantasy, young adult fantasy a steampunk. Fantastika se integrovala do mainstreamu a dalších žánrů (magický realismus). Po roce 1989 se v Česku otevřely dveře překladové literatuře a domácí scéna (Ondřej Neff, Miroslav Žamboch) se dynamicky rozvíjela, obsáhnuvše všechny subžánry. Národní varianty ukazují odlišné tendence: britská sci-fi bývá sociálně kritická, americká akční a technologická, francouzská surrealistická, východoevropská (včetně české) často alegorická a humoristická s filozofickým přesahem.
💫 Vliv
Vliv fantastické literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje napříč žánry. Inspirovala “magický realismus“ (Gabriel García Márquez, Julio Cortázar), který integruje fantastické prvky do realistického prostředí, i “postmoderní literaturu“, jež využívá fantazii k dekonstrukci reality. Autoři jako Margaret Atwood (“Příběh služebnice“) a Cormac McCarthy (“Cesta“) tvoří na hranici sci-fi a mainstreamu. Fantastika je dnes hnacím motorem “filmového průmyslu“ (franšízy jako “Star Wars, Pán prstenů, Matrix, Blade Runner, Duna, Harry Potter“, superhrdinské filmy Marvel/DC), “videohrách“ (“Zaklínač, Mass Effect, Cyberpunk 2077“), “komiksech“ a “divadelních adaptacích“ (Čapkova “R.U.R.“ s termínem „robot“). Její vliv je patrný i ve výtvarném umění (ilustrace, concept art). V době svého vzniku byla fantastická literatura často vnímána jako “pokleslá literatura, brak či zábava pro masy“, zejména gotický román či raná sci-fi. Akademická kritika ji dlouho opomíjela. V totalitních režimech (např. v bývalém Československu) byla sci-fi tolerována, ale musela sloužit ideologii, zatímco fantasy byla často potlačována jako úniková či buržoazní. Dystopie (Orwell, Huxley) byly nezřídka zakazovány či cenzurovány pro svou kritiku společenského řádu. Někteří autoři (Čapek, Orwell) si však získali uznání pro své společenské přesahy. Dnes je fantastická literatura “plně akceptovaným a respektovaným žánrem“, předmětem akademického studia na univerzitách a klíčovým kulturním fenoménem. Pokračuje v inovacích, reflektuje společenské změny (ekologie, AI, sociální nerovnost) a slouží jako důležité zrcadlo současnosti.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Fantastická literatura na Rozbor-dila.cz →