Evžen Oněgin – rozbor knihy

 

   Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): Monika

 

 

 

 

Děj románu se odehrává  na začátku  19. století na ruském venkově, v Petrohradě a Moskvě.

 

Hlavní postavy:

Evžen Oněgin: mladý šlechtic. Inteligentní, velmi oblíbený u dam petrohradské smetánky, znuděný a cynický, většinou řeší jen sám sebe.  Stává se vrahem, v souboji zastřelí svého přítele Lenského.

Vladimír Lenský: Evženům přítel na venkově. Snílek a básník.

Taťána Larinová: starší ze sester, velmi citlivá a jemná duše, hluboce miluje Evžena, ten ale její lásku neopětuje.V závěru románu je, ale velmi chladná a nedostupná dáma, která zůstává věrná svému manželovi

Olga Larinová: mladší sestra Taťány a její pravý opak, snoubenka Lenského, ale nepokrytě flirtuje z Evženem. Kvůli tomuto flirtu Lenský vyzívá Evžena na souboj a je zastřelen

 

Tento román ve verších pojednává  o mladém, inteligentním, ale zároveň zkaženém a znuděném šlechtici Evženu Oněginovi.

Evžen je na začátku románu popisován jako lev salonů. Pohledný,mladý muž, kterého obdivovalo mnoho žen, byl zván na mnohé plesy, večírky, baletní vystoupení  a rauty. Po nějaké době ho však tyto akce začaly nudit. Vadila mu tehdejší petrohradská společnost a pokrytectví v ní. Opouští jednotvárný společenský život velkoměsta a stěhuje se na zděděný statek na venkov.

Statek zdědil po svém strýci a Evžen si velice rychle zvyká na nové prostředí venkova.

Je zván k bohatým sousedům a při jedné z návštěv se seznamuje se sestrami Taťánou a Olgou. Larinovými.Taťána se na první pohled do Evžena zamiluje, on ale její city neopětuje a je opět ve fázi, kdy ho venkovský život nabažil a začíná jej nudit. Evžen také na venkově poznává básníka Vladimira Lenského, idealistu a snílka. A ač je každý z nich povahově úplně jiný stávají se z nich přátelé. Lenský je zamilovaný do Olgy. U Larinových je proto častým hostem a většinou bere sebou i Evžena. Při těchto návštěvách se Taťánina láska k Oněginovi stále prohlubuje. Taťána vyznává své city Evženovi v dopisu, který Evžena velmi dojme, ale zároveň vysvětlí zdrcené Taťáně , že jí city opětovat nemůže a že by sním nebyla šťastná.

Evžen se začíná vyhýbat návštěvám, ale když ho Lenský pozve a velmi dlouho přemlouvá  jde s ním k Larinovým na oslavu svátku Taťány. Evžen dostává sebe i nešťastnou Taťánu do nepříjemné situace. Z toho všeho začne Evžen obviňovat Lenského a aby se mu pomstil protančí celý večer jen s Olgou a nepokrytě s ní koketuje. Lenský na Evžena velmi žárlí a vyzve ho na souboj. Tento souboj pro Lenského končí smrtí. Oněgin svého činu velmi lituje a opouští svůj statek na venkově. Lehkomyslná Olga brzy zapomíná na Vladimira, vdá se a odjíždí.

Taťána Evžena nenávidí, proto co udělal. Brzy se jí , ale po něm začne stýskat a začne navštěvovat  Oněginův opuštěný dům. Matka Taťány chce, aby se Taťána vdala a tak odjíždí ke své tetě do Moskvy. Oněgin zatím cestuje po Rusku a když se po nějakém čase vrací zpět do Moskvy potkává na jednom z plesů již vdanou Taťánu. Ta jedná s Evženem velmi chladně a odtažitě. V této chvíli je to on, kdo neví co říct. Je tímto setkáním velmi zmaten a zjišťuje, že se do Taťány opravdu zamiloval. Píše jí několik dopisů, ale nemá žádnou odpověď. Přichází proto za Taťánou a nachází jí uplakanou nad jeho dopisem. Ač Oněgina stále  miluje, nechce opustit svého manžela a tak nechá Evžena odejít. Evžen tak ztrácí poslední naději, že konečně najde smysl života.

 

Protože se Puškin, dle dochovaných informací,  do jisté míry ztotožňuje s hlavním hrdinou svého románu snaží se ospravedlnit a vysvětlit zhýralé a místy nepochopitelné chování Evžena, ale i dobové společnosti. Tato petrohradská smetánka je sice finančně zajištěná, ale nikdo z nich nechápe smysl opravdového života. Nikdo je nenaučil pracovat . Jejich jediným smyslem života  jsou prohýřené noci a následné kocoviny, neustálé pletichaření a vzájemné pomluvy. Naopak venkov je zde vylíčen jako ideální místo pro život. Hlavně postava Taťány je zde vykreslena jako ideál ruské ženy, kdy se ze stále zasněné a naivní dívky stává  dokonalou dámou vyšší společnosti a zachovává věrnost svému manželovi.

 

V románu je řešena problematika vztahu Evžena ke svému životu. Ač je Evžen vzdělaný a inteligentní, jeho život je naplněn  pouze nudou , přetvářkou společnosti a neopětovanou láskou, Evžen je v lásce cynický. Touží  po změně, připadá si zbytečný. Jeho výsměch a opovržení střídá v závěru románu hluboký cit a láska.

 

Pro dnešního čtenáře toto dílo může být podnětné v tom, že vidíme kam vede zhýralí život plný krátkodobých vztahů, života plný nudy , kdy si dáváme spoustu předsevzetí, ale stejně je nesplníme. Měli bychom život žít naplno, poznávat nové lidi, cestovat, naučit se pracovat a postarat se sami o sebe. Ne, jenom čekat co nám spadne do klína. Na závěr musím konstatovat, že tehdejší mladá smetánka včetně Evžena, se příliš neliší od dnešní „zlaté“ mládeže.

 

I když se mi román nečetl nejlépe, některé verše jsem musel číst několikrát, abych pochopil co tím autor myslel,  tento román se mi docela zalíbil..

 

Taťánin dopis Oněginovi, ukázka

„Já píši vám – co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč ještě věřím, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud

nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;

a věřte: nebyl byste znal

nikdy můj ostýchavý žal,

kdybych jen stín naděje měla,

že třeba jednou za týden

vás u nás na vsi uzřím jen,

abych vám slůvko mohla říci

a v duchu vaši tvář a hlas

než znovu navštívíte nás,

dnem nocí abych mohla stříci…


Podobné rozbory děl: