Evžen Oněgin – rozbor knihy (3)

 

   Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): luciez

 

 

 

literární žánr: veršovaný román

lit. druh: lyrickoepický

rokvydání: 1825

lit. his. kontext: romantismus, protiklad klasicismu, první polovina 19. Století, umělecký směr aristokracie

místo děje: Evropská část Ruska (Moskva a venkov)

doba děje: počátek 19. století

 

Téma: zobrazení ruské společnosti na počátku 19. Století, nenaplněná láska Evžena a Taťány, příběh člověka, jenž je obětí sama sebe.

 

Dějová osnova:

Evžen Oněgin je mladý lev salónů, žijící v Moskvě ale po čase věčírků a ruské smetánky, je znuděn tímto životem a když onemocní jeho strýc, žijící na venkově rád uvítá cestu za ním a následně přebírá jeho dům. Zde se seznámí s budoucím přítelem Lenskym se kterým následně tráví mnoho času, avšak dvě sestra Olga a Taťána mezi ně vnesou svár a vede to až k duelu, kde je Lenskyj zabit. Oněgin následně utíká apo letech se však vrací, a potkává Taťánu, které nejdřívě neopětoval lásku, ale nyní ji chce, ale ona je už vdaná.

 

Hlavní postavy:

Evžen Oněgin – ústřední postava, tragikomický hrdina, zvdělaný, společenský, schopný, povrchní, egoistický, znuděný (zbytečný člověk), nemá hlubší cíle, vzpurný a samotářský

Vladimír Lenský – mladý statkář, romantik, snílek, básník, bezbranně naivní, milující Olgu

Taťána – sentimentalní romantická, citlivá dívka, upřímná, skromná, vysoké mravní hodnoty, uzavřena, sestra Olgy

Olgra – veselá, koketní, energická, sestra Taťány

 

Hlavní myšlenka: Autor se popisuje kontrasty města a venkova. Ukazuje život města, kde jsou lidé povrchní a egoističtí na rozdíl od venkovských lidí, kteří jsou laskavý a žijí ustálený život. Jedná se o příběh nesplněných snů a představ titulního hrdiny. Poukazuje na hodnoty přátelství – úvahy.

 

Autorův záměr: objevují se zde veršované pasáže, prolínání romantismu s realismem, prvky lyriky, epiky ale i dramatu.

 

Kompoziční prostředky:

  • Chromologicky za sebou (text na sebe navazuje v časové posloupnosti)
  • Členění textu: 8 hlav – na začátku každé hlavy se setkáváme s citáty a moudry významných spisovatelů
  • Ich forma
  • Zrcadlová kompozice Oněgin x Lenskij, vesnice x město
  • Rozsáhlé popisy (okolí, postav)
  • Romantické (nešťastná láska, komentář autora, složitá dělba románu) ale i realistické (popisy skutečnosti, krajiny, obsahová rozsáhlost) prvky
  • Spisovný jazyk ve verších
  • Cizí slova (francouzská: monsieur, mon ange, ruská: chandra)
  • Přímá řeč
  • Oněginská strofa- 14 veršů (a,b,a,b)
  • 4 verše a,a,b,b
  • 4 verše a,b,b,a
  • Básnické přívlastky
  • Řečnické obraty
  • Hodně tropů (personifikace: a z nich zima vykouzlila sníh…, přirovnání: po sále spěl sum jako v roji…)

 

Vlastní názor:

Díla jsem se velice bál, neboť jsem věděla, že je z části veršované, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapena, že se toto dílo dalo číst celkem lehce a nenaplnila se má obava. Avšak doušek mé kávy to není, neboť čtu spíše jiné literární druhy a vlastně i žánry, ale u knihy jsem vydržela a nedá se říci, že bych se musel přemáhat.


Podobné rozbory děl: