Evžen Oněgin – rozbor knihy (2)

 

   Kniha: Evžen Oněgin

   Spisovatel(ka): Alexandr Sergejevič Puškin

   Přidal(a): Gabriela Běhounková

 

 

Literární druh: epická poezie (s občasnými lyrickými prvky)

Literární žánr: román ve verších

Lyrický mluvčí: er-forma prokládaná ich-formou → autor často vstupuje do děje jako pozorovatel a promlouvá ke čtenáři, vševědoucí

Časoprostor: Petrohrad, Moskva, ruský venkov 19. století

 

Kompozice:

chronologická, avšak s četnými odbočkami v ději (dlouhé líčení Oněginova života v Petrohradě, život Taťániny matky, zimní radovánky, ples venkovských statkářů…), jež odsunují osud hlavních hrdinů do pozadí, v důsledku čehož jsou stěžejní události (smrt Lenského) líčeny jakoby mimochodem,

dějová dynamika, (klidný začátek, pozdější rozjezd)

dějové napětí (vyvolané předtuchou zvratu)

 

Forma: v celém románu přísně dodržována (až na 2 dopisy) → tzv. Oněginská sloka – vychází z anglického renesančního sonetu (na rozdíl od něj se ale nedělí na další menší části), střídání sdruženého a střídavého rýmu, úsečně vyhrocené dvojverší, střídání mužských (poslední doba ve verši je přízvučná; v ukázce značeno velkými písmeny) a ženských (poslední doba ve verši je nepřízvučná; v ukázce značeno malými písmeny)

 

Téma: neopětovaná láska (Taťány k Oněginovi), složitá náprava chyb (Oněginovo odmítnutí), marnění života, míjení života svým smyslem, obraz ruské společnosti 19. století

 

Jazykové prostředky: spisovný jazyk, časté používání cizích slov – hlavně francouzských (monsieur, entrechat, blanc-manger), časté odkazy na jiná světová díla, umělce a badatele (Byron, Baratynskij, Walter, Dělvig, Cicero, Apuleius, Ovidiovo Umění milovati, Danteho nápis nad Pekelnou bránou…), přímá řeč vyjádřena krátkými dynamickými větami, časté užívání řečnických otázek (→ Lenského elegie: „Ach, kam jste se mi zatoulaly…“)

 

Postavy:

Charaktery postav mezi sebou jasně kontrastují → tzv. „zrcadlová kompozice“

Evžen (lehkovážný šlechtic, znuděný rušným společenským životem, cynický)

x

Lenský (romantický snílek, idealista, básník)

 

Taťána (melancholická, uzavřená, citlivá)

x

Olga (hovorná, přístupná, veselá)

 

Historický kontext: Ruská literatura v této době prochází zásadní proměnou. Odklání se od dosud převládajícího klasicismu a romantismu, zvolna přechází do realismu. Autor se snaží věcně a kriticky hledět na svět, jeho slovesný projev si však zachovává klasicistní eleganci a uměřenost i romantickou citlivost a fantazii.

Alexandr Sergejevi Puškin:  Silně prožívá národně obrozenecké hnutí v Evropě + proticarskou vzpouru v Rusku. Za svou tvorbu byl opakovaně posílán do vyhnanství. Po návratu do Petrohradu (1927) byl až do své smrti pod policejním dohledem. Údajně byl zavražděn milencem své ženy.

Překlady:  Do češtiny bylo dílo přeloženo celkem pětkrát. Každý překlad odráží jinou epochu českého básnictví a české kultury. Nejznámější z nich je překlad Josefa Hory (1937) a bilingvní vydání v překladu Milana Dvořáka (1999).

Jiná zpracování:  Námět byl celkem osmkrát zfilmován, v České republice dvakrát uveden do divadla (2007, 2011). Operní podobu románu napsal P. I. Čajkovskij.

 

Ukázka:

XXXVI

Uplynul den a po něm druhý.                      a

Odpoví něco Oněgin?                                   B

Taťána, pod očima kruhy,                             a

po domě bloumá jako stín.                            B

Za Olgou nápadník zas přijel.                       c

„A co váš přítel, jakpak žije?“                       c

ptala se matka pokojně.                                D

„A co že na nás zapomněl?“                         D

Taťána zachvěla se celá                                 e

a zrudla jako růže květ.                                 F

„Dnes,“řekl Lenskij „chtěl k vám jet.            F

Nejspíš ho pošta pozdržela.“                        e

S očima k zemi Taťána                                  G

se plíží pryč jak spráskaná.                           G


Podobné rozbory děl: