👤Aristoteles
Život ❤️
Byl žákem Platóna a učitelem Alexandra Velikého ⯀ Jeho spisy zahrnují logiku, metafyziku, etiku, politiku, poetiku a biologii ⯀ Zavedl systém deduktivní logiky a ovlivnil vědu a filozofii ⯀ Jeho díla jako Organon, Etika Nikomachova, Politika a Poetika jsou základem západní filozofie a vědy ⯀ Jeho práce poskytují cenné poznatky o lidské přirozenosti, společnosti a umění ⯀ Systematizoval poznání a ovlivnil vývoj vědeckého myšlení ⯀ Jeho vliv na západní kulturu je dodnes patrný ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Politika ⯀ Etika Nikomachova ⯀ Organon
Současníci 👥
Isókrates, (O výměně), Platon, (Ústava, Symposion, Faidros), Xenofón, (Anabasis, Kyropédia)
📖 Etika Nikomachova (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Etika Nikomachova je filozofické pojednání, spadající do naučné literatury, s výrazovou formou odborného textu.
Téma a motiv 💡
V Etice Nikomachově se Aristoteles zabývá etikou a hledáním nejvyššího dobra, tedy štěstí (eudaimonie), které spojuje s rozumem a ctností; hlavní myšlenkou je dosažení štěstí skrze ctnostný život, rozvíjený pomocí rozumového poznání a uplatňovaný v praxi, přičemž motivy zahrnují povahu štěstí, ctnosti (etické i dianoetické), přátelství, spravedlnost, blaženost a roli rozumu a emocí v lidském životě; námětem je pak systematické zkoumání lidského jednání a jeho cílů, vedoucích k dobrému a šťastnému životu.
Zařazení díla 🕑
Filozofický směr Aristotelova díla je peripatetismus, vznikající v období antické řecké filozofie.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Etiky Nikomachovy není vyprávěcím prvkem, jelikož se jedná o filozofické pojednání, zaměřené na nadčasové otázky lidské existence, ačkoliv je dílo ukotveno v kontextu antického Řecka.
Kompozice 📝
Etika Nikomachova se vyznačuje systematickou a logickou kompozicí, rozdělenou do deseti knih, které postupně rozvíjejí Aristotelovu etiku od pojetí štěstí a dobra, přes rozbor ctností až po úvahy o přátelství a blaženosti; formální členění zahrnuje definice, argumenty, příklady a analogie.
Charakteristika díla 📜
Etika Nikomachova je filozofické pojednání, spadající do naučné literatury, s výrazovou formou odborného textu.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám Aristoteles, autor pojednání, který se obrací na čtenáře s didaktickým záměrem a využívá er-formu, prezentuje své myšlenky a argumenty.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v tradičním smyslu se v Etice Nikomachově nevyskytují; Aristoteles se odkazuje na různé filozofické školy a myslitele, například na Platóna a Sokrata, ale nezachází s nimi jako s literárními postavami, nýbrž jako s nositeli určitých filozofických názorů, které kriticky rozebírá a konfrontuje se svými vlastními; místo postav Aristoteles pracuje s abstraktními pojmy jako ctnost, štěstí, rozum, vůle, které představují klíčové prvky jeho etického systému a slouží k ilustraci jeho argumentů.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk Etiky Nikomachovy je formální a filozofický, typický pro odborné pojednání své doby, s využitím spisovné řečtiny, logických argumentů, definic a klasifikací, s minimem přímé řeči a spíše s parafrázemi názorů jiných filosofů, přičemž Aristoteles používá metafory a analogie pro ilustraci abstraktních pojmů, jako je například přirovnání lidské duše k vozatajovi řídícímu dva koně, jeden představující rozum a druhý vášeň.
Stručný obsah 🏷
Aristotelova Etika Nikomachova zkoumá podstatu dobrého života a štěstí (eudaimonie), argumentujíc, že nejvyšší dobro, k němuž všechny lidské činnosti směřují, spočívá v rozvoji ctnosti (areté) prostřednictvím racionálního žití a uplatňování zlaté střední cesty mezi extrémy.
Podrobný obsah díla 🗒
Etika Nikomachova detailně zkoumá povahu štěstí a jeho dosažení, argumentujíc, že štěstí není pouhý pocit, ale stav bytí, který vyplývá z dlouhodobého žití v souladu s ctností, přičemž ctnost definuje jako charakterový rys, jenž nám umožňuje jednat správně a dosahovat excellence v lidských činnostech; Aristoteles rozlišuje mezi intelektuálními ctnostmi, jako je moudrost, rozumnost a prozíravost, které rozvíjíme studiem a kontemplací, a etickými, morálními ctnostmi, jako je odvaha, štědrost, spravedlnost a umírněnost, které se pěstují opakovaným jednáním a zvykem, přičemž zdůrazňuje důležitost nalezení „zlaté střední cesty“ mezi dvěma extrémy, například odvaha je střední cestou mezi zbabělostí a lehkomyslností, štědrost mezi lakomstvím a rozhazovačností; Aristoteles se rovněž věnuje pojmům přátelství, spravedlnosti a politiky, argumentujíc, že přátelství je nezbytné pro dobrý život, spravedlnost je základem spravedlivé společnosti a politika je vědou o organizaci státu s cílem dosáhnout společného dobra, přičemž zdůrazňuje důležitost vzdělávání a výchovy pro rozvoj ctnostných občanů; v závěru knihy Aristoteles tvrdí, že nejvyšší formou štěstí je kontemplativní život, věnovaný filozofickému bádání a poznání pravdy, neboť umožňuje člověku plně rozvinout svůj rozum a dosáhnout nejvyššího stupně seberealizace, avšak uznává, že aktivní život věnovaný politice a společenskému dobru také přispívá k štěstí, pokud je prožíván v souladu s ctností a rozumem; kniha je strukturována logicky a systematicky, s jasně definovanými pojmy a argumenty, a představuje jeden z nejvlivnějších příspěvků k etické teorii v dějinách filozofie.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.