📖 Úvod
Encyklopedisté, původně známí jako Encyclopédistes ve Francii, byli literárním a filozofickým uskupením, které se aktivně rozvíjelo v 18. století, konkrétně v období francouzského osvícenství. Jejich činnost byla pevně ukotvena v Francii, která sloužila jako epicentrum jejich ambiciózního projektu – vytvoření a vydání monumentálního díla známého jako „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“. Toto dílo se stalo symbolem osvícenské snahy shromáždit a systematizovat veškeré lidské poznání, a to v době, kdy Evropa procházela významnými intelektuálními a společenskými změnami.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku Encyklopedistů je neodmyslitelně spjato s epochou osvícenství, která kladla důraz na rozum, vědu a pokrok. Francie 18. století byla absolutistickou monarchií pod vládou Ludvíka XV. a později Ludvíka XVI., charakterizovanou silným vlivem církve, feudálními přežitky a značnou cenzurou. Společnost byla rigidně rozdělena na stavy, přičemž třetí stav, zahrnující rostoucí buržoazii, řemeslníky a rolníky, nesl hlavní břemeno daní a byl politicky znevýhodněn, což vyvolávalo rostoucí nespokojenost. Filozofické pozadí Encyklopedistů bylo hluboce zakořeněno v racionalismu, inspirovaném René Descartesem, a empirismu, jehož hlavními představiteli byli John Locke a Isaac Newton. Věřili v sílu lidského rozumu k pochopení světa a ke zlepšení lidského údělu, prosazovali deismus jako alternativu k dogmatické církevní víře a byli přesvědčeni o nevyhnutelném pokroku lidstva prostřednictvím vzdělání a vědeckého poznání. Hlavními zakladateli a hybnými silami celého projektu Encyklopedie byli Denis Diderot, který působil jako hlavní redaktor, a Jean le Rond d’Alembert, který se podílel na redakci a byl autorem mnoha významných matematických a vědeckých hesel. K Encyklopedii přispívala celá řada předních myslitelů své doby, včetně Voltaira, Jeana-Jacquese Rousseaua (ačkoli se s Diderotem později rozešli kvůli ideologickým rozdílům), Montesquieua, Paula-Henriho Holbacha, Clauda Adriena Helvétia a Étienna Bonnota de Condillac. Politická situace ve Francii byla napjatá; osvícenské myšlenky se šířily v salonech a akademiích, ale narážely na odpor mocných institucí – královského dvora, parlamentu (soudních dvorů) a katolické církve, které se obávaly ztráty své autority a privilegií. Encyklopedie byla několikrát zakázána a její autoři a vydavatelé čelili pronásledování a cenzuře, což je nutilo k opatrnosti a někdy i k používání šifrovaného jazyka. Společenské změny se projevovaly v postupném formování veřejného mínění, které začalo zpochybňovat tradiční autority a požadovat reformy. Encyklopedisté se ostře vymezovali proti feudalismu, absolutismu, náboženské intoleranci, dogmatismu, pověrám a všem formám despotismu a iracionalismu. Jejich cílem bylo „změnit všeobecný způsob myšlení“ prostřednictvím kritického zkoumání a šíření poznání. Zároveň navazovali na rané osvícenské myšlenky, vědeckou revoluci 17. století a myšlenky Johna Locka o přirozených právech a rozdělení moci. Jejich práce představovala syntézu tehdejších intelektuálních proudů a zároveň revoluční nástroj pro šíření nových idejí, které významně přispěly k ideologické přípravě Francouzské revoluce.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Encyklopedistů, i když se primárně nejedná o literární směr v úzkém slova smyslu, se projevovaly ve specifickém přístupu k textu a jeho funkci. Jejich typickým tématem a motivem bylo systematické shromažďování a prezentace veškerého lidského vědění – od filozofie, teologie a historie přes přírodní vědy, matematiku, medicínu a techniku až po umění, řemesla, ekonomii a politiku. Klíčovým motivem byla osvěta, boj proti nevědomosti, předsudkům a autoritářským dogmatům. Encyklopedie se stala nástrojem kritiky společenských nespravedlností, obhajoby lidských práv, svobody myšlení a tolerance. Nezabývali se vytvářením typického hrdiny v literárním slova smyslu; spíše idealizovali osvíceného, racionálního a morálního člověka, který se snaží pochopit svět skrze rozum a vědu, aktivně přispívat k blahu společnosti a zpochybňovat neoprávněné autority. Obvyklé prostředí, ve kterém se Encyklopedisté pohybovali, bylo intelektuální, akademické a salonní, avšak jejich dílo bylo zaměřeno na co nejširší publikum. Hlavní konflikty spočívaly v neustálém boji proti cenzuře, pronásledování ze strany královského dvora a katolické církve, a také v ideologických sporech s konzervativními mysliteli. Jazyk a styl Encyklopedistů byl charakteristický svou jasností, precizností a racionálností. Snažili se o objektivní, encyklopedické podání faktů, ale často pod zdánlivě neutrálním výkladem skrývali kritické postoje a progresivní myšlenky. Styl byl didaktický a argumentativní, zaměřený na přesvědčení čtenáře silou logiky a evidence. Vyhýbali se nadměrné ornamentálnosti a složitým rétorickým figurám ve prospěch srozumitelnosti a přístupnosti. Kompozice Encyklopedie byla revoluční: abecední řazení hesel, doplněné rozsáhlými křížovými odkazy (renvois), které čtenáře vedly k souvislostem mezi zdánlivě nesouvisejícími hesly a často sloužily k naznačení kritických, potenciálně cenzurovaných myšlenek. Tyto odkazy umožňovaly Diderotovi a jeho týmu předkládat radikální názory nepřímo, neboť čtenář si závěry musel často složit sám z více hesel. Vyprávěcí postupy byly primárně popisné, vysvětlující a analytické, s důrazem na definice, klasifikace, historické přehledy a polemické eseje. Cílem nebylo vyprávět příběhy, ale předávat informace a formovat názory. Nejčastějšími literárními žánry či podžánry byly encyklopedické heslo, které mohlo mít rozsah od krátké definice po rozsáhlou esej, dále filozofický traktát, odborný článek, kritika (literární, umělecká, společenská), technický popis či historický přehled. Samotná „Encyklopedie“ jako celek představovala nový žánr, který v sobě fúzoval vědeckou literaturu, filozofii a žurnalistiku, a stala se prototypem moderních encyklopedií a referenčních děl. Její dopad na myšlení a kulturu Evropy byl enormní a předznamenal nástup epochy moderního vědeckého a racionálního uvažování.
👥 Zastupci
Encyklopedisté představují klíčovou skupinu myslitelů a spisovatelů francouzského osvícenství 18. století, soustředěnou kolem projektu „Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel“. Jejich cílem bylo shromáždit a systematizovat veškeré lidské vědění, šířit rozum, kritizovat předsudky a bojovat proti absolutismu a církevnímu dogmatismu. Mezi nejdůležitější světové autory tohoto směru patří především Denis Diderot, který byl hlavním redaktorem a duší celého podniku; jeho “Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“ je monumentálním dílem, které systematicky představuje veškeré tehdejší poznání, čímž exemplárně ilustruje osvícenský ideál shromáždění vědění pro pokrok lidstva. Dalším reprezentativním Diderotovým dílem je filozofický román “Jakub Fatalista a jeho pán“, jenž prostřednictvím dialogu a zpochybňování svobodné vůle ukazuje osvícenskou skepsi a experimentování s literární formou; dále pak “Jeptiška“, román silně kritizující náboženské instituce a útlak, což odráží antiklerikální postoj mnohých encyklopedistů. Jean le Rond d„Alembert byl spolutvůrcem a hlavním redaktorem Encyklopedie po boku Diderota; jeho “Úvodní řeč k Encyklopedii“ objasňuje metodologii a filozofické základy díla, čímž jasně definuje racionalistický a empirický přístup celého projektu. Voltaire, ačkoliv nebyl přímým autorem hesel v Encyklopedii, byl symbolem osvícenství a jeho “Filozofické listy“ propagovaly anglickou toleranci a rozumové myšlení, což bylo v souladu s ideály Encyklopedistů. Jeho satira “Candide“ mistrně kritizuje fanatismus a neomezený optimismus, což je dalším rysem osvícenského myšlení. Jean-Jacques Rousseau, který k Encyklopedii přispíval, než se s Diderotem názorově rozešel, svými díly jako “Rozprava o původu a základech nerovnosti mezi lidmi“ poukazoval na sociální nespravedlnosti a problematiku civilizačního pokroku, což rezonovalo s kritickým duchem Encyklopedistů. Baron d“Holbach byl radikálním materialistou a významným přispěvatelem; jeho “Systém přírody“ je dílem, které představuje nekompromisní ateistický a materialistický pohled na svět, čímž demonstruje nejradikálnější směr myšlenek v okruhu Encyklopedistů. Charles de Montesquieu, ačkoliv starší generace, svým dílem “O duchu zákonů“ s teorií dělby moci položil základy pro politické myšlení osvícenců, včetně těch, kteří pracovali na Encyklopedii. Co se týče českých autorů, nelze hovořit o přímých “českých Encyklopedistech“ v původním francouzském smyslu; české osvícenství, reprezentované osobnostmi jako Josef Dobrovský nebo František Martin Pelcl, se soustředilo na národní obrození, jazyk a shromažďování vědomostí, ale neprodukovalo přímou obdobu monumentální francouzské Encyklopedie, ačkoliv sdílelo podobné ideály rozumu a vzdělanosti.
📈 Vývoj
Vývoj Encyklopedistů jako skupiny a projektu „Encyklopedie“ se datuje do poloviny 18. století ve Francii. Vznik projektu, iniciovaný původně jako překlad anglické “Cyclopaedia“ Ephraima Chamberse v roce 1749, se rychle proměnil pod vedením Denise Diderota a Jeana le Ronda d’Alemberta v ambiciózní, originální dílo, jehož cílem bylo nejen shromáždit, ale i kriticky přehodnotit veškeré lidské vědění a uspořádat ho podle racionálních principů. Období vrcholu trvalo od vydání prvního svazku v roce 1751 až do roku 1765, kdy vyšel poslední svazek textu, přičemž svazky s ilustracemi pokračovaly až do roku 1772. Během této doby se kolem Diderota shromáždil rozsáhlý kolektiv nejvýznamnějších filozofů, vědců a umělců doby, kteří svými hesly přispívali k šíření osvícenských myšlenek. Raná fáze projektu byla charakterizována nadšením a relativní podporou ze strany některých osvícených kruhů, ačkoliv i tehdy se setkávala s prvními projevy odporu. S postupem času se však Encyklopedie stávala stále kontroverznější, zejména kvůli svým antiklerikálním a politicky kritickým postojům. Tato pozdní fáze projektu, zejména po roce 1759, kdy byla Encyklopedie poprvé oficiálně zakázána a zařazena na Index zakázaných knih, znamenala pro Diderota a jeho spolupracovníky obrovské potíže; Diderot musel dokončovat dílo v tajnosti, často sám korigoval a doplňoval chybějící hesla, aby projekt vůbec spatřil světlo světa. Postupný ústup Encyklopedistů jako organizované skupiny nastal po dokončení projektu v roce 1772. Jejich myšlenky se však neustupovaly, nýbrž se šířily dál a staly se jedním z hlavních intelektuálních podhoubí Francouzské revoluce. Proměna nastala v tom smyslu, že se z konkrétního encyklopedického projektu stalo obecné osvícenské hnutí, které ovlivňovalo společenský a politický diskurz. Encyklopedisté a samotná Encyklopedie představovali specifický francouzský fenomén, který neměl přesné národní, regionální či žánrové varianty v jiných zemích. Ačkoliv se v celé Evropě šířily osvícenské myšlenky a vznikaly podobné snahy o shromažďování vědomostí (např. německé či anglické lexikony), žádný projekt nedosáhl takového rozsahu, hloubky a politického dopadu jako Diderotova Encyklopedie. Byla to spíše “žánrová varianta“ nového, kritického a systematického způsobu psaní a šíření poznání.
💫 Vliv
Vliv Encyklopedistů na pozdější literaturu a umění je nedocenitelný a dalekosáhlý, neboť položili základy mnoha moderním myšlenkovým směrům. Jejich důraz na rozum, kritické myšlení a systematizaci vědění se stal pilířem moderní vědy a vzdělávání, přičemž samotná Encyklopedie posloužila jako model pro všechny pozdější encyklopedické a referenční práce. V oblasti literatury se jejich přístup promítl do rozvoje filozofického románu, dialogu a satiry, kde díla jako Diderotův “Jakub Fatalista“ předznamenala experimentální prózu a zpochybňování tradičních narativních forem. Kritika společenských norem a nespravedlností, která byla jádrem mnohých encyklopedických hesel a souvisejících děl, ovlivnila literární směry jako realismus a naturalismus v 19. století, které se rovněž snažily o objektivní popis a analýzu společnosti. Encyklopedisté byli rovněž klíčovými předchůdci Francouzské revoluce, neboť jejich myšlenky o svobodě, rovnosti, bratrství a právu na osvícené řízení státu přímo inspirovaly revoluční hnutí a následně ovlivnily politickou filozofii a vznik moderních demokratických států. Co se týče přijímání v době vzniku, Encyklopedie se setkávala s velice rozporuplnými reakcemi. Na jedné straně byla pochvalována a podporována některými osvícenými kruhy, včetně části šlechty, královských úředníků a salonní společnosti, kteří v ní viděli cestu k pokroku a modernizaci. Měla značný počet předplatitelů, což svědčí o širokém zájmu. Na straně druhé však Encyklopedie čelila tvrdé kritice, zákazům a cenzuře ze strany absolutistické monarchie, konzervativní šlechty a především katolické církve, zejména jezuitů, kteří v ní viděli ohrožení stávajícího společenského a náboženského řádu. Byla opakovaně zakazována, její autoři a vydavatelé perzekuováni a Diderot musel po mnoho let pracovat v podstatě tajně. Dnes je Encyklopedie a práce Encyklopedistů vnímána jako jeden ze základních kamenů moderního západního myšlení. Je považována za symbol osvícenství, racionalismu, svobody slova a shromažďování vědění. Je ceněna jako monumentální historický dokument, který poskytuje jedinečný vhled do vědeckých, filozofických a technologických poznatků 18. století. Přímé filmové nebo divadelní adaptace samotného obsahu Encyklopedie jsou spíše vzácné, neboť se nejedná o fikční dílo. Nicméně, životy a myšlenky hlavních Encyklopedistů, jako je Diderot, Voltaire nebo Rousseau, jsou často předmětem historických dokumentárních filmů, televizních seriálů, divadelních her či beletrizovaných biografií, které zasazují jejich práci, včetně Encyklopedie, do širšího kontextu osvícenské doby a jejího revolučního dopadu na myšlení a společnost. Příkladem může být řada francouzských historických snímků či televizních inscenací, které se dotýkají osvícenské epochy, kde je dílo Encyklopedistů vždy podstatnou součástí zobrazeného intelektuálního a společenského klimatu.