👤Pierre de Ronsard
Život ❤️
Byl klíčovou postavou Pléiady, skupiny básníků usilujících o obohacení francouzštiny ⯀ Jeho dílo se vyznačuje elegantním stylem a melodickou krásou ⯀ Převažují alexandrinské verše s bohatou obrazností ⯀ Jeho sonety, ódy a další básně se staly vzorem pro generace ⯀ Věnoval se tématům od lásky a přírody k národnímu hrdinství a filozofii ⯀ Jeho práce je dodnes ceněna pro uměleckou hodnotu ⯀ Výrazně ovlivnil vývoj francouzské poezie ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Ódy ⯀ Sonety pro Helenu ⯀ Lásky
Současníci 👥
Michel de Montaigne (Eseje), Joachim du Bellay (L’Olive), Jean-Antoine de Baïf (Anacreontiques)
📖 Elegie (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Elegie Pierra de Ronsarda je lyrickoepická báseň, psaná veršem, vyjadřující melancholické a často truchlivé pocity.
Téma a motiv 💡
Milostná touha, melancholie, pomíjivost mládí a života, reflexe osobního osudu a smrti.
Zařazení díla 🕑
Renesanční básník Pierre de Ronsard, řadící se k francouzskému renesančnímu humanismu, se v Elegii zaměřuje na témata pomíjivosti krásy a mládí, smrtelnosti člověka a vanitas, tedy marnosti pozemského života; ústřední myšlenkou je přijetí nevyhnutelnosti smrti a zároveň snaha o zachycení krásy a intenzivního prožitku okamžiku, dokud trvá, motivy zahrnují melancholii, smutek, nostalgii, obdiv k přírodě a kráse, ale i vědomí plynutí času a blížícího se konce, přičemž námět Elegie představuje osobní zpověď a reflexe básníka nad pomíjivostí života a krásy.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Elegie není explicitně určen, báseň se odehrává v abstraktním, melancholickém prostoru básníkovy mysli, kde se prolínají vzpomínky na minulost s úvahami o budoucnosti, a čas je vnímán jako pomíjivý a nezadržitelný proud.
Kompozice 📝
Kompozice Elegie je založena na volném sledu myšlenek a obrazů, typickém pro elegický žánr, báseň je členěna do veršů a strof, které vytvářejí rytmus a melodičnost, zdůrazňující melancholický tón.
Charakteristika díla 📜
Elegie Pierra de Ronsarda je lyrickoepická báseň, psaná veršem, vyjadřující melancholické a často truchlivé pocity.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, Pierre de Ronsardem, který se v první osobě sdílí své pocity a úvahy o pomíjivosti života a krásy, vyprávěcí forma je přímá a introspektivní, básník se obrací k sobě i k čtenáři, sdílejíc s ním svou melancholii.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Elegii nejsou v tradičním smyslu příběhu, lyrický subjekt, tedy sám básník, je ústřední postavou, vyjadřující své pocity a myšlenky, ačkoliv se v básni mohou objevit zmínky o jiných osobách, například o milované ženě, tyto postavy nejsou plně rozvinuty a slouží spíše jako symboly krásy a pomíjivosti.
Jazyk a styl ✍️
Elegie je psána spisovným jazykem, avšak s lyrickou, emotivně zabarvenou dikcí, s hojným využitím metafor, personifikace, apostrof a dalších básnických figur, které umocňují dojem smutku, beznaděje a touhy po smrti, a vytvářejí tak atmosféru melancholie a tragiky, přičemž se autor vyhýbá přímé řeči a volí spíše monologický projev plný patetických výkřiků a zvolání, které podtrhují jeho vnitřní rozervanost.
Stručný obsah 🏷
Ronsardova Elegie líčí básníkův hluboký smutek a zoufalství nad ztrátou milované ženy, kterou opěvuje jako zdroj veškeré krásy a štěstí, a zároveň vyjadřuje hořkost a beznaděj z prázdnoty, kterou její odchod zanechal v jeho životě, a touhu po smrti jako jediné útěše.
Podrobný obsah díla 🗒
V Elegii Ronsard oplakává smrt své milované, jejíž krása a laskavost jsou nenávratně ztraceny, a básník se utápí v hlubokém zármutku, popisuje její půvab a ctnosti, vzpomíná na společné chvíle štěstí a lásky, které jsou nyní jen bolestnou připomínkou toho, co už nikdy nebude, a s hořkostí konstatuje, že smrt ukončila nejen její život, ale i jeho vlastní štěstí, a svět se pro něj stal pustým a bezútěšným místem, zbaveným veškeré radosti a smyslu; opakovaně se obrací k přírodě, k nymfám, k bohům a k samotné smrti s prosbou o útěchu či vysvobození z muka, které ho sužuje, líčí své zoufalství a beznaděj, touhu po smrti, která by ho mohla spojit s milovanou, a zároveň vyjadřuje i vztek a hořkost nad nespravedlností osudu, který mu vzal to nejcennější, co v životě měl; v básni se prolíná smutek se vzpomínkami na šťastné chvíle, láska s bolestí ze ztráty, a naděje na shledání po smrti s pochybnostmi a strachem z neznáma, čímž se vytváří komplexní obraz lidského utrpení a zoufalství tváří v tvář smrti milované osoby; Ronsard mistrně využívá metafory a personifikace k zobrazení krutého zásahu smrti, která připravila svět o krásu a světlo, a jeho o lásku a štěstí, a opakovaně se ptá, proč musela jeho milovaná odejít tak brzy, proč musela být krása zničena a štěstí proměněno v bolest, přičemž jeho otázky zůstávají nezodpovězeny, a jen umocňují pocit beznaděje a absurdity existence; v závěru elegie se básník obrací k smrti s prosbou, aby ho osvobodila od utrpení a umožnila mu se znovu shledat s milovanou, a vyjadřuje přesvědčení, že láska, která je spojovala, překoná i smrt a umožní jim být spolu navěky, ačkoliv toto přesvědčení je spíše výrazem zoufalé touhy než racionálního uvažování, odráží hloubku jeho citů a sílu jeho víry v lásku jakožto sílu, která vítězí nad smrtí.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.