👤Jan Campanus Vodňanský
Život ❤️
Byl autorem mnoha náboženských i světských básní ⯀ Skládal latinské verše ⯀ Překládal literární díla ⯀ Je považován za významnou postavu české renesanční a raně barokní literatury ⯀ Jeho díla se vyznačují bohatým jazykem a hlubokým náboženským cítěním ⯀ Zkomponoval slavný český chrámový chorál „Ktož jsú boží bojovníci“ ⯀ Významně ovlivnil českou hymnologii a náboženskou literaturu ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Břetislav a Jitka ⯀ Posvátné ódy ⯀ Cechias
Současníci 👥
Jan Amos Komenský (Didaktika), Václav Štefánek (některá díla), Pavel Stránský (některá díla)
📖 Elegie o strachu (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Elegie o strachu, báseň Jana Campana Vodňanského, patří k lyrickoepickému žánru, konkrétně k elegii, což je žalozpěv, a je psána ve veršované formě.
Téma a motiv 💡
Existenciální úzkost a strach z pomíjivosti života, meditace nad smrtí a lidským osudem.
Zařazení díla 🕑
Humanismus, období renesance, v němž tvořil Jan Campanus Vodňanský, se projevuje v Elegii o strachu důrazem na lidské prožívání a úvahy o pomíjivosti, strachu ze smrti, nejistotě existence a marnosti pozemského života, přičemž hlavní myšlenkou je vyjádření existenciálního strachu člověka tváří v tvář smrti a pomíjivosti, a motivy zahrnují smrt, strach, pomíjivost, marnost, osud, ale i naději na věčný život a boží milost, přičemž námět vychází z autorovy osobní zkušenosti s blížící se smrtí a úvahou o smyslu života.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Elegii o strachu není explicitně určen, ale lze ho vnímat jako univerzální a nadčasový, odehrávající se v nitru člověka konfrontovaného s existenčními otázkami.
Kompozice 📝
Kompozice Elegie o strachu je lineární, postupně rozvíjející autorovy myšlenky a pocity, formálně je báseň členěna do strof a veršů s pravidelným rytmem a rýmem.
Charakteristika díla 📜
Elegie o strachu, báseň Jana Campana Vodňanského, patří k lyrickoepickému žánru, konkrétně k elegii, což je žalozpěv, a je psána ve veršované formě.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem v Elegii o strachu je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, který v první osobě sdílí své pocity strachu, úzkosti a beznaděje, a zároveň vede vnitřní dialog sám se sebou a s Bohem.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Elegii o strachu explicitně nevystupují, báseň je zaměřena na vnitřní svět lyrického subjektu, který prožívá strach ze smrti, nicméně lze vnímat implicitní přítomnost Boha, k němuž se lyrický subjekt obrací s prosbou o milost a odpuštění.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk Elegie o strachu je archaický, s prvky tehdejší češtiny, využívá biblický a náboženský slovník, bohatý na metafory, personifikace, apostrofy a další básnické figury, které dokreslují atmosféru strachu, beznaděje a zbožnosti, přičemž přímá řeč se objevuje v modlitbách a proslovu k Bohu.
Stručný obsah 🏷
Elegie o strachu líčí úzkost a bezmocnost člověka tváří v tvář morové epidemii, která se šíří Vodňany a způsobuje smrt a utrpení, přičemž hlavní postava, vypravěč, se utápí v beznaději a hledá útěchu v Bohu, ale zároveň zpochybňuje jeho spravedlnost a moc, a nakonec nachází smíření se svým osudem a s nevyhnutelností smrti.
Podrobný obsah díla 🗒
Elegie o strachu začíná líčením hrůz morové epidemie, která zachvátila Vodňany, kde se mrtvoly hromadí na ulicích, nemocní umírají v bolestech a všude panuje strach a zoufalství, a vypravěč, hluboce zasažený tímto utrpením, se obrací k Bohu s modlitbami o pomoc a slitování, ale zároveň zpochybňuje jeho spravedlnost a ptá se, proč dopouští takové zlo, přičemž se utápí v beznaději a pociťuje silnou úzkost z blížící se smrti, a vzpomíná na minulost, na šťastné časy, které jsou nyní pryč, a na své blízké, které mor připravil o život, a jeho strach se stupňuje s každou další obětí a s každým novým dnem, kdy se epidemie šíří a nebere konce, a upadá do hluboké melancholie a rezignuje na život, ale zároveň v sobě nachází sílu bojovat se strachem a přijmout nevyhnutelnost smrti, a hledá útěchu v modlitbě a ve víře, že po smrti nalezne klid a mír, a postupně se smiřuje se svým osudem a s Boží vůlí, i když stále nerozumí, proč musel prožít tolik utrpení, a nakonec nachází vnitřní klid a přijímá smrt jako součást života, jako přechod do jiného světa, kde už nebude bolest ani strach, a v závěru elegie vyjadřuje naději, že se s milovanými shledá v posmrtném životě a že Bůh mu odpustí jeho pochybnosti a slabosti, a prosí o milost pro sebe i pro ostatní oběti moru a doufá, že Bůh nakonec přinese útěchu a spasení všem, kteří trpí.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.