📖 Úvod
Dobrodružná literatura je literární žánr s českým názvem Dobrodružná literatura, v angličtině označovaný jako Adventure literature, ve francouzštině jako Littérature d’aventure a v němčině jako Abenteuerliteratur. Tento žánr má velmi dlouhou historii, jeho kořeny sahají až do starověku (eposy jako Homérova Odyssea), ale jeho moderní podoba a největší rozkvět nastal v 19. a 20. století, s trvající popularitou až do současnosti. Rozvíjel se a rozvíjí globálně, ale obzvláště silné centrum měl a má ve Velké Británii, Francii a Spojených státech amerických, významný je také v Rusku (zejména v éře Sovětského svazu) a Německu. Významní autoři pocházeli a pocházejí z mnoha dalších zemí po celém světě, což odráží univerzálnost lákavosti dobrodružných příběhů.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku dobrodružné literatury je komplexní a úzce spjaté s vývojem lidské civilizace. Již od počátků zaznamenávání příběhů lidstvo fascinovala témata objevování, hrdinství a překonávání překážek. K výraznému nárůstu a popularizaci moderní dobrodružné literatury však došlo především v 19. století v souvislosti s několika klíčovými faktory. Historicky šlo o období intenzivních zámořských objevitelských cest, koloniální expanze evropských mocností a s ní spojené mapování a dobývání vzdálených kontinentů, což přinášelo nespočet příběhů o exotických zemích, neznámých kulturách a divoké přírodě. Průmyslová revoluce vedla k rozvoji dopravy (parníky, železnice), což usnadnilo cestování a zpřístupnilo dříve nedostupné kouty světa nejen pro objevitele, ale i pro fantazii čtenářů. Vědecké objevy a technologický pokrok zase otevíraly dveře k příběhům o fantastických vynálezech a neuvěřitelných výpravách do neznáma. Společensky se jednalo o dobu rostoucí gramotnosti a rozvoje masového nakladatelství a tisku, což vedlo k obrovské poptávce po zábavné a únikové literatuře. Lidé, často žijící v monotónní realitě industrializované společnosti a urbanizovaných měst, hledali v knihách dobrodružství, vzrušení, exotiku a možnost uniknout z každodenní rutiny. Filozoficky se žánr opíral o romantický idealismus s důrazem na individualismus, svobodu a hrdinské činy, ale také o osvícenskou víru ve vědecký pokrok a schopnost člověka poznávat a ovládat svět. Později se projevily i prvky darwinismu (boj o přežití nejsilnějšího v drsném prostředí) a ve 20. století i existencialismu (člověk je vržen do světa a musí se v něm sám definovat skrze činy a rozhodnutí). Neexistuje jeden zakladatel, neboť jde o žánr s prastarými kořeny. Avšak za moderní podobu a popularizaci tohoto žánru jsou klíčoví autoři jako Daniel Defoe s jeho průkopnickým románem „Robinson Crusoe“, Robert Louis Stevenson („Ostrov pokladů“), Jules Verne („Dvacet tisíc mil pod mořem“, „Cesta kolem světa za osmdesát dní“), H. Rider Haggard („Doly krále Šalamouna“) a Jack London („Volání divočiny“, „Bílý tesák“). Politickou situaci v 19. a počátku 20. století charakterizovaly koloniální expanze, imperiální ambice velmocí a rostoucí národní hrdost, což se promítalo do mnoha příběhů o hrdinech z „civilizovaných“ zemí, kteří se vydávají do „divokých“ krajin a často tam ztělesňují ideály své vlasti. Společenské změny zahrnovaly urbanizaci, nástup masových médií a postupné sjednocování a standardizaci života, což jen zvyšovalo touhu po neobyčejných zážitcích alespoň v literatuře. Dobrodružná literatura se často vymezuje proti přehnanému realismu a naturalismu, které zobrazovaly šedou a často ponurou realitu, a namísto toho nabízí únik a idealizované vize světa. Rovněž se odlišuje od sentimentální a přehnaně moralizující literatury a klade důraz na akci a děj spíše než na hlubokou psychologickou introspekci. Naopak navazuje na prastaré eposy (jako Homérova Odyssea), středověké rytířské romány, pikareskní romány a rané cestopisy, z romantismu si pak bere fascinaci exotikou a individualismem.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou dobrodružné literatury je především důraz na dynamický a spádný děj, rychlé tempo a neustálé napětí. Příběhy jsou plné nečekaných zvratů, dramatických událostí a často staví na archetypu boje dobra proti zlu, nebo alespoň na překonávání nesčetných překážek a zkoušek. Ústředním prvkem je často cesta nebo výprava, vedoucí k objevování neznámého nebo k dosažení určitého cíle. Typická témata a motivy zahrnují boj o přežití v extrémních podmínkách, pátrání po pokladu či ztracené civilizaci, záchranu unesené osoby nebo ohrožené skupiny, střety civilizací a kultur, konfrontaci s divokou přírodou a jejími nástrahami, uplatnění vědeckých objevů ve fantastických situacích, odhalování spiknutí, útěky z vězení nebo zajetí, a v neposlední řadě i hledání vlastní identity skrze prožité události a zkušenosti. Motiv odvahy, přátelství, zrady, věrnosti a oběti hraje často klíčovou roli. Obraz typického hrdiny je silně idealizovaný: jde o statečného, odvážného a fyzicky zdatného jedince, často s vysokou morální integritou a inteligencí, schopného improvizace v kritických situacích a rychlého rozhodování pod tlakem. Často je hrdina osamělý, idealistický, někdy s tajemnou minulostí, a musí čelit nejen nepřátelským lidem (padouchům, pirátům, banditům), ale i krutým silám přírody. Stereotypně byl často zobrazován jako bílý muž západního původu, který přináší „civilizaci“ do „divokých“ zemí, i když moderní dobrodružná literatura tyto stereotypy často narušuje a rozšiřuje paletu hrdinů. Obvyklé prostředí je exotické a neprobádané: deštné pralesy, vyprahlé pouště, širé oceány, vysoké hory, polární oblasti, ale i zapomenuté kouty velkých měst, historické lokace nebo dokonce alternativní světy (v případě sci-fi a fantasy s dobrodružnými prvky). Konflikty jsou rozmanité a intenzivní: primárně jde o konflikt člověka proti přírodě (bouře, divoká zvěř, extrémní podnebí, nemoci), člověka proti člověku (s protivníky jako piráti, bandité, zločinci, nepřátelští domorodci, vojenští protivníci), ale také o vnitřní konflikt člověka proti sobě samému (strach, pochybnosti, morální dilemata, touha po pomstě) a často i o střet civilizace s divočinou nebo primitivními silami. Jazyk a styl jsou obvykle přímé, jasné a srozumitelné, s důrazem na akční slovesa a dynamické popisy, které udržují čtenáře v napětí. Popisné pasáže jsou buď stručné a slouží k rychlému vykreslení atmosféry, nebo jsou detailní, pokud mají za úkol představit exotické prostředí a jeho taje. Dialogy jsou často živé, autentické a posouvají děj kupředu, odhalují charaktery a motivace. Syntax bývá jednodušší, věty jsou často kratší a úderné, což přispívá k rychlému tempu a čtivosti. Kompozice je typicky chronologická, s dějovými liniemi, které se často rozvětvují a opět sbíhají. Epizodická struktura je běžná, s častými „cliffhangery“ na konci kapitol, které nutí čtenáře pokračovat ve čtení a udržují ho v napětí. Občasné retrospektivy slouží k objasnění minulosti hrdinů nebo k dodání kontextu událostem, ale nikdy nezpomalují hlavní dějovou linku. Vyprávěcí postupy zahrnují nejčastěji er-formu (vševědoucí vypravěč, který má přehled o všech událostech a postavách) nebo ich-formu (vyprávění z pohledu hlavního hrdiny, což zvyšuje identifikaci čtenáře s postavou a prožitek dobrodružství). Důraz je kladen na objektivní popis událostí a činů, nikoli na psychologickou analýzu. Mezi nejčastější literární žánry a podžánry patří dobrodružný román, povídka, cestopisný román (často s fiktivními prvky), historický román s výraznými dobrodružnými prvky, pirátský román, román z divočiny (sem spadá i western), detektivní román (pokud obsahuje výrazné akční a cestovatelské prvky), román o hledání pokladu, námořní román, špionážní román a v neposlední řadě také science fiction a fantasy, které často využívají dobrodružné schéma výpravy a objevování neznámého.
👥 Zastupci
Dobrodružná literatura je široký žánr, jehož cílem je zabavit čtenáře prostřednictvím napínavého děje, exotických prostředí a hrdinských činů, často s prvky objevitelských cest, soubojů s přírodou či nepřáteli. Mezi nejvýznamnější světové autory patří: Jules Verne, jehož díla jako Dvacet tisíc mil pod mořem, Cesta kolem světa za osmdesát dní a Tajemný ostrov představují vrchol vědecko-dobrodružného románu, kde je dobrodružství spjato s technologickým pokrokem a objevováním neznámého. Robert Louis Stevenson proslul Ostrovem pokladů, klasikou pirátského příběhu, a Podivným případem Dr. Jekylla a pana Hyda, kde spojuje dobrodružství s psychologickým napětím a morálními dilematy. Daniel Defoe s dílem Robinson Crusoe definoval žánr survival příběhu, který oslavuje lidskou vytrvalost a vynalézavost v boji o přežití v divočině. Jack London ve svých knihách Volání divočiny, Bílý tesák a Mořský vlk vykresluje drsné prostředí Aljašky a moří, kde se hrdinové potýkají s přírodními živly a zkoumají sílu instinktů a vůle. Alexandre Dumas st. je autorem historických dobrodružství plných intrik a šermířských soubojů, jako jsou Tři mušketýři a Hrabě Monte Cristo, které jsou archetypy romantického hrdinství. Karl May díky Vinnetouovi a Old Surehandovi zpopularizoval dobrodružství z Divokého západu a Orientu, kde idealizuje přátelství, odvahu a spravedlnost. Rudyard Kipling svými díly Kniha džunglí a Kim přenesl čtenáře do exotických krajin Indie a džungle, kde se odehrávají příběhy dospívání a střetu civilizací. Z českých autorů je klíčový Jaroslav Foglar s legendárními Rychlými šípy, Záhadou hlavolamu a Hoši od Bobří řeky, který přenesl dobrodružství do městského prostředí a kladl důraz na přátelství, čest a odvahu ve skautském duchu. Eduard Štorch svými Lovci mamutů a Osadou Havranů vtáhl čtenáře do pravěku, kde kombinoval napětí s poznáváním historie a života dávných lidí. Otakar Batlička ve své tvorbě, jako jsou například Na vlnách éteru, nabídl pestrou škálu cestovatelských a vědecko-dobrodružných povídek, které rozšiřovaly obzory mládeže o vzdálených zemích a vynálezech. Zdeněk Karel Slabý v jeho tvorbě pro mládež, často s tématy objevování a přátelství, se řadí k pokračovatelům české dobrodružné tradice, ačkoliv nebývá primárně spojován s konkrétním ikonickým dobrodružným titulem v rozsahu výše zmíněných klasiků, jeho dílo bylo součástí širšího proudu dobrodružné literatury pro děti a mládež v Československu.
📈 Vývoj
Dobrodružná literatura má kořeny již ve starověkých eposech, jako je Homérova Odyssea, a středověkých rytířských románech, například artušovských legendách, které kladly základy vyprávění o výpravách, hrdinství a překonávání překážek. Skutečný rozvoj žánru, jak jej známe dnes, však nastal s nástupem osvícenství a romantismu. Osvícenství přineslo díla jako Robinson Crusoe (Defoe), která zdůrazňovala rozum a přežití, zatímco romantismus se soustředil na exotiku, silné emoce a hrdinské činy, což se projevilo v dílech Jamese Fenimora Coopera (Poslední Mohykán) nebo Waltera Scotta (Ivanhoe). Vrchol zlatého věku dobrodružné literatury nastal v 19. století, kdy prudký rozvoj vědy, techniky, kolonialismu a cestování poskytl bohatou inspiraci. Autoři jako Verne, Stevenson, Dumas, May, Haggard a London tvořili v této éře, kdy vznikaly subžánry jako vědecko-dobrodružný román, cestopisný román, western, historické dobrodružství a mořské příběhy. Dobrodružství se stalo masově populární, často v podobě románů na pokračování v časopisech. Ve 20. století, zejména v jeho první polovině, žánr pokračoval v tradici s autory jako Edgar Rice Burroughs (Tarzan) a Zane Grey (westerny), a v českém prostředí s Foglarem a Štorchem, kteří přizpůsobili dobrodružství pro mládež. Postupně však docházelo k proměně a částečnému ústupu „čisté“ dobrodružné literatury ve prospěch hybridních žánrů. Dobrodružství se začalo prolínat s fantasy (J.R.R. Tolkien), sci-fi (Frank Herbert), detektivkou (akční thrillery) a hororem. Vznikaly národní a regionální varianty, například německé dobrodružné romány Karla Maye z Orientu a Divokého západu, anglické koloniální dobrodružství H. Ridera Haggarda, nebo české městské dobrodružství Jaroslava Foglara. V pozdní fázi 20. století se dobrodružství často přesunulo do populární kultury, zejména do filmu a videohier, které dokázaly vizuálně ztvárnit napínavé děje a exotická prostředí s novou intenzitou. Dnes žánr jako samostatný celek ustupuje, ale jeho prvky jsou všudypřítomné v jiných žánrech, jako je young adult fantasy, military fiction, nebo akční adventury.
💫 Vliv
Vliv dobrodružné literatury na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje mnoha směry. Představuje základ pro rozvoj žánrů jako fantasy, které přejaly prvky výpravných cest, hledání pokladů a soubojů dobra a zla, jak je vidět v díle J.R.R. Tolkiena. Sci-fi žánr částečně vychází z vizionářských vědecko-dobrodružných románů Julese Vernea. Dětská a mládežnická literatura je dobrodružnými prvky dodnes silně ovlivněna. Moderní akční thrillery, ať už knižní nebo filmové, přímo navazují na klasické dobrodružné příběhy. Obrovský dopad měla dobrodružná literatura na komiksy a grafické romány, a zejména na videohry, kde celé žánry jako RPG (role-playing games) a akční adventury (např. Uncharted, Tomb Raider, Assassin’s Creed) jsou postaveny na principech dobrodružného vyprávění a objevování. V době svého vzniku byla dobrodružná literatura přijímána s ohromným nadšením masami čtenářů po celém světě. Poskytovala únik z reality, romantizovala exotické kraje a podněcovala fantazii. Byla chválena pro svou schopnost zábavy a popularizaci vědy či historie. Nicméně ze strany některých literárních kritiků byla často vnímána jako „pouhá“ zábava, literatura pro mládež, bez hlubší umělecké hodnoty, což vedlo k určitému podceňování jejího významu. Jen zřídka docházelo k přímým zákazům nebo cenzuře z politických důvodů, ale některé pasáže mohly být kritizovány nebo upraveny kvůli násilí, morálním otázkám nebo stereotypům. Dnes je mnoho děl dobrodružné literatury uznáváno jako klasika a nedílná součást světového literárního kánonu. Její význam pro formování populární kultury je nezpochybnitelný. Díla jako Ostrov pokladů, Tři mušketýři nebo romány Julese Vernea se dočkala nesčetných filmových, divadelních, televizních a rozhlasových adaptací. Inspirace dobrodružnou literaturou je zřetelná v ikonických filmových sériích jako Piráti z Karibiku (ovlivněno pirátskými romány) nebo Indiana Jones (vycházející z pulp fiction magazínů). Současně se však s odstupem času některá díla kriticky přehodnocují z hlediska jejich zobrazení kolonialismu, rasismu nebo genderových rolí, které odrážely dobové předsudky. Navzdory tomu zůstává dobrodružná literatura stálým a inspirativním pramenem pro nové generace tvůrců a čtenářů, kteří hledají napětí, hrdinství a objevování.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Dobrodružná literatura na Rozbor-dila.cz →