📖 Úvod
Dívčí literatura je označení pro literární žánr či podžánr, který je primárně určen pro dospívající dívky. V češtině se označuje jako Dívčí literatura, v anglicky mluvících zemích jako „girls„ fiction,“ „girls“ stories,“ „juvenile fiction for girls“ nebo později „young adult (YA) fiction“ s důrazem na ženské protagonistky. Tento literární proud se začal rozvíjet zejména v průběhu 19. století, s výrazným boomem na přelomu 19. a 20. století a jeho pokračujícím vývojem v průběhu celého 20. století až do současnosti, kdy se transformoval do moderní podoby YA literatury. Zeměmi, kde se nejvýrazněji rozvíjel a kde má nejbohatší tradici, jsou anglosaské země (Velká Británie, Spojené státy americké), kde vznikla řada ikonických děl, ale také země střední Evropy (např. Československo, Německo), Francie a další evropské státy, kde se žánr adaptoval na místní kulturní a společenské podmínky. Jedná se o globální fenomén s lokálními specifiky.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku dívčí literatury je úzce spjato s proměnami společnosti od poloviny 19. století. Klíčovou roli hrála industrializace, urbanizace a vzestup střední třídy, což vedlo k novým možnostem a výzvám pro ženy a dívky. Zvýšená gramotnost a zavedení povinné školní docházky, která se postupně rozšiřovala i na dívky, vytvořily novou a početnou čtenářskou skupinu. Společnost sice stále kladla velký důraz na tradiční roli ženy v domácnosti a na její přípravu na manželství a mateřství, ale zároveň se začínaly objevovat hlasy volající po vzdělání a větších právech pro ženy, což se projevilo i ve filosofickém kontextu, kde se střetávaly konzervativní a progresivní myšlenky o ženské emancipaci. Neexistuje žádný jediný „zakladatel“ dívčí literatury; spíše se jedná o žánr, který se vyvinul organicky v reakci na poptávku po literatuře určené specificky pro dospívající dívky, která by reflektovala jejich prožívání a výzvy. U jeho vzniku stála řada autorek (a v menší míře i autorů), které začaly psát příběhy, jež se odkláněly od čistě didaktické literatury nebo naopak od romantických románů pro dospělé ženy, a místo toho se zaměřovaly na dospívání, hledání identity a morální výchovu v kontextu dívčího světa. Politická situace v té době byla charakterizována relativní stabilitou v mnoha západních zemích, což umožnilo rozvoj nakladatelství a tiskového průmyslu. Společenské změny zahrnovaly postupné získávání volebního práva pro ženy, přístup k vyššímu vzdělání a nové profesní možnosti, což se postupně odráželo i v tématech a postavách dívčí literatury. Dívčí literatura se nevymezovala přímo proti předchozím směrům v negativním slova smyslu, ale spíše zaplňovala mezeru na trhu. Vymezovala se proti nedostatku literatury vhodné pro dospívající dívky, která by nebyla ani příliš dětinská, ani příliš „dospělá“. Navazovala na tradici moralistických a didaktických příběhů, rodinných románů a rané dětské literatury, ovšem s úpravami pro specifické publikum dospívajících dívek, a často nabízela ženskou perspektivu jako alternativu k dobrodružným příběhům primárně určeným chlapcům.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou dívčí literatury jsou především typická témata a motivy, které zahrnují první lásky, složité přátelské vztahy (rivalita i silná pouta), rodinné dynamiky, školní život (často internátní školy, které poskytují prostor pro samostatnost a formování identity), hledání sebe sama a svého místa ve světě, morální dilemata, sociální etiketu, překonávání překážek, dospívání (coming-of-age), přípravu na dospělost a manželství, a někdy i lehké dobrodružství. Obraz typické hrdinky je většinou mladá, inteligentní a citlivá dívka, často ve věku 12-18 let. Bývá bystrá, někdy trochu nešikovná nebo naopak odvážná, snažící se najít svou cestu, porozumět světu dospělých a vyrovnat se s vlastními emocemi. Může to být sirotek, nová žákyně, dívka z chudších poměrů nebo z bohaté rodiny, která čelí novým výzvám. Obvyklé prostředí je často idylické a bezpečné, jako je domov (městský byt, venkovské sídlo), škola (internátní škola), prázdninové destinace, menší města nebo vesnice. Konflikty jsou nejčastěji vnitřní (sebevědomí, identita, touhy), mezilidské (s rodiči, sourozenci, přáteli, rivalkami), morální (co je správné a spravedlivé) a někdy i společenské (očekávání vs. osobní touhy, třídní rozdíly). Jazyk a styl jsou obvykle přístupné, srozumitelné, často emocionálně bohaté a popisné. Využívá se dialogů, které odrážejí řeč dospívajících, a někdy mírně sentimentální tón. Kompozice je většinou lineární a chronologická, s jasným vývojem děje a soustředěním na jednu hlavní hrdinku. Vyprávěcí postupy zahrnují primárně třetí osobu s omezeným vševědoucím vypravěčem (fokus na prožívání hrdinky) nebo první osobu, což umožňuje čtenářce hluboce se ztotožnit s postavou. Časté je rozvíjení charakteru a emocionální cesty. Dívčí literatura má často silný výchovný nebo morální podtext, ale ten je nenápadně vpleten do příběhu. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou román (dívčí román, román o dospívání), školní příběh, rodinná sága, milostný příběh (první láska), detektivka (lehká, často spojená s řešením záhad ve škole nebo v rodině) a dobrodružný příběh (často s omezeným, bezpečnějším prostorem). Mnohá díla vycházela v sériích, což umožňovalo sledovat hrdinku po delší časové období.
👥 Zastupci
Dívčí literatura, žánr zaměřený na dospívající a mladé dívky, se vyznačuje tématy dospívání, prvních lásek, přátelství, hledání identity a morálního zrání. Mezi nejdůležitější české a světové autory a jejich reprezentativní díla patří: U české literatury je klíčovou autorkou „Iva Hercíková“ s romány “Pět holek na krku“ a “Konkurz na lásku“; její díla se zaměřují na realistické vykreslení dospívání, prvních lásek, přátelství a rebelií v moderním kontextu, čímž dobře ilustrují vývoj žánru v Česku s důrazem na psychologii mladých dívek. Další významnou českou autorkou je “Věra Řeháčková“, jejíž “Holka na vdávání“ a “Prázdniny s tátou“ představují typickou “červenou knihovnu“ pro dospívající dívky, plnou romantiky, lehkých zápletek a šťastných konců, což je klíčová subkategorie dívčí literatury reflektující dobové společenské normy a ideály. Ze světové literatury je stěžejní “Louisa May Alcott“ s díly “Little Women“ (Malé ženy) a “Good Wives“ (Dobré manželky); tento román o dospívání čtyř sester v 19. století, jejich snech, problémech a rodinných hodnotách, definoval archetyp dívčího románu a ovlivnil generace autorek i čtenářek svým důrazem na morální růst a sílu rodinných pout. Neméně důležitá je “Lucy Maud Montgomery“ a její “Anne of Green Gables“ (Anna ze Zeleného domu) a “Anne of Avonlea“ (Anna z Avonlea); příběh osiřelé, imaginativní dívky, která hledá své místo ve světě a prožívá dospívání, lásky a přátelství, je ikonickým dílem dívčí literatury, které oslovuje univerzální témata s velkou citlivostí a optimistickým pohledem na život. “Frances Hodgson Burnett“ je známá svými romány “A Little Princess“ (Malá princezna) a “The Secret Garden“ (Tajná zahrada); její díla s dívčími hrdinkami, které se potýkají s nepřízní osudu, ale díky vnitřní síle a dobrosrdečnosti nacházejí štěstí, jsou esencí sentimentální a inspirativní dívčí literatury s morálním poselstvím o odolnosti a naději. V moderní éře je pak zásadní “Judy Blume“ s dílem “Are You There God? It’s Me, Margaret.“ (Jsi tam, Bože? To jsem já, Margaret.); tato průkopnická autorka otevřeně a realisticky pojednává o pubertálních problémech, dospívání, sexualitě a menstruaci, čímž posunula hranice dívčí literatury k větší autenticitě a relevanci pro mladé čtenářky, které se potýkají s podobnými otázkami.
📈 Vývoj
Vývoj dívčí literatury začal v polovině 19. století, kdy se s rozvojem vzdělávání dívek a růstem střední třídy objevila poptávka po literatuře určené speciálně pro ně. Původně vznikala především v anglosaském světě s morálním a výchovným posláním. Raná fáze (konec 19. století a počátek 20. století) byla charakterizována silným důrazem na idealizované hrdinky, rodinné hodnoty, přátelství a první platonické lásky, často s didaktickým podtextem, jak je vidět v klasických dílech jako “Malé ženy“ nebo “Anna ze Zeleného domu“. Období vrcholu trvalo až do poloviny 20. století, kdy se žánr rozvíjel a stal se nedílnou součástí dětské a mládežnické literatury, přičemž témata se postupně rozšiřovala o dobrodružství, školní život a záhadné příběhy. Postupný ústup ve své původní čisté formě nastal po druhé světové válce, kdy se měnily společenské role žen a dívky hledaly realističtější zobrazení světa. Žánr se začal transformovat a diverzifikovat do mnoha subžánrů. Vznikla tak raná fáze toho, co dnes známe jako “Young Adult (YA) literatura“, která začala otevřeněji pojednávat o složitějších tématech jako sexualita, drogy, sociální problémy a LGBT+ identita, posouvající se od pouhého výchovného ideálu k hlubšímu prozkoumávání psychiky dospívajících. Pozdní fáze a současná podoba dívčí literatury se prolíná s YA žánrem, zahrnuje široké spektrum od romantických příběhů po fantasy a dystopie, často s důrazem na silné ženské hrdinky. Mezi národní a regionální varianty patří česká dívčí literatura, která se rozvíjela od konce 19. století v časopisech a samostatných publikacích, s vrcholem v meziválečném období a po druhé světové válce, kdy autoři jako Helena Šmahelová reflektovali specifika dospívání v socialistickém Československu, s důrazem na kolektivismus, ale stále se zachováním témat prvních lásek a přátelství. Anglosaská varianta byla dominantní a udávala směr celosvětově, zatímco německá literatura přinesla své vlastní příklady školních a rodinných románů pro dívky. Žánrové varianty zahrnují od tradičních školních a prázdninových románů, přes romány o prvních láskách a přátelství, až po dívčí detektivky, historické romány a v moderní době i dívčí fantasy či dystopie, které oslovují širší spektrum zájmů mladých čtenářek.
💫 Vliv
Vliv dívčí literatury na pozdější literaturu a umění je značný a mnohostranný. Především je přímým předchůdcem a zakladatelem moderní „Young Adult (YA) literatury“, která se v posledních desetiletích stala globálním fenoménem. Bez žánru dívčího románu by YA literatura, s jejími komplexními hrdinkami a aktuálními tématy, nemohla existovat v dnešní podobě. Dále ovlivnila rozvoj “ženské literatury“ obecně, neboť pomohla artikulovat ženské zkušenosti a perspektivy, které byly dříve v literatuře opomíjeny, a poskytla prostor pro zkoumání ženské identity a role ve společnosti. Její témata a narativní struktury se rovněž promítly do “romantických komedií“, “teen dramat“ v televizi a filmu, a také do širší “dětské literatury“ pro starší čtenáře. V době svého vzniku byla dívčí literatura přijímána převážně pozitivně. Byla vítána jako vhodná, morálně nezávadná a výchovná četba pro mladé dívky, která je bavila a zároveň formovala k dobovým ideálům ctnosti, rodinných hodnot a společenských rolí. Ze strany konzervativních kruhů se občas objevovala kritika za přílišnou romantizaci nebo odvádění dívek od “serióznějšího„ studia, ale tyto hlasy nebyly dominantní. V některých totalitních režimech, například v komunistickém Československu, byla původní, “buržoazní„ dívčí literatura potlačována ve prospěch socialisticky orientovaných příběhů, které kladly důraz na kolektivismus a budování společnosti, a romantické individuální příběhy byly potlačovány. Dnes je dívčí literatura vnímána různorodě. Klasická díla jsou považována za “milované klasiky“, které sice nesou stopy své doby (stereotypizace rolí, idealizovaný svět), ale stále oslovují čtenáře univerzálními tématy dospívání, přátelství a rodiny. Moderní kritika ji však často přehlíží nebo ji považuje za “lehkou„ či “pokleslou“ literaturu, neschopnou reflektovat složitost moderního světa, a kritizuje ji za nedostatečnou diverzitu, stereotypizaci ženských rolí a nereálné ideály krásy či lásky. Zároveň však dochází k renesanci zájmu o tento žánr, zejména díky jeho propojení s YA literaturou, a mnozí oceňují jeho důležitou funkci v dospívání, poskytující útěchu, inspiraci a modely chování. Díla dívčí literatury se dočkala mnoha “filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací“. Román “Little Women“ (Malé ženy) byl adaptován mnohokrát, například v úspěšných filmových verzích z let 1933, 1949, 1994 a kritikou uznávané verze z roku 2019, stejně jako v seriálech a muzikálech. “Anne of Green Gables“ (Anna ze Zeleného domu) inspirovala slavný kanadský televizní seriál z 80. let a novější seriál “Anne with an E“ od Netflixu. “A Little Princess“ (Malá princezna) a “The Secret Garden“ (Tajná zahrada) se dočkaly několika filmových zpracování, včetně vizuálně působivých verzí. Z české tvorby byly zfilmovány například “Pět holek na krku“ Ivy Hercíkové a “Velké trápení“ Heleny Šmahelové. Současná YA literatura, která vychází z dívčí literatury, produkuje obrovské množství filmových a televizních adaptací, jako jsou například sága “Twilight“, “Hunger Games“ nebo “Divergence“, což dokazuje trvalou popularitu a kulturní relevanci těchto příběhů pro mladé publikum.