📖 Úvod
Divadlo Járy Cimrmana je český fenomén, který se objevil v druhé polovině 20. století a pokračuje v činnosti i ve 21. století. Tento specifický divadelní soubor a literární směr, respektive skupina, vznikl a rozvíjí se výhradně na území tehdejšího Československa a dnešní České republiky. Jeho původní název je Divadlo Járy Cimrmana.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Divadla Járy Cimrmana je úzce spjato s atmosférou šedesátých let v Československu. U jeho zrodu stáli především Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek, přičemž myšlenka fiktivního českého génia Járy Cimrmana se zrodila původně v rozhlasovém pořadu „Nealkoholická vinárna U Pavouka“ v roce 1966. K zakládajícím členům patřil také Miloň Čepelka. Společenské změny předcházející vzniku DJC byly charakterizovány relativním uvolněním politické situace a kulturním rozkvětem, známým jako Pražské jaro, které umožnilo větší míru umělecké svobody a experimentů. Divadlo Járy Cimrmana se nevymezovalo explicitně politicky, ale jeho inteligentní a sofistikovaný humor představoval jemnou, avšak účinnou opozici proti oficiálnímu socialistickému umění, jeho patosu, dogmatismu a ideologickému balastu. Namísto přímé konfrontace zvolilo DJC cestu ironie, absurdity a parodie, čímž si dělalo legraci z „velkých“ dějin, vědeckých objevů a národního velikášství, často přítomného v socialistické propagandě. Soubor se také vymezoval proti pompéznosti a často prázdnému patosu tradičního divadla. Navazovalo na českou tradici laskavého humoru, kutilství, a do jisté míry i na prvky absurdity a nonsensu, které měly kořeny v dadaismu či surrealismu, a to vše s hlubokým intelektuálním přesahem. Filozoficky se DJC opírá o oslavu „českého kutila“, neúspěšného, ale vytrvalého génia, a zkoumá téma marnosti, osudovosti a sebereflexe národa. Politická situace po srpnu 1968, tedy nástup normalizace, paradoxně přispěla k přežití souboru. Díky zdánlivé apolitičnosti, zaměření na „malé“ téma fiktivního génia a humoru, který fungoval spíše „mezi řádky“ a vyžadoval určitou míru vnímavosti, nebylo DJC, na rozdíl od mnoha jiných divadel a umělců, zakázáno. Stalo se tak útočištěm pro inteligentní humor a kritické myšlení v době útlaku, kde se diváci mohli smát „na úrovni“ bez přímé politické agitace. Tímto způsobem si vybudovalo mimořádně silnou vazbu s publikem a stalo se ikonou českého kulturního odporu.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou Divadla Járy Cimrmana je specifická dvouaktová kompozice každého představení. První část tvoří „vědecká“ přednáška cimrmanologů – stálých členů souboru – o životě a díle fiktivního, ale o to více univerzálního českého génia Járy Cimrmana. Tato přednáška je mistrnou parodií na akademické semináře, odborné referáty a vědecké konference. Cimrmanologové s vážnou tváří a za pomoci často bizarních, zmatených či vyloženě mylných „důkazů“ (citace z fiktivních pramenů, nepochopené exponáty, zkomolené teorie) představují publiku nové „objevy“ z Cimrmanovy pozůstalosti. Často dochází k logickým faulům, komickým přeřeknutím, trapným odmlkám nebo interním sporům mezi badateli, což celé přednášce dodává absurdní a groteskní rozměr. Interakce s publikem, v podobě dotazů nebo poznámek, je dalším typickým prvkem. Druhou částí je divadelní hra, která je vždy představena jako „zrekonstruované“ Cimrmanovo dílo – ať už nedokončené, nepochopené, nebo s autorem požadovanými zvláštnostmi a omezeními, která soubor musí nějakým způsobem vyřešit (např. omezení na pět herců, použití jen tří rekvizit, hraní ve tmě). Celý soubor, složený výhradně z mužů, hraje všechny role, včetně ženských, což je další typický prvek. Postava Járy Cimrmana je ústředním motivem a hrdinou, ačkoli se nikdy fyzicky na jevišti neobjevuje. Je to fiktivní univerzální génius, vynálezce všeho a ničeho, který předběhl dobu, byl u všeho důležitého, ale jeho objevy vždy přišly vniveč, byly nepochopeny nebo připsány jiným. Je popisován s velkou úctou, což tvoří komický kontrast s jeho faktickými neúspěchy a bizarními nápady. Typická témata a motivy zahrnují genialitu a nepochopení, kutilství, českou vynalézavost, neúspěch, smůlu a osudovost, střet vědy a pseudovědy, parodii na exaktní disciplíny, otázky národní identity a české povahy, historické události v Cimrmanově podání, a mezilidské vztahy. Obraz typického hrdiny je sám Jára Cimrman, ale také postavy v jeho hrách, které jsou často naivní, rozpačité, kuriózní, trpící bizarními osudy a jsou jakýmisi nositeli cimrmanovského ducha. Obvyklé prostředí her je rozmanité – vesnice, historické epochy, hospody, dílny, školní lavice, vždy však s výraznými českými reáliemi, nebo jsou mezinárodní události „počeštěné“ Cimrmanem. Konflikty jsou obvykle absurdní, vyplývající z nedorozumění, nešikovnosti, Cimrmanových „geniálních“ nápadů, které se minou účinkem, nebo ze střetu velkých ambicí s tvrdou realitou. Jazyk a styl jsou charakteristické intelektuálním, sofistikovaným humorem, slovními hříčkami, dvojsmysly a parodií vědeckého žargonu, protkanou archaismy a novotvary. Je zde i prostý, lidový jazyk, který se mísí s pseudovědeckým. Herci mají charakteristický rytmus řeči a intonaci. Vyprávěcí postupy v přednášce převládají ve formě výkladu, parodické argumentace a citací, zatímco ve hře se uplatňují dramatické dialogy, monology a akce. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou parodická vědecká přednáška, absurdní drama, komedie, tragikomedie a fraška, často s prvky kabaretu. Všechny tyto prvky dohromady vytvářejí jedinečný a nezaměnitelný styl Divadla Járy Cimrmana, který si získal obrovskou popularitu a stal se integrální součástí české kultury.
👥 Zastupci
Divadlo Járy Cimrmana není literární směr v tradičním slova smyslu, nýbrž unikátní český divadelní soubor a fenomén, který vytvořil vlastní žánr a mytologii, jež přesahuje divadelní prkna do širší kultury. Jeho autoři jsou především zakladatelé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří společně vytvořili většinu her a dali život fiktivnímu géniovi Járovi Cimrmanovi, čímž se stali hlavními představiteli tohoto „směru“. Mezi klíčové autory a jejich reprezentativní díla patří: Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – „Akt“ (1967): Tato vůbec první divadelní hra Divadla Járy Cimrmana perfektně ilustruje vznikající styl Cimrmanovy dramaturgie s mock-dokumentární přednáškou (seminářem) o objevu „nové“ Cimrmanovy hry a následným ztvárněním samotné hry, která je záměrně naivní a nedokonalá, čímž podtrhuje absurditu a humor. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – “Vyšetřování ztráty třídní knihy“ (1967): Jedno z raných děl, které se stalo ikonickým pro svůj seminář o Cimrmanově pedagogickém působení a následnou detektivní hru s typickým cimrmanovským myšlením, důvtipem a laskavým humorem, reflektující české maloměsto a jeho charaktery. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – “Dlouhý, Široký a Krátkozraký“ (1974): Tato hra představuje vrchol cimrmanovského divadla, kombinuje pohádkové motivy s unikátním humorem, slovními hříčkami a absurdními situacemi, přičemž seminář odhaluje Cimrmanův přínos české opeře a dramatu, což dílo činí jedním z nejreprezentativnějších pro hlubší propracování cimrmanovského světa. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák – “Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909“ (1985): Představuje Cimrmana jako nekorunovaného hrdinu dobrodružných výprav, jehož geniální nápady pomáhaly ostatním dosahovat úspěchů, a zároveň paroduje český nacionalismus a smysl pro „malé“ hrdinství s typickou absurditou a ironií, čímž dokonale vystihuje cimrmanovskou legendu. Autoři se soustředili výhradně na postavu Járy Cimrmana a jeho odkaz, čímž vytvořili ucelený a jedinečný umělecký směr, který se nepodobá žádnému jinému; neexistují tak žádní “světoví autoři“ tohoto jedinečného českého fenoménu. Jejich práce je esencí českého humoru, sebereflexe a hravé interpretace historie. Jiří Šebánek, ačkoliv byl zakladatelem a stál u zrodu myšlenky Járy Cimrmana, se po několika letech s divadlem rozešel, a jeho přínos je proto spíše v rané fázi koncepce, než v autorství většiny her.
📈 Vývoj
Vznik Divadla Járy Cimrmana (DJC) sahá do poloviny 60. let 20. století, konkrétně do roku 1966, kdy se v pražské vinárně U Pavouka zrodil nápad na fiktivního českého velikána Járu Cimrmana. Původně šlo o rozhlasové představení, z něhož se brzy vyvinula divadelní forma semináře a hry, kombinující mock-akademickou přednášku s absurdním divadelním kusem. U zrodu stáli Jiří Šebánek, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, přičemž Šebánek přišel s ideou rozhlasové nealkoholické vinárny a v roce 1967 se uskutečnila první divadelní premiéra hry “Akt“. Období vrcholu trvalo od konce 60. let přes celé 70. a 80. léta, kdy i přes normalizační tlaky a cenzuru divadlo získalo obrovskou popularitu a vytvořilo si kultovní status. Jejich humor, plný dvojsmyslů, parodie a inteligentní satiry, rezonoval s českým publikem a stal se formou nenápadného odporu proti režimu. Divadlo nezažilo postupný ústup, ale spíše transformaci a přetrvávající úspěch. Raná fáze (do poloviny 70. let) byla charakteristická hledáním formy a experimentováním, s častějšími změnami obsazení a konceptu, než se ustálila na dnešní podobě. Po odchodu Jiřího Šebánka v roce 1969 převzali plnou uměleckou kontrolu Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří dále rozvíjeli cimrmanovský svět, prohlubovali jeho filozofii a zdokonalovali formu. Pozdní fáze je spojena s kontinuálními reprízami úspěšných her a vytvářením nových děl až do roku 2010 (poslední hra “České nebe“), kdy po smrti Ladislava Smoljaka v roce 2010 a dalších klíčových členů souboru (např. Jan Kašpar, Jaroslav Weigel, Miloň Čepelka se stáhl z aktivního hraní) došlo k omezení nových inscenací. Soubor však pokračuje v hraní stávajícího repertoáru s novými posilami. DJC je esenciálně národním českým fenoménem. Jeho humor je hluboce zakořeněn v české jazykové hravosti, mentalitě, historii a kulturních referencích, což z něj činí prakticky nepřenosnou záležitost do jiných jazykových a kulturních prostředí. Nemá regionální ani žánrové varianty v tom smyslu, že by existovaly jiné soubory či směry, které by přímo kopírovaly jeho specifickou formu a obsah. Je to unikátní žánr „cimrmanologie“ – mock-akademického výzkumu fiktivní postavy, kombinující prvky absurdního divadla, komedie a intelektuální hry.
💫 Vliv
Vliv Divadla Járy Cimrmana na pozdější českou literaturu a umění je obrovský a mnohostranný. DJC ovlivnilo celou generaci tvůrců a konzumentů umění svým specifickým typem humoru, který kombinuje intelektuální hru, slovní hříčky, parodii vědeckého diskursu a laskavou ironii s hlubokou znalostí české historie a národní povahy. Z jeho odkazu čerpají mnozí čeští autoři, komici a filmaři, kteří přijali nebo se inspirovali Cimrmanovou schopností vytvářet humorné příběhy z malých a zdánlivě bezvýznamných událostí, nebo naopak z velkých historických momentů, které paroduje. Směr pomohl popularizovat mock-dokumentární styl a inteligentní satiru, která se vyhýbá prvoplánovému vtipu. Svěrák a Smoljak jako autoři a herci DJC ovlivnili českou kinematografii i mimo přímo cimrmanovské filmy, jejich tvorba (např. “Vrchní, prchni!“, “Marečku, podejte mi pero!“, “Kdo hledá zlaté dno“) nese otisk stejného druhu humoru. V době svého vzniku v 60. letech bylo divadlo přijímáno s nadšením, zejména mezi intelektuály a studenty, kteří oceňovali jeho originalitu a svěží přístup k humoru, odlišný od oficiální socialistické kultury. Ačkoliv se jednalo o subtilní kritiku režimu, divadlo dokázalo navigovat cenzurou díky své „neškodné“ fiktivní postavě a často nepolitickým tématům, byť některé hry musely projít menšími úpravami nebo změnami názvů. Bylo vnímáno jako ztělesnění svobodného ducha a inteligentní zábavy v éře normalizace. Dnes je Divadlo Járy Cimrmana vnímáno jako národní kulturní poklad a fenomén, který je součástí české identity. Jeho hry jsou neustále vyprodané, rozhlasové a televizní záznamy mají vysokou sledovanost a citáty z her se staly součástí běžného jazyka. Cimrman je vnímán jako geniální postava, která i přes svou fiktivnost ovlivnila národní uvědomění a historické vnímání. Adaptace se objevily především ve filmové tvorbě, například snímky jako “Jára Cimrman ležící, spící“ (1983) a “Nejistá sezóna“ (1987), které přímo čerpají z cimrmanovského světa a osudů souboru. Existují také četné knihy shrnující cimrmanovské teorie a hry, rozhlasové pořady a dokonce i muzea a expozice věnované tomuto fiktivnímu velikánovi (např. v Muzeu Járy Cimrmana v Liptákově), což dokazuje jeho hluboké zakořenění v české společnosti a umění.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Divadlo Járy Cimrmana na Rozbor-dila.cz →