👤William Golding
Život ❤️
Byl anglickým romanopiscem, dramatikem a básníkem ⯀ Jeho dílo se zaměřuje na temné stránky lidské přirozenosti a zkoumá témata moci, morálky, civilizace a barbarství ⯀ Je autorem světoznámého románu „Pán much“, alegorie lidské přirozenosti ⯀ Jeho realistický a často temný styl psaní ovlivnila jeho účast ve druhé světové válce ⯀ Jeho romány a hry se vyznačují komplexními a ambivalentními postavami ⯀ Goldingův přínos spočívá v hluboké exploraci lidské psychologie a jeho schopnosti vytvářet dramatické a zapamatovatelné situace ⯀ Jeho dílo i nadále rezonuje s čtenáři díky svému trvalému významu a kritickému pohledu na lidskou existenci ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Pán much ⯀ Věž ⯀ Dědicové
Současníci 👥
Graham Greene (Tajný agent), Evelyn Waugh (Zpráva z Afriky), Aldous Huxley (Statek), George Orwell (1984)
📖 Dědicové (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Dědicové jsou epickým dílem, spadajícím do žánru alegorického románu s prvky sci-fi a fantasy, s výrazovou formou prózy.
Téma a motiv 💡
Román Dědicové se zabývá tématem střetu dvou odlišných druhů hominidů – neandrtálců a kromaňonců, přičemž hlavní myšlenkou je zkoumání podstaty lidství, dobra a zla, a dopadu civilizačního pokroku na ztrátu nevinnosti a harmonie s přírodou; motivy zahrnují ztrátu ráje, strach z neznámého, boj o přežití, násilí, moc, manipulace, a kontrast mezi primitivním a civilizovaným světem; námětem je vyhlazení neandrtálců kromaňonci, vylíčené z pohledu poražených.
Zařazení díla 🕑
Dědicové patří k literárnímu směru modernismu, ačkoli se Goldingova tvorba vyvíjela a prolínala s různými proudy 20. století, období jeho tvorby spadá do druhé poloviny 20. století.
Časoprostor 🕰️
Děj románu Dědicové se odehrává v prehistorické době, v blíže neurčeném místě, pravděpodobně někde v Evropě, v období, kdy se na Zemi setkávají dvě odlišné větve lidského rodu – neandrtálci a kromaňonci.
Kompozice 📝
Kompozice románu Dědicové je chronologická s občasnými retrospektivními pasážemi, které dokreslují minulost a myšlenkový svět neandrtálců; formálně je román rozdělen do kapitol, které se střídají v perspektivě neandrtálců a kromaňonců.
Charakteristika díla 📜
Dědicové jsou epickým dílem, spadajícím do žánru alegorického románu s prvky sci-fi a fantasy, s výrazovou formou prózy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč v románu Dědicové je dvojího druhu: v pasážích s neandrtálci se uplatňuje er-forma s omezeným úhlem pohledu, který se soustředí na vnímání a prožívání Lok, zatímco v pasážích s kromaňonci se používá er-forma s vševědoucím vypravěčem, který nahlíží do myšlenek a motivací více postav.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Hlavními postavami v Dědicích jsou Lok, stařec neandrtálského klanu, laskavý, zvědavý a spjatý s přírodou, který se snaží pochopit svět kolem sebe a události, které vedou k zániku jeho lidu; Fa, mladá neandrtálka, Lokova dcera, těhotná a plná naděje do budoucna, která ztělesňuje kontinuitu rodu; Mal, neandrtálský chlapec, ztělesňující hravost a nevinnost, který se stává obětí kromaňonců; Tuami, vůdce kromaňonců, inteligentní a pragmatický, reprezentující novou, agresivnější a technicky vyspělejší formu lidstva; Marlan, kromaňonský lovec, krutý a bezohledný, který se vyžívá v násilí a symbolizuje destruktivní sílu civilizace; Liku, kromaňonská žena, která jeví jistou míru empatie vůči neandrtálcům, ale nakonec se podřizuje vůli svého kmene.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk románu je spisovný, avšak s využitím archaismů a metafor, které evokují primitivní myšlení a vnímání neandrtálců, s častým užíváním přímé řeči, která je prostá a odráží jejich jednoduchý způsob komunikace, a s popisy snů a vizí, které dokreslují jejich spirituální svět, zatímco pasáže popisující kromaňonce se vyznačují složitější syntaxí a bohatším slovníkem, čímž se zdůrazňuje rozdíl mezi oběma skupinami.
Stručný obsah 🏷
Román Dědicové vypráví příběh vymírajícího neandrtálského kmene, který se setká s technologicky vyspělejšími a agresivnějšími kromaňonci, kteří jim postupně ukradnou oheň, loviště a nakonec i životní prostor, což vede k jejich zániku.
Podrobný obsah díla 🗒
Neandrtálský kmen, vedený starým Lokem, žije v harmonii s přírodou, v jeskyni u vodopádu, kde uctívají bohyni matky a žijí v úzkém spojení s duchy svých předků, jejichž hlasy slyší v šumění větru a vody, a jejichž přítomnost cítí v každém kameni a stromu, jejich život je prostý, ale naplněný úctou k přírodě a křehkou rovnováhou, která je narušena příchodem kromaňonců, kteří se zdají být silnější, chytřejší a krutější, a kteří postupně obsazují jejich území, kradou jim potravu a ničí jejich posvátná místa, Lok a jeho kmen se snaží pochopit motivy těchto nových lidí, jejichž chování se jim zdá nepochopitelné a nepřirozené, a pokoušejí se s nimi komunikovat, ale jejich snahy končí neúspěchem a vedou k násilí, neandrtálci jsou postupně vytlačováni ze svého území, jejich počet se snižuje a jejich tradice a zvyky upadají v zapomnění, Lok, poslední z kmene, se stává svědkem zkázy svého lidu a s bolestí v srdci sleduje, jak jeho svět mizí a je nahrazován novým, jemu cizím světem, román končí Lokovým osamělým putováním pustou krajinou, kde se stává stínem dávno zapomenuté minulosti, symbolem ztraceného ráje a obětí lidské krutosti a touhy po moci, přičemž autor se zamýšlí nad podstatou lidskosti a nad tím, co nás odlišuje od zvířat, a zároveň ukazuje, jak snadno může být křehká rovnováha narušena a jak rychle může zaniknout i ta nejstarší a nejhlubší tradice.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.