📖 Úvod
Commedia dell’arte, v českém překladu často Komedie dell’arte, je italský profesionální lidový divadelní směr, který se rozvíjel především v období od 16. do 18. století, s vrcholem v 17. století. Vznikl v Itálii, odkud se rychle rozšířil do celé Evropy, zejména do Francie, Španělska, Anglie a Německa, kde ovlivnil řadu národních divadelních tradic a dramatiků.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku Commedie dell’arte je pevně spjato s obdobím pozdní renesance a raného baroka, kdy docházelo k výrazným sociálním a kulturním změnám v Evropě. Itálie, rozdrobená na městské státy a pod vlivem cizích mocností (zejména Španělska), zažívala zároveň rozkvět umění a věd. Vznikala nová měšťanská vrstva, která toužila po zábavě reflektující každodenní život a lidské slabosti, nikoli jen dvorské intriky či náboženská témata. Commedia dell’arte nevznikla z popudu jednoho zakladatele, ale vyvinula se organicky z prastarých lidových tradic, jako byly antické mimy, atelánské frašky (fabulæ atellanæ) s jejich typizovanými postavami a improvizací, středověké kejklířské a jarmareční zábavy a italské renesanční frašky. Filozoficky navazovala na humanismus, který kladl důraz na člověka a světský život, a kritizovala dobové společenské neduhy skrze satiru. Politická situace v Itálii, charakterizovaná absencí jednotného státu a přítomností cizí nadvlády, vedla k potřebě divadla, které by dokázalo oslovit široké vrstvy obyvatelstva a zároveň sloužilo jako ventil společenského napětí. Společenské změny zahrnovaly především vznik profesionálních hereckých souborů, které se odlišovaly od dříve dominujícího dvorního či amatérského divadla. Tyto soubory, často rodinné, byly plně závislé na své schopnosti bavit publikum a cestovaly z místa na místo. Commedia dell’arte se výrazně vymezovala proti tzv. commedia erudita (učené komedii), která byla psaná, striktně dodržovala klasicistní pravidla, byla určena pro vzdělané publikum a často měla moralizující charakter. Naopak Commedia dell’arte byla divadlem lidovým, světským, postaveným na improvizaci, fyzické komice a adresovala se všem vrstvám společnosti, neváhala se dotýkat kontroverzních témat a kritizovat autority, byť často skrze komický nadhled. Navazovala na grotesku, pantomimu a satiru, které byly přítomny v lidových slavnostech a karnevalech.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou Commedie dell’arte byla především improvizace na základě předem daného scenaria (stručný dějový obrys s vstupy a výstupy postav). Jádrem byly typizované postavy, tzv. „masky“ (maschere), které měly pevný charakter, specifický kostým, masku (s výjimkou zamilovaných) a ustálené pohybové a hlasové projevy. Mezi nejznámější masky patřili: Zanni (služebníci), jako lstivý a akrobatický Arlecchino (Harlekýn), drsný a cynický Brighella, záludný Pulcinella (Polichinelle); Vecchi (starci), jako lakomý, pošetile zamilovaný benátský kupec Pantalone a nafoukaný, latinskými citáty blábolící, ale hloupý Dottore (Doktor); a Capitano (Kapitán), chvástavý a zbabělý voják, často španělského původu. Nechyběli ani Innamorati (Zamilovaní), mladí a krásní milenci, kteří jako jediní nenosili masky a jejichž osud tvořil často hlavní romantickou zápletku. Typickými tématy a motivy byly láska, žárlivost, intriky, podvody, peníze, společenské třídní rozdíly, generační konflikty mezi starými a mladými, touha po majetku a pomsta. Představení často satirizovala dobové mravy, kritizovala autority, pošetilost a lidské slabosti. Obvyklým prostředím byly ulice a náměstí italských měst, hostince nebo zjednodušené interiéry domů, což umožňovalo dynamickou akci a interakci s publikem. Konflikty se točily kolem překážek v lásce, snahy o zbohatnutí, snahy oklamat druhé nebo uniknout spravedlnosti. Jazyk a styl byly velmi pestré; postavy často mluvily různými italskými dialekty (Pantalone benátsky, Dottore boloňsky, Arlecchino bergamsky), což přidávalo na komickém efektu a sociálním rozlišení. Klíčovou roli hrála fyzická komika, akrobacie, pantomima a tzv. „lazzi“ – předem připravené komické gagy a výstupy, které herci vkládali do improvizace. Kompozice byla volná, episodická, přizpůsobená momentální náladě a interakci s diváky. Vyprávěcí postupy byly přímé, dynamické, založené na akci a rychlých replikách, s častým používáním záměn, omylů a maskování. Nejčastějšími literárními žánry či podžánry byly komedie, fraška, satira a lidové divadlo masek, vždy s důrazem na zábavu a spontánnost.
👥 Zastupci
Commedia dell„arte, italská improvizovaná divadelní forma 16. století, neměla v raných fázích „autory„ v tradičním smyslu psaných her, neboť její podstatou bylo kolektivní herectví na základě masek a dějových schémat. Avšak několik osobností a děl je s ní úzce spjato. “Flaminio Scala (Itálie):“ “Il Teatro delle Favole Rappresentative„ (1611) – tato sbírka 50 scenarií je klíčová, neboť jako jedna z prvních písemně dokumentuje zápletky a strukturu improvizovaných představení, čímž uchovala esenci Commedie pro budoucí generace. “Carlo Goldoni (Itálie):“ “Sluha dvou pánů„ (Il servitore di due padroni) – Goldoni sice reformoval Commedii směrem k psané hře, ale dokonale ztělesnil postavu Arlecchina (Truffaldino) a jeho zmatky v intrikánském ději, čímž uchoval ducha Commedie v literární formě. “Mirandolina„ (La locandiera) – tato hra ukazuje přechod od maskovaných typů k psychologicky propracovanějším postavám, které stále vycházejí z Commedia archetypů. “Molière (Jean-Baptiste Poquelin) (Francie):“ “Lakomec„ (L“Avare) – Molière, silně ovlivněný italskými komedianty, adaptoval a rozvinul archetyp Pantalona (lakomce Harpagon) do mistrovské charakterové studie, přičemž zachoval fyzickou komiku a situační gagy typické pro Commedii. “Don Juan„ – i zde lze nalézt vliv Commedie v postavě Sganarela, sluhy Dona Juana, který připomíná Zanniho svými kousky. “Čeští autoři:“ Vzhledem k italskému původu a improvizovanému charakteru Commedie dell’arte neexistují přímí čeští “autoři“ tohoto směru; její vliv se však projevoval v pozdějším českém loutkářství a fraškách.
📈 Vývoj
Commedia dell„arte se zrodila v Itálii v polovině 16. století (kolem 1545) z lidových frašek a potulného herectví, přinášející revoluci v podobě prvních profesionálních hereckých souborů. “Vznik a rané období“ se vyznačovaly vysokou mírou improvizace, využitím ustálených maskovaných postav (Pantalone, Dottore, Capitano, Zanni jako Arlecchino, Colombina) a nemaskovaných milenců (Innamorati), opírající se o základní dějové osnovy (scenari). Představení byla plná fyzické komiky (lazzi), akrobacie, hudby a tance. “Období vrcholu“ nastalo na konci 16. a v 17. století, kdy se Commedia rozšířila z Itálie do celé Evropy (Francie, Španělsko, Anglie, Německo) díky souborům jako I Gelosi. V tomto období se masky a jejich charakteristiky plně vykrystalizovaly. “Postupný ústup a proměna“ začaly od konce 17. století kvůli opakujícím se tématům, rostoucí vulgaritě a konkurenci. Klíčovou proměnu přinesl v 18. století “Carlo Goldoni“, který reformoval Commedii dell“arte z improvizované formy na plně psané drama (commedia riformata), omezil masky a zaměřil se na propracovanější postavy, čímž položil základy moderní italské komedie, ale zároveň znamenal konec původní Commedie. “Národní varianty:“ Ve Francii jako “Comédie Italienne“ ovlivnila Molièra a francouzské loutkářství, přinesla postavy jako Pierrot. V Anglii inspirovala pantomimu a v Německu přispěla k postavě Hanswursta, ekvivalentu Zanniho. Tyto adaptace dokazují její flexibilitu a široký vliv.
💫 Vliv
Vliv Commedie dell„arte na pozdější literaturu a umění je zásadní, představuje jeden z pilířů moderního evropského divadla a komedie. „Vliv na literaturu a umění:“ “Divadlo:“ Carlo Goldoni ji reformoval, Molière převzal její charakterové typy a komediální techniky. Inspirace je patrná v “opeře buffě“ (Figarova svatba, Lazebník sevillský), “anglické pantomimě“ (Harlekýn, Kolombína) a “moderním improvizačním divadle“. Její principy fyzického divadla a práce s maskou ovlivnily režiséry jako Dario Fo. “Literatura:“ Ustálené charaktery Commedie se staly archetypy pro literární postavy a inspirací pro satirické prvky. “Výtvarné umění:“ Postavy Commedie zvěčnili malíři jako Antoine Watteau (Pierrot/Gilles), Jean-Honoré Fragonard a Pablo Picasso. “Hudba:“ Igor Stravinskij složil balet “Pulcinella“. “Film:“ Principy Commedie lze vidět v němých komediích (Charlie Chaplin, Buster Keaton), groteskách (Marx Brothers) a v mnoha moderních komediích využívajících fyzickou komiku a situační gagy. “Recepce v době vzniku:“ Commedia dell“arte byla přijímána rozporuplně. Byla “nesmírně populární“ mezi širokou veřejností pro svou dynamiku, humor a satirický náboj, soubory byly ceněny a vystupovaly u dvorů. Zároveň však čelila “kritice, zákazům a cenzuře“ ze strany konzervativních kruhů a náboženských autorit kvůli údajné vulgaritě, morální volnosti a nedostatku klasické struktury, což vedlo i k vyhoštění souborů z některých měst. “Současné vnímání:“ Dnes je Commedia dell’arte vnímána jako “zásadní a vysoce ceněný fenomén“ v dějinách divadla. Je studována pro svůj historický význam, inovativní divadelní techniky (profesionální herectví, masky, improvizace) a hluboký vliv na vývoj divadelních charakterů a komediálních struktur. Je uznávána jako předchůdce mnoha moderních divadelních a filmových forem. Je součástí výuky herectví, inspiruje moderní divadelní soubory a její duch žije v mnoha komediálních formách, které čerpají z univerzálních principů lidského chování a situačního humoru.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Commedia dell’arte na Rozbor-dila.cz →