👤Josef Kainar
Život ❤️
Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů poezie 50. let 20. století ⯀ Jeho dílo je charakteristické civilností a lyrismem ⯀ Propojuje přírodu a rodnou Hanu s hlubokými emocemi ⯀ Používal jednoduchý jazyk s důrazem na obraznost a metaforu ⯀ Mistrně vyjadřoval složité emoce a existenciální otázky ⯀ Jeho básně jsou součástí národního povědomí ⯀ Vedle poezie se věnoval próze a překládal z ruštiny a polštiny ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Nové mýty ⯀ Moje Blues ⯀ Lazar a píseň
Současníci 👥
Jiří Orten (Ztracená tvář), Vladimír Holan (Korunovace), František Halas (Torzo), Jan Skácel (Zpěvy o zemi)
📖 Člověka hořce mám rád (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Jedná se o lyriku, konkrétně o sbírku básní, s volným veršem jako dominantní výrazovou formou.
Téma a motiv 💡
Téma Kainarovy sbírky básní Člověka hořce mám rád je komplexní a prolíná se v ní láska k člověku v celé jeho nedokonalosti, s bolestí, osaměním, smrtí, pomíjivostí, ale i s hledáním krásy a smyslu v každodenním životě, přičemž ústřední myšlenkou je hluboký humanismus a soucit s lidským údělem, a motivy jako samota, pomíjivost, láska, smrt, vztah k ženě, erotika a hledání smyslu existence, prolínající se s námětem básníkovy osobní zkušenosti, reflexe života a lidských vztahů.
Zařazení díla 🕑
Literární směr, do kterého Kainarova tvorba spadá, je obtížné jednoznačně zařadit, neboť se vyvíjela a prolínala s různými proudy, jako je existencialismus, surrealismus a poetismus, s prvky specifické poetiky každodennosti, s důrazem na prožívání všednosti a lidské existence, v kontextu Kainarovy tvorby spadající do období poválečné české literatury.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Člověka hořce mám rád není explicitně vymezen, odehrává se spíše v rovině vnitřního prožívání a univerzální lidské zkušenosti, avšak lze v něm nalézt náznaky prostředí městského života s jeho anonymitou a odcizením, s fragmenty přírody, a čas je vnímán cyklicky, s důrazem na pomíjivost a smrtelnost.
Kompozice 📝
Kompozice sbírky je cyklická a volná, bez pevného dějového sledu, jednotlivé básně jsou řazeny spíše asociativně a tematicky, formálně se sbírka skládá z jednotlivých básní, s proměnlivou délkou veršů a strof, s volným veršem jako dominantní formou.
Charakteristika díla 📜
Jedná se o lyriku, konkrétně o sbírku básní, s volným veršem jako dominantní výrazovou formou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, vyjadřující své pocity, myšlenky a úvahy v ich-formě.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Člověka hořce mám rád nejsou v tradičním smyslu vystavěny, spíše se objevují jako fragmenty vztahů a setkání, ačkoliv ústřední postavou je sám lyrický subjekt, muž s citlivou a melancholickou duší, reflektující svět kolem sebe a své vnitřní prožívání, dále se objevuje postava ženy, jakožto objekt lásky, touhy, ale i zklamaní, a postavy anonymních lidí v městském prostředí, reprezentující osamělost a odcizení moderní doby.
Jazyk a styl ✍️
Kainarův jazyk je v Člověka hořce mám rád bohatý a expresivní, kombinující spisovné s nespisovnými prvky, hovorovými výrazy a slangovými obraty, s častým užitím metafor, personifikací, apostrof, kontrastů a paradoxů, čímž dosahuje dynamičnosti a autentičnosti projevu, a přímá řeč je zde využita k zdůraznění dialogičnosti a bezprostřednosti sdělení.
Stručný obsah 🏷
Básnická sbírka Člověka hořce mám rád vyjadřuje Kainarův ambivalentní vztah k člověku, k jeho kladným i záporným vlastnostem, k jeho lásce i krutosti, k jeho životu i smrti, a to skrze mnoho motivů, jako je například motiv města, samoty, dětství a smrti.
Podrobný obsah díla 🗒
Sbírka začíná lyrickým zamyšlením nad lidskou existencí, nad ambivalentním pocitem lásky a hořkosti vůči člověku s jeho nedokonalostmi, a v básni „Stárnutí“ se objevuje motiv pomíjivosti a smrtelnosti, který se prolíná celou sbírkou, zatímco v dalších básních, jako je „Moje město“, autor líčí vztah k rodnému městu, které je pro něj zdrojem inspirace i bolesti, a motiv města se dále projevuje i v básni „Markýza“, kde Kainar zobrazuje kontrast mezi světem bohatých a chudých, s kritickým pohledem na sociální nerovnost a lidskou lhostejnost, přičemž v básni „Blues pro Helenu“ se rozvíjí milostná tematika, s motivem nenaplněné lásky a osamění, a motiv samoty se opakuje v celé sbírce, například v básni „Samota“, kde se autor noří do vlastního nitra a hledá smysl existence, dále v básni „Rekviem“ se objevuje motiv smrti, který Kainar zpracovává s pochmurnou melancholií a zároveň s určitou fascinací, a v básni „Velký mág“ se objevuje motiv dětství a vzpomínek na bezstarostné chvíle, s nostalgickým pohledem na minulost, a motiv dětství se objevuje i v jiných básních, například v „Zpěv o mé matce“, kde autor vyjadřuje vděčnost a lásku k matce, a básník se v celé sbírce zamýšlí nad smyslem života, nad lidskou existencí a nad vztahem člověka k sobě samému i ke světu, s kritickým pohledem na společnost a na lidské slabosti, ale zároveň s pochopením pro lidskou nedokonalost a s nadějí na lepší budoucnost, a v závěrečné básni „Člověka hořce mám rád“ shrnuje Kainar svůj ambivalentní vztah k člověku, s hořkostí i láskou, a vyjadřuje tak komplexnost lidské existence s jejími paradoxy a protiklady, čímž uzavírá cyklus básní, které se věnují různým aspektům lidského bytí, od lásky a nenávisti, přes samotu a smrt, až po dětství a vzpomínky.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.