Chrám Matky boží v Paříži – rozbor knihy

 

   Kniha: Chrám Matky boží v Paříži

   Spisovatel(ka): Victor Hugo

   Přidal(a): luciez

 

 

 

žánr: historický romantický román, druh: lyrickoepický

rok vydání: 1994

počet stran: 490

 

místo děje: centrum staré Paříže, katedrála Notre Dame

doba děje: středověk, 15. Století (1482)

doba vzniku: 1831 (19. století)

umělecký záměr autora: vyjádření románu; psaný text popisující osudy hlavních hrdinů prolínající se se zdlouhavým popisováním prostředí, osob a úvahami

 

téma: romantický příběh o hrbatém, ohyzdném Quasimodovi, zavrhovaného společností a krásné, nadané cikánce Esmeraldě, do které se Quasimodo zamiloval.

 

dějová osnova:

Děj románu se začíná volbou krále bláznů, kde pestré publikum očekává vítěze. Stává se jím Quasimodo. Oblečou mu výsměšný talár a průvod  začíná.  V blízkosti se objeví cikánka Esmeralda s cvičenou kozičkou a vyslouží si výkřiky zlosti kněze Frolla. Ten navede Quasimoda, aby unesl Esmeraldu, ke které zahořel silnou vášní. Zachrání ji kapitán lukostřelců. Quasimoda za únos zatknou, mučí a bičují. Trápí se žízní na pranýři. Každý se od něho odvrací s odporem, smiluje se nad ním jen Esmeralda, která mlčky přistoupí k odsouzenci a podá mu vodu. Quasimodovi nikdy nikdo neprojevil takovýto cit.  Frollo šílí žárlivostí. Ví, že Esmeralda má schůzku s kapitánem a potajmu tam přichází i Frollo. Jeho úmyslem je zbavit se soka. Použije na to dýku. Z vraždy obviní nevinnou Esmeraldu a přidají ji i vinu z čarodějnictví. Od šibenice ji zachrání Quasimodo. Něžně se o ni stará a chrání ji i před svým “dobrodincem” Frollem. Ukrývá ji ve věži chrámu, který je pro ni azylem. Primitivní dav si žádá její hlavu a proto Frollo přemluví spisovatele, aby mu pomohl vyvést Esmeraldu z jejího azylu v chrámu. Cikánka při útěku v zamaskovaném muži poznává odporného Frolla. Opět ho odmítá. Jeho pomsta je krutá. Strčí ji do cely k zuřivé kajícnici, která v ní poznává svoji dceru a snaží sa ji ochránit před rozvášněným davem, který nepřetržitě žádá její smrt. Esmeraldu čeká poprava oběšením, Frollo se dívá z věže na popraviště spolu s Quasimodem. Na jeho tváři je ďábelský úsměv. Quasimodo ho vidí a vrhá se na něho svojí obrovskou silou a zuřivostí a hází ho do propasti. Po dvou letech od této tragédie našli v hrobce kostela kostru ženy, která pevně objímala kostru muže s pokřivenou páteří. Žena zemřela oběšením, ale muž přišel zemřít dobrovolně.

 

hlavní postavy:

Quasimodo: Pojmenoval ho jeho nálezce Claudius Frollo, Quasimodo v Latině znamená “jaksi, přibližně, jen částečně”, Frollo jméno zvolil, proto, že Quasimodo byl jen “přibližně člověkem”. Typický romantický hrdina. Znetvořený, ale schopný čisté lásky k Esmeraldě. Osamělý.

Esmeralda: krásná, naivní a důvěřivá dívka, cikánka

Klaudius Frollo: Arcijáhen z Notre-Dame, typ intelektuála a vědychtivého hledače absolutna. Byl velmi inteligentní, už v osmnácti letech se stal doktorem čtyř fakult; teologie, práva, medicíny a umění. Vychoval kromě svého bratra Jana i Quasimoda a dovolil mu být zvoníkem. Byl zmítán mezi láskou k Bohu a láskou, kterou věnoval Esmeraldě.

Pierre Gringoire: Básník, ožení se s Esmeraldou, svatbou mu Esmeralda zachránila život, což byl důvod jejich sňatku. Jejich vztah zůstane kvůli Esmeraldině přesvědčení pouze platonický.

 

autorův záměr (pocity, nálady, hlavní myšlenka..) pro lásku by dokázal obětovat život i ten nejošklivější člověk na světě. Autor poukazuje na zkaženou francouzskou společnost. Ukazuje vrstvy francouzského obyvatelstva v pravém světle. Dále chce poukázat na to, že i cikánka nebo ošklivý hrbáč může mít lepší povahu než vysoce postavený kněz a nesmíme soudit člověka podle zevnějšku.

 

kompoziční prostředky:

  • Jazyk je spisovný, řeč postav je rozlišena podle jejich společenského postavení a obsahuje tedy i hovorové výraz.
  • kontrasty: Quasimodo x Esmeralda; krása x ošklivost, chrám, je jako symbol klidu a míru x problémy, jež se v něm odehrávají.
  • paralelní (prolínavá) kompozice: souběžně se seznamujeme s několika dějovými liniemi, jež sledují osud postava a v průběhu díla se prolínají. Vyskytuje se zde množství vložených příběhů, které s dějem přímo nijak nesouvisí
  • er-forma
  • přímá řeč
  • barvitá charakteristika postav, překvapivý a tragický závěr
  • dílo je rozděleno do 11 knih, z nichž každá obsahuje několik kapitol
  • děj je chronologický, ale objevují se zde kapitoly, které popisují například dětství Quasimoda, ty jsou retrospektivní
  • dílo je hojně proloženo latinskými výrazy

 

úryvek: „Miluji tě!“ zvolal kněz.Rázem přestala plakat a podívala se na něho hloupým pohledem. Padl na kolena a pohlížel na ni planoucíma očima. (str. 311)


Podobné rozbory děl: