📖 Úvod
Česká fantasy je literární směr, žánr či spíše soubor žánrů, který se rozvíjí primárně v České republice a dříve v Československu, a to zejména od konce 20. století (přibližně od 80. let) a v průběhu celého 21. století. Jde o výrazně dynamickou a různorodou oblast české literatury, která se stále vyvíjí. Původní český název je Česká fantasy.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku české fantasy je komplexní a úzce spjaté s politickým a kulturním vývojem v Československu a posléze v České republice. Ačkoli nelze hovořit o jednom konkrétním zakladateli či skupině, která by stála u zrodu české fantasy jako literárního směru v tradičním slova smyslu, důležitou roli sehrály osobnosti jako Ondřej Neff, který v 80. letech 20. století významně přispěl k popularizaci žánru sci-fi a fantasy v tehdejším Československu, a to jak svými vlastními díly (např. Pánem z Prachu), tak především překlady a publicistikou, a stál za založením populárního sci-fi magazínu Ikarie (později XB-1). Dalšími klíčovými postavami byli autoři, kteří se žánru věnovali již před rokem 1989, často v rámci samizdatu nebo s obtížemi v oficiálních vydavatelstvích. Vznik české fantasy je neoddělitelně spojen s politickou situací v socialistickém Československu před rokem 1989. Žánr fantasy, podobně jako sci-fi, poskytoval únik z šedivé reality totalitního režimu a nabízel prostor pro alegorické kritiky společnosti, politické moci a manipulace, které by v realistické literatuře nebyly možné nebo by byly cenzurovány. Autoři se často museli uchylovat k symbolům a metaforám, aby obešli státní cenzuru. Absence širokého přístupu k západní literatuře (kvůli omezeným překladům a dovozu knih) paradoxně vedla k rozvoji specifické lokální produkce, ačkoliv zahraniční vlivy, především J.R.R. Tolkien a americká subkultura Dungeons & Dragons, se šířily neoficiálními cestami a v omezených překladech. Společenské změny po sametové revoluci v roce 1989 měly pro českou fantasy obrovský dopad. S pádem komunistického režimu a nástupem svobody slova a podnikání se otevřel prostor pro masivní dovoz a překlady dříve nedostupné zahraniční fantasy literatury, což vedlo k explozivnímu rozmachu zájmu o žánr. Zároveň se objevily nové nakladatelské domy zaměřené na fantasy a sci-fi, což dalo příležitost i českým autorům. Došlo k institutionalizaci fanouškovské základny, vznikaly kluby, fanziny a literární soutěže (např. Cena Karla Čapka, populární Parcon). Filozofické pozadí české fantasy se často opírá o hledání morálních hodnot, etických dilemat a otázek dobra a zla, svobody a nesvobody, individuální odpovědnosti a smyslu lidské existence. Tyto motivy rezonovaly v době komunismu jako odpověď na nátlak kolektivismu a ztrátu osobních svobod, a po roce 1989 se transformovaly do obecnějších otázek hledání identity v měnícím se světě. Česká fantasy se vymezuje proti didaktické literatuře socialistického realismu a obecně proti rigiditě a omezenosti uměleckého vyjádření, které dominovaly před rokem 1989. Zároveň se odklání od čistě realistického zobrazení světa, které bylo v české literatuře tradičně silné. Navazuje na starší tradici českého fantastiky (např. Karel Čapek, Jan Weiss, Josef Nesvadba, ale i na pohádky a mýty Karla Jaromíra Erbena a Boženy Němcové), avšak s výrazným vlivem anglosaské fantasy a jejími typickými konvencemi. Zároveň často pracuje s archetypy a univerzálními příběhovými schématy, které jsou typické pro mýty a legendy z celého světa, a v poslední době stále více čerpá ze slovanské mytologie a folklóru.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika české fantasy jsou velmi rozmanité, odrážejíce širokou škálu autorů a podžánrů, které se v tomto rámci rozvíjejí. Typická témata a motivy zahrnují klasický boj dobra se zlem, hledání identity, dospívání, odkaz minulosti, ekologické poselství, kritiku moci a byrokracie (často s ironickým a cynickým podtextem), ale také parodie a humor. Časté jsou motivy cesty, proroctví, dávných kleteb a zapomenutých civilizací. V posledních letech je silný trend návratu k slovanské mytologii a historickým pramenům. Obraz typického hrdiny je široký: od klasického ušlechtilého rytíře či čaroděje (v high fantasy) přes antihrdiny, outsidery, zlodějíčky a pragmatické žoldáky (v dark či grimdark fantasy) až po obyčejné lidi, kteří jsou vtaženi do neobyčejných událostí (v urban fantasy). Často jsou to postavy s vnitřními rozpory, chybami a morálními dilematy, což dodává příběhům hloubku a realismus. Obvyklé prostředí zahrnuje epické, často středověkem inspirované fantasy světy s propracovanými kulturami, magií a mýtickými bytostmi (high fantasy), ale také moderní městské prostředí, kde se magie skrývá pod povrchem všednosti (urban fantasy). Stále častěji se objevují světy inspirované slovanskou krajinou a kulturou nebo alternativní historie české země. Konflikty se točí kolem boje s temnými silami, politických intrik, rasových a kulturních střetů, vnitřních bojů hrdinů s vlastními démony, a často i existenčního boje o přežití. Časté jsou konflikty mezi magií a technologií, přírodou a civilizací, starými řády a novými pořádky. Jazyk a styl české fantasy je stejně pestrý jako její témata. Může být archaizující a vznešený, evokující středověké legendy, nebo naopak velmi moderní, s použitím hovorového jazyka, slangu a humoru, což je typické pro urban fantasy nebo humornou fantasy. Autoři často využívají bohatý popis, aby vykreslili složité světy a postavy, a experimentují s narativními technikami. Není neobvyklá ani ironie, satira a intertextuální odkazy. Kompozice a vyprávěcí postupy zahrnují rozsáhlé cykly s mnoha díly a dějovými liniemi, vyprávění z více perspektiv (multiple POV), ale i uzavřené povídky či romány. Důraz je kladen na detailní world-building, postupné odhalování historie a mytologie fiktivních světů. Časté jsou questové struktury, ale také detektivní zápletky v rámci fantastických světů. Vyprávění může být lineární nebo pracovat s retrospektivami a proplétáním časových rovin. Nejčastější literární žánry a podžánry jsou high fantasy (epická fantasy), urban fantasy (často s detektivními prvky), dark fantasy (či grimdark), humorná fantasy, historická fantasy (často propojující reálné české dějiny s fantastickými prvky), a stále populárnější slovanská fantasy. Objevuje se také juvenile (mládežnická) fantasy.
👥 Zastupci
Česká fantasy, jako svébytný literární proud, vychází z bohaté domácí i mezinárodní tradice a v průběhu let si vybudovala silnou pozici na literární scéně. Mezi nejdůležitější české autory patří “Ondřej Neff“, jehož “Arbesovská trilogie“ (Jádro pudla, Královský řád, Pán vzduchu) ilustruje mistrné propojení urban fantasy s pražským geniem loci a společenskou satirou, zatímco “Pán démonů“ představuje jeden z prvních a nejrozsáhlejších příkladů epické fantasy v českém prostředí, čímž zásadně definoval moderní podobu žánru v ČR. “Miroslav Žamboch“ je klíčový pro drsnou fantasy a žánr sword & sorcery, s jeho “Koniášovou sérií“ (např. Na křídlech démonů, Koniáš a Rudý Oheň), která vyniká morálně nejednoznačnými hrdiny, brutální akcí a propracovanými světy, jež se odklánějí od klasické „dobro-zlo“ duality. “Jiří Kulhánek“ proslul svými rychlými, násilnými a často humornými příběhy na pomezí fantasy a sci-fi, přičemž “Noční klub“ je jeho ikonickým dílem, které kombinuje upíry, nadpřirozené bytosti a bezohledné akční hrdiny ve svérázné české variaci. “František Kotleta“ (Pavel Baránek) přinesl novou vlnu drsné, přímočaré a často kontroverzní fantasy, jehož “Spad“ (série) s postapokalyptickým zasazením a výraznými fantasy prvky ukazuje autorovu schopnost bavit široké masy čtenářů neotřelým stylem a černým humorem. “Petra Neomillnerová“ je důležitou autorkou pro urban fantasy, série “Tina Salo“ (např. Nakažení, Ti, co skáčou v čase) představuje silnou ženskou hrdinku v temném podsvětí plném nadpřirozena, čímž rozšiřuje tematické spektrum české fantasy. Mezi autory, kteří silně ovlivnili českou scénu, byť nejsou primárně Češi, patří slovenský “Juraj Červenák“, jehož “Černokněžník (trilogie)“ (např. Zlato Arkony, Krvavý oheň) je příkladem historické fantasy čerpající ze slovanské mytologie, což výrazně obohatilo středoevropskou fantasy o domácí kořeny. Na globální úrovni, s mimořádným vlivem na českou fantasy, stojí bezesporu “J.R.R. Tolkien“, jehož “Pán prstenů“ položil základy moderní epické fantasy s propracovaným světem, mytologií a archetypálními konflikty, z nichž čerpají autoři po celém světě včetně Česka. Polský “Andrzej Sapkowski“ se “Zaklínačem (sérií)“ (např. Krev elfů, Paní jezera) zásadně ovlivnil středoevropskou fantasy svým temnějším, morálně ambivalentním přístupem a postavami inspirovanými slovanským folklorem, což rezonovalo s českými čtenáři a autory. “Terry Pratchett“ a jeho “Zeměplocha (série)“ (např. Lehké fantastično, Stráže! Stráže!) ukázal, že fantasy může být inteligentní, satirická a humorná, inspirovavše české autory k vnesení ironie a společenské kritiky do žánru. “Ursula K. Le Guin“ svými díly, zejména cyklem “Zeměmoří“, představila fantasy jako prostředek k hluboké filozofické a sociologické reflexi, což ovlivnilo autory hledající v žánru více než jen dobrodružství.
📈 Vývoj
Vývoj české fantasy je úzce spjat s historickými a společenskými změnami v zemi. Její kořeny lze hledat již v 19. století v dílech, která sice nebyla přímo fantasy, ale obsahovala fantastické prvky a čerpala z bohatého folkloru a mytologie, sem patří například sbírka pohádek “Karel Jaromír Erben“ “Kytice“ nebo historické romány “Aloise Jiráska“, které často propojovaly realitu s legendami, a položily tak základ pro fantastično v české literatuře. Ve 20. století se před druhou světovou válkou a v meziválečném období objevovaly překlady amerických pulpových magazínů a ojediněle i původní autoři, avšak žánr nebyl jasně definován. Skutečné období vzniku moderní české fantasy se datuje do porevolučního období po roce 1989. Během komunistického režimu byla žánrová literatura, a fantasy obzvláště, vnímána jako ideologicky nevhodná a bylo jí bráněno v rozvoji, existovala pouze v undergroundových fanzinech, samizdatu a prostřednictvím neoficiálních překladů (např. Tolkiena), což však paradoxně vytvořilo silnou a hladovou komunitu fanoušků. Pád režimu znamenal explozi zájmu o dosud nedostupnou literaturu, trh zaplavily překlady klíčových zahraničních autorů (Tolkien, Donaldson, Pratchett, Jordan, Sapkowski), což dalo impuls k založení specializovaných nakladatelství jako Baronet, Polaris, Epocha, Triton a Laser-books. Období vrcholu a nejintenzivnějšího rozvoje lze umístit do 90. let 20. století a pokračovalo do prvních dvou dekád 21. století. V 90. letech se objevili první významní čeští autoři, kteří definovali podobu žánru: “Ondřej Neff“ s “Arbesovskou trilogií“ a ságou “Pán démonů“ jasně ukázal, že česká fantasy může být svébytná a kvalitní. Následovali “Jiří Kulhánek“ se svým dravým stylem a “Miroslav Žamboch“ s drsnou, akční fantasy, čímž se žánr diverzifikoval a oslovil širší publikum. Byla to éra rozkvětu fanzinů (“Ikarie“, později “Pevnost“, “XB-1“) a konventů (Parcon, Fénixcon), které budovaly komunitu a podporovaly nové autory. Postupný ústup ve smyslu poklesu zájmu neproběhl, spíše došlo k proměně a diverzifikaci, z žánru se stal plnohodnotný a etablovaný proud. Raná fáze (90. léta) se vyznačovala silným vlivem epické high fantasy a sword & sorcery, často inspirovanými D&D a zahraničními vzory. Pozdní fáze (od 2000. let dále) přinesla výraznou tematickou a žánrovou rozmanitost: rozvoj urban fantasy (Petra Neomillnerová), historické fantasy se slovanskou mytologií (Juraj Červenák), temné fantasy (grimdark), humoristické fantasy a v posledních letech i rostoucí popularitu Young Adult fantasy. Žánrové varianty se rozvíjely s ohledem na specifika regionu. Silnou národní a regionální variantou je “slovanská fantasy“, čerpající z českých, slovenských a polských mytologických zdrojů, která žánru dodává jedinečný středoevropský charakter. Další výraznou variantou je “urban fantasy zasazená do českého prostředí“, která využívá specifika českých měst a legend. Česká fantasy se dnes vyznačuje vysokou produkcí, kvalitou a širokým spektrem subžánrů, které oslovují různé čtenářské skupiny.
💫 Vliv
Vliv české fantasy na pozdější literaturu a umění je mnohostranný, byť se často projevuje spíše nepřímo skrze ovlivnění žánrového cítění a posílení pozice fantastiky obecně. Žánrová literatura, včetně fantasy, prošla v Česku vývojem od okrajové záležitosti k uznávanému proudu. Mnoho autorů, kteří začínali s fantasy, se později přesunulo k sci-fi, historické fikci s fantastickými prvky nebo se jejich styl prosadil i v mainstreamové literatuře, čímž obohatili české literární spektrum o nové motivy a narativní postupy. Fantasy podnítila vznik silné komunity fanoušků a profesionálů, což mělo dopad na rozvoj herního průmyslu (stolní RPG, videohry s fantasy tematikou, např. „Kingdom Come: Deliverance“ se svým realistickým zasazením a propracovaným světem, které reflektuje pečlivost world-buildingu typickou pro fantasy), ilustrací a komiksu. Mnozí talentovaní ilustrátoři se specializují právě na fantastické motivy a jejich práce je neoddělitelnou součástí českých fantasy knih a časopisů. V době svého vzniku, tedy v 90. letech, byla česká fantasy přijímána s nadšením ze strany čtenářů, kteří byli léta izolováni od žánrové literatury. Nově vzniklá nakladatelství a fanziny pomohly vytvořit silnou čtenářskou základnu, která horlivě přijímala jak překlady, tak i původní česká díla. Ze strany mainstreamové literární kritiky však byla fantasy zpočátku často ignorována nebo odsuzována jako braková, povrchní, neambiciózní či pouhá “úniková„ literatura bez hlubší umělecké hodnoty. Označení “fantasy“ bylo často pejorativní. Neexistovala žádná cenzura ani zákazy, jelikož žánr se rozvíjel v éře svobody slova. Pochvaly přicházely především od samotné komunity a specializovaných recenzentů, kteří oceňovali originalitu a dobrodružství. Dnes je vnímání české fantasy podstatně odlišné a výrazně pozitivnější. Žánr dosáhl široké akceptace a je vnímán jako legitimní a důležitá součást české literatury. Mnozí fantasy autoři jsou bestsellery, jejich knihy se pravidelně objevují na předních příčkách prodejnosti a získávají literární ocenění (např. Cena Akademie science fiction, fantasy a hororu). Kritika se stala sofistikovanější a rozlišuje mezi kvalitními a méně kvalitními díly, přičemž respektuje umělecké ambice mnohých autorů. Fantasy se dnes vyučuje na univerzitách a je předmětem akademických studií. Co se týče filmových, divadelních nebo jiných uměleckých adaptací, zde je situace v Česku poněkud složitější. Přímých vysokorozpočtových filmových nebo televizních adaptací původních českých fantasy románů zatím není mnoho, což je dáno především finanční náročností takových projektů a specifickou filmovou produkcí v ČR, která se historicky více soustředila na pohádky nebo historické drama. Česká kinematografie nicméně má silnou tradici v animované tvorbě s fantastickými prvky (Karel Zeman, Jan Švankmajer) a pohádkové filmy často čerpají z podobných zdrojů jako fantasy. Vliv globálních fenoménů jako “Pán prstenů“, “Hra o trůny“ nebo “Zaklínač“ (který je sice polského původu, ale má obrovský dopad i v Česku) však otevřel dveře pro budoucí projekty. České počítačové hry s fantasy motivy, ať už přímo žánrové nebo historické s prvky world-buildingu (jako zmíněné “Kingdom Come: Deliverance“), jsou velmi úspěšné a představují významnou uměleckou formu, která z fantasy vychází. Divadelní adaptace jsou spíše ojedinělé, často se jedná o experimentální projekty nebo představení pro děti. Celkově je česká fantasy vnímána jako dynamický a stále se rozvíjející žánr s velkým potenciálem pro literární i jiné umělecké formy, který si vydobyl své místo v české kultuře.