Čekání na Godota – rozbor díla (Samuel Beckett)

👤Samuel Beckett


Život ❤️

Byl klíčovou postavou absurdismu ⯀ Jeho dílo se vyznačuje minimalismem a existenciální úzkostí ⯀ Jeho hry a romány zásadně ovlivnily moderní dramaturgii a prózu ⯀ Často zobrazoval selhání, osamělost a beznaděj ⯀ Psal v angličtině a francouzštině ⯀ Jeho experimentální styl se zaměřoval na jazyk jako médium ⯀ Je považován za jednoho z nejvlivnějších modernistů ⯀

Více informací

 

Tvorba (příklady) ✒️

Čekání na Godota ⯀ Molloy ⯀ Poslední páska

 

Současníci 👥

James Joyce (Ulissess), Virginia Woolf (Paní Dalloway), T.S. Eliot (J. Alfred Prufrock), Ernest Hemingway (Stařec a moře), William Faulkner (Hluk a vzpoura)

 

📖 Čekání na Godota (rozbor)


Základní charakteristika 📌

Čekání na Godota je dramatická hra, která patří do žánru absurdní drama a je psána ve formě dialogů a monologů

 

Téma a motiv 💡

Téma textu se zaměřuje na existenciální úzkost, smysl života a marnost lidského snažení, s hlavní myšlenkou, že čekání na spásu či smysl života je samo o sobě absurdní a zbytečné, a motivy čekání, stereotypu, zmaru, prázdnoty, lhostejnosti a vzájemné závislosti, přičemž námětem je zobrazení dvou mužů v absurdní situaci, kteří marně čekají na tajemného Godota

 

Zařazení díla 🕑

Patří do literárního směru absurdismu, který je typický pro poválečné období a jehož představitelem je i autor Čekání na Godota

 

Časoprostor 🕰️

Časoprostor v Čekání na Godota je neurčitý, děj se odehrává na opuštěném místě, u starého stromu, bez bližšího určení místa a času, což umocňuje pocit absurdity a zmaru

 

Kompozice 📝

Kompozice je cyklická, s dvěma akty, které se v podstatě opakují, s drobnými odlišnostmi, přičemž děj se skládá z dialogů a monologů, které odhalují charakter postav a jejich existenciální úzkost a marnost čekání

 

Charakteristika díla 📜

Čekání na Godota je dramatická hra, která patří do žánru absurdní drama a je psána ve formě dialogů a monologů

 

Vypravěč 🧙🏻‍♂️

Vypravěčem textu je dramatik, který se drží dramatické formy a nevystupuje přímo do děje, je pouze zprostředkovatelem příběhu a situace pro diváka a dává mu prostor pro vlastní interpretaci

 

Hlavní postavy 🕵️‍♂️

Postavy hry zahrnují Estragona a Vladimíra, kteří jsou dva tuláci, kteří čekají na Godota, a jejich vztah je založen na vzájemné závislosti, ač jsou si často protivní; Luckyho, který je otrokem Pozza, a je nucen k fyzické a duševní práci, a představuje člověka zcela zbaveného svobody; Pozza, který je panem Luckyho a ztělesňuje mocnou a zároveň zranitelnou postavu, která se vyznačuje fyzickou i morální degradací; a Godota, tajemnou postavu, která se nikdy neobjeví, ale je středem čekání obou hlavních hrdinů, a symbolizovat může naději, spásu, smysl života, nebo i Boha.

 

Jazyk a styl ✍️

Kniha je napsána v jazyce, který je kombinací spisovného a nespisovného stylu, s hojným využitím přímé řeči, která je často repetitivní a fragmentární, s využitím jednoduchých vět a syntaktických konstrukcí, v jazyce se objevují opakování slov a frází a využívá se i ironie a absurdního humoru, s využitím metafor, obrazů a symbolů, které evokují pocity prázdnoty, beznaděje a absurdity lidské existence.

 

Stručný obsah 🏷

V Čekání na Godota se dva tuláci, Vladimir a Estragon, setkávají na opuštěném místě a tráví čas čekáním na tajemnou postavu jménem Godot, která se však nikdy neobjeví, a jejich čekání je vyplněno absurdními dialogy, opakujícími se situacemi a vzájemnými hádkami, které odráží marnost lidského snažení a existenciální úzkost.

 

Podrobný obsah díla 🗒

V prvním dějství se Vladimir a Estragon setkávají na opuštěném místě, kde čekají na Godota, s nimiž se setkávají i Lucky a Pozzo, z nichž Pozzo je krutý a Lucky je jeho otrokem, a Lucky předvádí absurdní a krkolomnou řeč, poté se Vladimir a Estragon hádají, zda čekat dále, či nikoliv, a nakonec se rozhodnou jít, ale v druhém dějství se znovu setkávají na stejném místě a znovu čekají na Godota, setkávají se opět s Lucky a Pozzo, ale Pozzo je nyní slepý a Lucky je němý, a Vladimir a Estragon se opět hádají, znovu zvažují odchod, a nakonec konstatují, že se stejně nikdy nikam nedostanou, a znovu se rozhodnou odejít, ale po opětovném zvážení se rozhodnou na Godota počkat i nadále, přičemž se čekání stává nekonečným cyklem absurdních činností, marných debat a existenciální úzkosti, jež odhaluje marnost lidského snažení a prázdnotu existence, neexistenci smysluplného cíle a ukazuje absurditu čekání a marnost lidského úsilí, čímž ztvárňuje existenciální tísnivost a beznaděj, kde je čekání na Godota metaforou čekání na smysl života, který se však nikdy nedostaví, což vede k hlubokému pocitu zklamaní a prázdnoty, a Vladimir a Estragon v dramatu představují lidstvo samotné, které se potácí v absurdním světě beznaděje a marnosti, a Godot se stává symbolem iluze a naděje, která je odsouzena k nenaplnění, a celá hra pak představuje existenciální tragédii, která však je podána s absurdním humorem, čímž se zdůrazňuje ironie situace a bezvýchodnosti lidské existence.

 

⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩ 

Rozbory Studijni-svet.cz   Materiály Rozbor-dila.cz

Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.