📖 Úvod
Bloomsbury Group (česky též Skupina Bloomsbury) bylo neformální sdružení anglických intelektuálů, spisovatelů, filozofů a umělců, které se formovalo převážně v první polovině 20. století, s největším vlivem a aktivitou v letech zhruba 1905 až 1940. Rozvíjelo se převážně ve Spojeném království, konkrétně v Londýně, přičemž jeho název je odvozen od čtvrti Bloomsbury, kde mnozí členové žili a setkávali se, a také v hrabství Sussex.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Skupiny Bloomsbury je komplexně zakořeněno v přelomu 19. a 20. století, v éře, která se snažila vymanit z tíživého viktoriánského dědictví. Na počátku 20. století se Británie nacházela v období Edwardovské éry, která sice zdánlivě navazovala na viktoriánskou stabilitu, ale pod povrchem bublaly společenské změny a rostla touha po intelektuální a umělecké svobodě. U vzniku skupiny stáli převážně absolventi University of Cambridge, konkrétně Trinity College a King’s College, kteří se znali z diskusního spolku Cambridge Apostles. Mezi klíčové postavy a zakladatele patří sestry Virginia Stephen (později Virginia Woolf) a Vanessa Stephen (později Vanessa Bell), jejich bratři Thoby a Adrian Stephen, spisovatelé Lytton Strachey a E.M. Forster, ekonom John Maynard Keynes, kritik umění Clive Bell, malíř Duncan Grant a kritik umění Roger Fry. Jejich setkávání v domě sester Stephenových v Gordon Square ve čtvrti Bloomsbury se stalo epicentrem pro diskuse o umění, etice, politice a sexu. Filozofickým základem pro skupinu se stalo dílo George Edwarda Moora “Principia Ethica“ (1903), které zdůrazňovalo význam osobních vztahů, estetického prožitku a potěšení jako nejvyšších hodnot, čímž se radikálně odklonilo od utilitarismu a tradiční morálky. Mooreova etika poskytla intelektuální rámec pro jejich odmítání vnějších pravidel a konvencí ve prospěch vnitřní pravdy a autenticity. Politická situace byla charakterizována úpadkem britského impéria, rostoucími sociálními nerovnostmi a blížící se první světovou válkou, k níž mnozí členové skupiny zaujali pacifistický postoj. Společenské změny zahrnovaly rostoucí emancipaci žen, nástup modernismu v umění a literatuře, a obecnou desiluzi z tradičních institucí. Skupina Bloomsbury se vymezovala především proti viktoriánské morálce, puritánství, materialismu, třídní ztuhlosti, pokrytectví buržoazie a konvenčním akademickým a uměleckým kruhům. Odmítali viktoriánské hodnoty jako je sexuální represe, hierarchie a pokrytecká zdrženlivost. Zároveň navazovali na estetické hnutí konce 19. století, ale posouvali ho dál k hlubšímu psychologickému a etickému zkoumání. Jejich kritický postoj k viktoriánské společnosti a morálce byl provázen snahou o vytvoření nového životního stylu založeného na otevřenosti, toleranci a svobodě projevu, často v rozporu se zavedenými společenskými normami.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Skupiny Bloomsbury byly hluboce ovlivněny jejich filozofickými a společenskými názory. Typická témata a motivy zahrnovaly především mezilidské vztahy, psychologii jednotlivce, hledání smyslu v moderním světě, otázky identity a genderu, umění a jeho roli ve společnosti, paměť, čas, ale také téma rozčarování, úzkosti a osamělosti. Často se zabývali složitostí emocí, vnitřními prožitky a subverzivním zpochybňováním společenských konvencí, včetně sexuality a manželských svazků. Obraz typického hrdiny (či spíše postavy) byl často introspektivní, citlivý intelektuál, který bojuje s vlastními vnitřními démony, společenskými očekáváními a hledá autentické spojení s ostatními. Byli to lidé z vyšší střední třídy či intelektuální elity, často umělci, spisovatelé či vědci, kteří se ocitali na okraji společnosti kvůli svým nekonvenčním názorům a životnímu stylu. Obvyklé prostředí pro děj byla často urbanistická krajina Londýna (zejména jeho intelektuální čtvrtě), venkovská sídla (jako Monk’s House nebo Charleston Farmhouse, kde žili někteří členové), umělecké ateliéry, salóny a jiné intimní, intelektuálně podnětné prostory. Konflikty byly převážně vnitřní, psychologické, mezi individuální touhou a společenskou povinností, mezi uměleckou svobodou a konvencí, nebo mezi osobní etikou a veřejnou morálkou. Jazyk a styl byly často experimentální, vyznačovaly se poetickou prózou, velkou psychologickou hloubkou, nuancovanými popisy vnitřního světa postav a často užívaly techniku proudu vědomí (stream of consciousness), zejména u Virginie Woolfové. Styl byl bohatý na metafory, symboliku a jemné náznaky, často s intelektuálním podtónem. Kompozice byla často nelineární, fragmentovaná, zaměřená na vnitřní monology a perspektivy více postav, což odráželo složitost lidské mysli a vnímání reality. Vyprávěcí postupy zahrnovaly volnou nepřímou řeč (free indirect discourse), vnitřní monolog a posuny ve vypravěčské perspektivě, které umožňovaly hluboký vhled do myšlenek a pocitů postav. Nejčastější literární žánry či podžánry byly psychologické romány (zejména moderní romány), eseje, životopisy (s novým, kritickým přístupem), literární a umělecká kritika a memoáry. Skupina významně přispěla k rozvoji modernistické literatury a umění.
👥 Zastupci
Bloomsbury Group byla vlivná skupina anglických intelektuálů, umělců a spisovatelů, která působila v první polovině 20. století v Londýně. Její členové se vyznačovali nekonvenčními názory, liberálními postoji a odmítáním viktoriánské morálky a pokrytectví. K nejvýznamnějším literárním autorům této skupiny patří: Virginia Woolf (manželka Leonarda Woolfa), jejíž román “Paní Dallowayová“ mistrně využívá techniku proudu vědomí k prozkoumání vnitřního světa postavy během jediného dne v Londýně, což dokonale ilustruje modernistické zkoumání subjektivity a času, které bylo pro Bloomsbury typické. Její dílo “K majáku“ se zaměřuje na složité rodinné vztahy a plynutí času prostřednictvím vnitřních monologů a fragmentárních perspektiv, čímž projevuje hlubokou psychologickou introspekci a formální experimentování skupiny. Esej “Vlastní pokoj“ je klíčovým feministickým dílem, které argumentuje pro nezbytnost prostoru a finanční nezávislosti pro ženy-umělkyně, což odráží progresivní sociální a feministické názory prosazované členy skupiny. E.M. Forster, autor románu “Cesta do Indie“, kritizuje britský kolonialismus a zkoumá kulturní nedorozumění a mezilidské vztahy, což je v souladu s liberálními a antiimperialistickými postoji skupiny. Jeho román “Rodinná sága Howards End“ se zabývá třídními rozdíly, majetkem a hledáním mezilidského spojení v edwardovské Anglii, čímž ukazuje zájem skupiny o společenské problémy a etiku. Lytton Strachey svým dílem “Eminent Victorians“ provokativně a ironicky demytizuje ikony viktoriánské éry, což je ukázka odvážného kritického pohledu skupiny na konvenční hodnoty a jejího inteligentního a břitkého stylu psaní. Ačkoliv se Bloomsbury Group skládala primárně z britských autorů a umělců, její vliv na světovou literaturu a umění je značný; přímí čeští autoři do této skupiny nespadají, jelikož se jednalo o specifické britské intelektuální uskupení.
📈 Vývoj
Bloomsbury Group se zformovala na počátku 20. století, přibližně v letech 1905–1907, kolem sourozenců Stephenových (Virginia Woolf a Vanessa Bell) a jejich přátel, kteří se znali především z Cambridgeské univerzity (zejména z King’s College a Trinity College). Po přestěhování do čtvrti Bloomsbury v Londýně, kde se scházeli v domech na Gordon Square a Brunswick Square, se jejich neformální setkání stala centrem intenzivních intelektuálních debat a uměleckých experimentů. Zpočátku se skupina soustředila na odmítání viktoriánského puritánství a pokrytectví, inspirovaná filozofií G.E. Moora a jeho dílem “Principia Ethica“, které zdůrazňovalo důležitost osobních vztahů, pravdy, krásy a lásky. Období vrcholu skupiny nastalo zhruba v 10. až 30. letech 20. století, kdy členové dosáhli značné umělecké a intelektuální produktivity. V roce 1917 založili Leonard a Virginia Woolfovi nakladatelství Hogarth Press, které vydávalo jak vlastní díla, tak i průkopnické práce jiných modernistů a překlady psychoanalytických textů. Roger Fry v letech 1910 a 1912 zorganizoval kontroverzní postimpresionistické výstavy, které zásadně ovlivnily britské umění. Literární tvorba Virginie Woolfové, E.M. Forstera a Lyttona Stracheyho v této době definovala modernistický román, esej a biografii. Postupný ústup a proměna skupiny nebyla dána formálním rozpuštěním, nýbrž přirozeným vývojem, stárnutím členů a měnícím se geopolitickým kontextem, zejména s nástupem druhé světové války. Klíčové osobnosti jako Virginia Woolf (1941) a John Maynard Keynes (1946) zemřely, což přirozeně oslabilo jádro skupiny. Přestože se po roce 1940 již nehovořilo o Bloomsbury Group jako o aktivní skupině, její myšlenky a díla si udržely a rozvíjely svůj vliv. Raná fáze byla charakteristická formováním identity, bojem proti viktoriánským konvencím a vnitřními intelektuálními diskusemi. Pozdní fáze se vyznačovala etablováním se v literárním a uměleckém světě, zapojením se do širších společenských a politických debat (např. pacifismus, ekonomie) a pokračujícími inovativními příspěvky prostřednictvím Hogarth Press. Bloomsbury Group byla převážně britským, konkrétně londýnským fenoménem, a neměla významné regionální ani národní varianty, i když její ideje pronikaly do širšího anglosaského světa. Žánrově se projevila v modernistické literatuře (román, esej, biografie), postimpresionistickém malířství, umělecké kritice a ekonomické teorii, což svědčí o širokém záběru jejích členů.
💫 Vliv
Vliv Bloomsbury Group na pozdější literaturu a umění je nezpochybnitelný a dalekosáhlý. Její experimentální přístup k narativu, technika proudu vědomí a psychologický realismus ovlivnily celou generaci modernistických a později i postmodernistických spisovatelů. Virginia Woolfová je považována za průkopnici feministické literatury a její díla jsou základem pro feministickou literární kritiku. Lytton Strachey svým inovativním, analytickým a psychologickým přístupem k biografii revolučním způsobem změnil tento žánr. Roger Fry a Vanessa Bell propagací postimpresionismu zásadně ovlivnili vývoj britského umění a umělecké kritiky. Z jejich myšlenek vycházela řada pozdějších autorů a umělců, kteří se inspirovali jejich introspektivním přístupem k tvorbě a kritickým pohledem na společnost, ačkoli nelze jednoznačně jmenovat konkrétní „směry“ nebo „skupiny“, které by přímo „navazovaly“ v rigidním smyslu. Spíše se jednalo o rozptýlený vliv na individuální autory a umělce, kteří převzali jejich modernistické techniky a progresivní myšlenky. V době svého vzniku byla skupina přijímána smíšeně. Na jedné straně byla obdivována pro svou intelektuální brilanci, literární inovace a odvahu zpochybňovat konzervativní normy. Zejména dílo Virginie Woolfové získalo významné kritické uznání. Na druhé straně byla často kritizována jako elitářská, snobská, odtržená od reality a sebepohlcující. Její nekonvenční životní styl, progresivní názory na sexualitu a pacifismus byly pro tehdejší společnost skandalózní a často vyvolávaly morální pobouření. Přímé zákazy nebo cenzura celého hnutí nebyly běžné, ale jejich liberální pohledy na život a dílo se často setkávaly s ostrou kritikou a nesouhlasem. Dnes je Bloomsbury Group vnímána jako klíčové intelektuální a umělecké hnutí 20. století. Její členové jsou oslavováni pro svůj přínos modernismu, feminismu, ekonomické teorii a pokrokovému myšlení. Jejich díla jsou široce studována na univerzitách a jsou považována za kanonická. Existuje mnoho filmových, divadelních a jiných uměleckých adaptací, které svědčí o trvalé fascinaci veřejnosti touto skupinou a jejími osobnostmi. K nejznámějším adaptacím patří film “Orlando“ (1992) podle románu Virginie Woolfové, “Paní Dallowayová“ (1997), “Hodiny“ (2002), který se zaměřuje na život Virginie Woolfové a vliv jejího románu na životy tří žen, a “Carrington“ (1995), životopisný film o vztahu malířky Dory Carrington s Lyttonem Stracheym. Kniha “Howards End“ se dočkala několika adaptací, včetně úspěšného filmu z roku 1992. BBC vytvořila miniserii “Life in Squares“ (2015), která podrobně líčí příběh skupiny Bloomsbury. Tyto adaptace nejen popularizují dílo a život členů Bloomsbury Group, ale také přispívají k hlubšímu pochopení jejich komplexních vztahů, intelektuálních střetů a uměleckého odkazu.