👤 Herman Melville
Americký prozaik, básník a námořník.
- Období či směr: Patří k americkému romantismu a rané moderní próze 19. století.
- Témata a styl: Píše o moři, posedlosti, samotě, práci, Bohu, osudu a hranicích lidského poznání.
- Význam: Je dnes považován za jednoho z největších amerických prozaiků.
- Hlavní díla (tvorba): Známé jsou Bílá velryba, Bartleby a Taipi.
➥ Více informací o autorovi Herman Melville na Rozbor-dila.cz
📚 Literárně-historický kontext
Americký prozaik 19. století, představitel romantismu a autor symbolického románu s filozofickým přesahem.
👥 Související spisovatelé: Nathaniel Hawthorne, Herman Melville, Edgar Allan Poe, Walt Whitman, Henry David Thoreau
📖 Bartleby, písař
📌 Literární druh, žánr a zařazení:
Literární druh epika, literární žánr povídka, výrazová forma próza.
🧭 Literární směr:
Literární směr americký realismus, období autorova tvoření z větší části devatenácté století.
💭 Téma:
Ústředním tématem tohoto stručného, avšak hluboce filozofického vyprávění je otázka svobody vůle a jejího odmítnutí ve jménu absolutní autonomie jednotlivce, kde hlavní myšlenka spočívá v kritice odcizení a mechanizace lidské práce v moderní společnosti, která vede k erozi lidskosti a individuální identity, zatímco motivy se soustředí na pasivní odpor, bytí versus nebytí, nekomunikaci, absurditu existenciální volby a nepochopitelnou vzdorovitost člověka tváří v tvář společenským normám a očekáváním, což celé je zasazeno do námětu o tichém a záhadném písaři Bartlebym, jehož radikální odmítání jakékoli práce a posléze života samotného odhaluje skryté napětí a rozpad civilizace.
🕰️ Časoprostor:
Časoprostor se omezuje na úzké kancelářské prostředí jednoho právníka v centru New Yorku, které reprezentuje mikrokosmos tehdejšího moderního a uspěchaného světa, kde čas plyne monotónně a zdánlivě bezvýznamně, odrážeje stereotyp a jednotvárnost pracovní existence.
🧩 Kompozice:
Kompozice je lineární a narativně jednoduchá, sestávající z několika kapitol, jež postupně odhalují záhadu Bartlebyho skrze pozorování a reakce vypravěče, formální členění pak sleduje narůstající napětí a dezorientaci právníka, přičemž každá kapitola přispívá k celkové atmosféře nejasnosti a znepokojení, které toto zvláštní chování vyvolává.
🗣️ Vypravěč:
Vypravěč je ich-formální, tedy první osoba, který funguje jako hlavní pozorovatel a zaznamenavatel událostí, jeho vyprávěcí forma je subjektivní a osobní, ale snaží se o objektivní popis, i když jeho vlastní emoce a pocity postupně ovlivňují jeho chápání a interpretaci Bartlebyho jednání.
🧍 Postavy:
Postavy jsou ve svém počtu omezené, ale klíčové pro pochopení dynamiky, a zahrnují: vypravěče, jehož charakterizujeme jako pragmatického a zpočátku tolerantního právníka, který se snaží zachovat klid a řád ve své kanceláři a reaguje na Bartlebyho chování s rostoucí frustrací a nepochopením, ale i s jistým sklonem k soucitu; Bartlebyho, záhadného a pasivně vzdorovitého písaře, jehož charakter je definován jeho neustálým odmítáním ve formě „Raději ne“ a jehož motivace zůstávají neproniknutelnou záhadou, což z něj činí symbol absolutního odmítnutí a svobody; a další vedlejší postavy, jako je Turkey, starší pracovník, který se projevuje nestabilní náladou, střídající se mezi dobrou a zlou vůlí, Nippers, mladší a ambiciózní asistent s nadvládou nad svým temperamentem, a Ginger Nut, mladý poslíček, který symbolizuje naivitu a mladistvou nevinnost, kteří společně tvoří pozadí a kontrast k ústřední postavě Bartlebyho a jeho existenciálnímu dramatu.
📄 Obsah:
Příběh se soustředí na skromného newyorského právníka, který přijme nového písaře jménem Bartleby, jehož neochota vykonávat svou práci a jehož neustále se opakující odmítnutí „raději bych to neudělal“ postupně narušuje jeho kancelář i jeho vlastní duševní pohodu, dokud se v jeho absurdním vzdoru, který se zdá být jeho jedinou formou existence, zcela neztratí..
✍️ Jazyk:
Melvilleho prozaické vyprávění se vyznačuje precizním, často formálním a lehce archaickým stylem, který se skládá z dlouhých, složitých souvětí a pečlivě volených synonym, přičemž autor hojně využívá popisy, aby vykreslil atmosféru a psychologii postav, nevyhýbá se metaforám a přirovnáním, aby zdůraznil nepochopitelnost Bartlebyho chování, a ačkoli přímá řeč je přítomná, je spíše střídmá a slouží především k ilustraci Bartlebyho odmítavé tendence, zatímco vypravěčovo vnitřní monolog a reflexe tvoří podstatnou část textu, a to vše je protkáno jistým pocitem ironie a absurdity, která podtrhuje téma odcizení a bezvýznamnosti..
📚 Děj:
Právník, jehož jméno se nikdy nedozvíme, ale který je typickým představitelem své profese a společenské vrstvy, si po čase uvědomí, že jeho dosavadní písařský personál, složený z oportunistického a prostořekého Turkeyho a mladého a horlivého Nippersa, kteří se střídavě věnují práci a lenivosti, již nestačí jeho potřebám, a proto se rozhodne pro nábor nového písaře, přičemž se objeví tichý, bledý a zjevně velmi zručný Bartleby, jehož první slova po přijetí do zaměstnání – „Raději bych to neudělal“ – se stanou leitmotivním vyjádřením jeho budoucího jednání a jeho nepochopitelného protestu proti jakékoli námaze, která přesahuje jeho minimální výkon, a zpočátku jeprávník, s jistým pobavením a překvapením, schopen tuto podivnost tolerovat, protože Bartleby je i přes svou pasivitu mimořádně efektivní ve své rutinní práci, ale postupem času se jeho pasivní rezistence stává čím dál tím neúnosnější, kdy odmítá vyřizovat poštu, kopírovat dokumenty, nebo dokonce opustit kancelář, a to vše bez jakéhokoli vysvětlení či důvodu, jako by se jeho existence smrskla na toto jedno odmítnutí, a jeho nehybné, téměř kamenné bytí začíná působit na vypravěče i na ostatní zaměstnance jako zlověstná a nepochopitelná přítomnost, která narušuje veškerý řád a fungování kanceláře, a právník se snaží Bartlebyho pochopit, přesvědčit, vyhnat, ale všechna jeho úsilí narážejí na neprostupnou zeď jeho apatie a neochoty, a situace eskaluje až do bodu, kdy Bartleby odmítne opustit budovu, a stává se tak nechtěným, ale neodmyslitelným obyvatelem kanceláře, který svým pasivním odporem narušuje nejen pracovní proces, ale i morální a psychickou pohodu ostatních, což vede až k jeho zatčení a umístění do vězeňské nemocnice, kde však jeho odmítavý postoj pokračuje, ačkoli už mimo kancelář, kde nakonec v této nepochopitelné existenciální krizi umírá, ponechávaje po sobě jen mlčení a nevyřčené otázky o smyslu života, svobodě a mezilidských vztazích, neboť jeho postava se stává symbolem odcizení a beznaděje v moderní společnosti.
🔗 Doporučené zdroje s rozbory:
