Babička – rozbor knihy (2)

rozbor-knihy

 

   Kniha: Babička

   Spisovatel(ka): Božena Němcová

   Přidal(a): Lůca

 

 

Téma:

  • klidný život prostých lidí, Ratibořice, na Starém bělidle, venkov, 30. léta 19. století

 

Literárně-druhové zařazení:

  • Epika; próza

 

Žánrové zařazení:

  • povídka; lit. historická

 

Kompozice:

  • chronologická

 

Kniha je rozdělena na 2 linie. 1. linie se týká babičky a její rodiny, 2. linie se týká venkova a přírody.

 

Vyprávěcí forma:

  • er-forma, u babiččina vyprávění ich-forma

 

Postavy:

  • Babička-moudrá, milující, šetřivá, štědrá, pracovitá, držící se zvyků, milující přírodu
  • Barunka-nejoblíbenější a nejstarší babiččina vnučka, poslušná, má babičku jako vzor
  • Kněžna-hodná, milá, laskavá, váží si babičky
  • Hortensie-svěřenkyně kněžny, z Itálie
  • Viktorka-rozcuchaná, bledá, neupravená, zamilovaná do vojáka, se kterým čekala dítě, ten jí však opustil, a tak se zbláznila, zabila dítě, zabita bleskem                                                                          Manželé Proškovi-dcera a zeť babičky
  • Sultán a Tyrl-psi babičky

 

III. Jazykové prostředky:

  • Spisovný i nespisovný lidový jazyk, používání nářečí, dlouhé věty a   souvětí, metafora (v mateřídoušce jako v podušce sedí Adélka)
  • Použita přímá i nepřímá řeč.

 

Stručný obsah díla:

Kniha popisuje život babičky, která se přistěhuje z podhorské vesničky ke své dceři Terezce. Ta bydlela v osamělém stavení, kterému se říkalo Staré bělidlo. Společně se svým manželem Janem vychovávali čtyři děti, Adélku, Vilímka, Jana a Barunku. Okolo stavení byla spousta domácího zvířectva a nechyběli ani psi Sultán a Tyrl. Babička pomáhala dceři s prací v domácnosti a kolem stavení. Věnovala se svým vnoučatům, vedla je ke skromnosti, vychovávala je podle starých zvyků a učila je náboženství. Barunka si s babičkou rozuměla a velice si jí vážila.

Objevuje se zde zvláštní postava, a to bláznivá Viktorka, která se zamilovala do mladého vojáka, čekali spolu dítě, ale voják jí opustil a Viktorka se zbláznila. Každý večer dlouho zpívala svému dítěti u splavu. Po nějaké době dítě zabila, a pak sama při bouřce zemřela.

V knize se objevují i babiččina setkání s kněžnou a se slečnou Hortensií, které mají babičku velice rády. Často naslouchají jejím vyprávěním a v mnohých situacích s jejím názorem souhlasí.

Po čase, co vnoučata a Barunka dospěli, odcházejí studovat, babička pomalu stárne a onemocní. Před smrtí si přeje vidět svou rodinu a hlavně Barunku. Všechny děti včetně Barunky se vrací na Staré bělidlo, aby se s babičkou naposledy rozloučily. Celé údolí zaplakalo nad smrtí babičky.


Podobné rozbory děl: