📖 Úvod
Český název je obecně „Fantastika a science fiction“ nebo konkrétněji „Autoři fantastiky a science fiction“, přičemž původní anglické názvy jsou „Fantasy“ a „Science Fiction“. Jedná se spíše o zastřešující žánrovou kategorii než o striktní literární směr s pevně danou dobou vzniku a zániku, avšak její moderní podoba se vyvinula především v 19. a rozkvétala ve 20. a 21. století. Kořeny science fiction sahají k počátkům vědeckého myšlení a renesančním utopiím, ale jako samostatný žánr se začala profilovat s nástupem průmyslové revoluce a vědeckotechnického pokroku, konkrétněji od poloviny 19. století. Fantasy má ještě hlubší kořeny v mýtech, legendách a pohádkách, ale její moderní forma, zejména ta epická, se etablovala až v první polovině 20. století. Primárně se rozvíjela a rozvíjí v anglicky mluvících zemích, zejména ve Spojených státech amerických a Spojeném království, kde se vytvořila silná vydavatelská základna a rozsáhlá čtenářská komunita. Významnými centry rozvoje jsou však i Francie (Jules Verne), Rusko (bratři Strugackých, Jevgenij Zamjatin), Polsko (Stanisław Lem, Andrzej Sapkowski), Česká republika (Karel Čapek, Ondřej Neff), Japonsko (anime, manga, Kóbo Abe) a mnoho dalších zemí po celém světě, což dokazuje globální charakter těchto žánrů. Tyto žánry nejsou omezeny na jedno století, nýbrž kontinuálně se vyvíjejí, reagují na současné události a technologický pokrok, čímž si udržují svou relevanci a popularitu napříč generacemi.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku fantastiky a science fiction je hluboce provázáno s klíčovými změnami v lidské civilizaci. První zárodky science fiction, označované jako proto-science fiction, se objevily v reakci na osvícenské myšlenky, rozvoj vědy a technologie, zejména v 18. a 19. století. Průmyslová revoluce, s jejími parními stroji, továrnami a novými společenskými uspořádáními, přinesla jak úžas nad lidskými schopnostmi, tak i obavy z dehumanizace a ztráty individuality. Tento duální pohled je klíčový pro ranou science fiction. Za zakladatelku moderní science fiction je často považována Mary Shelley s románem Frankenstein aneb Moderní Prométheus (1818), který se zabývá etickými otázkami vědeckého pokroku a hranicemi lidské tvořivosti. U zrodu popularizace žánru stáli v 19. století především Jules Verne, jehož díla jako Dvacet tisíc mil pod mořem či Cesta kolem světa za osmdesát dní oslavovala vědecký pokrok a objevování, a H. G. Wells, který ve Válce světů či Stroji času zkoumal temnější stránky technologie a společenské úzkosti, čímž pokládal základy sociální science fiction. Filozoficky se science fiction často odvíjí od osvícenského racionalismu a pozitivismu, který věřil v nekonečný pokrok, ale zároveň se s ním střetává v dystopických vizích, které reflektují obavy z nekontrolovaného rozvoje a zneužití moci. Na druhé straně fantasy čerpá z hlubších kořenů lidského poznání – z mytologie, folklóru, náboženských textů a pohádek, které byly v dobách rostoucího racionalismu a materialismu často odsouvány na okraj. Její moderní renesance v 20. století, zejména po hrůzách první a druhé světové války, představovala únik do světů, kde existuje jasné dobro a zlo, kde je možné dosáhnout hrdinství a kde magie a zázraky nejsou vyloučeny. Zatímco science fiction se primárně nevymezuje proti předchozím literárním směrům explicitně, spíše nabídla alternativu k tehdy převládajícímu realismu a naturalismu, poskytujíce prostor pro spekulativní myšlení a fantazii, které tyto směry potlačovaly. Science fiction navazuje na utopickou literaturu (např. Thomas Moreova Utopia), dobrodružné romány a gotickou literaturu (s důrazem na tajemno a neznámo). Fantasy se vymezuje proti přehnané racionalizaci světa a navazuje na romány rytířské, legendy, eposy a folklórní vyprávění, přičemž důležitou postavou pro její moderní pojetí je J. R. R. Tolkien, který ve svém Pánovi prstenů (započato ve 30. letech, vydáno v 50. letech 20. století) vytvořil komplexní mytologii a standard pro epickou fantasy. Politická situace po obou světových válkách, studená válka s hrozbou nukleární apokalypsy a vesmírný závod poskytly bohatou půdu pro dystopické vize, mimozemské invaze a technologické utopie či antiutopie. Společenské změny jako urbanizace, rozvoj masmédií, vznik konzumní společnosti a postupné narušování tradičních společenských struktur se staly častými náměty pro kritiku v science fiction. Na filozofické úrovni obě žánrové kategorie zkoumají podstatu lidství, smysl existence, morální dilemata a hranice poznání, často s prvky existencialismu a postmodernismu, reflektujícími složitost moderního světa.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika fantastiky a science fiction jsou rozmanité, ale sdílejí určité společné rysy. Typickými tématy a motivy jsou v science fiction zejména: vědecký pokrok a jeho dopady, průzkum vesmíru a jiných planet, kontakt s mimozemskými civilizacemi, umělá inteligence, dystopické a utopické společnosti, cestování časem, genetické inženýrství, kybernetika, postapokalyptické scénáře, environmentální hrozby, ale také otázky identity, svobody a podstaty lidství v kontextu technologických změn. V fantasy dominují témata jako: boj dobra proti zlu, hrdinské výpravy, magie a nadpřirozené síly, existence fantastických stvoření (draci, elfové, trpaslíci), osud a proroctví, budování komplexních světů s vlastní historií a kulturou, ztráta a nalezení identity, přátelství a zrada, a často i sociální a politická struktura fiktivních říší. Obraz typického hrdiny je velice pestrý – v science fiction to může být brilantní, často osamělý vědec, průzkumník, rebel proti totalitnímu režimu, voják nebo i umělá inteligence či kybor. Hrdina bývá často intelektuálně založený, nucen řešit složité morální nebo technické problémy. V fantasy je to často „vyvolený“ hrdina z prostého prostředí, který musí přijmout svůj osud a vydat se na epickou cestu, rytíř, čaroděj, nebo i postava s temnou minulostí. Často je hrdina outsiderem, který je nucen překonávat vlastní pochybnosti a čelit mocným silám. Obvyklé prostředí v science fiction zahrnuje futuristické metropole, vesmírné lodě, vzdálené planety, postapokalyptické pustiny, laboratorní komplexy, ale také simulované reality a kyberprostory. V fantasy se děj odehrává ve středověce laděných říších, kouzelných lesích, rozlehlých kontinentálních světech s vlastní geografií a ekosystémem, zapomenutých ruinách, bájných městech nebo i skrytých světech uvnitř našeho. Konflikty jsou v obou žánrech často existenční: přežití lidstva, boj o svobodu, etické dilema mezi pokrokem a morálkou, střet civilizací, ale i osobní boj s vnitřními démony, přijetí osudu nebo odhodlání změnit svět. Jazyk a styl jsou v science fiction často charakterizovány precizní terminologií (někdy až technokratickou), snahou o logickou konzistenci v rámci fiktivních vědeckých principů a realistickým popisem fantastických jevů. V fantasy se používá často archaický, popisný a poetický jazyk, který má evokovat starobylost a majestátnost fiktivního světa. Oba žánry využívají bohatou imaginaci, ale zatímco science fiction se snaží o plausibilitu v rámci vymyšlených vědeckých pravidel, fantasy se opírá o konzistentní systém magie a mytologie. Kompozice je často rozsáhlá, s komplexními dějovými liniemi, mnoha postavami a detailním budováním světa (world-building), což vede k častému využívání románových sérií a trilogií. Vyprávěcí postupy zahrnují jak tradiční třetí osobu vševědoucího vypravěče, tak i detailní pohledy z perspektivy jedné či více postav, umožňující hluboké ponoření do psychologie hrdinů a jejich dilemat. Často se objevuje nelineární vyprávění, retrospektiva nebo vyprávění prostřednictvím dokumentů a záznamů. Nejčastější literární žánry či podžánry v science fiction jsou: hard science fiction (vědecky přesná), soft science fiction (zaměřená na sociální a humanistické aspekty), cyberpunk (dystopické vize budoucnosti s pokročilou technologií a rozpadem společnosti), steampunk (alternativní historie s parními technologiemi), space opera (epická dobrodružství ve vesmíru), dystopie, postapokalyptická fikce. V fantasy jsou to: epická fantasy (high fantasy), urban fantasy (zasazená do moderního městského prostředí), temná fantasy (s hororovými prvky), low fantasy (s minimem magie ve světě podobném našemu), historická fantasy, pohádková fantasy a sword and sorcery (zaměřená na dobrodružství jednotlivců). Oba žánry neustále inovují a prolínají se, čímž vytvářejí nové hybridní formy a podžánry, reagující na vývoj společnosti a technologií.
👥 Zastupci
Autoři fantastiky a science fiction tvoří dynamickou skupinu, jež formovala moderní literaturu a kulturu. Mezi klíčové světové autory patří Jules Verne, jehož díla jako Dvacet tisíc mil pod mořem a Cesta kolem světa za osmdesát dní představují ranou dobrodružnou science fiction předvídající technologický pokrok a objevování, čímž položil základy žánru. H.G. Wells, s romány jako Válka světů a Stroj času, je pionýrem žánru, který zkoumal sociální dopady vědy a často varoval před jejím zneužitím, což z něj činí klíčového kritického hlasu rané SF. J.R.R. Tolkien, s ikonickým dílem Pán prstenů a Hobit, je tvůrcem moderní epické fantasy, jehož komplexní světy a propracovaná mytologie definovaly žánr na desítky let a inspirovaly nespočet následovníků. Isaac Asimov, autor Nadace a Já, robot, je mistrem hard science fiction, který propojoval vědecké myšlenky s poutavými příběhy a etickými dilematy robotiky, což je pro SF stěžejní. Ursula K. Le Guin s díly Levá ruka tmy a Čarodej Zeměmoří psala inteligentní sociální science fiction a fantasy, zkoumající antropologii, gender a politiku skrze mistrně vytvořené světy, čímž posouvala hranice žánru k hlubším otázkám. Philip K. Dick, proslulý Sní androidi o elektrických ovečkách? (Blade Runner), je kultovní autor, jehož díla zpochybňovala realitu a identitu v dystopických sci-fi světech, což rezonuje s moderními obavami. Frank Herbert a jeho Duna jsou příkladem monumentální space opery s komplexní ekologií, politikou a filozofií, která ovlivnila celý žánr a ukázala jeho potenciál pro hluboké společenské komentáře. Terry Pratchett a jeho série Zeměplocha (např. Stráže! Stráže!) je geniální britský autor humoristické fantasy, který skrze parodii a satiru komentoval současnou společnost, čímž dokázal, že žánr může být i chytrým společenským zrcadlem. George R.R. Martin s Písní ledu a ohně (Hra o trůny) je autorem temné epické fantasy, známým pro komplexní postavy, nepředvídatelné zápletky a realistické zobrazení moci a války, což redefinovalo žánr k větší realističnosti. Z českých autorů je nezbytné zmínit Karla Čapka, jehož R.U.R. a Válka s mloky představují rannou SF, zkoumající technologický pokrok a jeho dopady na společnost, čímž se stal světově uznávaným průkopníkem. Josef Nesvadba, s Einsteinovým mozkem a Výpravou opačným směrem, psal psychologickou SF s filozofickým přesahem, reflektující moderní vědu a etiku, což obohacovalo žánr o niternější dimenzi. Ondřej Neff, autor Pánbu na útěku a Arkádie, je popularizátorem SF v Česku, kombinujícím dobrodružství s myšlenkovou hloubkou a často satirou, čímž udržoval žánr živý a relevantní. Miroslav Žamboch, s Kladivem na čarodějnice a Dlouhým lovem, je předním autorem české temné fantasy a military SF, známý pro akční a drsné hrdiny, čímž přinesl do české fantastiky dravost a moderní trendy. František Kotleta, autor Hustej nářez a Spad, je současný autor akční SF a fantasy, který přinesl do žánru dravost, popkulturní odkazy a zábavu, což oslovilo široké publikum.
📈 Vývoj
Vývoj fantastiky a science fiction je fascinující a rozvětvený. Kořeny SF sahají k utopiím Thomase Mora a Francise Bacona a gotickým románům (Mary Shelley – Frankenstein), ale jako moderní žánr se začíná formovat koncem 19. století s průkopníky Julesem Vernem a H.G. Wellsem, kteří položili základy vědecko-fantastické literatury s důrazem na technologický pokrok a jeho důsledky. Fantasy má hlubší kořeny v mýtech, legendách a pohádkách, ale jako specifický literární žánr se etablovala až ve 20. století, zejména díky J.R.R. Tolkienovi a C.S. Lewisovi. Období Zlatého věku SF (30. až 50. léta 20. století) bylo charakteristické optimismem ohledně vědy a techniky, dominovaly mu pulpové magazíny a autoři jako Isaac Asimov, Robert Heinlein a Arthur C. Clarke, kteří rozvíjeli space operu a téma kolonizace vesmíru. V 60. a 70. letech nastala New Wave SF, která reagovala na předchozí optimismus, experimentovala s formou, zkoumala sociální a psychologické aspekty, dystopie a environmentální témata s autory jako Ursula K. Le Guin, J.G. Ballard a Philip K. Dick. Současně s tím se plně prosadila epická fantasy po masivním úspěchu Tolkiena. V 80. letech přišel cyberpunk (William Gibson, Bruce Sterling), který reflektoval digitální revoluci, korporace a dystopické vize budoucnosti s vysokou technologií a nízkou kvalitou života. Následoval rozmach fantasy subžánrů jako urban fantasy, grimdark a young adult fantasy, spolu s post-cyberpunkem, biopunkem, steampunkem a New Weird, což značí neustálou diverzifikaci a proměnu. Česká fantastika začala s Karlem Čapkem, který svými díly předběhl svou dobu a ovlivnil světovou literaturu. Během socialistické éry byla SF často využívána k ideologickým účelům, ale zároveň vznikala i díla s kritickým podtextem (Josef Nesvadba). 80. léta přinesla rozmach fanouškovské scény a fanzinů, jež položily základy pro budoucí rozkvět. Po roce 1989 došlo k explozi překladů a rozkvětu původní české fantastiky, která se dnes řadí mezi nejúspěšnější v Evropě, s autory jako Ondřej Neff, Miroslav Žamboch či František Kotleta, což svědčí o dynamice domácí scény. Vznikly a rozvíjely se četné žánrové varianty, jako je hard SF, soft SF, space opera, military SF, dystopie, postapokalyptická SF, urban fantasy, epická fantasy, grimdark fantasy, historická fantasy, sword and sorcery a mnoho dalších, což svědčí o neustálé diverzifikaci a vitalitě žánru a jeho schopnosti adaptovat se na měnící se společenské a technologické trendy.
💫 Vliv
Vliv fantastiky a science fiction na pozdější literaturu a umění je obrovský a prostupuje napříč kulturním spektrem. Literárně ovlivnila nejen žánrovou literaturu, ale i mainstreamovou tvorbu, přičemž koncepty jako umělá inteligence, virtuální realita, dystopie nebo kybernetika se staly běžnou součástí obecného diskurzu. Inspirovala a pomáhala formovat žánry jako magický realismus, postmoderní román nebo thriller, a poskytla filozofický rámec pro zkoumání otázek identity, technologie a lidskosti, čímž obohatila myšlenkový svět celé literatury. V době svého vzniku byla SF, zejména v pulpových magazínech, často vnímána jako „braková“ literatura pro mládež, postrádající vážnou uměleckou hodnotu, a kritika ji často odmítala jako pouhou únikovou zábavu. Nicméně autoři jako Karel Čapek se svými díly jako R.U.R. dosáhli okamžitého uznání i v „vysoké“ literatuře, což pomohlo prolomit bariéry. Fantasy byla podobně marginalizována, dokud díla J.R.R. Tolkiena, zejména Pán prstenů, neukázala hloubku a komplexnost žánru, což pomohlo změnit vnímání a otevřít cestu k širšímu přijetí. V totalitních režimech, včetně socialistického Československa, byla fantastika často podrobována cenzuře, nebo naopak využívána pro propagandistické účely, pokud splňovala ideologické požadavky, což dokazuje její společenský potenciál. Dnes je fantastika a science fiction plně etablovaným a respektovaným literárním a kulturním žánrem. Zmizela většina pejorativního vnímání, a naopak se stala předmětem akademického studia, což potvrzuje její intelektuální hodnotu. Její vliv je patrný především ve filmovém a televizním průmyslu, kde se stala dominantním žánrem. Blockbustery jako Star Wars, Pán prstenů, Matrix, Blade Runner, Marvel Cinematic Universe nebo seriály jako Hra o trůny, Zaklínač, Cizinka a Westworld, s obrovskými rozpočty, ukazují její masovou přitažlivost a schopnost oslovit široké publikum po celém světě. Videohry (The Elder Scrolls, Cyberpunk 2077, Mass Effect), komiksy a grafické romány, stejně jako hudba a výtvarné umění, neustále čerpají z jejích témat a estetiky, čímž vytvářejí rozsáhlý multikulturní ekosystém. Fantastika a science fiction nejen baví, ale také poskytuje platformu pro reflexi aktuálních společenských problémů, jako jsou klimatické změny, etika umělé inteligence, sociální nerovnost nebo dopady globalizace, a to vše při zachování „sense of wonder“ a schopnosti inspirovat k přemýšlení o budoucnosti a alternativních realitách, čímž si udržuje svou kritickou i zábavnou funkci.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Autoři fantastiky a science fiction na Rozbor-dila.cz →