📖 Úvod
Augustánské období (původní název Augustan Age, odkazující na zlatý věk římské literatury za císaře Augusta) je významné literární období, které se v anglické literatuře rozvíjelo především na přelomu 17. a 18. století a v první polovině 18. století, zhruba od roku 1688 (Slavná revoluce) až do poloviny století (cca 1740-1750), ačkoliv jeho vliv a myšlenky se promítaly po celé 18. století. V širším kontextu je často vnímáno jako vrchol anglického klasicismu a rané fáze osvícenství. Hlavní zemí, kde se tento směr rozvíjel, byla Anglie, zejména její metropole Londýn, která se stala centrem intelektuálního a kulturního dění.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku Augustánského období je komplexně spjato s tehdejšími proměnami v Anglii. Po bouřlivém 17. století, poznamenaném Anglickou občanskou válkou, popravou krále Karla I., republikou a následnou restaurací monarchie, přinesla Slavná revoluce z roku 1688 relativní politickou stabilitu a nástup konstituční monarchie. Tím se ustavil systém, v němž král vládl s podporou parlamentu, což vedlo k rozvoji politických stran Whigů a Toryů a postupnému formování moderní britské politiky, často charakterizované intrikami a korupcí, jak ji brilantně satirizoval například Jonathan Swift. Společnost zažívala významné změny: rozmach obchodu a koloniálního impéria vedl k ekonomické prosperitě a vzestupu střední třídy (obchodníků, bankéřů, vzdělaných profesionálů), která se stávala vlivnou silou. Londýn se transformoval v kosmopolitní metropoli, centrum obchodu, politiky i kultury. Důležitým společenským fenoménem byl vznik kaváren a salonů, které sloužily jako neformální shromaždiště pro intelektuály, spisovatele, politiky i širší veřejnost. Zde se četly noviny, diskutovalo se o politice, literatuře a filozofii, což vedlo k formování veřejného mínění a šíření osvícenských myšlenek. Filozofické pozadí je pevně spjato s ideály osvícenství, které zdůrazňovalo rozum, logiku, empirické poznání a vědecký pokrok. Myslitelé jako John Locke s jeho teorií smluvní vlády a empirismu, nebo Isaac Newton s jeho objasněním přírodních zákonů, zásadně ovlivnili chápání světa jako řádem řízeného a rozumem poznatelného mechanismu. Odklon od náboženského fanatismu a metafyziky byl patrný, ačkoliv deismus, víra v racionálního Boha stvořitele, byl běžný. Augustánští autoři nenašli jednoho zakladatele, spíše se jedná o kolektivní proud ovlivněný touto dobou. Klíčovými postavami, které formovaly ducha doby a její literární podobu, byli Alexander Pope, Jonathan Swift, Joseph Addison a Richard Steele. Tito autoři stvořili žánry a styly, které definovaly augustánskou literaturu. Augustánské období se vymezovalo proti předchozímu baroku, s jeho emocionálními výlevy, extravagantností, mystikou a iracionalitou, a také proti puritánství, které v předchozím století vedlo k občanské válce a bylo vnímáno jako zdroj netolerance a moralizování. Naopak navazovalo na klasicismus, zejména francouzský 17. století (Racine, Molière, Boileau), který kladl důraz na rozum, řád, jasnost a antické vzory, a také na renesanční humanismus s jeho zájmem o antickou kulturu a lidskou důstojnost. V jistém smyslu navazovalo i na satirickou tradici Restoration comedy, ale s větší morální hloubkou a společenskou kritikou.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika Augustánského období jsou silně ovlivněny důrazem na rozum, řád a antické ideály. Typická témata a motivy zahrnovaly lidský rozum a jeho limity, morálku a etiku ve společnosti, potřebu společenského řádu a stability, kritiku lidské hlouposti, marnivosti, neřestí a pokrytectví skrze satiru. Autoři se často zabývali politikou a korupcí, urbanizací a jejím dopadem na život, kontrastem mezi civilizovaným městem a idealizovanou, ale často i kritizovanou přírodou. Častý byl odkaz na antické vzory, filozofie jako epikureismus (v umírněné podobě) a stoicismus (v důrazu na sebeovládání). Augustánci věřili v roli umění jako prostředku pro poučení a zlepšení společnosti (horatianovské dulce et utile – sladké a užitečné). Obraz typického hrdiny byl často racionální gentleman, který se snažil orientovat v morálně složitém světě. Mnozí hrdinové jsou buď terčem satiry pro své chyby a nectnosti, nebo naopak slouží jako morální kompas a ztělesnění ctnosti a rozumu. Může to být i naivní pozorovatel, jehož očima je společnost satiricky kritizována (např. Gulliver). Obvyklé prostředí bylo převážně městské, zejména Londýn s jeho kavárnami, salony, dvory a ulicemi, ale také venkovská sídla šlechty a fiktivní, alegorická místa. Hlavní konflikty spočívaly v rozporu mezi rozumem a vášní, ctností a neřestí, společenským řádem a individuální svobodou, tradicí a novotou, nebo mezi ideálem a realitou. Jazyk a styl byly charakteristické svou jasností, precizností, elegancí a uhlazeností. Usilovalo se o srozumitelnost, údernost a formální dokonalost. Častá je ironie, sarkasmus, parodie a komplexní satirický humor. Autoři často používali latinskou syntax a klasické rétorické figury. Kompozice dbala na symetrii, rovnováhu a logickou strukturu, s jasným členěním a důrazem na formální dokonalost inspirovanou antickými vzory. Vyprávěcí postupy zahrnovaly objektivní vyprávění, častý autorský komentář (přímý či skrytý), alegorie, parodie, travestie, epigramy a rozsáhlé dialogy. Důležitou roli hrála publicistika, takže se často objevovaly eseje a dopisy. Nejčastější literární žánry či podžánry byly: satirická poezie (epos, mock-heroic poem – parodický hrdinský epos, např. Popeův Únos prýmku, veršovaná satira, eseje ve verších jako Esej o člověku), prozaická satira (Swiftovy Gulliverovy cesty), esejistická próza (Joseph Addison a Richard Steele se svými periodiky The Spectator a The Tatler, které definovaly moderní žurnalistiku a esej jako společenskou kritiku), epistolární romány (dopisové romány, např. Richardsonova Pamela), a burleska. Ačkoli román jako moderní žánr se teprve plně rozvíjel v průběhu 18. století (Defoe, Richardson, Fielding), augustánská doba položila základy pro jeho realismus, psychologickou hloubku a společenskou kritiku, často s využitím satirických prvků. Dramata té doby (např. Goldsmith, Sheridan) navazovala na tradici Restoration comedy, ale s větším důrazem na morální ponaučení a „sentimentalismus“. Celé období je tak syntézou rozumu, elegance a ostrého, avšak kultivovaného, kritického pohledu na lidskou povahu a společnost.
👥 Zastupci
Augustánské období v literatuře, především v anglické, představuje éru, která čerpala inspiraci z klasické římské literatury doby císaře Augusta, vyznačující se elegancí, vkusem, racionalitou, satyrou a důrazem na řád a formu. Anglická literatura v tomto období (přibližně od konce 17. století do poloviny 18. století) se snažila o obnovení klasických ideálů, jasnosti, logiky a umírněnosti, často s cílem kritizovat lidské pošetilosti a společenské nešvary. Mezi klíčové světové autory patří především angličtí literáti. Alexander Pope (1688–1744) je považován za jednoho z nejvýznamnějších básníků této éry; jeho díla jako “The Rape of the Lock“ (Únos prstýnku, 1712, 1714) je mistrovským dílem mock-eposu, satirizujícím společenskou trivialitu a marnivost tehdejší londýnské aristokracie s pomocí formy heroické poezie, a “An Essay on Man“ (Esej o člověku, 1733–1734) je filozofická báseň zkoumající místo člověka ve vesmíru, jeho morálku a Boží řád, což skvěle ilustruje didaktický a moralistický charakter augustánského myšlení. Dalším pilířem je Jonathan Swift (1667–1745), prozaik a satirik; jeho “Gulliver’s Travels“ (Gulliverovy cesty, 1726) je sžíravá satira na lidskou povahu, politiku a společnost, která pod maskou cestopisu odhaluje hluboké morální a politické problémy, zatímco “A Modest Proposal“ (Skromný návrh, 1729) je šokující ironická esej navrhující řešení chudoby v Irsku pojídáním dětí, což je dokonalým příkladem ostré, často misantropické, ale brilantní augustánské satiry. Joseph Addison (1672–1719) a Richard Steele (1672–1729) společně založili vlivné periodikum “The Spectator“ (Divák, 1711–1712, 1714), které svým kultivovaným a racionálním stylem formovalo veřejné mínění, prosazovalo morální hodnoty a kultivovalo vkus střední třídy, čímž představuje esenci augustánské žurnalistiky a esejistiky. Daniel Defoe (1660–1731), ačkoliv jeho styl je více proto-realistický a méně formálně neoklasicistní, je často spojován s touto érou pro jeho důraz na racionální prozkoumávání lidského jednání a společnosti; “Robinson Crusoe“ (1719) ukazuje racionálního jedince, který díky své vynalézavosti a píli přežívá v divočině, což odráží tehdejší důraz na individualismus a praktický rozum, a “Moll Flanders“ (1722) zkoumá sociální a morální dilemata hrdinky snažící se o přežití v tehdejší Anglii. John Dryden (1631–1700) sice spadá spíše do předcházející éry restaurace, ale jeho satirická poezie, jako “Mac Flecknoe“ (1682), která zesměšňuje literární neschopnost, a jeho kritické eseje, jako “An Essay of Dramatick Poesie“ (Esej o dramatické poezii, 1668), které hájí klasické principy a eleganci, položily základy pro literární a estetické principy Augustánského období. V české literatuře se Augustánské období jako samostatný, přímo inspirovaný proud srovnatelný s anglickou tradicí nevyskytuje; česká literatura 18. století byla spíše v přechodné fázi mezi barokem, osvícenstvím a počátky národního obrození, bez přímého ekvivalentu k anglickému neoklasicismu a jeho specifické satiře.
📈 Vývoj
Augustánské období v anglické literatuře navazovalo na literární trendy pozdního 17. století, konkrétně na restauraci Stuartovců, kde již John Dryden formuloval řadu klasicistních principů. Vznik tohoto směru je spojen s nástupem osvícenských idejí, důrazem na rozum a snahou o literární dokonalost inspirovanou římskými vzory (Vergilius, Horatius, Ovidius). Období vrcholu nastalo v první polovině 18. století, zhruba mezi lety 1700 a 1745, s autory jako Pope a Swift dominujícími literární scéně. Raná fáze je spojována s Drydenem a ranými satiriky, kteří připravovali půdu pro rozkvět neoklasicistní poezie a prózy. Vrcholná fáze je charakterizována mistrovskou satiou (Pope, Swift), esejistikou (Addison, Steele) a ranými formami románu (Defoe). Postupný ústup a proměna nastaly kolem poloviny 18. století, kdy se začaly objevovat nové literární proudy. Nástup sentimentalismu (např. Samuel Richardson, Laurence Sterne) a později pre-romantismu (Thomas Gray, William Collins) přinesl zvýšený zájem o emoce, individuální prožitek, přírodu a gotické motivy, což postupně vytlačovalo suchý rozum, didaktičnost a společenskou satiru Augustánského období. Tato transformace vedla k oslabení neoklasicistních ideálů a k přípravě půdy pro romantismus. Augustánské období bylo primárně anglickým fenoménem, úzce spjatým s londýnskými intelektuálními kruhy a politickými událostmi. Vyznačovalo se žánrovými variantami jako mock-epos, didaktická poezie, politická a morální satira, esejistika a rozvoj raného románu. Neexistovaly významné národní nebo regionální varianty v kontinentální Evropě, které by přímo zrcadlily anglickou specifiku, ačkoliv osvícenský klasicismus a racionalismus se šířily po celé Evropě.
💫 Vliv
Vliv Augustánského období na pozdější literaturu a umění je značný, zejména v oblasti anglické literatury. Jeho důraz na jasnost, preciznost, formu a intelektuální vtip ovlivnil mnoho dalších generací spisovatelů. Pozdější satirici, jako například někteří autoři 19. století (např. William Makepeace Thackeray), často čerpali z odkazu Swifta a Popea ve své kritice společnosti. Základy, které položilo v esejistice (Addison, Steele), se staly standardem pro novinářskou prózu a publicistiku. Rozvoj raného románu (Defoe, částečně i Swiftovy prozaické experimenty) měl zásadní význam pro pozdější romanopisce, kteří rozvíjeli komplexní psychologii postav a realistické zobrazení společnosti. V 19. století se romantici sice ostře vymezovali proti jeho racionalismu a formálnosti, ale někteří kritikové a autoři se k němu vraceli jako k ideálu jasnosti a řádu. Augustánské období bylo v době svého vzniku přijímáno s velkým uznáním v rámci anglické vyšší a střední třídy, která cenila jeho vtip, eleganci a morální ponaučení. Autoři jako Pope a Swift byli oslavováni pro svou stylistickou brilanci a intelektuální hloubku, ale zároveň čelili ostré kritice a kontroverzím. Popeova satira v “Dunciad“ vyvolala osobní útoky a nepřátelství, zatímco Swiftův “A Modest Proposal“ byl pro svou krutou ironii šokující a často nepochopený. Díla se nevyhnula ani cenzuře, zejména pokud se dotýkala politických či náboženských autorit, byť spíše ve formě společenského odsouzení než oficiálních zákazů. Dnes je Augustánské období vnímáno jako jedna z klíčových etap anglické literatury, která položila základy moderní prózy a žurnalistiky a definovala anglickou satiru. Je oceňováno pro svou intelektuální náročnost, formální dokonalost a schopnost kriticky reflektovat společnost. Díla jako “Gulliverovy cesty“ nebo “Robinson Crusoe“ se stala součástí světového literárního kánonu a dočkala se mnoha filmových, divadelních a televizních adaptací, které přinášejí jejich nadčasové příběhy a satirické komentáře novým generacím. Popeovy básně, i když méně často adaptované, jsou stále studovány pro jejich mistrovství jazyka a myšlenek. Celkově je Augustánské období považováno za zlatý věk anglického neoklasicismu a důležitou předzvěst moderního myšlení.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Augustánské období na Rozbor-dila.cz →