📖 Úvod
Anglický román 18. století (původní název 18th-century English Novel nebo The Rise of the Novel in England) představuje zásadní období v dějinách literatury, kdy se román jako literární žánr v Anglii ustavil a získal svou moderní podobu. Jeho časové zařazení je vymezeno celým 18. stoletím, přibližně od počátku století (s díly Daniela Defoa) až do jeho konce (s díly předcházejícími romantismu). Zemí, kde se tento literární směr rozvíjel a kvetl, byla primárně Anglie, tehdejší dominantní složka rostoucího Britského impéria. Toto období je klíčové pro pochopení evoluce narativní prózy a jejího posunu od tradičních forem k novým, realističtějším a psychologicky hlubším vyprávěním.
🌍 Kontext vzniku
Historické, společenské a filozofické pozadí vzniku anglického románu 18. století je mimořádně komplexní a dynamické, a právě z těchto změn se román jako žánr zrodil a prosperoval. U samotného vzniku a upevnění formy stáli takoví literární titáni jako Daniel Defoe, jehož díla často balancovala na hranici žurnalistiky a fikce s důrazem na realismus a detail, Samuel Richardson, průkopník epistolárního románu a psychologického portrétování, a Henry Fielding, který systematizoval a teoreticky podepřel román jako „komickou epopej v próze“. Politická situace v Anglii po Slavné revoluci roku 1688 se stabilizovala, což vedlo k posílení parlamentní monarchie a ústavního systému. Země procházela obdobím hospodářského růstu, rozšiřování obchodních cest a budování impéria. Tyto faktory přispěly k vzestupu nové, vlivné společenské vrstvy – střední třídy (buržoazie). Tito obchodníci, řemeslníci, právníci a úředníci tvořili novou čtenářskou obec, která měla dostatek volného času a peněz na nákup knih, ale zároveň hledala příběhy, které by odrážely jejich vlastní životy, starosti a ambice, na rozdíl od dřívější aristokratické literatury. S rozvojem tiskařství a distribuce knih (např. půjčovny knih) došlo k výraznému nárůstu gramotnosti, a to i mezi ženami, které se staly významnou skupinou čtenářek. Společenské změny zahrnovaly také urbanizaci a přesun obyvatelstva do měst, což přinášelo nové výzvy a konflikty, které román dokázal reflektovat. Filozofické pozadí bylo silně ovlivněno osvícenstvím a jeho důrazem na rozum, empirismus a individualismus. Myšlenky Johna Locka o tabula rasa a Davida Huma o zkušenosti jako základu poznání se promítaly do literární snahy o realistické zobrazení vnitřního světa postav a jejich vývoje. Román 18. století se silně vymezoval proti předchozím literárním směrům a žánrům, zejména proti nerealistickým, idealizovaným hrdinským eposům, rytířským romancím a klasicistním dramatikám, které se soustředily na ušlechtilé postavy a univerzální pravdy. Nesouhlasil s jejich nedostatkem „pravděpodobnosti“ a s jejich často příliš stylizovaným jazykem. Namísto toho navazoval na dřívější prozaické formy, jako byly pikareskní romány (např. španělské), cestopisy, memoáry, autobiografie a publicistické texty. Přebíral z nich důraz na individuální zkušenost, dobrodružství a kritický pohled na společnost, avšak obohacoval je o hlubší psychologickou propracovanost a komplexnější děj. Tento posun znamenal odklon od „co by mělo být“ k „co skutečně je“, což bylo revoluční pro literární zobrazení lidské existence.
✨ Známé znaky
Hlavní znaky a poetika anglického románu 18. století jsou definovány snahou o realismus, psychologickou hloubku a reflexi tehdejší společnosti. Typická témata a motivy zahrnovaly vzestup a pád jednotlivce, společenskou mobilitu, hledání štěstí a identity, manželské a rodinné vztahy, morální dilemata, ctnost, hřích a pokání. Častá byla také společenská kritika, která se zaměřovala na licoměrnost, korupci, třídní předsudky a nespravedlnosti. Dobrodružství, cesty a otázky spojené s kolonialismem (např. Robinson Crusoe) byly rovněž významnými motivy. Obraz typického hrdiny se dramaticky změnil. Už to nebyl aristokrat nebo mýtický hrdina, ale často jedinec z měšťanských vrstev, který se musel spoléhat na vlastní úsilí, důvtip a morální integritu. Postavy byly komplexní, s vnitřním světem, chybami i přednostmi, procházely vývojem a často se potýkaly s morálními či společenskými překážkami. Mohly to být pikareskní dobrodruzi (Tom Jones), ctnostné, avšak ohrožené ženy (Pamela, Clarissa) nebo pragmaticky smýšlející jedinci (Robinson Crusoe). Obvyklé prostředí bylo věrohodné a současné – reálné anglické prostředí, ať už rušný Londýn, klidné venkovské sídla, taverny, ulice nebo odlehlé kolonie. Konflikty byly převážně sociální (třídní rozdíly, společenské konvence), morální (boj dobra se zlem, pokušení), psychologické (vnitřní boj postav), ekonomické (chudoba vs. bohatství, dědictví) a romantické (láska vs. povinnost). Jazyk a styl byl charakteristický svou přístupností a realismem. Autoři se snažili o věrohodnost skrze detailní popisy, často využívali hovorový jazyk a živé dialogy. Styl se však lišil – od přímého a faktického Defoea, přes emotivní a subjektivní styl Richardsona (v dopisech), až po ironický, intelektuální a sebevědomě komentující styl Fieldinga. Kompozice byla často lineární, chronologická, i když s možnými odbočkami a retrospektivami. Romány měly tendenci k velkému rozsahu, často se skládaly z mnoha epizod, které dohromady tvořily komplexní životní dráhu hlavní postavy. Vyprávěcí postupy zahrnovaly první osobu (často v epistolárních románech nebo v autobiografickém stylu), třetí osobu vševědoucí (často s výrazným, komentujícím vypravěčem, jako u Fieldinga), vnitřní monology a přímou řeč. Velmi populární byl epistolární román (román v dopisech), který umožňoval hluboké proniknutí do psychiky postav. Mezi nejčastější literární žánry či podžánry patřil pikareskní román (např. Historie Toma Jonese, nalezence od Fieldinga, nebo Roderick Random od Smolletta), epistolární román (Pamela, Clarissa od Richardsona), sentimentální román (Život a názory Tristrama Shandyho, gentlemana od Laurence Sterna, nebo Farář wakefieldský od Olivera Goldsmitha). Ke konci století se začaly objevovat i zárodky románu výchovy (Bildungsroman) a gotického románu (např. Otrantský zámek od Horace Walpoleho), který anticipoval romantismus a přinášel nové prvky strachu, tajemství a nadpřirozena. Celkově anglický román 18. století položil základy moderní prózy a ovlivnil vývoj literatury na celém světě.
👥 Zastupci
Anglický román 18. století představuje zlomové období ve vývoji západní literatury, kdy se román jako žánr etabloval a začal dominovat literární scéně. Mezi nejvýznamnější světové autory tohoto období patří Daniel Defoe, jehož díla “Robinson Crusoe“ (1719) a “Moll Flanders“ (1722) jsou esenciálními příklady raného románu, charakteristického realismem, detailním líčením a důrazem na individualismus a praktické přežití v měnícím se světě. Samuel Richardson svými romány “Pamela; or, Virtue Rewarded“ (1740) a “Clarissa; or, The History of a Young Lady“ (1748) definoval epistolární román a položil základy pro psychologický realismus, zaměřující se na vnitřní svět hrdinů a morální dilemata vyjádřená skrze dopisy. Henry Fielding, Richardsonův literární rival, nabídl jinou perspektivu s díly jako “The History of Tom Jones, a Foundling“ (1749) a “Joseph Andrews“ (1742), které skvěle ilustrují pikareskní román, plný humoru, satiry a širokého společenského záběru, zobrazující pestrou paletu anglických typů a prostředí. Laurence Sterne pak s “The Life and Opinions of Tristram Shandy, Gentleman“ (1759–1767) a “A Sentimental Journey Through France and Italy“ (1768) radikálně experimentoval s formou, narušoval chronologii a zapojoval čtenáře do introspektivních úvah o povaze vyprávění a vnímání, čímž předznamenal modernistické techniky. Tobias Smollett pokračoval v tradici pikareskního románu s díly jako “The Adventures of Roderick Random“ (1748) a “The Expedition of Humphry Clinker“ (1771), které se vyznačují ostrým sociálním komentářem, drsným humorem a živými popisy tehdejší společnosti, což je činí výbornými zrcadly doby. Fanny Burney, významná ženská autorka, ve svých románech “Evelina; or The History of a Young Lady’s Entrance into the World“ (1778) a “Cecilia; or, Memoirs of an Heiress“ (1782) se soustředila na společenskou satiru a morální dilemata mladých žen v londýnské vyšší společnosti, čímž otevřela cestu pro pozdější autorky, jako je Jane Austen. Oliver Goldsmith svým románem “The Vicar of Wakefield“ (1766) představuje pastorální a sentimentální směr, který oslavuje venkovský život a rodinné hodnoty, což byl důležitý proud v tehdejší literatuře, zdůrazňující prostotu a ctnost. Horace Walpole s průkopnickým dílem “The Castle of Otranto“ (1764) založil gotický román, žánr, který do literatury zavedl prvky tajemna, hororu a nadpřirozena, čímž rozšířil žánrové možnosti a výrazně ovlivnil nastupující romantismus.
📈 Vývoj
Anglický román 18. století se zrodil z hlubokých společenských, ekonomických a kulturních změn, které přetvářely britskou společnost po „slavné revoluci“ a industrializaci. Vznikl v době vzestupu střední třídy, která vyžadovala literaturu reflektující její vlastní životní zkušenosti, morální dilemata a ambice, na rozdíl od děl zaměřených na aristokracii či mytologii. Rozvoj tiskařských technologií a nárůst gramotnosti, zejména mezi ženami, vytvořily široké čtenářské publikum. Román se odklonil od tradičních forem jako epos, drama nebo romance, a soustředil se na realismus, individualitu a prozaické zobrazení všedního života. Raná fáze (přibližně 1700-1740) je neodmyslitelně spjata s Daniel Defoeem, který svými díly jako “Robinson Crusoe“ položil základy pro realistické a dobrodružné vyprávění, často s morálním a ekonomickým podtextem. Jeho romány se vyznačovaly detailem, autentičností a často se tvářily jako skutečné zprávy či biografie. V této době se objevovaly i rané formy pikareskních románů. Období vrcholu anglického románu nastalo ve 40. až 70. letech 18. století a bylo charakterizováno dynamickou interakcí a rivalitou mezi Samuelou Richardsonem a Henrym Fieldingem. Richardson, představitel sentimentálního a morálního proudu, rozvinul epistolární formu, která umožnila hlubokou psychologickou analýzu postav a jejich vnitřních konfliktů. Fielding naopak rozvíjel román s širokým epickým záběrem, satirickým humorem a společenskou kritikou, čímž navazoval na pikareskní tradici, ale obohacoval ji o komplexnější postavy a propracovanější dějové linie. K nim se připojili Laurence Sterne s experimentálním a introspektivním stylem, který narušoval konvenční narativní struktury a předznamenal modernistické tendence, a Tobias Smollett, jenž pokračoval v tradici pikareskního románu s důrazem na realistické, často drsné popisy a satirický komentář k soudobé společnosti. Postupný ústup či spíše proměna původních forem románu nastala koncem 18. století. Román se diverzifikoval do mnoha žánrových variant. Objevuje se výrazný sentimentální proud, reprezentovaný například Oliverem Goldsmithem, který zdůrazňoval citlivost, empatii a morální hodnoty, často v idealizovaném venkovském prostředí. Zásadní proměnou bylo zrození gotického románu, jehož zakladatelem byl Horace Walpole a který se s autory jako Ann Radcliffe nebo Matthew Gregory Lewis stal předzvěstí romantismu, zavádějícím prvky tajemna, nadpřirozena, hrůzy a exotických prostředí. Tato raná a pozdní fáze románu plynule přešly v 19. století do viktoriánského románu a romantické literatury. Národní varianty se prakticky kryjí s anglickým románem jako takovým, ale žánrové varianty byly klíčové: epistolární román, pikareskní román, sentimentální román, gotický román, román mravů a satirický román, z nichž každý přispěl k bohaté paletě žánru.
💫 Vliv
Vliv anglického románu 18. století na pozdější literaturu a umění je obrovský a představuje základní kámen pro rozvoj moderního románu. Položil základy pro psychologický realismus, společenskou satiru a komplexní vývoj postav, které se staly charakteristickými pro žánr. Z gotického románu přímo vzešel celý proud romantické literatury, ovlivňující autory jako lord Byron, Mary Shelley (Frankenstein) a Edgar Allan Poe, kteří rozvíjeli témata tajemna, hrůzy a nadpřirozena. Sentimentalismus Laurence Sterneho a Olivera Goldsmitha předznamenal důraz romantismu na emoce, citlivost a subjektivní prožitek. Viktoriánský román, který následoval v 19. století, navázal přímo na tradici 18. století; autoři jako Charles Dickens, William Makepeace Thackeray a George Eliot stavěli na principech realismu, společenské kritiky a rozsáhlého vyprávění, které byly poprvé rozvinuty Defoeem, Fieldingem a Smollettem. Zejména Jane Austenová ve svém díle navázala na romány mravů a společenskou satiru Fanny Burney, zušlechťujíc je a dávajíc jim novou hloubku. Experimenty Laurence Sterneho s formou a narativní strukturou jsou dnes vnímány jako předchůdci modernistických tendencí 20. století, ovlivňující spisovatele jako James Joyce a Virginia Woolf, kteří rovněž zkoumali hranice vyprávění. V době svého vzniku byl anglický román 18. století přijímán rozporuplně. Na jedné straně získal obrovskou popularitu, zejména mezi střední třídou a ženami, které tvořily velkou část čtenářské obce a nalezly v románech reflexi svých životů a problémů. Vznikaly čtenářské kluby a cirkulující knihovny, což svědčilo o masové poptávce po novém typu literatury. Na druhé straně byl román často kritizován establishmentem, včetně církve a vzdělaných elit, jako „nízký„ žánr, který postrádal morální poučení a klasickou krásu, považoval se za amorální, vulgární a podněcující přílišnou fantazii, zejména u mladých žen. Některé romány byly odsuzovány za údajné ohrožení morálky, ale přímé zákazy či cenzura byly spíše výjimečné; silnější byla morální kritika a sociální tlak. Dnes je anglický román 18. století vnímán jako klíčové, formativní období, které položilo základy pro moderní literaturu. Díla Defoea, Richardsona, Fieldinga a Sterneho jsou považována za kanonické texty, předměty intenzivního akademického studia a jsou vyučována na univerzitách po celém světě. Jejich význam pro vývoj románu jako dominantní literární formy je nezpochybnitelný. Mnohé z těchto románů se dočkaly četných adaptací pro film, televizi a divadlo. “Robinson Crusoe“ byl adaptován bezpočtukrát, od klasických filmových zpracování až po animované verze a sci-fi variace. Fieldingův “Tom Jones“ se stal předlohou pro oscarový film z roku 1963, který získal cenu za nejlepší film. Romány Richardsona, jako “Pamela“ a “Clarissa“, byly adaptovány pro televizi a divadlo, zdůrazňující jejich psychologickou hloubku a morální dilemata. Sterneho “Tristram Shandy“ byl převeden na plátno ve filmu “A Cock and Bull Story“ (2005), který reflektuje jeho meta-narativní povahu. Gotický román Horáce Walpola, “The Castle of Otranto“, a jeho následovníci, inspirovali nespočet hororových filmů a literárních děl a ovlivnili vizuální umění, divadlo a populární kulturu až do dnešních dnů, demonstrujíce trvalou rezonanci témat, která anglický román 18. století poprvé představil širokému publiku.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Anglický román 18. století na Rozbor-dila.cz →