📖 Úvod
Americký romantismus (American Romanticism) je významný literární směr a období, které se rozvíjelo především ve Spojených státech amerických v průběhu 19. století, zhruba od 20. let do 60. let, ačkoliv jeho vliv přetrvával i déle. Jedná se o specifickou odnož celoevropského romantismu, která se však vyznačovala unikátními americkými rysy a reagovala na tamní historické, společenské a kulturní podmínky. Americký romantismus se soustředil na hledání a definování národní identity mladé americké literatury, která se snažila vymanit z vlivu evropských vzorů a vytvořit vlastní, originální hlas. Důraz byl kladen na individualismus, svobodu, přírodu jako zdroj inspirace a útočiště, a také na prozkoumávání temnějších stránek lidské psychiky a společnosti. V tomto období se zrodily mnohé ikony americké literatury, jejichž díla dodnes tvoří základ amerického literárního kánonu a hluboce ovlivnila globální literární dědictví.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku amerického romantismu je úzce spjato s formováním Spojených států jako nezávislého národa a jeho expanzí. Po získání nezávislosti na Velké Británii na konci 18. století a stabilizaci politického systému na počátku 19. století, americká společnost procházela obdobím dynamického růstu a transformace. Klíčovým prvkem byla expanze na západ, známá jako Manifest Destiny, která otevírala nové území, ale zároveň přinášela konflikty s domorodým obyvatelstvem a nové morální dilemata. Industrializace začala měnit ekonomiku a životní styl, především na severovýchodě, což vedlo k urbanizaci a společenským změnám. Dalším palčivým tématem byla otázka otroctví, která rozdělovala zemi a kulminovala v předvečer občanské války. Filozofické pozadí bylo ovlivněno evropským romantismem, zejména německým idealismem a anglickým romantismem (Coleridge, Wordsworth, Byron), ale bylo reinterpretováno skrze americkou optiku. Klíčovou roli sehrál transcendentalismus, filozoficko-literární hnutí, které představovalo esenci amerického romantismu. Jeho zakladateli a hlavními postavami byli Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau. Emersonova esej „Nature“ (1836) je často považována za manifest transcendentalismu, zdůrazňujícího intuitivní poznání, božství přítomné v přírodě a v každém člověku, a potřebu spoléhat se na vlastní vnitřní hlas. Thoreau pak ve svém díle „Walden aneb Život v lesích“ (1854) prakticky demonstroval principy nezávislosti, soběstačnosti a blízkosti přírodě. Politická situace se vyznačovala rostoucím demokratickým duchem, ale i narůstajícím napětím mezi agrarickými státy Jihu a industrializovanými státy Severu kvůli otázce otroctví a státních práv. Společenské změny zahrnovaly rozvoj vzdělání, nárůst imigrace a vznik různých reformních hnutí (abolicionismus, hnutí za práva žen, hnutí za střídmost). Americký romantismus se vymezoval především proti osvícenskému racionalismu a empirismu, které potlačovaly emoce a intuici ve prospěch rozumu. Odmítal také puritánský dogmatismus a jeho přísné společenské konvence, ačkoliv paradoxně čerpal z puritánské tradice vnitřního prožívání a hledání vyššího smyslu. Vymezoval se rovněž proti slepé imitaci evropských literárních vzorů a snažil se vytvořit autentickou americkou literaturu. Navazoval na evropský romantismus v důrazu na individualitu, emoce, přírodu a mystické prožívání, ale aplikoval tyto principy na specifické americké podmínky – na rozlehlou divočinu, na ideály svobody a nezávislosti, a na složitosti mladé demokracie. Dalším směrem, proti kterému se romantismus vymezoval, byla rodící se materialistická kultura spojená s industrializací a komercializací, kterou považoval za ohrožení lidského ducha a přírodního prostředí.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou amerického romantismu byla především glorifikace individuálního prožitku a subjektivity, což se projevovalo v hrdinech, kteří často stáli mimo společnost nebo proti ní. Typickými tématy a motivy byly nespoutaná příroda, která sloužila jako zrcadlo duše, místo úniku od civilizace, zdroj poznání a božská manifestace; dále individualismus, svoboda a nezávislost, mystika, nadpřirozeno a iracionálno; hledání národní identity a smyslu existence v novém světě; divočina jako symbol svobody i nebezpečí; tajemství minulosti (indiánská kultura, koloniální historie); smrt, samota, únik od civilizace a morální dilemata. Obraz typického hrdiny byl často idealizovaný, ale zároveň komplexní a rozervaný. Mohl to být osamělý poutník, rebel, průkopník, indiánský válečník, námořník, umělec, outsider, který se ocitá na okraji společnosti nebo přímo v konfliktu s jejími konvencemi. Hrdinové jsou často morálně čistí, intuitivní a spojeni s přírodou, ale mohou být také pronásledováni vnitřními démony, vinou nebo tragickým osudem, což je typické pro proud temného romantismu (Dark Romanticism). Obvyklé prostředí je nespoutaná americká krajina – hluboké lesy, divoké hory, rozlehlé řeky, jezera a oceán – často v kontrastu s civilizovaným, někdy zkaženým nebo konformním světem. Objevují se i opuštěná sídla, tajemné plantáže nebo malé vesnice na hranici civilizace. Konflikty se nejčastěji odehrávají na ose jednotlivec vs. společnost, příroda vs. civilizace, svoboda vs. omezení, instinkt vs. rozum, dobro vs. zlo, realita vs. ideál, a také vnitřní morální a psychologické boje. Jazyk a styl byly bohaté, popisné, obrazné a metaforické, často se silným emocionálním nábojem. Autoři používali symboliku, alegorie a vznešenou dikci, aby vyjádřili hluboké myšlenky a pocity. Někdy se objevují archaismy nebo dialekty pro vykreslení specifických postav. Kompozice byla často nelineární, s důrazem na atmosféru a psychologickou hloubku. Vyprávěcí postupy zahrnovaly subjektivní pohled, často ich-formu, rozsáhlé popisy přírody a vnitřních stavů, a využití vševědoucího vypravěče s výraznými komentáři. Důležitou roli hrál symbolismus, kde přírodní jevy nebo předměty získávaly hlubší, často mystický význam. Nejčastější literární žánry a podžánry byly román (historický román, gotický román, román o hranicích – frontier novel, román výchovy), povídka (zejména hororová, fantastická, psychologická), esej (transcendentalistické eseje R.W. Emersona a H.D. Thoreaua), a lyrika (poezie, například Walta Whitmana nebo Emily Dickinsonové, ačkoliv ti se časově překrývají a představují přechod k realismu). V rámci romantismu se vyvinuly podžánry jako „temný romantismus“ (Edgar Allan Poe, Nathaniel Hawthorne, Herman Melville), který se zabýval zlem, hříchem, šílenstvím a temnými stránkami lidské duše, a již zmíněný „transcendentalismus“.
👥 Zastupci
Americký romantismus je literární směr, který se v USA rozvinul v první polovině 19. století, kladoucí důraz na individualismus, přírodu, emoce, intuici a nadpřirozeno. Mezi klíčové autory patří Washington Irving, jehož povídka „Rip Van Winkle“ (1819) zosobňuje raný americký romantismus svým zaměřením na folklór, malebnou krajinu a únik jednotlivce z reality, reflektující hledání americké identity. James Fenimore Cooper s díly jako „Poslední Mohykán“ (The Last of the Mohicans, 1826) idealizuje americkou divočinu a postavu „ušlechtilého divocha“, čímž ztělesňuje romantickou oslavu přírody a pomezního života, který formoval americký charakter. Edgar Allan Poe, mistr temného romantismu, svými povídkami „Zánik domu Usherů“ (The Fall of the House of Usher, 1839) a básní „Havran“ (The Raven, 1845) ilustruje ponoření do psychologických hlubin, macabrého, iracionálního a nadpřirozeného, což jsou temné stránky romantického individualismu. Nathaniel Hawthorne v románech „Šarlatové písmeno“ (The Scarlet Letter, 1850) a „Dům se sedmi štíty“ (The House of the Seven Gables, 1851) zkoumá morální dilemata, vinu a dopad puritánské minulosti na jedince, využívaje symbolismu a psychologické hloubky, které jsou pro americký romantismus typické. Herman Melville s epickým románem „Bílá velryba“ (Moby Dick, 1851) zobrazuje monumentální střet člověka s přírodou, posedlost a neuchopitelnou podstatu zla, čímž přesahuje hranice běžného vyprávění a ztělesňuje tragické, filozofické a symbolické ambice vrcholného romantismu. Ralph Waldo Emerson, ústřední postava transcendentalismu, svými esejemi „O soběstačnosti“ (Self-Reliance, 1841) a „Příroda“ (Nature, 1836) prosazuje význam intuice, nezávislosti a duchovního spojení s přírodou, což jsou základní pilíře americké romantické filosofie. Henry David Thoreau v díle „Walden aneb Život v lesích“ (Walden; or, Life in the Woods, 1854) prakticky demonstruje transcendentalistické ideály soběstačnosti, jednoduchého života a hlubokého propojení s přírodou, čímž inspiruje k nekonformitě a osobní svobodě. Walt Whitman s básnickou sbírkou „Stébla trávy“ (Leaves of Grass, 1855) oslavuje demokracii, individualitu, lidské tělo a rozlehlost americké krajiny ve volném verši, představujíc vrchol romantického optimismu a inkluzivity, byť už na prahu realismu.
📈 Vývoj
Vývoj amerického romantismu začal v raném 19. století jako reakce na racionalismus osvícenství a klasicismus, souběžně s formováním národní identity po válce o nezávislost. Raná fáze, reprezentovaná autory jako Washington Irving a James Fenimore Cooper (přibližně 1810-1840), se soustředila na tvorbu amerického folklóru, oslavu divočiny a historické romány, které hledaly jedinečné americké téma a krajinu. Období vrcholu (přibližně 1840-1860) je často označováno jako „americká renesance“ a vyznačovalo se rozkvětem různých proudů. Dominantní byl transcendentalismus, s Ralphem Waldo Emersonem a Henrym Davidem Thoreauem v čele, který se rozvíjel především v Nové Anglii a zdůrazňoval individualismus, intuici, sebepoznání a duchovní spojení s přírodou, často s výrazným sociálně-reformním podtextem, včetně abolicionismu. Současně se rozvíjel i temný romantismus, s Edgarem Allanem Poem, Nathanielem Hawthornem a Hermanem Melvillem, který prozkoumával temné stránky lidské psychiky, viny, zla, osudu a nadpřirozena, často s gotickými prvky. Tato fáze přinesla komplexní psychologické romány a povídky. Regionální varianty zahrnovaly newenglandský transcendentalismus, „frontier“ romantismus na západě a prvky jižanského gotického žánru (ačkoliv ten se plně rozvinul později, Poeovy kořeny jsou zde patrné). Postupný ústup romantismu nastal po americké občanské válce (1861-1865), kdy drsná realita konfliktu a následná industrializace a urbanizace vedly k nárůstu realismu a naturalismu v literatuře. Autoři jako Mark Twain, ačkoliv nesli romantické prvky ve svém díle, začali přistupovat k psaní s větším realismem a skepsí vůči romantickým idealizacím. Romantické prvky však zcela nevymizely, ale transformovaly se, často se mísily s novými žánry nebo se staly součástí širšího literárního kontextu, například v rámci sentimentální beletrie nebo dobrodružných příběhů, které si uchovávaly romantický nádech. Pozdní fáze romantismu se často prolínala s počátky realismu, kdy autoři stále čerpali z individuálních prožitků a národní historie, ale s méně idealistickým pohledem.
💫 Vliv
Vliv amerického romantismu na pozdější literaturu a umění je hluboký a dalekosáhlý. Mnohé jeho tematické a stylové prvky se staly základem pro budoucí směry. Od Poea se odvíjí celá linie hororové a detektivní literatury, ovlivňující autory jako H.P. Lovecraft, Stephen King a žánry jako moderní thriller. Hawthorneův a Melvilleův psychologický realismus a zkoumání morálních dilemat předznamenaly moderní psychologický román a přispěly k vývoji amerického románu 20. století, včetně děl Williama Faulknera, který v mnohém navazoval na gotické prvky a zkoumání viny. Transcendentalisté jako Emerson a Thoreau inspirovali hnutí za občanská práva, hnutí za ochranu životního prostředí, nonkonformismus Beat Generation a kontrakultury 60. let, a dokonce i moderní literaturu o přírodě. Jejich důraz na individualismus a kritiku společenských norem rezonuje v dílech autorů jako Jack Kerouac. Romantický důraz na americkou krajinu a její divokost ovlivnil malíře Hudson River School, kteří ve svých krajinomalbách zachycovali majestátnost a duchovní rozměr americké přírody. V době svého vzniku byl americký romantismus přijímán s proměnlivým ohlasem. Irving a Cooper dosáhli okamžité popularity, jejich díla byla vnímána jako klíčová pro formování národní literatury a vyzdvihována pro svou originalitu a americká témata. Poe byl často kritizován za morbiditu, ale zároveň obdivován pro stylistickou brilanci a inovaci; jeho dílo získalo větší uznání posmrtně, zejména ve Francii. Hawthorne a Melville, ačkoliv byli ceněni za svou hloubku, čelili v případě „Moby Dicka“ (Melville) počátečnímu nepochopení a nízkému komerčnímu úspěchu, protože dílo bylo pro svou dobu příliš složité a filozofické. Transcendentalisté byli někdy vnímáni jako excentričtí a radikální, ale jejich vliv na intelektuální život Nové Anglie byl značný. Dnes je americký romantismus považován za formativní období americké literatury, jehož díla tvoří jádro literárního kánonu a jsou předmětem akademického studia po celém světě. Jeho témata individualismu, vztahu člověka k přírodě, dobra a zla, a zkoumání psychiky zůstávají univerzálně relevantní. Mnohá díla byla adaptována do jiných uměleckých forem: „Poslední Mohykán“ se dočkal několika filmových zpracování (např. v roce 1992 s Danielem Day-Lewisem), „Zánik domu Usherů“ a další Poeovy povídky inspirovaly hororové filmy, opery a divadelní hry, „Šarlatové písmeno“ bylo mnohokrát zfilmováno (např. 1995 s Demi Moore), a „Bílá velryba“ se stala ikonickým filmem (1956 s Gregory Peckem, 2015 „V srdci moře“). Romantické archetypy, jako je osamělý hrdina, vznešená divočina nebo temná stránka lidské povahy, nadále prostupují moderní film, televizi, hudbu a videohry, což dokazuje trvalý odkaz tohoto literárního směru.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Americký romantismus na Rozbor-dila.cz →