📖 Úvod
Americká literatura 20. století (Original: American Literature of the 20th Century) je komplexním a dynamickým souborem literárních děl, která vznikala na území Spojených států amerických v průběhu celého 20. století, tedy přibližně od roku 1900 do roku 1999. Geograficky se rozvíjela především v Spojených státech amerických, s významným vlivem na celosvětovou literární scénu a zároveň s přijímáním inspirace z evropských a jiných globálních literárních proudů. Toto období je charakteristické obrovskou rozmanitostí stylů, žánrů a témat, odrážejícími turbulentní společenské, politické a kulturní proměny v USA i ve světě. Americká literatura 20. století nelze ohraničit jedním stylem, spíše se jedná o neustálý proud vzájemně se ovlivňujících a někdy i protikladných literárních hnutí a hlasů, které se vyvíjely v reakci na měnící se realitu amerického národa.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské pozadí vzniku americké literatury 20. století je nesmírně bohaté a tvoří základ pro její charakteristickou rozmanitost a hloubku. Počátek století byl ve znamení Progresivní éry, rychlé industrializace a urbanizace, masivní imigrace a vzniku velkých metropolí, což přinášelo nové sociální problémy a konflikty, jako jsou třídní rozdíly, chudoba, rasová segregace a korupce. První světová válka, ačkoliv probíhala primárně v Evropě, hluboce otřásla americkou společností, vedla k rozčarování a pocitu ztráty, který se odrazil v tvorbě takzvané „ztracené generace“ (Ernest Hemingway, F. Scott Fitzgerald), jež často hledala útočiště a inspiraci v Evropě. Meziválečné období bylo dobou „Jazz Age“ s její hedonistickou atmosférou, následovanou krachem burzy v roce 1929 a Velkou depresí, hospodářskou krizí, která zasáhla celou zemi a vyvolala obrovské sociální nepokoje a kritiku kapitalistického systému. V reakci na to prezident Franklin D. Roosevelt zahájil program New Deal, jehož cílem bylo zmírnit dopady krize a reformovat společnost. Druhá světová válka vynesla USA na pozici globální supervelmoci, přinesla pocit národní jednoty a optimismu, ale zároveň i trauma z atomové bomby a nástup studené války s antikomunistickou hysterií a mccarthismem. Poválečná léta byla dobou konzumerismu, ale zároveň i silných společenských hnutí – hnutí za občanská práva Afroameričanů, feminismus, hnutí za práva LGBTQ+ komunity a mohutný odpor proti válce ve Vietnamu, který vedl ke vzniku kontrakultury 60. let. Konec 20. století pak byl charakterizován nástupem postmodernismu, globalizací a digitální revolucí. Filozofické pozadí se vyvíjelo od raného pragmatismu (Charles Sanders Peirce, William James, John Dewey) na počátku století, který zdůrazňoval praktické důsledky myšlenek, přes existencialismus (Jean-Paul Sartre, Albert Camus), který silně ovlivnil poválečnou literaturu svým zaměřením na svobodu, odpovědnost a úzkost z absurdního světa. Modernismus se vyznačoval ztrátou víry v objektivní pravdu, fragmentací a subjektivitou, zatímco postmodernismus přinesl skepsi k velkým narativům, relativismus, intertextualitu a dekonstrukci. Jako zakladatelé konkrétního směru v rámci celého století se obvykle uvádějí autoři realismu a naturalismu konce 19. století (např. Stephen Crane, Theodore Dreiser), kteří připravili půdu pro 20. století. U zrodu amerického modernismu stály osobnosti jako Gertrude Stein, Ezra Pound a T. S. Eliot, kteří se často formovali v Evropě, a posléze autoři jako Ernest Hemingway či William Faulkner. Americká literatura 20. století se vymezovala především proti sentimentálnímu romantismu 19. století, jeho idealizovaným obrazům Ameriky a viktoriánské morálce a dogmatismu. Naopak navazovala na tradici amerického realismu a naturalismu konce 19. století, jejichž snaha o věrné a nezkreslené zachycení reality, sociální kritiku a psychologickou hloubku se stala východiskem pro další experimenty. Vliv evropského modernismu, s jeho důrazem na inovativní formy a narativní techniky, byl také klíčový pro vývoj americké literatury počátku století.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky a poetikou americké literatury 20. století je především její hluboká reflexe lidské existence a společnosti, charakterizovaná často skepsí, pesimismem a experimentálností. Typická témata a motivy zahrnují ztrátu iluzí a rozčarování (zejména po světových válkách), hledání identity v odcizeném světě, kritiku amerického snu (často zobrazovaného jako prázdného či zkorumpovaného), pocity alienace, samoty a existenciální úzkosti. Velký důraz je kladen na sociální nespravedlnost, rasismus (zejména afroamerická literatura), feminismus, dopady války a technologického pokroku na jednotlivce. Častými motivy jsou také urbanizace a odcizení ve městě, sexualita a proměna genderových rolí, a v pozdějších fázích postmoderní hry s realitou a metanarativy. Obraz typického hrdiny se dramaticky proměnil. Z původního idealizovaného průkopníka 19. století se stává odcizený jedinec, často antihrdina, který je součástí „ztracené generace“ (např. Jake Barnes v Hemingwayově „Slunci také vychází“), outsider a rebel, který odmítá společenské konvence (Holden Caulfield v Salingerově “Kdo chytá v žitě“ nebo postavy Jacka Kerouaca). Často jde o lidi na okraji společnosti, chudáky, alkoholiky, duševně nemocné, kteří se potýkají s vnitřními rozpory a morálními dilematy (postavy Williama Faulknera či Johna Steinbecka). V druhé polovině století se objevují silné ženské postavy hledající emancipaci a afroameričané bojující za svá práva a identitu (např. Ralph Ellison, Toni Morrison). Obvyklé prostředí je velice rozmanité, od pulzujících velkoměst jako New York či Chicago, přes specifické a často temné jižanské prostředí (tzv. Southern Gothic), kde se odehrává většina děl Faulknera, po venkovské oblasti Středozápadu. Pro “ztracenou generaci„ bylo typické i prostředí Evropy. V pozdějším období se objevují i americká předměstí a fiktivní mikrosvěty. Konflikty jsou často vnitřní, psychologické, ale i vnější – jedinec vs. společnost, generační rozpory, rasové a třídní konflikty, střet ideálů s realitou. Jazyk a styl je různorodý, od úsporného, přímočarého a střízlivého stylu “ledovcové teorie“ Ernesta Hemingwaye, přes experimentální a složité techniky proudu vědomí Williama Faulknera, až po hovorový jazyk, slang a dialekty v dílech beatnické generace či autorů realisticky zobrazujících menšiny. Častá je ironie, satira, černý humor a parodie. Kompozice je často nelineární, fragmentovaná, využívající retrospektivu a více perspektiv. Proud vědomí a montáž jsou běžné narativní postupy. Vypravěč je často v první osobě, často nespolehlivý, což zdůrazňuje subjektivní vnímání reality. Otevřené konce jsou typické, odrážející nejistotu a komplexnost moderního světa. Nejčastějšími literárními žánry a podžánry jsou román (psychologický, sociální, generační, existenciální, historický, postmoderní), povídka, drama (realistické, absurdní), poezie (modernistická, beatnická, konfesní) a esejistika. Objevují se i specifické podžánry jako Southern Gothic, literatura Beat Generation, literatura Harlem Renaissance, židovsko-americká literatura či afroamerická literatura, které dodávají tomuto období neuvěřitelnou hloubku a šíři.
👥 Zastupci
Americká literatura 20. století představuje mimořádně bohaté a rozmanité období plné inovací, reflexe společenských změn a hlubokých psychologických vhledů. Mezi klíčové světové autory tohoto směru patří: Ernest Hemingway se svými díly „Sbohem, armádo!“, “Komu zvoní hrana“ a “Stařec a moře“ ztělesňuje modernismus a téma “ztracené generace“ s charakteristickým úsporným stylem a důrazem na čest a statečnost tváří v tvář osudu. F. Scott Fitzgerald a jeho “Velký Gatsby“ je esenciálním románem éry jazzu, který kriticky zobrazuje povrchnost, konzum a zkázu amerického snu ve 20. letech 20. století. William Faulkner svými díly “Hluk a vřava“ a “Absolone, Absolone!“ revolučním způsobem prozkoumal složitost lidské psychiky a dědictví Jihu USA pomocí proudu vědomí a nelineárního vyprávění. John Steinbeck v románech “Hrozny hněvu“ a “O myších a lidech“ mistrně zachytil osudy chudých a vykořisťovaných během Velké hospodářské krize s hlubokou sociální empatií a realismem. J.D. Salinger svým románem “Kdo chytá v žitě“ vystihl pocity odcizení a vzpoury dospívající mládeže proti pokrytectví dospělého světa v poválečné Americe. Jack Kerouac dílem “Na cestě“ se stal ikonou Beat Generation, oslavující spontánnost, nonkonformitu a hledání svobody a spirituality na cestách napříč Amerikou. Flannery O’Connor s povídkovou sbírkou “A Good Man Is Hard to Find“ (česky obvykle “Dobře se setkáte s člověkem ze záhrobí“) představuje mistrovské dílo jižanské gotiky, které s temným humorem a bizarními postavami zkoumá náboženské a morální otázky. Joseph Heller a jeho “Hlava XXII“ je satirickou alegorií absurdity války a byrokracie, která se stala ikonou protikultury 60. let. Kurt Vonnegut s románem “Jatka č. 5“ spojuje science fiction, satiru a černý humor k zamyšlení nad hrůzami války a lidským osudem v postmoderním kontextu. Toni Morrisonová s díly “Milovaná“ a “Píseň o Šalamounovi“ přinesla hluboké a poetické zkoumání afroamerické historie, identity a traumatu otroctví, čímž zásadně ovlivnila literaturu konce 20. století. Philip Roth v románech “Portnoyův komplex“ a “Americká idyla“ zkoumal židovsko-americkou identitu, sexualitu a rozpad amerického snu s ironií a psychologickou hloubkou. Don DeLillo s “Bílým šumem“ je klíčovým představitelem postmoderní literatury, který se kriticky zabývá konzumem, masovou kulturou a úzkostmi moderního života. Raymond Carver se sbírkou povídek “O čem mluvíme, když mluvíme o lásce“ je mistrem minimalismu, který s úsporností a emotivní silou zachycuje obyčejné životy a tichou beznaděj americké střední třídy.
📈 Vývoj
Vývoj americké literatury 20. století prošel dynamickými fázemi. Vznik tohoto směru se datuje na počátek století, kdy se autoři jako Theodore Dreiser a Sinclair Lewis začali odklánět od viktoriánského idealismu 19. století k realismu a naturalismu, ovlivněni evropským modernismem. První světová válka a následná deziluze z ní vedly ke zformování „ztracené generace“ (Lost Generation), jejíž prominentní představitelé jako Hemingway a Fitzgerald reflektovali ztrátu ideálů a společenský rozklad 20. let. Období vrcholu lze rozdělit do několika vln. První vlna modernismu (20. a 30. léta) zahrnovala experimenty s formou (Faulkner, Dos Passos), nástup jižanské gotiky a prozaické zachycení sociálních problémů Velké hospodářské krize (Steinbeck). Střed století (40. a 50. léta) bylo poznamenáno druhou světovou válkou a následnou existenciální úzkostí, která vedla k rozvoji hard-boiled detektivní fikce (Chandler), a později ke vzniku Beat Generation (Kerouac, Ginsberg) jako výrazu revolty proti konformitě 50. let a hledání nových duchovních cest. Od 60. let se začal projevovat postupný ústup a proměna směru s nástupem postmodernismu, který zpochybňoval tradiční narativní struktury, autoritu a objektivní realitu (Heller, Vonnegut, Pynchon, Barth). Raná fáze se tedy soustředila na modernismus a sociální realismus, zatímco pozdní fáze (od 70. let dál) se vyznačovala pluralitou hlasů, žánrovým míšením a silným důrazem na multikulturní literaturu, identity (afroamerická, židovsko-americká, latinskoamerická, indiánská) a introspekci. Regionální varianty hrály klíčovou roli: jižanská literatura (Faulkner, O’Connor) s jejím specifickým zkoumáním historie, hříchu a vykoupení; literatura Středozápadu (Lewis, Anderson) s kritikou maloměšťáckého života; kalifornská literatura (Steinbeck, Kerouac) s tématy migrace, svobody a beatnického životního stylu; a městská literatura (Bellow, Roth) reflektující život v metropolích a židovsko-americkou zkušenost. Žánrové varianty zahrnovaly vedle hlavního proudu prózy a poezie také rozmach science fiction (Bradbury, Asimov, Le Guin), detektivní literatury (Hammett, Chandler), westernu a později i hororu či fantasy, které často přesahovaly do mainstreamové literatury a sloužily k reflexi společenských otázek.
💫 Vliv
Vliv americké literatury 20. století na pozdější literaturu a umění je obrovský a přetrvávající. Postmoderní autoři jako Pynchon, DeLillo a Wallace z ní vycházeli a dále rozvíjeli experimentální narativní techniky, intertextualitu a zpochybňování reality. Minimalismus Raymonda Carvera ovlivnil celou generaci povídkářů. Hlasy afroamerických, židovsko-amerických, latinskoamerických a indiánských autorů, které se naplno rozvinuly v pozdním 20. století (např. Toni Morrisonová), otevřely cestu k inkluzivnější a rozmanitější literatuře 21. století, zkoumající identity a zkušenosti, které byly dříve marginalizovány. Tato literatura rovněž silně ovlivnila film, televizi, divadlo a hudbu. Filmový noir čerpal z drsné detektivní školy, zatímco beatnická literatura inspirovala hnutí counter-culture v hudbě i filmu. V době svého vzniku byla americká literatura 20. století přijímána velmi rozmanitě. Modernistické experimenty byly zpočátku kritizovány pro svou obtížnost a odklon od tradičních narativů. Socialistický realismus Steinbecka byl chválen za sociální empatii, ale i kritizován za zobrazení Ameriky a v některých oblastech dokonce zakazován (např. “Hrozny hněvu“ byly v Kalifornii vypalovány). Díla jako “Kdo chytá v žitě“ J.D. Salingera byla chválena za autentické zobrazení dospívající úzkosti, ale zároveň čelila cenzuře a zákazům ve školách kvůli vulgaritě a protispolečenským tématům. “Hlava XXII“ Josepha Hellera a “Portnoyův komplex“ Philipa Rotha byly přijímány s nadšením pro svůj satirický tón a otevřenost, ale také s kritikou pro explicitní obsah a kontroverzní pohledy na válku či sexualitu. Dnes je americká literatura 20. století vnímána jako klíčový pilíř světové literární historie. Je předmětem rozsáhlého studia na univerzitách po celém světě a její autoři jsou často považováni za klasiky. Adaptace jejích děl jsou všudypřítomné: “Velký Gatsby“ byl opakovaně zfilmován, stejně jako “Sbohem, armádo!“, “Komu zvoní hrana“, “Hrozny hněvu“ (klasický film Johna Forda), “O myších a lidech“, “Hlava XXII“ (filmy i seriál), “Jatka č. 5“, “Milovaná“ a “Americká idyla“. Mnoho povídek Raymonda Carvera bylo adaptováno pro film, například v díle Roberta Altmana “Short Cuts“. Tato díla zůstávají relevantní pro současné debaty o identitě, společnosti, politice a lidské zkušenosti, a jejich vliv je patrný v mnoha aspektech moderní kultury.
🔗 Mohlo by vás zajímat
Související s tématem Americká literatura 20. století na Rozbor-dila.cz →