👤Čingiz Ajtmatov
Život ❤️
Byl jedním z nejvýznamnějších spisovatelů 20. století ⯀ Jeho dílo prozkoumávalo složité témata koexistence tradičních a moderních hodnot ⯀ Mistrně propojil realistické vyprávění s lyrickým stylem ⯀ Jeho romány a povídky se často odehrávaly v Kyrgyzstánu ⯀ Jeho dílo je oceňováno pro hlubokou humanitu a univerzální platnost ⯀ Patří k nejvýznamnějším autorům postsovětské literatury ⯀ Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků po celém světě ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Džamila ⯀ Bílá loď ⯀ Popraviště
Současníci 👥
Michail Šolochov (Tichý Don), Alexandr Solženicyn (Souostroví Gulag), Viktor Ažněv (Moskevské okno), Vasilij Grossman (Život a osud)
📖 A věku delší bývá den (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Román A věku delší bývá den Čingize Ajtmatova je epický žánr s prozaickou výrazovou formou.
Téma a motiv 💡
V románu A věku delší bývá den Ajtmatov zkoumá střet tradičního nomádského života s modernizací a industrializací sovětské společnosti, přičemž hlavní myšlenkou je poukázání na ztrátu identity a duchovních hodnot vlivem násilné kolektivizace a potlačování kulturního dědictví, motivy zahrnují mýtus o Mankurtovi, symbolizujícím ztrátu paměti a kořenů, osud železničáře Jedigeje Buraného a jeho rodiny, konfrontaci s technickým pokrokem v podobě kosmodromu Bajkonur, lásku, smrt, přátelství a hledání smyslu života v proměnlivém světě, přičemž námětem je život kazašské komunity žijící v blízkosti Bajkonuru, který je poznamenán sovětskou ideologií a modernizací.
Zařazení díla 🕑
Dílo spadá do období socialistického realismu s prvky magického realismu, které autor obohacuje o středoasijskou mytologii a folklór.
Časoprostor 🕰️
Děj románu A věku delší bývá den se odehrává v kazašské stepi, v blízkosti kosmodromu Bajkonur, v období po druhé světové válce, kdy probíhá intenzivní sovětizace a kolektivizace.
Kompozice 📝
Román A věku delší bývá den má nelineární kompozici s prvky retrospektivy, prolínáním časových rovin a paralelním vyprávěním příběhu Jedigeje a legendy o Mankurtovi, formálně je členěn do kapitol a podkapitol.
Charakteristika díla 📜
Román A věku delší bývá den Čingize Ajtmatova je epický žánr s prozaickou výrazovou formou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je autorský, vševědoucí narátor, který využívá er-formu a střídá pohledy na děj, vkládá do vyprávění úvahy, popisy a komentáře, čímž se prohlubuje psychologická hloubka postav a komplexnost děje.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Mezi hlavní postavy patří Jedigej Buraný, železničar a čestný muž, který se snaží zachovat tradiční hodnoty a čelí ztrátě blízkých i tlaku sovětské moci, jeho žena Ukubala, která představuje symbol mateřství a tradice, Kazangap, Jedigejův přítel a mudrc, nositel starých moudrostí a tradic, Sabidžan, Jedigejův syn, který se stává mankurtem, ztrácí paměť a identitu v důsledku mučení, Abutalip Kuttybajev, představitel sovětské moci, který prosazuje kolektivizaci a potlačuje tradiční způsob života, a Tanabaj, lovec a nositel legendy o Mankurtovi, který symbolizuje paměť a kontinuitu s minulostí.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk románu je spisovný, s využitím přímé řeči pro autentické zachycení dialogů postav, s prvky kazašského jazyka a folklóru, a autor využívá metafory, symboly a alegorie, například obraz železnice jako symbolu modernizace a pronikání do tradičního světa, či legendu o Ana-Bejit jako metaforu pro ztrátu kazašské identity.
Stručný obsah 🏷
Román A věku delší bývá den vypráví příběh Edigeje Žangeldina, železničáře žijícího v kazašské stepi, který se po smrti svého přítele Kazangapa potýká s jeho pohřbem dle muslimských tradic, ale také s tlakem sovětské moci a modernizace, což se prolíná s legendou o Ana-Bejit, ženě unesené mimozemšťany, a s Edigejovými vzpomínkami na dětství, válku a kolektivizaci, které ukazují proměnu tradičního života kazašského národa.
Podrobný obsah díla 🗒
Edigej Žangeldin, železniční dělník žijící v malé stanici Boranly v kazašské stepi, čelí po smrti svého přítele Kazangapa nejen smutku, ale i problému s jeho pohřbem, neboť touží splnit přítelovo přání a pohřbít ho na starobylém pohřebišti Ana-Bejit, což je však v rozporu se sovětskými nařízeními a rozvojem kosmodromu Bajkonur, a tato situace se prolíná s legendou o Ana-Bejit, krásné ženě unesené mimozemšťany zvanými Černí andělé, kteří symbolizují neznámé a nepochopitelné síly moderního světa, a zároveň se Edigej ve svých vzpomínkách vrací do dětství, kdy vyrůstal v tradičním kazašském prostředí s kočovným způsobem života, ovlivněným ústním podáním a legendami, a vzpomíná na těžké období kolektivizace, která znamenala konec tradičního způsobu života a přechod k usedlému zemědělství, a také na hrůzy druhé světové války, kde se setkal s krutostí a ztrátou, a jeho současný život je poznamenán tlakem sovětského režimu na modernizaci a potlačení tradičních hodnot, což se projevuje v zákazu pohřbu na posvátném místě a v neustálém pronikání technologií a moderního světa do života kazašského lidu, reprezentovaného blízkostí kosmodromu, a Edigej se tak ocitá na pomezí dvou světů – tradičního, s jeho mýty, legendami a úctou k předkům, a moderního, s jeho technologickým pokrokem a ideologickými tlaky, a jeho snaha o důstojný pohřeb přítele se stává symbolem boje za zachování kulturní identity a tradic v konfrontaci s moderní dobou, přičemž postava Edigeje ztělesňuje moudrost a zkušenost starší generace, která se snaží předat své hodnoty mladším, a zároveň se potýká s existenčními otázkami o smyslu života, smrti a lidském osudu v proměnlivém světě, a román tak skrze Edigejův příběh ukazuje na komplexnost a rozporuplnost kazašské společnosti v období sovětské éry a na střet tradičního a moderního způsobu života.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.