👤Dante Alighieri
Život ❤️
Jeho Božská komedie je vrcholným dílem středověké literatury a zásadním dílem světové literatury ⯀ Jeho dílo je klíčové pro pochopení středověkého světonázoru a teologických debat ⯀ Výrazně ovlivnily rozvoj italského jazyka ⯀ Je považován za jednoho z největších spisovatelů světové literatury ⯀ Jeho dílo má trvalý vliv na literaturu, umění a myšlení ⯀ Jeho vliv sahá přes staletí a pokračuje dodnes ⯀ Jeho práce ovlivnila i politické myšlení a kulturní dějiny Itálie ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Božská komedie ⯀ Nový život ⯀ Hostina
Současníci 👥
Guido Cavalcanti, (Rime), Guido Guinizelli, (Rime), Brunetto Latini, (Tesoro)
📖 Eklogy (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Eklogy Danteho Alighieriho jsou lyrickoepickou poezií, konkrétně se jedná o pastýřské zpěvy psané veršem.
Téma a motiv 💡
Eklogy tematizují básnický spor mezi Dantem a Giovannim del Virgilio o to, zda je vhodné psát poezii v latině či v italštině, přičemž hlavní myšlenkou je obhajoba italštiny jako plnohodnotného jazyka pro literární tvorbu, motivy zahrnují chválu venkova, básnické umění, lásku a smrt, a námět je založen na výměně dopisů v podobě eklog mezi oběma básníky.
Zařazení díla 🕑
Pastýřské zpěvy se řadí k renesanční literatuře, ačkoliv Dante tvořil na přelomu středověku a renesance, v období tzv. dolce stil nuovo, tedy sladkého nového stylu.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Eklogách není explicitně vymezen, děj se odehrává v neurčitém idylickém prostředí pastýřského světa, které slouží jako alegorie pro literární debatu.
Kompozice 📝
Kompozice Eklog je cyklická, dílo se skládá ze dvou eklog, které tvoří ucelený dialog mezi básníky, formální členění odpovídá zvolené veršované formě.
Charakteristika díla 📜
Eklogy Danteho Alighieriho jsou lyrickoepickou poezií, konkrétně se jedná o pastýřské zpěvy psané veršem.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám autor, Dante Alighieri, který vystupuje v první osobě a promlouvá v rámci básnického dialogu, vyprávěcí forma je tedy ich-forma.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami jsou Dante Alighieri, prezentovaný jako pastýř Tityrus, který obhajuje užívání italštiny v poezii a chválí krásu a prostotu venkovského života, a Giovanni del Virgilio, vystupující jako Mopsus, který zastává tradiční názor na latinu jako jediný vhodný jazyk pro vysokou poezii a nabádá Danta, aby psal v latině, aby dosáhl skutečného věhlasu.
Jazyk a styl ✍️
Jazykem Eklog je latinská literární forma, která využívá spisovného a formálního jazyka s prvky uměleckého stylu, s hojným užitím metafor, personifikace a alegorie, přičemž se v dialozích mezi pastýři uplatňuje přímá řeč, která dodává text dynamičnost a přibližuje čtenáři pocity a myšlenky postav, a zároveň autor pracuje s archaismy a poetickými obraty, které odkazují na klasickou tradici a dotvářejí vznešený tón básně.
Stručný obsah 🏷
Danteho Eklogy, inspirované Vergíliovou pastýřskou poezií, představují dva básnické rozhovory mezi pastýři, Tityrem a Melibeem, kde se prolínají témata lásky, poezie a politických událostí, přičemž první ekloga se zaměřuje na Tityrův šťastný návrat do svého domova, zatímco druhá líčí Melibeův smutek z vyhnanství.
Podrobný obsah díla 🗒
V první ekloze, nazvané Tityrus, se pastýř Tityrus raduje ze svého šťastného návratu domů, poté co mu neznámý mladík v Římě zajistil ochranu a bezpečí, a s vděčností vzpomíná na tohoto ochránce, jehož identifikuje s božskou postavou, zatímco Melibeus, druhý pastýř, je nucen opustit svůj domov a s hořkostí se loučí s rodnou krajinou, kde se pastýři Tityrus a Melibeus setkávají a sdílejí své osudy, přičemž Tityrus s klidem a vděčností vypráví o svém setkání s mladíkem v Římě, který mu zajistil bezpečí a umožnil mu návrat domů, a Melibeus s bolestí v srdci popisuje, jak byl donucen opustit své pozemky a vydat se do neznáma, přičemž se v jejich rozhovorech prolínají témata lásky, ztráty a politických nepokojů, které tehdy sužovaly Itálii, a v alegorické rovině lze v postavě Tityra vidět samotného Danta, kterému byl umožněn návrat do Florencie, zatímco Melibeus symbolizuje ty, kteří byli nuceni odejít do vyhnanství, a v závěru první eklogy Tityrus zve Melibea, aby u něj strávil noc, čímž mu nabízí útěchu a podporu v těžkých časech, a ve druhé ekloze, nazvané Alphesiboeus, se pastýř Mopsus trápí neopětovanou láskou k chlapci jménem Damon, a jeho přítel Menalcas se mu snaží poskytnout útěchu a radu, přičemž Mopsus líčí svoji bolest a zoufalství, způsobené Damonovou lhostejností, a vzpomíná na šťastné chvíle, kdy se s Damonem společně pásli stáda, a Menalcas se snaží Mopsa utěšit a povzbudit, připomínajíc mu, že láska je vrtkavá a že i on sám prožil zklamání v lásce, a v závěru eklogy se oba pastýři shodují na tom, že láska je mocná síla, která může přinést jak radost, tak i bolest, a že je důležité si i v těžkých chvílích zachovat naději a víru v lepší budoucnost, přičemž v této ekloze se Dante inspiroval Vergíliovou druhou eklogou, avšak do básně vkládá i autobiografické prvky, a postava Mopsa, trpící neopětovanou láskou, symbolizuje básníkův vlastní smutek a zklamání, a ačkoliv jsou Eklogy inspirovány Vergíliovými pastýřskými básněmi, Dante do nich vnáší i své vlastní témata a zkušenosti, a politické a osobní narážky dodávají básním hloubku a komplexnost, a skrze alegorické postavy pastýřů Dante reflektuje události své doby a zároveň vyjadřuje své osobní pocity a myšlenky.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.