Marinka – rozbor díla (Karel Hynek Mácha)

👤Karel Hynek Mácha


Život ❤️

Je považován za zakladatele české romantické poezie ⯀ Jeho stěžejním dílem je lyricko-epická báseň Máj ⯀ Jeho poezie se vyznačuje lyrismem, melodičností a silným citovým nábojem ⯀ Jeho díla jsou propojena s českou krajinou ⯀ Máchova tvorba je charakteristická melancholickým a rebelským tónem ⯀ Zobrazuje touhu po svobodě a nespokojenost s tehdejší společností ⯀ Máj se stal symbolem českého národního obrození a dodnes ovlivňuje českou literaturu a kulturu ⯀

Více informací

 

Tvorba (příklady) ✒️

Máj ⯀ Cikáni ⯀ Kat

 

Současníci 👥

František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě), Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka), Božena Němcová (Babička)

 

📖 Marinka (rozbor)


Základní charakteristika 📌

Lyrickoepická báseň, spadající do žánru romantické poémy, je napsána ve veršované formě.

 

Téma a motiv 💡

Máchovská Marinka se zaměřuje na romantický, avšak tragický milostný příběh Viléma a Jarmily, kde hlavní myšlenkou je osudová láska, zmařená vnějším zásahem (Vilémovým vězněním a následnou Jarmilinou smrtí), motivy zahrnují lásku, smrt, vinu, pomstu, osud, přírodu jako odraz lidských emocí, a námět básně vychází z autorových osobních zážitků a úmrtí jeho milé Lori Šomkové, byť s literárními úpravami.

 

Zařazení díla 🕑

Romántismus, v jehož duchu Mácha tvořil, se v českých zemích rozvíjel v první polovině 19. století a je charakteristický důrazem na individualismus, cit, fantazii a přírodu.

 

Časoprostor 🕰️

Příběh se odehrává v romantickém prostředí českého venkova, konkrétně v okolí hradu Bezděz, jezera a lesů, s neurčitým časovým zasazením, evokujícím atmosféru středověku, avšak s prvky současnosti.

 

Kompozice 📝

Kompozice básně je cyklická, s úvodní a závěrečnou pasáží u Vilémova hrobu, děj je nelineární s retrospektivními pasážemi, báseň se formálně člení na čtyři zpěvy, z nichž každý má vlastní dějovou linii a atmosféru.

 

Charakteristika díla 📜

Lyrickoepická báseň, spadající do žánru romantické poémy, je napsána ve veršované formě.

 

Vypravěč 🧙🏻‍♂️

Vypravěčem je lyrický subjekt, ztotožnitelný s postavou Viléma, který vypráví v ich-formě, prolínající se s er-formou v popisu prostředí a událostí.

 

Hlavní postavy 🕵️‍♂️

Hlavními postavami jsou Vilém, romantický, vášnivý a idealistický mladík, zmítaný pocity lásky, žalu a viny, Jarmila, krásná a milující dívka, ztělesňující ideál ženské krásy a čistoty, která se stává obětí intrik a nešťastné náhody, a Hynek, záhadná postava, představující žárlivost a pomstu, jehož čin vede k tragickému rozuzlení; vedlejší postavy, jakožto Jarmilin otec a Vilémova matka, dokreslují sociální a rodinné zázemí hlavních hrdinů, a postava vězeňského dozorce symbolizuje represivní moc.

 

Jazyk a styl ✍️

Mácha v Marince užívá spisovný jazyk s prvky tehdejší češtiny, s častým užitím básnických prostředků, jako jsou metafory („vlna za vlnou valí se“), personifikace („smutný večer“), epiteta („temný hvozd“), archaismy („blahý“), inverze („v hlubokém lesu“), apostrofy („ó Marinko!“), přímé řeči pro vykreslení dialogů postav, a s důrazem na zvukomalbu a rytmus veršů, čímž dotváří melancholickou a romantickou atmosféru.

 

Stručný obsah 🏷

Lyricko-epická poema Marinka vypráví tragický příběh lásky mezi Vilémem a Marinkou, jejichž štěstí je zničeno intrikami a žárlivostí, vedoucími k Marinkině smrti a Vilémově sebevraždě.

 

Podrobný obsah díla 🗒

Vilém, zarmoucený ztrátou otce, nachází útěchu v lásce k krásné Marince, dceři tajemného správce, s níž prožívá idylické chvíle v malebné přírodě, avšak jejich štěstí je záhy ohroženo intrikami zákeřného Jarmily, který touží po Marince a rozehrává lživou hru, aby Viléma zdiskreditoval, a když se mu podaří Vilémovi vnutit falešný obraz Marinky s jiným mužem, Vilém podléhá žárlivosti a zoufalství, a v návalu hněvu Marinku zabije, aniž by tušil, že se stal obětí Jarmilova podvodu, a když pozná pravdu a uvědomí si hrůznost svého činu, propadá se do hluboké lítosti a zoufalství, a pronásledován výčitkami svědomí bloudí noční krajinou, jeho mysl je plná vzpomínek na šťastné chvíle s Marinkou, příroda, dříve symbol lásky a štěstí, se nyní stává odrazem jeho vnitřního utrpení, a nakonec, neschopen unést tíhu svého činu, volí Vilém smrt a vrhá se do jezera, čímž završuje tragický osud obou milenců, a báseň končí melancholickým obrazem Vilémova hrobu, zarostlého květinami, symbolizujícími zmařenou lásku a nenaplněné štěstí.

 

⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩ 

Rozbory Studijni-svet.cz   Materiály Rozbor-dila.cz

Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.