👤Josef Hiršal
Život ❤️
Patří k nejvýznamnějším českým prozaikům a esejistům 20. a 21. století ⯀ Jeho dílo se zaměřuje na reflexi lidské existence a holocaustu ⯀ Vyznačuje se precizní a sugestivní prózou s promyšlenou kompozicí ⯀ Provádí pronikavou psychologickou analýzu postav ⯀ Zasloužil se o zachování památky obětí holocaustu ⯀ Jeho tvorba je ceněna pro autenticitu a morální hloubku ⯀ Je autorem románů, povídek a esejů. ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Hafani ⯀ Job-Boží muž ⯀ Letadlo
Současníci 👥
Ivan Klíma (Hodina ticha), Ludvík Kundera (Směšné lásky), Milan Kundera (Žert), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky)
📖 Píseň o nosu (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Píseň o nosu, experimentální dílo Josefa Hiršala, spadá do literárního druhu lyriky, konkrétně se jedná o lyrickoepickou báseň s prvky nonsensu a grotesky, psanou volným veršem.
Téma a motiv 💡
Hlavním tématem Písně o nosu je oslava lidského nosu jako symbolu individuality, imaginace a smyslového vnímání, s hlavní myšlenkou zdůrazňující jedinečnost a důležitost každého jednotlivce a jeho subjektivního prožitku světa, s motivy zahrnujícími fantazii, absurditu, grotesknost, sen, erotiku a revoltu proti konvencím, přičemž námět básně vychází z autorovy fascinace nosem jakožto prominentním a expresivním lidským orgánem.
Zařazení díla 🕑
Literární směr, do kterého Píseň o nosu spadá, je český surrealismus, a Hiršal tvořil v období druhé poloviny 20. století.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Písni o nosu je neurčitý a snový, odehrávající se spíše v rovině fantazie a představ, než v konkrétním místě a čase, s prvky surreálných krajin a situací, které se vymykají běžné logice.
Kompozice 📝
Kompozice Písně o nosu je cyklická a fragmentární, sestávající z volně řazených veršů a strof různé délky, bez pevné dějové linie, s formálním členěním do oddílů oddělených grafickými prvky, které zdůrazňují vizuální stránku textu a jeho rytmus.
Charakteristika díla 📜
Píseň o nosu, experimentální dílo Josefa Hiršala, spadá do literárního druhu lyriky, konkrétně se jedná o lyrickoepickou báseň s prvky nonsensu a grotesky, psanou volným veršem.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem Písně o nosu je lyrický subjekt, jehož identita splývá s autorovou, vyprávějící v ich-formě s prvky vnitřního monologu a volných asociací, čímž se stírá hranice mezi subjektivním prožitkem a objektivní realitou.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami Písně o nosu jsou spíše personifikované symboly a alegorie než realistické charaktery, zahrnující samotný nos jako ústřední postavu, ztělesňující individualitu, fantazii a smyslovost, dále se zde objevují postavy žen, představující erotiku a inspiraci, a různé fantastické bytosti a objekty, které dotvářejí snový a absurdní svět básně, přičemž charakteristika postav není explicitně popsána, ale spíše naznačena skrze jejich jednání a vztahy v rámci básnických obrazů.
Jazyk a styl ✍️
Píseň o nosu je napsána spisovným jazykem s prvky hovorovosti, využívá přímou řeč pro vykreslení dialogů mezi postavami, autor se nevyhýbá metaforám a personifikaci, když nosu propůjčuje lidské vlastnosti a chování, dále využívá ironii a humor k zesměšnění byrokracie a společenských konvencí, čímž dodává příběhu absurdní a satirický rozměr.
Stručný obsah 🏷
Píseň o nosu vypráví příběh o muži, jehož nos se jednoho dne záhadně oddělí od obličeje a začne žít vlastním životem, stává se úředníkem vyššího postavení, a muž se s touto ztrátou těžce vyrovnává, snaží se nos získat zpět, ale naráží na byrokratické překážky a nosovu aroganci, nakonec rezignuje a přijímá svůj osud beznosého člověka.
Podrobný obsah díla 🗒
Příběh začíná ránem, kdy se holiči Ivanu Jakovlevičovi objeví v chlebu nos jeho klienta, majora Kovalova, a holiče to vyděsí natolik, že se snaží nosu zbavit, nejprve ho chce hodit do Něvy, pak ho nenápadně odložit na ulici, ale nakonec se ho zbaví na Isakijevském mostě, odkud nos skočí do vody, major Kovalov se mezitím probudí a zjistí, že mu na místě nosu zeje jen hladké místo, zděšen tímto zjištěním se vydá do ulic Petrohradu a snaží se nos najít, náhodou ho spatří v kočáře, oblečeného v uniformě státního rady a s kloboukem s chocholem, Kovalov se snaží s nosem promluvit a získat ho zpět, ale nos ho arogantně odmítá a prohlašuje, že s ním nemá nic společného, Kovalov se zoufale obrací na policii, ale ta mu nepomůže, a tak se vydává za redaktorem novin, aby o svém neštěstí napsal článek, ale redaktor jeho příběh odmítne s tím, že je příliš neuvěřitelný, Kovalov se pak obrací na vrchního policejního úředníka, ale ani ten mu není schopen pomoci a podezírá ho z opilství a z návštěv nevěstinců, které podle něj mohou vést k takovým ztrátám, Kovalov je zoufalý a neví, co si počít, jeho společenský život je zničen, nemůže se ukázat na veřejnosti bez nosu, a tak se ukrývá doma, jednoho dne se však nos záhadně vrátí na své místo, a Kovalov se raduje, že se vše vrátilo do normálu, může se opět vrátit do společnosti a užívat si života, aniž by se musel za svůj vzhled stydět, a tak se příběh končí šťastně pro majora Kovalova, ale s otevřenou otázkou, jak se nos oddělil a jak se zase vrátil, což dodává celému příběhu nádech tajemna a absurdity, a zároveň zdůrazňuje Gogolovu kritiku byrokracie a společenských konvencí.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.
