👤John Keats
Život ❤️
Byl klíčovým představitelem anglického romantismu ⯀ Jeho poezie je proslulá smyslovou bohatostí a hudebností ⯀ Zkoumá témata smrti, krásy a pomíjivosti života ⯀ Jeho díla se vyznačují intenzitou emocí a hloubkou myšlenek ⯀ Patří mezi ně „Ode na řeckou vázu“, „Ode na Melancholii“ a „Hyperion“ ⯀ Jeho vliv na světovou literaturu je dodnes značný ⯀ Jeho básně se vyznačují mistrovským užíváním jazyka a metafor ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Endymion ⯀ Lamia ⯀ Hyperion
Současníci 👥
William Wordsworth (Lyrické balady), Samuel Taylor Coleridge (Lyrické balady), Lord Byron (Childe Harold’s Pilgrimage), Percy Bysshe Shelley (Adonais)
📖 Ode on a Grecian Urn (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Óda na řeckou urnu je lyrickoepická báseň, konkrétně óda, psaná ve veršované formě.
Téma a motiv 💡
V „Ódě na řeckou urnu“ se Keats zamýšlí nad protikladem mezi pomíjivostí lidského života a věčností umění, zachyceného na starověké řecké urně; hlavní myšlenkou je oslava krásy a pravdy, které nachází v umění a jeho schopnosti zastavit čas a uchovat ideální momenty; motivy zahrnují krásu, lásku, umění, věčnost, pomíjivost, hudbu a přírodu; námětem básně je pozorování a rozjímání nad výjevy na řecké urně, které inspirují básníka k úvahám o životě, umění a věčnosti.
Zařazení díla 🕑
Romantický směr, období romantismu.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v „Ódě na řeckou urnu“ je dvojí: jednak je to přítomný čas básníka, který urnu pozoruje, a jednak věčný čas zobrazený na urně, představující idealizovaný svět antického Řecka, bez bližšího určení místa, sugerující obecnou představu o idylickém prostředí.
Kompozice 📝
Báseň je složena z pěti strof o deseti verších, s pravidelným rýmovým schématem ABABCDECDE, a metricky se střídá jambický pentametr a trimetr, čímž se vytváří melodický rytmus a zdůrazňuje se lyrický charakter; formálně se báseň člení na pět strof, z nichž každá představuje jiný výjev z urny a navazující úvahy básníka.
Charakteristika díla 📜
Óda na řeckou urnu je lyrickoepická báseň, konkrétně óda, psaná ve veršované formě.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Lyrický subjekt, tedy sám básník, promlouvá v první osobě a oslovuje přímo urnu, čímž vytváří dojem osobního prožitku a zaujetí; vyprávěcí forma je kombinací popisu, úvahy a apostrofy, přičemž básník se stává jakýmsi tlumočníkem výjevů z urny a zároveň sdílí s čtenářem své myšlenky a pocity.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Na urně jsou zobrazeni milenci, hudebníci, kněz vedoucí obětní průvod a další postavy z antického Řecka; milenci jsou zvěčněni v okamžiku těsně před polibkem, představujíce ideál věčné a nenaplněné lásky; hudebníci hrají melodii, která je sice neslyšitelná, ale v představách básníka stále zní; průvod směřuje k obětování, což symbolizuje rituály a tradice antické společnosti; všechny postavy jsou idealizované a statické, zbavené starostí a bolesti reálného života, představujíce harmonii a krásu antického světa.
Jazyk a styl ✍️
Báseň je napsána formálním, spisovným jazykem s lyrickými prvky a bohatým užitím metafor, personifikací, apostrof, smyslových obrazů a rétorických otázek, vytvářejících dojem vznešenosti a hloubky, s důrazem na melodičnost a rytmus verše.
Stručný obsah 🏷
Báseň Ode on a Grecian Urn popisuje řečníkův obdiv k starořecké urně a jejím neměnným, zidealizovaným zobrazením pastorálních scén, milenců, hudby a náboženských obřadů, přičemž uvažuje o vztahu mezi uměním, krásou, pravdou a věčností.
Podrobný obsah díla 🗒
Řečník básně se obrací k starořecké urně, kterou nazývá „Nevěsto ticha a pomalé doby,“ a obdivuje její neměnnost a krásu zachycených okamžiků, jako je scéna milenců pod stromem, kteří se nikdy nepolíbí, ale jejichž láska zůstává navždy v rozkvětu, a scéna vesničanů vedoucích býka k obětování, jejichž hudba a veselí jsou uvězněny v čase; řečník se ptá na identitu a osudy zobrazených postav, uvažuje o kontrastu mezi věčnou krásou umění a pomíjivostí lidského života, a jak umění dokáže zachytit ideál krásy a pravdy, který je v reálném světě nedosažitelný, přičemž se zamýšlí nad tajemstvím a mlčením urny, která mu odpovídá pouze skrze své obrazy, a konfrontuje lidskou touhu po poznání s omezeností lidského chápání, nakonec dochází k závěru, že „Krása je pravda, pravda krása, – to je vše, co víte na zemi, a vše, co potřebujete vědět,“ což implikuje, že umění a jeho ztělesnění ideální krásy je nejvyšší formou poznání a naplnění lidského ducha, a že toto poznání je dostačující pro pochopení smyslu existence, ačkoli urna zůstává tajemná a mlčenlivá, její krása a poselství o věčnosti přesahují čas a prostor, a nabízí útěchu a naději v pomíjivém světě, čímž se stává symbolem nesmrtelnosti a věčné pravdy.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.