👤Ivan Alexandrovič Gončarov
Život ❤️
Byl významným ruským realistou 19. století ⯀ Jeho romány realisticky zobrazovaly ruskou společnost a šlechtu ⯀ Proslavil se psychologickou hloubkou svých děl ⯀ Mistrně ztvárnil „oblomovství“ – pasivitu a lhostejnost ⯀ Kriticky zpodobňoval ruskou byrokracii ⯀ Jeho díla patří k vrcholům ruské literatury ⯀ Získal si trvalé místo v ruské i světové literatuře ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Oblomov ⯀ Strž ⯀ Všední příběh
Současníci 👥
Lev Nikolajevič Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest, Idiot), Ivan Sergejevič Turgeněv (Otcové a synové, Na eve), Nikolaj Vasiljevič Gogol (Mrtvé duše, Revizor)
📖 Sluhové starého věku (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Sluhové starého věku je epika, konkrétně román, s výrazovou formou prózy.
Téma a motiv 💡
V Gončarovově románu Sluhové starého věku je ústředním tématem střet tradičního ruského patriarchálního způsobu života s nastupující moderní dobou, přičemž hlavní myšlenkou je ukázat, jak lpění na zastaralých hodnotách a strach z pokroku vede k úpadku a stagnaci, motivy zahrnují generační konflikt, lásku, ztrátu, sociální změny, lpění na minulosti, a námětem je příběh statkáře Bloka, který se odmítá přizpůsobit měnící se době a lpí na starých pořádcích, což vede k rozpadu jeho rodiny a statku.
Zařazení díla 🕑
Sluhové starého věku se řadí k realismu, Gončarov tvořil v období ruského realismu 19. století.
Časoprostor 🕰️
Děj románu Sluhové starého věku se odehrává na venkovském statku v Rusku, v době společenských a ekonomických změn.
Kompozice 📝
Kompozice románu je chronologická s retrospektivními pasážemi, které dokreslují minulost postav, a formálně je členěn do kapitol.
Charakteristika díla 📜
Sluhové starého věku je epika, konkrétně román, s výrazovou formou prózy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč je v románu Sluhové starého věku vševědoucí, používá er-formu a má přístup k myšlenkám a pocitům postav, čímž umožňuje čtenáři komplexní vhled do jejich vnitřního světa a motivací.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Hlavní postavou je statkář Blok, tvrdohlavý a konzervativní muž lpící na minulosti, který odmítá moderní trendy, dále jeho syn, který představuje novou generaci a snaží se o modernizaci statku, ale naráží na otcův odpor, v románu vystupuje také dcera statkáře, která touží po lásce a naplnění, ale je svázána otcovými tradicemi, a dále řada vedlejších postav, jako jsou služebnictvo, sousedé a další postavy z venkovského prostředí, kteří dokreslují atmosféru a ilustrují sociální strukturu tehdejší ruské společnosti, a například starý sluha, který je symbolem starých časů a věrně slouží Blokovi i přes jeho chyby.
Jazyk a styl ✍️
Spisovným ruským jazykem 19. století s využitím přímé řeči pro vykreslení charakterů postav a jejich vzájemných vztahů, s bohatou škálou jazykových prostředků, jako jsou metafory, personifikace a hyperboly, které dokreslují Oblomovovu pasivitu a snovost, kontrastující s dynamikou okolního světa, a s použitím archaismů, které evokují atmosféru starého Ruska a tradičního způsobu života.
Stručný obsah 🏷
Román Sluhové starého věku vypráví příběh Ilji Iljiče Oblomova, lenivého a apatického šlechtice, který tráví dny ve svém bytě v Petrohradě, ponořený do snění a vzpomínek na idylické dětství na svém rodném panství Oblomovka, zatímco jeho život pomalu stagnuje a upadá do chaosu pod tíhou nečinnosti a nezájmu o okolní svět.
Podrobný obsah díla 🗒
Oblomov, zpočátku obklopený svými sluhy, zejména věrným Zakharem, promarňuje své dny lenošením a odmítáním řešit praktické záležitosti svého chátrajícího panství, setkává se s Andrejem Štolcem, energickým a pragmatickým přítelem z dětství, který se ho snaží vytrhnout z letargie a zapojit do aktivního života, a představuje ho Olze Iljinské, inteligentní a krásné ženě, která v Oblomovovi probudí zájem o svět a touhu po změně, což vede k období krátkého vzplanutí lásky a aktivity, kdy se Oblomov začíná zajímat o literaturu, umění a společenské dění, avšak jeho vrozená lenost a strach ze změny ho brzy stáhnou zpět do starých kolejí, nedokáže překonat svou pasivitu a lpění na minulosti, a vztah s Olgou, která od něj očekává aktivní přístup k životu, nakonec ztroskotá, Oblomov se stěhuje do bytu vdovy Pschenicynové, kde nachází klid a pohodlí, které mu připomínají jeho dětství na Oblomovce, a postupně se propadá zpět do letargie a nečinnosti, obklopený péčí Pschenicynové a jejího bratra Tarantijeva, kteří zneužívají jeho pasivity a finančně ho využívají, zatímco Štolc se bezúspěšně snaží Oblomova znovu probudit k životu, ale ten se smiřuje se svým osudem a rezignuje na jakoukoli změnu, nakonec se ožení s Pschenicynovou a nachází zdánlivé štěstí v poklidném a bezstarostném životě, který mu poskytuje, avšak jeho pasivita a nečinnost vedou k postupnému úpadku jeho zdraví i finanční situace, a Oblomov nakonec umírá v tichosti a zapomnění, zanechávaje po sobě obraz tragické postavy, která promarnila svůj potenciál a stala se symbolem lidské lenosti a apatie.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.