👤Aristoteles
Život ❤️
Byl žákem Platóna a učitelem Alexandra Velikého ⯀ Jeho spisy zahrnují logiku, metafyziku, etiku, politiku, poetiku a biologii ⯀ Zavedl systém deduktivní logiky a ovlivnil vědu a filozofii ⯀ Jeho díla jako Organon, Etika Nikomachova, Politika a Poetika jsou základem západní filozofie a vědy ⯀ Jeho práce poskytují cenné poznatky o lidské přirozenosti, společnosti a umění ⯀ Systematizoval poznání a ovlivnil vývoj vědeckého myšlení ⯀ Jeho vliv na západní kulturu je dodnes patrný ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Politika ⯀ Etika Nikomachova ⯀ Organon
Současníci 👥
Isókrates, (O výměně), Platon, (Ústava, Symposion, Faidros), Xenofón, (Anabasis, Kyropédia)
📖 Poetika (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Aristotelova Poetika je teoretický spis, patřící do oblasti literární teorie, a jejím výrazovým prostředkem je odborný, analytický jazyk využívající argumentaci a systematické vymezování pojmů.
Téma a motiv 💡
Aristoteles v Poetice zkoumá podstatu a účel tragédie, epiky a dalších uměleckých forem, s hlavní myšlenkou, že umění je imitací (mímesis) skutečnosti, která má katarzní účinek na diváka, tedy očišťuje ho od emocí skrze prožitek strachu a lítosti, přičemž motivy zahrnují analýzu struktury dramatu, vztahu mezi postavami, významu děje a jazyka, a námětem je zkoumání principů, které vedou k vytvoření dobrého a účinného dramatického díla, a to skrze analýzu již existujících děl a formulaci obecných pravidel.
Zařazení díla 🕑
Poetika spadá do období antické literatury a řadí se k filozofickým spisům, které reflektují tehdejší chápání umění a jeho podstaty.
Časoprostor 🕰️
Aristoteles se v Poetice nezabývá konkrétním místem a časem děje, protože se jedná o teoretický spis zaměřený na analýzu obecných principů literárních forem, nikoli na rozbor konkrétních děl s vlastním dějem.
Kompozice 📝
Poetika je strukturována systematicky, postupuje od obecných definic a klasifikací k detailnější analýze jednotlivých aspektů dramatu, formálně se člení na kapitoly věnované různým tématům, jako je definice tragédie, role charakterů, konstrukce děje a použití jazyka.
Charakteristika díla 📜
Aristotelova Poetika je teoretický spis, patřící do oblasti literární teorie, a jejím výrazovým prostředkem je odborný, analytický jazyk využívající argumentaci a systematické vymezování pojmů.
Vypravěč 🧙🏻♂️
V Poetice vystupuje sám Aristoteles jako autor a teoretik, který se obrací na čtenáře s cílem vysvětlit principy a pravidla literární tvorby, a to formou odborného výkladu s využitím příkladů z tehdejší dramatické tvorby, tudíž se jedná o er-formu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
V Poetice se nevyskytují postavy v tradičním smyslu beletristického díla, jelikož se jedná o teoretický spis, nicméně Aristoteles zmiňuje a analyzuje postavy z tehdejších dramatických děl, jako například Oidipus, aby ilustroval své teorie o charakterech a jejich roli v dramatu, avšak nepodává ucelené charakteristiky jednotlivých postav, spíše se zaměřuje na jejich funkci v kontextu dramatického děje a jeho účinku na diváka.
Jazyk a styl ✍️
Poetika je psána spisovným, analytickým a argumentačním stylem, typickým pro filozofické pojednání, s využitím odborné terminologie a logických postupů, jako jsou definice, klasifikace, dedukce a analogie, a ačkoli se v textu objevují příklady a citace z literárních děl, přímá řeč je spíše výjimkou, zatímco metafory a další obrazná vyjádření slouží k ilustraci teoretických konceptů a posílení argumentace.
Stručný obsah 🏷
Aristotelova Poetika se zabývá analýzou a definováním různých forem poezie, především tragédie a eposu, přičemž zkoumá jejich strukturu, účel a vliv na diváka, a to skrze rozbor klíčových prvků jako zápletka, charakter, myšlenka, řeč, zpěv a jevištní provedení, s důrazem na princip mimesis, tedy napodobení skutečnosti.
Podrobný obsah díla 🗒
Aristoteles ve své Poetice detailně zkoumá podstatu a strukturu dramatických a epických děl, přičemž se primárně zaměřuje na tragédii, kterou definuje jako napodobení vážné a ucelené akce určitého rozsahu, s jazykem obohaceným o různé druhy zdobení, a to v podobě dramatické, nikoli narativní, vyvolávající lítost a strach, jež vedou k očištění od těchto emocí, katharsis; k dosažení tohoto cíle autor analyzuje jednotlivé prvky tragédie, počínaje zápletkou, kterou považuje za nejdůležitější aspekt, zdůrazňující nutnost jednoty a logické návaznosti událostí, které by měly vést k obratu štěstí protagonisty z dobrého do zlého skrze peripetii, anagnórisi a utrpení; dále se věnuje charakterům postav, které by měly být ušlechtilé, konzistentní a odpovídající svému společenskému postavení, s důrazem na to, aby jejich jednání bylo motivované a uvěřitelné; Aristoteles také zkoumá myšlenku, tedy sdělení, které má tragédie předat divákovi, a zdůrazňuje důležitost rétoriky a argumentace v dialozích; detailně rozebírá jazyk a styl tragédie, zdůrazňující význam rytmu, melodie a harmonie, a věnuje se i aspektům jevištního provedení, jako je scénografie, kostýmy a hudba, které by měly podporovat celkový dojem a emoční dopad na diváka; Aristoteles srovnává tragédii s jinými formami poezie, především s eposem, a poukazuje na jejich podobnosti i rozdíly, přičemž epos považuje za méně účinný prostředek k dosažení katharsis kvůli jeho narativní formě; v neposlední řadě se zabývá i komedií, kterou definuje jako napodobení horších lidí, ale ne v každém smyslu zlovolnosti, ale směšného, jež je chybou a způsobuje bolest, aniž vede k zničení; Aristotelova Poetika se stala zásadním dílem literární teorie a její vliv na dramatické umění a literární kritiku je nezpochybnitelný i v současnosti, ačkoliv některé její koncepty, jako například pravidlo tří jednot, byly později zpochybněny a reinterpretovány.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.