👤Publius Ovidius Naso
Život ❤️
Byl mistrem latinské poezie a jeho elegantní styl ovlivnil evropskou literaturu ⯀ Napsal rozsáhlé eposy, jako jsou Proměny, inspirované řeckou a římskou mytologií ⯀ Jeho milostná poezie v Amores a Ars amatoria je dodnes čtena a oceňována pro svůj vhled do lidských vztahů ⯀ Jeho díla jsou cenným zdrojem informací o římské kultuře a společnosti ⯀ Byl vyhoštěn Augustem do Tomisu na Černomoří, kde zemřel ⯀ Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků a inspirovala nespočet umělců ⯀ Patří k nejvýznamnějším římským básníkům všech dob ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Proměny ⯀ Umění milovat ⯀ Listy heroin
Současníci 👥
Vergilius (Aeneis), Horatius (Ódy), Propertius (Elegie), Tibullus (Elegie)
📖 Žalozpěvy (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Žalozpěvy jsou elegie, tedy lyrickoepický žánr s melancholickým a stýskavým laděním, psané veršovanou formou, konkrétně distichy, tedy dvojitými verši, kde se střídá hexametr s pentametrem.
Téma a motiv 💡
Tématem Žalozpěvů je Ovidiův exil, vyhnanství z Říma do Tomis na pobřeží Černého moře, kde se autor cítí osamělý, opuštěný a touží po návratu domů, hlavní myšlenkou je pak vyjádření bolesti, smutku, frustrace a beznaděje z vyhnanství, doplněné prosbami o milost a návrat, motivy zahrnují stesk po domově a blízkých, líčení útrap exilu, kritiku poměrů v Římě, oslavu císaře, reflexi vlastní tvorby, mytologické a historické narážky a námětem je pak samotný autorův exil a jeho prožívání v cizí zemi.
Zařazení díla 🕑
Žalozpěvy se řadí do antické literatury, konkrétně do období zlatého věku římské literatury, a reprezentují vrchol Ovidiova básnického umění.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Žalozpěvů je zasazen do období Ovidiova exilu, tedy do prvních let 1. století n. l., a místem děje je Tomis, dnešní Constanța v Rumunsku, ležící na pobřeží Černého moře, kam byl Ovidius vyhnán, a Řím, po kterém Ovidius v exilu teskní.
Kompozice 📝
Kompozice Žalozpěvů je cyklická, dílo se skládá z pěti knih, každá kniha obsahuje různý počet elegií, celkem jich je 46, a jednotlivé básně jsou řazeny spíše volně, propojené tématem exilu a autorovými pocity.
Charakteristika díla 📜
Žalozpěvy jsou elegie, tedy lyrickoepický žánr s melancholickým a stýskavým laděním, psané veršovanou formou, konkrétně distichy, tedy dvojitými verši, kde se střídá hexametr s pentametrem.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám autor, Publius Ovidius Naso, který vypráví v ich-formě, sdílí své osobní prožitky, pocity a myšlenky spojené s exilem, čímž vytváří dojem autentického svědectví o svém utrpení.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami Žalozpěvů jsou kromě samotného autora, který je ústřední postavou a prezentuje se jako neprávem potrestaný básník toužící po návratu domů, také adresáti jeho proseb a stížností, například císař Augustus, Ovidiova manželka, přátelé a nepřátelé, dále se v básních objevují mytologické postavy, které Ovidius využívá k alegorickému vyjádření svých pocitů a myšlenek, například Medea, Ariadna či Odysseus, a v neposlední řadě jsou to obyvatelé Tomis, které Ovidius popisuje jako barbarské a necivilizované, čímž zdůrazňuje svou izolaci a utrpení v exilu.
Jazyk a styl ✍️
Ovidius píše Žalozpěvy elegantní a kultivovanou latinou, využívaje spisovný jazyk s prvky patosu a melancholie, s hojným užitím rétorických figur, jako jsou apostrofy (oslovení nepřítomných osob či abstraktních pojmů), hyperboly (zveličení), metafory (přenesené významy), personifikace (zosobnění) a další, a přímé řeči, kterou autor vkládá do úst sobě i jiným postavám, aby zdůraznil své emoce a dramatičnost situace.
Stručný obsah 🏷
Žalozpěvy líčí Ovidiovy pocity vyhnanství, stesk po Římě a rodině, prosby o milost císaři Augustovi a melancholické úvahy o pomíjivosti života a krutosti osudu.
Podrobný obsah díla 🗒
Publius Ovidius Naso, proslulý římský básník, se ve svých Žalozpěvech ocitá ve vyhnanství v Tomis, drsné a nehostinné oblasti na pobřeží Černého moře, kam byl poslán císařem Augustem z dosud ne zcela objasněných důvodů, a v pěti knihách elegií, plných bolesti, smutku a zoufalství, líčí své utrpení, stesk po domově, rodině a přátelích, a prosí císaře o milost a návrat do Říma; v první knize popisuje dramatický odjezd z Říma, loučení s blízkými a hrůzy plavby po moři, neustále vzpomínaje na ztracenou slávu a bezstarostný život, a v dalších knihách se jeho smutek a melancholie prohlubují, když se ocitá v neznámém a nepřátelském prostředí, obklopen divokými kmeny a trpí krutou zimou a nedostatkem, přičemž neustále srovnává drsnou realitu Tomis s krásami a kulturou Říma, a vzpomíná na šťastné chvíle strávené s rodinou a přáteli, a opakovaně se obrací k císaři Augustovi s prosbami o milost, snaží se ho obměkčit líčením svého utrpení a ujišťováním o své loajalitě a nevině, ačkoliv si není jistý, co přesně vedlo k jeho vyhnanství, spekulujíc o možných příčinách, jako je jeho poezie, která se císaři mohla zdát nemravná, nebo nějaká nešťastná náhoda či intriky nepřátel, a zároveň se obrací i k bohům, zejména k Apollu, patronovi básníků, a prosí je o pomoc a ochranu, a v průběhu básní se jeho nálada mění od zoufalství a rezignace k naději a víře v lepší budoucnost, a ačkoliv ho vyhnanství hluboce poznamenalo, nachází útěchu v psaní poezie, která se stává jeho jediným společníkem a prostředkem k vyjádření bolesti a naděje, a i přes veškeré utrpení si Ovidius zachovává svou básnickou genialitu a mistrovství jazyka, a Žalozpěvy se tak stávají nejen svědectvím o jeho osobním dramatu, ale i vrcholným dílem římské elegie, které dodnes fascinuje čtenáře svou hloubkou a upřímností.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.