👤Pierre de Ronsard
Život ❤️
Byl klíčovou postavou Pléiady, skupiny básníků usilujících o obohacení francouzštiny ⯀ Jeho dílo se vyznačuje elegantním stylem a melodickou krásou ⯀ Převažují alexandrinské verše s bohatou obrazností ⯀ Jeho sonety, ódy a další básně se staly vzorem pro generace ⯀ Věnoval se tématům od lásky a přírody k národnímu hrdinství a filozofii ⯀ Jeho práce je dodnes ceněna pro uměleckou hodnotu ⯀ Výrazně ovlivnil vývoj francouzské poezie ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Ódy ⯀ Sonety pro Helenu ⯀ Lásky
Současníci 👥
Michel de Montaigne (Eseje), Joachim du Bellay (L’Olive), Jean-Antoine de Baïf (Anacreontiques)
📖 Hymny (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Hymna je lyrickoepická báseň s výrazovou formou ódy, která oslavuje a velebí.
Téma a motiv 💡
V Hymnech se Ronsard věnuje různorodým tématům, od oslavných hymnů na významné osobnosti a události, přes filozofické úvahy o životě, smrti a vesmíru, až po lyrické popisy přírody a lásky; hlavní myšlenkou, která se prolíná napříč Hymnami, je oslava krásy, harmonie a řádu světa, a to jak v rovině lidské, tak i božské, motivy se pak liší dle konkrétní hymny, ale často se objevují motivy krásy, lásky, přírody, času, smrti, moudrosti, slávy a hrdinství, námět hymny pak vychází z mytologie, historie, filozofie či osobního prožitku autora.
Zařazení díla 🕑
Ronsardovy Hymny patří do literárního směru renesance, konkrétně do francouzské renesance v období kdy se tento směr rozvíjel.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Hymnech je proměnlivý a závisí na konkrétní hymně, některé hymny se odehrávají v mytologickém čase a prostoru, jiné v současnosti autora, a další v historických dobách, místa děje se také liší a zahrnují jak reálná místa, tak i imaginární krajiny.
Kompozice 📝
Kompozice Hymny je obvykle strofická, s pravidelným rytmem a rýmem, některé hymny mají formu dialogu či monologu, formální členění se liší v závislosti na konkrétní hymně, ale často se objevují úvodní invokace, oslavná pasáž, filozofická úvaha a závěrečné shrnutí.
Charakteristika díla 📜
Hymna je lyrickoepická báseň s výrazovou formou ódy, která oslavuje a velebí.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem v Hymnech je zpravidla sám autor, Pierre de Ronsard, který se obrací k bohům, múzám, významným osobnostem či k čtenáři, vyprávěcí forma je lyrická, s častým užíváním básnických obrazů, metafor a apostrof.
Hlavní postavy 🕵️♂️
V Hymnech se objevuje řada postav, především z řecké a římské mytologie, jako jsou bohové (Zeus, Apollón, Athéna, Diana, Venuše), múzy, hrdinové a další mytologické bytosti, jejich charakteristika odpovídá tradičním mytologickým představám, v některých hymnech se objevují i historické postavy, například francouzští králové, či alegorické postavy, které ztělesňují abstraktní pojmy jako ctnost, moudrost či sláva.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk Hymnu je spisovný, s využitím tehdejší francouzštiny, s bohatou slovní zásobou a propracovanou syntaxí, s hojným užíváním básnických prostředků, jako jsou metafory (např. přirovnání Hélène k bohyni), personifikace (např. vnímání přírody jako živoucí bytosti), hyperboly (např. zveličování krásy Hélène), apostrofy (oslovení Hélène), anafory (opakování slov na začátku veršů) a epifory (opakování slov na konci veršů), čímž vytváří lyrickou a vznešenou atmosféru.
Stručný obsah 🏷
V Hymnu oslavuje Ronsard krásu a moc Hélène de Surgères, v níž spatřuje ztělesnění bohyně, a vyjadřuje svou touhu po její lásce a obdiv k jejímu půvabu, přičemž se smiřuje s faktem, že jeho láska může zůstat neopětovaná a on se tak stane jen dalším v řadě jejích ctitelů.
Podrobný obsah díla 🗒
Hymnus začíná oslavou krásy Hélène, kterou básník přirovnává k bohyni, jejíž půvab je tak oslnivý, že zastíní i hvězdy na nebi, a jejíž přítomnost proměňuje krajinu v ráj, dále vyjadřuje svou hlubokou touhu po její lásce, ale zároveň se smiřuje s tím, že jeho láska nemusí být opětována, protože Hélène je obklopena mnoha ctiteli a on je jen jedním z nich, nicméně i přes tuto nejistotu se básník rozhodne vyjádřit své city a složit Hélène hold ve formě hymnu, v němž opěvuje její krásu, ctnost a vznešenost, popisuje její vlasy jako zlaté vlny, její oči jako jasné hvězdy a její úsměv jako záři slunce, a srovnává ji s mytologickými postavami, jako je Diana, bohyně lovu, a Venuše, bohyně lásky, a přitom se básník zamýšlí nad pomíjivostí krásy a slávy a uvědomuje si, že i krása Hélène jednou pomine, ale jeho láska k ní přetrvá v podobě veršů, které jí věnuje, a tak se hymnus stává nejen oslavou Hélène, ale také oslavou poezie samotné, která má moc uchovat krásu a lásku pro budoucí generace, a zároveň básník vyjadřuje naději, že Hélène si jeho hymnus přečte a pochopí hloubku jeho citů, a i když jeho láska zůstane neopětovaná, bude alespoň potěšen tím, že mohl vyjádřit svůj obdiv k této výjimečné ženě, a tak v závěru básně se básník loučí s Hélène s pokorou a úctou a doufá, že jeho verše jí alespoň na chvíli zpříjemní den, a přitom se zamýšlí nad mocí lásky, která dokáže inspirovat k tvorbě a přinést do života krásu a smysl, i když zůstává nenaplněná, a tak hymnus končí s melancholickým tónem, ale zároveň s vědomím, že láska, i když neopětovaná, má svou vlastní hodnotu a obohacuje lidský život.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.