👤Neil Postman
Život ❤️
Byl vlivným americkým kulturním kritikem ⯀ Jeho práce se zaměřovala na kritické zkoumání vlivu technologie na společnost ⯀ Varuje před nebezpečími technického determinismu ⯀ Analyzoval dopad médií na myšlení a vnímání reality ⯀ Jeho knihy, jako „Amusing Ourselves to Death“ a „Technopoly“, jsou dodnes aktuální ⯀ Zkoumal proměny komunikace a jejich vliv na lidský rozum ⯀ Zaměřoval se na dopad technologií na demokratické procesy ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Ubavit se k smrti ⯀ Technopoly ⯀ Zmizelý učitel
Současníci 👥
Marshall McLuhan (Understanding Media), Jürgen Habermas (Teorie komunikativního jednání), Noam Chomsky (Manufacturing Consent)
📖 The End of Education (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Kniha The End of Education je esej, patřící do literárního žánru naučné literatury, konkrétněji společenská kritika, a je psána formou odborné prózy.
Téma a motiv 💡
V The End of Education se Postman zabývá krizí vzdělávání, a hlavní myšlenkou je, že vzdělávání ztratilo svůj smysl a účel, protože mu chybí sjednocující narativ, a motivy zahrnují kritiku konzumerismu ve vzdělávání, důraz na potřebu smysluplného příběhu a zkoumání role technologie, přičemž námět spočívá v Postmanově úvaze o tom, jak znovuobjevit smysl a účel vzdělávání, aby se nestalo pouhou technokratickou přípravou na trh práce, ale formovalo komplexní a angažované jedince.
Zařazení díla 🕑
Neil Postman, autor knihy, se řadí k postmodernismu, a tvořil v druhé polovině dvacátého století.
Časoprostor 🕰️
Kniha The End of Education neobsahuje konkrétní časoprostor, ale spíše se zaměřuje na obecný stav vzdělávacího systému v moderní době a abstraktní prostor společenských idejí.
Kompozice 📝
Kompozice knihy je esejistická, s logickým sledem argumentů a kapitolami věnovanými různým aspektům vzdělávací krize, přičemž formální členění zahrnuje úvod, jednotlivé tematické kapitoly a závěr.
Charakteristika díla 📜
Kniha The End of Education je esej, patřící do literárního žánru naučné literatury, konkrétněji společenská kritika, a je psána formou odborné prózy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám autor, Neil Postman, který vypráví v první osobě singuláru, a používá er-formu, čímž sdílí své myšlenky a názory na problematiku vzdělávání s čtenářem, a jeho vyprávěcí forma je esejistická s prvky odborného výkladu a rétoriky.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Kniha The End of Education neobsahuje postavy v tradičním narativním smyslu, ale Postman zmiňuje a analyzuje myšlenky a teorie různých filozofů, pedagogů a myslitelů, jako například John Dewey, Jean-Jacques Rousseau, a další, a tyto postavy slouží jako příklady různých přístupů ke vzdělávání, které Postman kriticky hodnotí a srovnává s vlastním pohledem na vzdělávací krizi.
Jazyk a styl ✍️
Postman používá spisovný jazyk s prvky akademického stylu, avšak zároveň přístupným a srozumitelným způsobem, s využitím přímé řeči k citování různých myslitelů a historických postav, metafor a analogií k ilustraci svých myšlenek, rétorických otázek k zapojení čtenáře do úvah o smyslu vzdělávání a ironie k poukázání na absurdity moderního vzdělávacího systému, čímž vytváří přesvědčivý a čtivý text.
Stručný obsah 🏷
V knize The End of Education Neil Postman zkoumá úpadek vzdělávacího systému a argumentuje, že moderní vzdělávání ztratilo smysl a cíl, a nabízí alternativní přístup založený na narativních rámcích, které by studentům poskytly smysluplný kontext a motivaci k učení.
Podrobný obsah díla 🗒
Neil Postman v knize The End of Education analyzuje krizi moderního vzdělávání, argumentujíc, že školy ztratily svůj smysl a účel, a místo toho se staly továrnami na produkování konformních jedinců bez skutečného porozumění světu a svému místu v něm, přičemž kritizuje důraz na standardizované testování a kvantifikaci znalostí, které podle něj vedou k povrchnímu učení a potlačování kreativity a kritického myšlení, a navrhuje alternativní přístup založený na „narativních rámcích“, tedy na vyprávění příběhů, které dávají vzdělávání smysl a účel, ať už jde o příběhy o pokroku, demokracii, ekonomickém růstu, technologickém rozvoji či náboženství, a tyto narativy by měly studentům poskytnout kontext pro jejich učení a motivovat je k hlubšímu porozumění světu, a Postman zdůrazňuje důležitost komunity a společenství ve vzdělávacím procesu, argumentujíc, že studenti se učí nejlépe v prostředí, kde se cítí být součástí něčeho většího než oni sami, a kde sdílejí společné cíle a hodnoty, a také zdůrazňuje roli učitelů jakožto mentorů a průvodců, kteří pomáhají studentům objevovat a rozvíjet jejich talenty a potenciál, a varuje před nebezpečím technologického determinismu a pasivní konzumace informací, a nabádá k aktivnímu a kritickému přístupu k technologiím a k využívání jejich potenciálu ve prospěch vzdělávání, a konkrétně uvádí příklady různých narativních rámců, které by mohly být použity ve vzdělávání, jako například „příběh o demokracii“, „příběh o vědeckém pokroku“ nebo „příběh o lidských právech“, a ukazuje, jak tyto narativy mohou studentům poskytnout smysluplný kontext pro učení a motivovat je k hlubšímu porozumění světu a svému místu v něm, a v závěru knihy Postman vyzývá k reformě vzdělávacího systému, která by se zaměřila na rozvoj kritického myšlení, kreativity a občanské angažovanosti studentů, a zdůrazňuje, že vzdělávání by mělo být celoživotním procesem, který nám pomáhá lépe porozumět světu a sami sobě, a nabízí inspirativní vizi vzdělávání, která je relevantní i v dnešní době rychlých technologických a společenských změn.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.