👤Francois Villon
Život ❤️
Je autorem „Velkého testamentu“ a „Malého testamentu“ ⯀ Jeho básně realisticky zobrazují život v Paříži 15. století ⯀ V jeho díle se prolíná ironie, sarkazmus a hluboká melancholie ⯀ Villon mistrně ovládal francouzský jazyk ⯀ Jeho život byl poznamenán chudobou a zločinem ⯀ Jeho dílo je dodnes čteno a oceňováno pro svou uměleckou hodnotu ⯀ Villon je považován za jednoho z nejvýznamnějších francouzských básníků středověku ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Malý testament ⯀ Velký testament ⯀ Balada o oběšencích
Současníci 👥
Christine de Pizan (Kniha o městě žen), Charles d’Orléans (balady)
📖 Balada o dávno minulých kráskách (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Balada o dávno minulých kráskách je lyrickoepický žánr, konkrétně balada, s veršovanou výrazovou formou.
Téma a motiv 💡
V Baladě o dávno minulých kráskách se Villon zamýšlí nad pomíjivostí krásy a života, s hlavní myšlenkou memento mori, tedy uvědomění si smrtelnosti a pomíjivosti pozemského bytí, s motivy krásy, smrti, času a pomíjivosti, přičemž námětem je básníkův melancholický vzpomínkový dialog se zesnulými kráskami minulosti, které kdysi okouzlovaly svou krásou a nyní jsou pouhým prachem.
Zařazení díla 🕑
Balada se řadí k pozdnímu středověku, konkrétně k francouzskému prerenaissančnímu období, v němž Francois Villon tvořil.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Balady o dávno minulých kráskách není explicitně určen, odehrává se v neurčité minulosti, v jakémsi nadčasovém prostoru vzpomínek, kde se prolínají osudy dávno zesnulých žen s básníkovou současností.
Kompozice 📝
Kompozice Balady o dávno minulých kráskách je založena na opakování refrénu „Kde jsou sněhy loňského roku?“, který rytmizuje celou báseň a zdůrazňuje motiv pomíjivosti, formálně je báseň členěna do strof s pravidelným metrem a rýmem.
Charakteristika díla 📜
Balada o dávno minulých kráskách je lyrickoepický žánr, konkrétně balada, s veršovanou výrazovou formou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, Francois Villonoem, který používá ich-formu a obrací se k minulosti s melancholickou reflexí.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami Balady o dávno minulých krásky jsou jednak zesnulé ženy z minulosti, jako například Flora, římská bohyně jara a kvetoucí přírody, reprezentující pomíjivost krásy mládí, dále Thaïs, slavná aténská hetéra známá svou krásou a vzdělaností, symbolizující pomíjivost slávy a pozemských rozkoší, a Echo, mytologická nymfa, jejíž hlas se ozývá jen jako ozvěna, představující pomíjivost paměti a zapomnění, a jednak sám vypravěč, básník Francois Villon, melancholický pozorovatel, který se skrze otázky o osudu dávno zesnulých krásek konfrontuje s vlastní smrtelností a pomíjivostí života.
Jazyk a styl ✍️
Báseň je psána archaickým, květnatým jazykem, typickým pro Villonovo období, s využitím apostrof, tedy oslovování nepřítomných žen, a rétorických otázek, které umocňují melancholickou atmosféru, a s bohatým užitím metafor, přirovnání a dalších básnických prostředků, které dokreslují portréty jednotlivých žen a zdůrazňují pomíjivost jejich krásy a slávy.
Stručný obsah 🏷
Balada o dávno minulých krásách s melancholickým tónem vzpomíná na slavné ženy minulosti, od biblických postav po antické hrdinky a středověké krásky, a ptá se, kde jsou nyní, zdůrazňujíc pomíjivost krásy a slávy.
Podrobný obsah díla 🗒
Báseň začíná vzpomínkou na biblickou Evu, první ženu, a pokračuje výčtem dalších slavných žen z historie a mytologie, jako je Flora, římská bohyně květin a jara, a Thaïs, legendární aténská kurtizána, a ptá se, kde jsou nyní tyto ženy, jejichž krása a sláva byly kdysi tak oslnivé, a s melancholií konstatuje, že jejich krása a moc jsou pryč, stejně jako sláva mnoha dalších žen, které básník vyjmenovává, včetně biblické Ráchel, Hérodiady, a dalších postav z antické mytologie a historie, a tato jména evokují obrazy krásy, moci a intrik, ale zároveň připomínají pomíjivost těchto atributů, a básník klade důraz na kontrast mezi jejich někdejší slávou a současným zapomněním, s nostalgií se ptá, kde jsou tyto ženy nyní, a s melancholickou ironií konstatuje, že jejich osudy se staly pouhou legendou, a opakované užívání rétorické otázky „Kde jsou?“ umocňuje pocit ztráty a pomíjivosti a zároveň vede čtenáře k zamyšlení nad pomíjivostí lidského života a slávy, a tato otázka se stává ústředním motivem balady, která zdůrazňuje, že ani krása ani moc nejsou věčné, a balada končí rezignačním povzdechem a připomínkou, že smrt si nevybírá a že i ti nejkrásnější a nejmocnější nakonec podlehnou její moci, a tímto způsobem Villon vytváří melancholickou a reflexivní atmosféru, která vede čtenáře k zamyšlení nad pomíjivostí života a marností honby za slávou a krásou, a zároveň ukazuje, že i přes tuto pomíjivost si krása těchto žen zaslouží být připomínána a oslavována, a právě prostřednictvím básně se jejich jména a příběhy zachovávají pro budoucí generace.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.