👤Denis Diderot
Život ❤️
Byl klíčovým představitelem francouzského osvícenství ⯀ Hlavním dílem byla Encyklopedie, která systematizovala vědecké a filozofické poznatky ⯀ Aktivně prosazoval sekularizaci a kritické myšlení ⯀ Jeho romány, jako Jacques the Fatalist, vynikají inovativním stylem ⯀ Zabýval se hlubokými morálními a filozofickými otázkami ⯀ Měl obrovský vliv na kulturní a intelektuální klima 18. století ⯀ Jeho dílo ovlivnilo další generace a je dodnes inspirativní ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Jakub fatalista a jeho pán ⯀ Jeptiška ⯀ Rameauův synovec
Současníci 👥
Voltaire (Candide), Jean-Jacques Rousseau (Emile, Společenská smlouva), Montesquieu (O duchu zákonů), Jean le Rond d’Alembert (Encyklopedie)
📖 Rozprava o dramatu (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Rozprava o dramatu je esej, patřící k literárnímu druhu naučná literatura, žánrově se řadí k teoretickým spisům a esejím, a výrazově se projevuje formou dialogu, úvahy a argumentace.
Téma a motiv 💡
V Rozpravě o dramatu Diderot rozvíjí úvahu o stavu a směřování dramatu, s hlavní myšlenkou prosazení nového, tzv. měšťanského dramatu, které by se vymanilo z pout klasicismu a zobrazovalo morální a společenské problémy tehdejší doby; motivy zahrnují kritiku tradiční tragédie, apel na realističnost a morální ponaučení v dramatu, důraz na silné charaktery a konflikty, propojení dramatu s každodenním životem a osud obyčejných lidí, a námět vychází z Diderotovy nespokojenosti se současným stavem dramatického umění a jeho touhy po reformě.
Zařazení díla 🕑
Rozprava o dramatu se řadí k osvícenství, Diderot tvořil v 18. století.
Časoprostor 🕰️
Rozprava o dramatu se odehrává v neurčitém, abstraktním prostoru a čase, pravděpodobně v salónu či pracovně, kde probíhá intelektuální diskuse, časově ji lze situovat do doby Diderotova života.
Kompozice 📝
Kompozice Rozpravy o dramatu je dialogická, rozvíjející se formou rozhovoru mezi dvěma blíže nespecifikovanými osobami, bez výrazného dějového rámce, formálně je členěna do odstavců a replik, bez kapitol či jiných strukturních jednotek.
Charakteristika díla 📜
Rozprava o dramatu je esej, patřící k literárnímu druhu naučná literatura, žánrově se řadí k teoretickým spisům a esejím, a výrazově se projevuje formou dialogu, úvahy a argumentace.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč v Rozpravě o dramatu není explicitně přítomen, text má formu dialogu, takže vyprávěcí forma je dialogická, s minimálním zásahem autorského hlasu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavami v Rozpravě o dramatu jsou dva diskutující, První a Druhý, První je spíše zastáncem tradičního dramatu, klade otázky a vyjadřuje pochybnosti ohledně Diderotových inovativních myšlenek, je zdrženlivější a opatrnější, Druhý, pravděpodobně zastupující Diderotovy vlastní názory, prezentuje a obhajuje koncepci měšťanského dramatu, je energický, přesvědčivý a argumentuje ve prospěch realismu, morálky a společenské angažovanosti v dramatu, oba představují spíše intelektuální typy, zaměřené na teoretickou diskusi o dramatickém umění, jejich charakteristika je dána spíše jejich postoji k diskutované problematice než detailním popisem jejich osobností či vzhledu.
Jazyk a styl ✍️
Diderotův spis je psán spisovným jazykem 18. století, s využitím přímé řeči pro zachycení dialogu mezi postavami a s občasným užitím archaismů typických pro danou dobu, přičemž autor se nevyhýbá metaforám a dalším obrazným pojmenováním pro zdůraznění svých argumentů a zároveň používá rétorické otázky a výkřiky pro zdůraznění emocí a dramatičnosti diskutovaných témat.
Stručný obsah 🏷
Rozprava o dramatu, psaná formou dialogu mezi Dorvalem a D’Alembertem, se zabývá otázkami dramatického umění, morálky a vztahu mezi uměním a životem, přičemž Dorval kritizuje tradiční tragédii a prosazuje nový žánr – buržoazní drama, které by zobrazovalo obyčejné lidi a jejich problémy, zatímco D’Alembert mu oponuje a hájí klasická pravidla.
Podrobný obsah díla 🗒
V Rozpravě o dramatu Diderot prostřednictvím dialogu Dorvala a D’Alemberta rozvíjí svou kritiku tradiční francouzské tragédie, která podle něj nereflektuje skutečný život a morálku, a argumentuje pro nový žánr, buržoazní drama, které by zobrazovalo obyčejné lidi a jejich každodenní problémy, přičemž Dorval, zastánce nového dramatu, kritizuje umělost a naivitu tragédie, její idealizované postavy a nereálné zápletky, zatímco zdůrazňuje důležitost morálky a společenského dopadu umění, naopak D’Alembert hájí klasická pravidla a konvence tragédie, argumentujíc, že umění má být odděleno od morálky a jeho účelem je především pobavit a poučit, nikoliv zobrazovat realitu, a v průběhu dialogu se oba protagonisté střetávají v otázkách dramatické struktury, charakterizace postav a vztahu mezi uměním a společností, přičemž Dorval prosazuje nový typ dramatu, který by byl bližší skutečnému životu a zaměřoval se na morální dilemata obyčejných lidí, a zdůrazňuje důležitost emocí a identifikace diváka s postavami, argumentujíc, že drama má mít výchovný a morální dopad na společnost, zatímco D’Alembert trvá na dodržování klasických pravidel, jako je jednota místa, času a děje, a obhajuje vznešený styl a idealizované postavy tragédie, přičemž se snaží dokázat, že umění má svou vlastní autonomii a nemá být podřízeno morálním či společenským požadavkům, a v průběhu vášnivé debaty se oba protagonisté dotýkají i otázek herectví, režie a vztahu mezi dramatikem a divákem, přičemž Dorval prosazuje přirozené herectví a realistické zobrazení emocí, zatímco D’Alembert preferuje stylizované herectví a důraz na deklamaci veršů, a v závěru dialogu, i přes neshody a rozdílné názory, oba protagonisté nacházejí určitou společnou řeč v uznání důležitosti dramatu pro společnost a v přesvědčení, že umění má moc ovlivňovat lidské myšlení a chování, ačkoliv se jejich představy o ideálním dramatu liší, oba se shodují na tom, že drama by mělo být silným a působivým zážitkem pro diváka.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.