👤Pierre de Ronsard
Život ❤️
Byl klíčovou postavou Pléiady, skupiny básníků usilujících o obohacení francouzštiny ⯀ Jeho dílo se vyznačuje elegantním stylem a melodickou krásou ⯀ Převažují alexandrinské verše s bohatou obrazností ⯀ Jeho sonety, ódy a další básně se staly vzorem pro generace ⯀ Věnoval se tématům od lásky a přírody k národnímu hrdinství a filozofii ⯀ Jeho práce je dodnes ceněna pro uměleckou hodnotu ⯀ Výrazně ovlivnil vývoj francouzské poezie ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Ódy ⯀ Sonety pro Helenu ⯀ Lásky
Současníci 👥
Michel de Montaigne (Eseje), Joachim du Bellay (L’Olive), Jean-Antoine de Baïf (Anacreontiques)
📖 Lásky (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Ronsardova tvorba, kam spadá i báseň Lásky, se řadí k lyrice, konkrétně jde o milostnou poezii, vyjádřenou veršovanou formou.
Téma a motiv 💡
V básni Lásky se Ronsard hloubavě noří do tématu lásky, oslavuje její krásu, sílu a proměnlivost, s hlavní myšlenkou carpe diem, tedy užít si přítomný okamžik a lásku prožívat naplno, s motivy krásy, pomíjivosti, radosti i smutku, touhy a vášně, přičemž námětem je milostný cit, prožívaný v daném okamžiku a projevovaný k milované ženě.
Zařazení díla 🕑
Francouzská renesance, v níž Ronsard tvořil, silně ovlivnila jeho tvorbu, řadící se k literárnímu směru plejáda.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Lásky není explicitně určen, odehrává se v jakémsi idylickém, snovém prostředí, kde se prolíná realita s fantazií, a čas plyne v rytmu milostného prožitku, soustředěném na přítomnost.
Kompozice 📝
Kompozice Lásky je postavena na principu opakování a gradace, typické pro milostnou poezii, formálně je báseň členěna do strof a veršů, s pravidelným rytmem a rýmem, vytvářejícím melodický a harmonický celek.
Charakteristika díla 📜
Ronsardova tvorba, kam spadá i báseň Lásky, se řadí k lyrice, konkrétně jde o milostnou poezii, vyjádřenou veršovanou formou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Lyrický subjekt, tedy sám Ronsard, promlouvá v první osobě, vyjadřuje své niterné pocity a prožitky, skrze intimní zpověď s adresátkou básně.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavou v Lásky je milovaná žena, idealizovaná postava, ztělesňující krásu, půvab a něžnost, objekt básníkovy lásky a touhy, popisovaná s obdivem a adorací, s důrazem na její fyzickou i duševní přitažlivost; básník sám, lyrický subjekt, je postavou prožívající a vyjadřující intenzivní milostné city, plné vášně, něhy a touhy, s vědomím pomíjivosti a snahou zachytit krásu okamžiku.
Jazyk a styl ✍️
Ronsard píše spisovným, kultivovaným jazykem své doby s využitím bohaté škály básnických prostředků, včetně přímé řeči v monolozích a dialozích milenců, metafor, přirovnání, personifikací, apostrof, hyperbol, epitet, antitez, anafor, aliterací a dalších figur, které dodávají veršům hudebnost, dramatičnost a hloubku, a zároveň se opírá o antickou mytologii a renesanční humanismus, čímž vytváří sofistikovaný a elegantní styl.
Stručný obsah 🏷
Ronsardovy Lásky, soubor sonetů a básní, líčí s vášnivou intenzitou a melancholickou nostalgií básníkovu idealizovanou, avšak nenaplněnou lásku k ženám, především k Cassandře a Heleně, proplétajíc témata krásy, pomíjivosti mládí, touhy a bolesti z neopětované lásky a oslavujíc životní radosti i smutek.
Podrobný obsah díla 🗒
V Láskách Ronsard s lyrickou grácií a melancholickou hloubkou rozvíjí téma neopětované lásky, nejprve k Cassandře, mladé dívce, kterou potkává na plese a jejíž krása a cudnost ho okouzlí, ale která jeho city neopětuje, a básník tak prožívá muka neopětované lásky, oslavuje její krásu, idealizuje si ji jako nedosažitelnou múzu, srovnává ji s bohyněmi a nymfami z antické mytologie, a zároveň trpí žalem a zklamáním z odmítnutí, promlouvá k ní v něžných i bolestných verších, vyznává jí své city, a přestože ví, že jeho láska zůstane nenaplněna, nedokáže se jí vzdát a básně k Cassandře jsou prodchnuty melancholií, nostalgií a vědomím pomíjivosti krásy a mládí; později, po zklamání z Cassandřiny lhostejnosti, se Ronsard zamiluje do Heleny, dvorní dámy královny Kateřiny Medicejské, která je zralá a zkušená žena, a básník v ní nachází nový objekt své touhy, oslavuje její krásu a eleganci, avšak i tato láska je poznamenána melancholií a vědomím pomíjivosti mládí, neboť Ronsard si uvědomuje, že i Helena podléhá času, a s nostalgií vzpomíná na své mladické lásky, a přestože Helena je jeho lásce nakloněna, básník i v tomto vztahu prožívá bolest a nejistotu, a motivy pomíjivosti, smrti a touhy po věčné kráse se prolínají celým souborem, a Ronsard v nich reflektuje nejen vlastní citové prožitky, ale i obecně lidskou touhu po lásce, kráse a nesmrtelnosti, a v Láskách se tak snoubí osobní zpověď s filozofickými úvahami o smyslu života, lásky a umění, přičemž Ronsard mistrně využívá poetický jazyk, metafory, alegorie a antické motivy k vyjádření složitosti lidských citů a touhy po ideálu, a jeho Lásky se stávají jedním z vrcholných děl francouzské renesanční poezie, které dodnes oslovuje čtenáře svou upřímností, hloubkou a krásou verše.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.