👤Karl Raimund Popper
Život ❤️
Byl autorem teorie falzifikace, klíčové koncepce v epistemologii a metodologii vědy ⯀ Jeho dílo zásadně ovlivnilo filozofii vědy, politickou filozofii a sociální teorii ⯀ Kritizoval historický materialismus a totalitarismus ⯀ Prosazoval otevřenou společnost a kritické myšlení ⯀ Zdůrazňoval důležitost empirického ověřování hypotéz ⯀ Byl zastáncem pluralismu a demokracie ⯀ Jeho vliv na vědeckou metodologii i politické myšlení přetrvává dodnes ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Otevřená společnost a její nepřátelé ⯀ Logika vědeckého bádání ⯀ Bída historicismu
Současníci 👥
Ludwig Wittgenstein (Tractatus Logico-Philosophicus), Bertrand Russell (Principia Mathematica), Alfred Ayer (Jazyk, pravda a logika), Isaiah Berlin (Dvě koncepce svobody)
📖 Bída historicismu (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Bída historicismu je odbornou esejí, spadající do žánru filozofického pojednání, s výrazovou formou argumentační prózy.
Téma a motiv 💡
Popper v Bídě historicismu kritizuje historický determinismus a historické proroctví, které se snaží předpovídat budoucí vývoj společnosti na základě domnělých historických zákonitostí; hlavní myšlenkou je odmítnutí holismu a historicismu ve prospěch individualismu a kritického přístupu k dějinám, s motivy odmítání utopismu, důrazu na lidskou svobodu a odpovědnost, kritiky totalitních ideologií a zdůraznění role kritického myšlení a falzifikace v poznávání; námětem je Popperův rozbor a kritika historických teorií, které předpokládají existenci nevyhnutelných historických zákonů a na jejichž základě se snaží předpovídat budoucnost.
Zařazení díla 🕑
Filozofický esej Karla Raimunda Poppera, Bída historicismu, spadá do období pozdního pozitivismu a kritického racionalismu, přičemž je ovlivněn myšlenkami otevřené společnosti.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Bídě historicismu není ukotven v konkrétním místě a čase, jelikož se jedná o filozofický esej zabývající se abstraktními pojmy a teoriemi o dějinách, přičemž Popper analyzuje historické a filozofické koncepty napříč různými epochami a kulturami.
Kompozice 📝
Kompozice Bída historicismu je argumentační a analytická, postavená na logickém sledu myšlenek a důkazů, členěná do kapitol, které systematicky rozvíjejí Popperovu kritiku historicismu, přičemž využívá definice, analýzu argumentů, komparaci historických a filozofických konceptů a logickou dedukci.
Charakteristika díla 📜
Bída historicismu je odbornou esejí, spadající do žánru filozofického pojednání, s výrazovou formou argumentační prózy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je sám autor, Karl Raimund Popper, který se v textu prezentuje jako filozof a badatel, využívající er-formu a objektivní, věcný styl, aby podložil své argumenty a kritiku historismu.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v tradičním literárním slova smyslu se v Bídě historicismu nevyskytují, neboť jde o filozofický text; Popper však zmiňuje a analyzuje myšlenky a teorie významných filozofů a historiků, jako je Platón, Hegel, Marx a Mill, přičemž je neprezentuje jako literární postavy, ale jako nositele určitých idejí a konceptů, které kriticky rozebírá a konfrontuje se svými vlastními argumenty.
Jazyk a styl ✍️
Popper používá spisovný a akademický jazyk, s jasnou a přesnou argumentací, využívající logické postupy a definice, s minimem figurativního jazyka, avšak s občasným využitím metafor a analogií pro ilustraci složitých konceptů a s odkazy na historické a filosofické texty pro podpoření svých argumentů, přičemž přímá řeč je využívána zejména v citacích jiných autorů.
Stručný obsah 🏷
Karl Popper ve své knize Bída historicismu kritizuje historicistický přístup k sociálním vědám, argumentujíc, že predikce historického vývoje společností je nemožná a že snaha o nalezení historických zákonů, které by umožňovaly takové predikce, je mylná.
Podrobný obsah díla 🗒
Popper detailně rozebírá historicismus, který definuje jako přístup k sociálním vědám založený na přesvědčení, že dějiny se řídí určitými zákonitostmi, které lze odhalit a na jejichž základě lze předpovídat budoucí vývoj společnosti, a kritizuje tento přístup z několika hledisek, a to jednak z hlediska metodologického, argumentuje, že metody používané historicisty, jako je hledání historických trendů a vzorců, jsou nevědecké a nemohou vést k spolehlivým predikcím, protože sociální systémy jsou příliš komplexní a ovlivněné nepředpověditelnými faktory, a jednak poukazuje na to, že historicistický přístup může vést k totalitním ideologiím, protože pokud se věří, že dějiny směřují k určitému cíli, pak se může zdát legitimní použít jakékoli prostředky k dosažení tohoto cíle, a dále kritizuje historicismus za to, že vede k pasivitě a rezignaci, protože pokud se věří, že budoucnost je předurčena, pak se zdá zbytečné snažit se o změnu, a v neposlední řadě Popper navrhuje alternativní přístup k sociálním vědám, který nazývá „piecemeal social engineering“, tento přístup spočívá v postupném a experimentálním řešení konkrétních sociálních problémů, namísto snahy o radikální přeměnu celé společnosti, a Popper zdůrazňuje důležitost kritického myšlení a otevřené diskuse v sociálních vědách, argumentuje, že vědecký pokrok je možný pouze tehdy, když jsou teorie podrobovány kritickému zkoumání a jsou otevřené revizi, a zdůrazňuje, že historicismus je v rozporu s principem falsifikace, který je podle Poppera klíčový pro vědecké poznání, protože historicistické teorie jsou často formulovány tak, aby byly imunní vůči vyvrácení, a konečně, Popper se zabývá i vztahem historicismu a holismu, tedy pohledu, že společnost je organický celek, který nelze redukovat na souhrn jednotlivých částí, a argumentuje, že holistický přístup k sociálním vědám je neslučitelný s vědeckou metodou, která vyžaduje analýzu a rozklad složitých jevů na jejich jednotlivé složky.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.