👤Ivan Wernisch
Život ❤️
Byl klíčovou osobností české literární scény druhé poloviny 20. a začátku 21. století ⯀ Jeho tvorba se vyznačovala originálním a experimentálním přístupem k jazyku a formě ⯀ Patřil mezi nejvýznamnější české básníky a prozaiky ⯀ Své texty prolínal ironií a sarkasmem, hluboce reflektoval lidskou existenci a společenské souvislosti ⯀ Jeho dílo se vyznačovalo prolínáním vysoké a nízké kultury a zpracovávalo témata osobní zkušenosti a absurdity života ⯀ Významně přispěl k obnovení poezie po normalizaci ⯀ Silně ovlivnil další generace básníků a zanechal trvalý otisk v české literatuře ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Zimohrádek ⯀ Frc ⯀ Hlava na stole
Současníci 👥
Ludvík Vaculík (Sedm es), Josef Škvorecký (Zbabělci), Milan Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí), Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky)
📖 Hlava na stole (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Jedná se o literaturu krásnou, konkrétně poezii, s výrazovou formou veršovanou.
Téma a motiv 💡
V básnické sbírce Hlava na stole se Wernisch zaměřuje na témata existenciální úzkosti, absurdity lidského bytí, pomíjivosti a smrti, s motivy osamění, melancholie, zmaru a deziluze, a to prostřednictvím námětu básníkova niterního monologu, reflektujícího jeho vnímání světa a sebe sama, plného obrazů rozkladu, tlení a groteskních scén.
Zařazení díla 🕑
Literární směr Ivana Wernische je obtížné jednoznačně zařadit, pohybuje se na pomezí surrealismu, existencialismu a absurdního divadla, s prvky nonsensu a grotesky, a jeho tvorba spadá do období poválečné české literatury, konkrétně do druhé poloviny 20. století a dále.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor v Hlavě na stole je spíše neurčitý a symbolický, odehrávající se v jakémsi bezčasí a neprostoru, v krajinách snu a podvědomí, s občasnými náznaky městského prostředí, evokujícími pocity odcizení a anonymity.
Kompozice 📝
Kompozice Hlavy na stole je cyklická, sbírka se skládá z volně řazených básní různé délky a formy, propojených tematicky a motivicky, a formálně je členěna do veršů a strof, s častým využíváním volného verše a enjambementu, které narušují tradiční rytmus a rým.
Charakteristika díla 📜
Jedná se o literaturu krásnou, konkrétně poezii, s výrazovou formou veršovanou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem v Hlavě na stole je lyrický subjekt, ztotožnitelný s autorem, s vyprávěcí formou v ich-formě, zprostředkující nám svůj subjektivní pohled na svět.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Hlavě na stole jsou spíše symbolické a alegorické než reálné, setkáváme se zde s postavou básníka samotného, coby zranitelného a osamělého jedince, konfrontovaného s absurditou existence, dále se objevují postavy anonymních městských obyvatel, reprezentujících odcizení a ztrátu identity, a také fantastické bytosti a personifikované předměty, odrážející básníkovu imaginaci a vnitřní svět.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk básní je spisovný, avšak s častými odchylkami směrem k hovorovosti a expresivitě, využívá bohatou škálu jazykových prostředků, jako jsou metafory, personifikace, epiteta, oxymoróny, paradoxy, apostrofy, a neologismy, které vytvářejí specifickou poetiku Wernischova osobitého stylu, a přímá řeč se zde vyskytuje spíše sporadicky, naopak autor hojně využívá archaismů a knižních výrazů, které kontrastují s hovorovými a slangovými prvky, a tím umocňují groteskní a absurdní vyznění básní.
Stručný obsah 🏷
Sbírka básní Hlava na stole představuje sérii melancholických, surrealistických a groteskních obrazů, které se prolínají s motivy smrti, pomíjivosti, absurdity existence a osamění, a to prostřednictvím lyrického subjektu, který se často nachází na hranici mezi realitou a snem, a jehož vnímání je poznamenáno deziluzí a skepsí vůči okolnímu světu.
Podrobný obsah díla 🗒
Lyrický subjekt se v básních sbírky Hlava na stole noří do světa plného bizarních a groteskních obrazů, kde se prolínají motivy smrti, absurdity, pomíjivosti, osamění a deziluze, a jeho vnímání reality je deformováno, jako by se pohyboval v surrealistickém snu, kde se setkává s personifikovanými předměty, mrtvými básníky, a s groteskními postavami, které ztělesňují lidské slabosti a úzkosti, přičemž básně často začínají realistickým popisem, který se postupně rozpadá a přechází do fantastických a absurdních obrazů, jako je například hlava na stole, která se stává symbolem odcizení a ztráty identity, nebo básník s hlavou v pytli, který představuje umělce odtrženého od reality a neschopného komunikace se světem, a v dalších básních se objevují motivy stáří a smrti, které jsou zobrazovány s ironií a sarkasmem, a lyrický subjekt se smiřuje s pomíjivostí života, ale zároveň se bouří proti absurdnímu osudu, a v některých básních se objevuje také motiv lásky, ale i ta je poznamenána melancholií a skepsí, a lyrický subjekt nedokáže nalézt skutečné štěstí a naplnění, a jeho milostné vztahy jsou plné zklamání a bolesti, a celkově sbírka Hlava na stole vyznívá pesimisticky a skepticky, ale zároveň v ní probleskuje i určitý druh černého humoru a ironie, a Wernisch mistrně využívá jazykové prostředky k vytvoření specifické poetiky, která čtenáře nutí k zamyšlení nad existencionálními otázkami a nad absurdní podstatou lidské existence, a jeho básně jsou plné metafor, symbolů a groteskních obrazů, které zanechávají v čtenáři silný dojem a nutí ho k interpretaci a k hledání vlastního významu v tomto surrealistickém světě.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.