Podzim v Pekingu – rozbor díla (Boris Vian)

👤Boris Vian


Život ❤️

Byl klíčovou postavou francouzské avantgardy po 2. světové válce ⯀ Jeho dílo je charakteristické surrealismem, černým humorem a sociální kritikou ⯀ Proslavil se romány jako „Pěna dní“ a „Rituál zvracení“ ⯀ Psal písně, které se staly součástí francouzského šansonu ⯀ Výrazně ovlivnil literaturu a kulturu experimentálním stylem ⯀ Jeho odkaz je dodnes silný a inspirativní ⯀ Byl spisovatelem, básníkem, skladatelem, zpěvákem a překladatelem ⯀

Více informací

 

Tvorba (příklady) ✒️

Pěna dní ⯀ Sršeň z července ⯀ Podzim v Pekingu

 

Současníci 👥

Raymond Queneau (Zelený papoušek), Jacques Prévert (Parapluie), Jean-Paul Sartre (Nevolnost)

 

📖 Podzim v Pekingu (rozbor)


Základní charakteristika 📌

Podzim v Pekingu je epika, konkrétně experimentální román s prvky absurdního dramatu, napsaný ve formě prózy s poetickými a lyrickými prvky.

 

Téma a motiv 💡

Tématem Podzimu v Pekingu je hledání smyslu existence v absurdním světě, kde se realita prolíná se snem a fantazií, hlavní myšlenkou je zobrazení absurdity lidské existence a marnosti snahy o nalezení řádu a smyslu v chaotickém světě, motivy zahrnují cestování, proměnu identity, lásku, smrt, absurditu, samotu a hledání smyslu života, námětem je putování skupiny postav imaginárním Pekingem, které se stává metaforou pro lidskou pouť životem.

 

Zařazení díla 🕑

Podzim v Pekingu se řadí k surrealismu a existencialismu a Boris Vian tvořil v období po druhé světové válce, které bylo ovlivněno existencialistickými a absurdistickými proudy.

 

Časoprostor 🕰️

Časoprostor v Podzimu v Pekingu je neurčitý a snový, děj se odehrává v imaginárním Pekingu, který se neustále proměňuje a nepodléhá běžným zákonitostem času a prostoru, přesný časový úsek není určen, spíše se jedná o existenci v jakémsi bezčasí.

 

Kompozice 📝

Kompozice Podzimu v Pekingu je nelineární a fragmentární, s častými časovými posuny, retrospektivami a vsuvkami, formálně je kniha rozdělena do kapitol, které se dále dělí na kratší, často nepojmenované úseky.

 

Charakteristika díla 📜

Podzim v Pekingu je epika, konkrétně experimentální román s prvky absurdního dramatu, napsaný ve formě prózy s poetickými a lyrickými prvky.

 

Vypravěč 🧙🏻‍♂️

Vypravěč v Podzimu v Pekingu je anonymní a vševědoucí, střídá se er-forma s ich-formou, vyprávění je subjektivní a plné autorových komentářů a úvah, čímž se stírá hranice mezi realitou a fikcí.

 

Hlavní postavy 🕵️‍♂️

Postavy v Podzimu v Pekingu jsou spíše symbolické a alegorické než realistické: Amadis Dudu je ústřední postavou, inženýrem pověřeným stavbou mostu, který nikdy nedokončí, představuje marnost lidského snažení; Anne je Amadisova milenka, ztělesňuje lásku a touhu po štěstí, ale i pomíjivost a ztrátu; Angel je tajemná postava, která se objevuje a mizí, symbolizuje osud a nevyzpytatelnost života; Le secrétaire perpétuel je byrokrat, který se snaží zavést řád do chaosu, ale jeho úsilí je marné, představuje absurditu systému a moci; Le Docteur Schutz je vědec, který se snaží pochopit svět pomocí logiky a rozumu, ale nakonec selhává, symbolizuje omezenost lidského poznání; Le Barman je pozorovatel a komentátor děje, představuje ironický a cynický pohled na svět; ostatní postavy, jako například různí dělníci, úředníci a hosté v baru, jsou spíše epizodní a slouží k dokreslení absurdní atmosféry.

 

Jazyk a styl ✍️

Román je napsán spisovným jazykem s prvky hovorovosti a surrealistickými prvky, využívá bohatou škálu jazykových prostředků, jako je přímá řeč, vnitřní monology, neologismy, slovní hříčky a nečekané asociace, přičemž autor mistrně pracuje s metaforami, personifikací, alegorií a dalšími tropy a figurami, které dodávají textu snový a poetický ráz, a vytváří tak atmosféru absurdity a fantastična.

 

Stručný obsah 🏷

V surrealistickém románu Podzim v Pekingu sledujeme osudy skupiny postav, jejichž cesty se proplétají v bizarním a snovém světě, kde se realita a fantazie mísí v groteskní a absurdní kaleidoskop událostí, zahrnujících stavbu mostu, který nikam nevede, a lov na cementového nosorožce, přičemž děj se odehrává v neurčitém prostředí, které připomíná spíše divadelní jeviště než skutečný svět.

 

Podrobný obsah díla 🗒

Angel, Rochelle, Amadis a další postavy se ocitají v podivném prostředí, které připomíná spíše divadelní scénu než reálný svět, a jejich činy i dialogy se vyznačují absurdní logikou a nečekanými zvraty, přičemž stavba mostu, který zjevně nikam nevede, se stává centrálním motivem románu, symbolizujícím marnost a bezcílnost lidského konání, a zároveň metaforou pro samotné psaní a uměleckou tvorbu, dále je příběh protkaný snovými sekvencemi a halucinacemi, které stírají hranice mezi realitou a fantazií, a postavy se často ocitají v situacích, které postrádají logiku a smysl, například lov na cementového nosorožce, jenž se stává groteskní parodií na tradiční lovecké příběhy, a zároveň odráží absurditu moderního světa, kde se skutečnost mísí s iluzí, zároveň se autor prostřednictvím bizarních a často komických situací dotýká hlubších existenciálních témat, jako je smysl života, hledání identity a povaha reality, a postavy, které se pohybují v tomto snovém světě, jsou často samy zmatené a nejisté svou vlastní existencí, přičemž jejich dialogy se hemží slovními hříčkami, neologismy a absurditami, které odrážejí chaos a nejistotu jejich vnitřního světa, a zároveň podtrhují surrealistickou atmosféru románu, román také obsahuje prvky parodie a satiry, například na tradiční dobrodružné romány či detektivky, a autor s humorem a ironií dekonstruuje konvence literárních žánrů, přičemž groteskní a absurdní situace, v nichž se postavy ocitají, slouží jako zrcadlo lidské existence, odhalující její komičnost a zároveň tragiku, a zpochybňující smysl a řád světa, dále je příběh protkán motivy sexuality, násilí a smrti, které jsou však prezentovány s nadsázkou a ironií, a zároveň slouží k prohloubení absurdní a snovové atmosféry románu, a také k zamyšlení nad lidskou přirozeností a jejími temnými stránkami, v neposlední řadě román klade otázky po povaze jazyka a jeho schopnosti popsat realitu, a autor si hraje s významy slov a s jejich kombinacemi, čímž vytváří originální a nečekané poetické obrazy, které zpochybňují konvenční způsoby vnímání světa, a zároveň ukazují na sílu imaginace a fantazie, které dokáží překročit hranice reality a vytvořit nové, alternativní světy.

 

⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩ 

Rozbory Studijni-svet.cz   Materiály Rozbor-dila.cz

Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.