👤Richard Weiner
Život ❤️
Byl klíčovým představitelem rakouské avantgardy první poloviny 20. století ⯀ Jeho dílo je charakteristické experimentálním stylem a jazykovou hrou ⯀ Prozkoumával v něm hranice literárního vyjádření ⯀ Jeho povídky a eseje se vymykají konvencím ⯀ Vytvořil ironický obraz tehdejší společnosti ⯀ Jeho dílo ovlivnilo další generace autorů ⯀ Je považován za jednoho z průkopníků moderní literatury ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Lítice ⯀ Hra doopravdy ⯀ Škleb
Současníci 👥
Franz Kafka (Zámek, Proces), Hugo von Hofmannsthal (Elegie), Robert Musil (Cesta k člověku), Arthur Schnitzler (Traumnovelle)
📖 Hra doopravdy (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Hra doopravdy od Richarda Weinera je epika, konkrétně román, s expresionistickým stylem vyjadřování.
Téma a motiv 💡
Hra doopravdy zkoumá téma absurdity existence a lidské osamělosti v moderním světě, s hlavní myšlenkou o nemožnosti skutečné komunikace a pochopení mezi lidmi, motivy hry, snu, reality, osamělosti, absurdity, ztráty identity, odcizení, hledání smyslu života, a námětem putování skupiny divadelníků, kteří se ztrácí v neznámém městě a rozpadají se pod tíhou vlastních iluzí a neschopnosti doopravdy žít.
Zařazení díla 🕑
Richard Weiner patří k vrcholným představitelům české meziválečné avantgardy, konkrétně k expresionismu.
Časoprostor 🕰️
Děj Hry doopravdy se odehrává v neurčitém, anonymním městě, pravděpodobně velkoměstě, v neurčitém čase, který by mohl být současností autora, ale má spíše nadčasový, univerzální charakter.
Kompozice 📝
Kompozice Hry doopravdy je roztříštěná, s prolínáním snu a reality, s nelineárním vyprávěním, které se skládá z útržků vzpomínek, dialogů, monologů a popisu děje, formálně je text členěn do kapitol a podkapitol, které se často střídají bez zjevné logiky a přispívají k celkovému pocitu chaosu a dezorientace.
Charakteristika díla 📜
Hra doopravdy od Richarda Weinera je epika, konkrétně román, s expresionistickým stylem vyjadřování.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěč je v Hře doopravdy nejistý, střídají se pasáže s er-formou, ich-formou a s vnitřními monology postav, takže není jasné, kdo vlastně vypráví, což umocňuje atmosféru zmatku a deziluze.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Hře doopravdy jsou anonymní, bezejmenné figury, definované spíše svými rolemi a stavy úzkosti, než individualitou, například Muž, Žena, Herec, Dívka, Stařena, které představují různé aspekty lidské existence, ztracené v labyrintu města a vlastních iluzí, neschopné komunikovat a nalézt smysl života, přičemž každá z nich prožívá vlastní drama osamělosti, odcizení a ztráty identity, čímž podtrhují celkovou bezútěšnost a absurditu zobrazovaného světa.
Jazyk a styl ✍️
Weinerův text se vyznačuje spisovnou češtinou s prvky expresionismu a existencialismu, využívaje vnitřní monology, přímou i nepřímou řeč, a bohatý rejstřík metafor, symbolů a alegorií k vykreslení Fischerova vnitřního světa, jeho úzkosti, paranoie a postupného rozkladu osobnosti, přičemž se prolíná groteskní humor s tragikou a snovými pasážemi, jež umocňují atmosféru absurdity a beznaděje.
Stručný obsah 🏷
Hra doopravdy vypráví příběh Josefa Fischera, úředníka pražské banky, který se ocitá v bludném kruhu absurdity a zmaru, když je nespravedlivě obviněn z krádeže a propuštěn z práce, načež se propadá do stále hlubšího zoufalství a izolace od společnosti, v níž se marně snaží očistit své jméno a nalézt smysl existence, prožívaje řadu bizarních a snových situací, jež stírají hranice mezi realitou a fantazií.
Podrobný obsah díla 🗒
Josef Fischer, úředník Živnostenské banky, je neprávem obviněn z krádeže dvou set korun, propuštěn z práce a vyloučen ze spořádaného světa měšťanské společnosti, načež se propadá do spirály zoufalství a marné snahy očistit své jméno, potýkaje se s nepochopením okolí, byrokratickými absurdnostmi a pocitem nespravedlnosti, který ho postupně izoluje od ostatních, a jeho realita se začíná prolínat s bizarními sny a halucinacemi, v nichž se setkává s podivnými postavami a ocitá se v groteskních situacích, odrážejících jeho vnitřní rozklad a ztrátu identity; během svého putování Prahou se setkává s prostitutkou Helenou, s níž prožívá krátký a iluzorní vztah, který mu však nepřináší útěchu, ale jen další deziluzi a prohloubení pocitu osamění, a v zoufalé snaze nalézt spravedlnost se obrací na různé instituce a osoby, včetně policie, novinářů a právníků, ale všude naráží na nezájem, lhostejnost a byrokratické překážky, které jeho situaci jen zhoršují, a Fischer se tak ocitá v labyrintu absurdity, kde se hranice mezi realitou a snem stírají, a jeho psychický stav se neustále zhoršuje; jeho sny a halucinace se stávají stále intenzivnějšími a grotesknějšími, odrážejícími jeho rostoucí paranoiu, úzkost a pocit beznaděje, a Fischer se postupně ztrácí v bludném kruhu svého vlastního vědomí, kde se realita a fikce prolínají a vytvářejí bizarní a děsivý svět, v němž se Fischer stává obětí vlastních myšlenek a představ; nakonec se Fischer v zoufalství a beznaději rozhodne pro radikální řešení a v symbolickém gestu vzpoury proti absurdnímu světu, který ho obklopuje, se vrhá pod vlak, čímž ukončuje svůj život a zároveň i hru doopravdy, která se pro něj stala nesnesitelnou; jeho smrt je tragickým vyústěním jeho marného boje o spravedlnost a důstojnost v nepřátelském a lhostejném světě, který ho odmítl a odsoudil k záhubě, a zároveň je i metaforou pro ztrátu identity a smyslu existence v moderní společnosti, kde se člověk stává pouhou figurkou v absurdní hře.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.