👤Josef Hora
Život ❤️
Byl klíčovým představitelem meziválečné české literatury ⯀ Jeho dílo se vyznačuje hlubokým humanismem ⯀ Věnoval se realistickému zobrazování sociálních problémů ⯀ Proslul propracovanou psychologickou analýzou postav ve svých povídkách a románech ⯀ Zobrazoval osudy prostých lidí a otázky morálky ⯀ Zabýval se lidskými vztahy v turbulentní době ⯀ Výrazně ovlivnil další generace českých autorů svým realistickým stylem a sociální angažovaností ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Struny ve větru ⯀ Tonoucí stíny ⯀ Máchovské variace
Současníci 👥
Karel Čapek (R.U.R., Válka s mloky), Jaroslav Seifert (Maminka, Na vlnách Tisy), František Halas (Torzo, Básně), Vladimír Holan (Noční hry, Šumava), Viktor Dyk (Zmoudření Dona Quioxovo, Krysař)
📖 Tonoucí stíny (rozbor)
Základní charakteristika 📌
Tonoucí stíny Josefa Hory jsou epikou, konkrétně psychologickým románem s prvky existencialismu, lyriky a symboliky, psaným prózou.
Téma a motiv 💡
Hlavním tématem Tonoucích stínů je hledání smyslu života a lidské existence v kontextu pomíjivosti, ztráty a nejistoty, s ústřední myšlenkou o křehkosti lidského bytí a nutnosti přijmout pomíjivost a smrt jako součást života, s motivy jako stín, voda, zrcadlo, nemoc, smrt, samota, láska, iluze a realita, přičemž námět vychází z autorových osobních zkušeností s tuberkulózou a jeho úvah o smyslu života a smrti.
Zařazení díla 🕑
Literární směr Tonoucích stínů lze zařadit k poetismu s prvky existencialismu a symbolismu, přičemž autor tvořil v období meziválečné avantgardy.
Časoprostor 🕰️
Časoprostor Tonoucích stínů není explicitně určen, odehrává se v neurčitém, snovém prostředí, pravděpodobně v sanatoriu či nemocničním prostředí a v blízkém okolí, s neurčitým plynutím času, prolínají se realita a sny, minulost a přítomnost.
Kompozice 📝
Kompozice Tonoucích stínů je spíše volná, s prolínáním snových a reálných pasáží, s využitím retrospektivy a vnitřních monologů, formálně je členěna do kapitol a podkapitol, které netvoří chronologický celek, ale spíše mozaiku obrazů a pocitů.
Charakteristika díla 📜
Tonoucí stíny Josefa Hory jsou epikou, konkrétně psychologickým románem s prvky existencialismu, lyriky a symboliky, psaným prózou.
Vypravěč 🧙🏻♂️
Vypravěčem je v Tonoucích stínech ich-forma, tedy vnitřní monolog hlavního hrdiny, který sdílí své myšlenky, pocity a vjemy, čímž se stírá hranice mezi realitou a snovým světem.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Postavy v Tonoucích stínech nejsou tradičně charakterizovány, spíše symbolizují určité stavy a pocity: hlavní hrdina, bezejmenný muž trpící tuberkulózou, je ztělesněním existenciální úzkosti a hledání smyslu života; Marie, jeho milovaná, představuje ztracenou lásku a ideál krásy, zároveň symbol pomíjivosti; lékař, který se snaží hrdinu vyléčit, může symbolizovat rozum a snahu o pochopení světa; ostatní pacienti v sanatoriu reprezentují různé podoby lidského utrpení a smrtelnosti; stíny, které se objevují v hrdinových snech a vizích, ztělesňují strach, nejistotu a pomíjivost existence.
Jazyk a styl ✍️
Jazyk sbírky je spisovný, s prvky poetismu a symbolismu, využívající metafory, personifikace, apostrofy, volný verš i tradiční básnické formy, čímž vytváří snovou a melancholickou atmosféru, plnou obraznosti a hudebnosti, přičemž se autor nevyhýbá ani přímé řeči v některých básních pro zdůraznění niterního dialogu a prohloubení emocionálního prožitku.
Stručný obsah 🏷
Sbírka básní Tonoucí stíny od Josefa Hory zachycuje autorovy pocity úzkosti, melancholie a deziluze z moderního světa, prolínající se s touhou po kráse, duchovním probuzení a naději v lásku a víru.
Podrobný obsah díla 🗒
V úvodní básni „Tonoucí stíny“ Hora evokuje atmosféru úzkosti a zmaru, kdy se stíny minulosti i přítomnosti slévají v temný proud, a lyrický subjekt se noří do hlubin svého nitra, kde se smiřuje s pomíjivostí a hledá útěchu v kráse přírody; dále v básni „Zpěv o člověku“ se autor zamýšlí nad existencí člověka v moderním světě, zmítaném pochybnostmi a ztrátou duchovních hodnot, a hledá smysl života v lásce, soucitu a spojení s přírodou, zatímco v cyklu „Město“ vykresluje obraz anonymního velkoměsta, plného osamění, lhostejnosti a odcizení, kde se lidské duše ztrácejí v labyrintu ulic a domů, a kontrastuje s tím s idylickým obrazem venkova, který představuje útočiště klidu a harmonie; v básni „Přátelství“ oslavuje autor sílu přátelství, která dokáže překonat samotu a bolest a přinést útěchu a porozumění, a zároveň se dotýká tématu smrti a pomíjivosti, kdy vzpomínky na zemřelé přátele se stávají zdrojem smutku i inspirace, a v dalších básních sbírky, jako například „Strom v bouři“ nebo „Modlitba za déšť“, využívá autor motivy přírody k vyjádření lidských emocí a prožitků, kdy strom v bouři symbolizuje sílu a odolnost člověka tváří v tvář nepřízni osudu a modlitba za déšť vyjadřuje touhu po očistě a obrodě; sbírku prostupuje motiv hledání smyslu života a víry v naději, která se projevuje v touze po kráse, lásce a duchovním probuzení, a ačkoliv je sbírka prostoupena melancholií a úzkostí, zároveň v ní zaznívá i optimismus a víra v sílu lidského ducha, která dokáže překonat i ty nejtěžší zkoušky a nalézt smysl v existenci, ať už v lásce, přátelství, kráse přírody či duchovním spojení s vyšší mocí.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.