👤Arthur Schopenhauer
Život ❤️
Byl průkopníkem pesimistické filozofie ⯀ Jeho dílo ovlivnilo existencialismus a další filozofické směry ⯀ Zaměřoval se na vůli jako základní princip existence ⯀ Analyzoval estetiku a její úlohu v lidském životě ⯀ Rozvinul etiku založenou na soucitu ⯀ Kriticky analyzoval Kantovu filozofii ⯀ Jeho myšlenky o umění jako úniku před utrpením jsou dodnes relevantní ⯀
Tvorba (příklady) ✒️
Svět jako vůle a představa ⯀ O základu morálky ⯀ Parerga a Paralipomena
Současníci 👥
Johann Gottlieb Fichte (Základy vědy práva), Friedrich Schelling (Systém transcendentalného idealismu), Georg Wilhelm Friedrich Hegel (Fenomenologie ducha), Immanuel Kant (Kritika čistého rozumu)
📖 O základu morálky (rozbor)
Základní charakteristika 📌
O základu morálky je filozofické dílo, konkrétněji esej, napsaný formou akademického pojednání s argumentací a odkazy na další filozofy.
Téma a motiv 💡
Schopenhauer v O základu morálky zkoumá podstatu morálky a ptá se, co je skutečným základem morálního jednání, přičemž odmítá tradiční metafyzické a egoistické zdůvodnění morálky a argumentuje, že skutečným základem morálky je soucit, tedy schopnost vcítit se do utrpení druhých a jednat na základě tohoto vcítění, což demonstruje na příkladech z každodenního života a z literatury, přičemž námět eseje tvoří kritika Kantovy etiky a hledání skutečného základu morálky mimo rozum a egoismus, a motivy zahrnují utrpení, soucit, egoismus, altruismus, svobodu vůle a metafyziku.
Zařazení díla 🕑
Filozofický směr díla O základu morálky je voluntarismus, pesimismus a idealismus, a období autora je 19. století, konkrétněji vrcholné období německého idealismu.
Časoprostor 🕰️
Esej O základu morálky se odehrává v abstraktní rovině filozofické argumentace a neodkazuje na žádný konkrétní čas ani prostor, přičemž se zaměřuje na univerzální otázky morálky.
Kompozice 📝
Kompozice eseje O základu morálky je systematická a argumentativní, autor postupuje od kritiky existujících etických teorií k prezentaci své vlastní teorie soucitu, esej je členěna do čtyřech základních částí, z nichž první se zabývá kritikou Kantovy etiky, druhá zkoumá pojem soucitu, třetí analyzuje metafyziku morálky a čtvrtá shrnuje Schopenhauerovy závěry.
Charakteristika díla 📜
O základu morálky je filozofické dílo, konkrétněji esej, napsaný formou akademického pojednání s argumentací a odkazy na další filozofy.
Vypravěč 🧙🏻♂️
V eseji O základu morálky se setkáváme s vypravěčem, kterým je sám autor Arthur Schopenhauer, prezentující své filozofické názory erudovaným, akademickým stylem, přičemž používá ich-formu pro zdůraznění osobního postoje k dané problematice a oslovuje čtenáře přímo.
Hlavní postavy 🕵️♂️
Esej O základu morálky neobsahuje v tradičním slova smyslu postavy, avšak autor se ve svém textu odkazuje na různé filozofy, zejména Immanuela Kanta, jehož etické teorie kritizuje, a dále na filozofy jako David Hume a Platón, s nimiž polemizuje a využívá jejich myšlenky pro rozvoj své vlastní argumentace, dále zmiňuje literární postavy a historické osobnosti jako příklady morálního a nemorálního jednání, aniž by je však rozvíjel jako literární postavy s vlastní charakteristikou.
Jazyk a styl ✍️
Schopenhauerův jazyk je spisovný, s využitím argumentačního stylu, s jasnou logickou strukturou a precizní terminologií, přičemž využívá přímou řeč k citaci jiných filozofů, a také rétorické otázky a metafory pro zdůraznění svých argumentů a ilustraci svých myšlenek, a občas se objevují i archaismy, které dodávají textu historický kontext a zdůrazňují jeho filozofickou hloubku.
Stručný obsah 🏷
Schopenhauer ve svém eseji O základu morálky zkoumá podstatu mravního jednání a argumentuje proti Kantovu pojetí morálky založenému na rozumu a imperativu, a místo toho navrhuje soucit jako skutečný základ morálky, přičemž analyzuje různé filozofické přístupy k etice a kritizuje egoismus jako motivaci pro morální jednání.
Podrobný obsah díla 🗒
Schopenhauer ve svém eseji O základu morálky nejprve kritizuje dosavadní pokusy o nalezení skutečného základu morálky, a to zejména etické systémy založené na egoismu a na Kantově pojmu povinnosti, přičemž argumentuje, že skutečně morální jednání musí vycházet z něčeho jiného než z osobního prospěchu či z racionálního uvažování o univerzálních pravidlech, a následně Schopenhauer zavádí pojem soucitu jako základní motivaci pro morální jednání, argumentujíc, že soucit je vrozená lidská schopnost vcítit se do utrpení druhých a cítit s nimi, a že právě tento soucit nás vede k tomu, abychom jednali morálně a pomáhali druhým, a dále rozvíjí myšlenku, že soucit je projevem metafyzické jednoty všech bytostí, a že skrze soucit překračujeme hranice individuálního ega a poznáváme základní propojenost všeho živého, což nás vede k odmítnutí egoismu a k přijetí univerzálního principu morálky, který spočívá v minimalizaci utrpení a v maximalizaci blaha všech bytostí, a zároveň Schopenhauer analyzuje různé projevy soucitu, od jednoduché pomoci v nouzi až po sebeobětování, a ukazuje, jak soucit prostupuje všemi aspekty lidského života, od mezilidských vztahů až po vztah k zvířatům, a kritizuje morální systémy založené na abstraktních principech a povinnostech, argumentujíc, že skutečná morálka musí vycházet z bezprostředního prožívání a z emocionálního porozumění utrpení druhých, a dále rozvíjí koncept negativní etiky, která se zaměřuje na vyhýbání se zlu a na minimalizaci utrpení, spíše než na aktivní konání dobra, a zdůrazňuje důležitost askeze a sebezapření jako prostředků k osvobození se od egoistických tužeb a k dosažení morální dokonalosti, a nakonec Schopenhauer konstatuje, že soucit, jako základ morálky, není pouhou teorií, ale empiricky ověřitelnou skutečností, kterou lze pozorovat v každodenním životě, a že právě soucit je tím, co nás odlišuje od zvířat a co nám umožňuje dosáhnout nejvyššího stupně mravního vývoje.
⇩ Tento rozbor díla slouží pouze pro inspiraci, k maturitě používejte pouze ověřené zdroje jako stránky níže ⇩
Rozbory Studijni-svet.cz Materiály Rozbor-dila.cz
Dalšími kvalitními weby jsou například Milujemecestinu.cz či Zapnimozek.cz.