👤 Luigi Pirandello
Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a nositel Nobelovy ceny za literaturu.
- Období či směr: Patří k modernímu evropskému dramatu první poloviny 20. století.
- Témata a styl: Jeho tvorba zkoumá identitu, masku, relativitu pravdy, divadlo v divadle a rozpad jistot.
- Význam: Je významný jako reformátor moderního dramatu a průkopník metateatru.
- Hlavní díla (tvorba): Známé jsou hry Šest postav hledá autora a Jindřich IV.
➥ Více informací o autorovi Luigi Pirandello na Rozbor-dila.cz
📚 Literárně-historický kontext
Italský dramatik a prozaik 20. století, významný představitel moderního dramatu a relativizace identity.
👥 Související spisovatelé: Italo Svevo, Samuel Beckett, Eug?ne Ionesco, Carlo Goldoni, Dario Fo
📖 Každý má svou pravdu
📌 Literární druh, žánr a zařazení:
Dramatické dílo v žánru psychologické hry s výrazovou formou dialogu a monologu.
🧭 Literární směr:
Luigi Pirandello je představitelem modernistického literárního směru, který se rozvíjel v první polovině dvacátého století a jehož tvorba odráží složitost a rozpad tradičních jistot tohoto období.
💭 Téma:
Téma díla spočívá v neuchopitelnosti absolutní pravdy a relativnosti lidského vnímání reality, kde každý jedinec si buduje svůj vlastní subjektivní svět na základě osobních zkušeností, emocí a interpretací, což vede k neustálým konfliktům a nedorozuměním mezi lidmi, jelikož hlavní myšlenkou je zpochybnění možnosti objektivního poznání a poukázání na iluzornost sjednocujícího pohledu na svět, přičemž motivy zahrnují rozpad rodiny, krizi identity, nespolehlivost paměti, moc mediální manipulace a tíhu společenských norem a očekávání, a námětem je vyšetřování údajného zločinu, jehož okolnosti jsou prezentovány z diametrálně odlišných perspektiv různých svědků, kteří si každý vytvořili svou vlastní verzi událostí, jež považují za jedinou správnou.
🕰️ Časoprostor:
Časoprostor se odehrává v jednom domě, konkrétně v sídle rodiny Frola a Ponza, a jeho blízkém okolí, přičemž děj se koncentruje do současnosti doby vzniku hry, která byla ve své době moderní a dynamická, bez jasně definovaných časových omezení, což podporuje pocit univerzálnosti a nadčasovosti konfliktů.
🧩 Kompozice:
Kompozice je charakteristická svou nechronologickou strukturou a častým střídáním perspektiv, kdy se děj vyvíjí prostřednictvím výpovědí jednotlivých postav, které si navzájem protiřečí a doplňují, čímž vytvářejí mozaiku neúplných a často protichůdných informací, což vede k postupnému odhalování komplexnosti situace a k narůstajícímu napětí, a formální členění je typické pro drama, s rozdělením do jednotlivých scén a aktů, které slouží k postupnému budování psychologické napětí a k odkrývání rozporů mezi postavami.
🗣️ Vypravěč:
Vypravěčem je zde vícehlas, kde jednotlivé postavy samy vyprávějí své verze příběhu, a vyprávěcí forma je tedy subjektivní a perspektivní, což znamená, že divák či čtenář je konfrontován s mnoha individuálními pohledy na stejné události, přičemž žádný z nich není označen jako ten jediný správný, a tím se podtrhuje ústřední téma relativnosti pravdy a neschopnosti dosáhnout univerzálního porozumění.
🧍 Postavy:
Postavy v tomto dramatu zahrnují: Paní Frola, která představuje starší ženu, jejíž mateřská láska a zoufalství ji nutí vidět svou dceru v nebezpečí, ačkoliv její vnímání může být ovlivněno stářím a traumatem, což ji vede k lpění na své vlastní interpretaci reality a k přesvědčení, že její dcera je obětí nekalých praktik svého manžela, Pan Ponzo, který je mladší muž, pevně přesvědčený o správnosti svých činů a o nutnosti kontrolovat svou ženu, přičemž jeho jednání je založeno na jeho interpretaci její údajné nestability a jeho vlastní žárlivosti, která ho pohání k tomu, aby ji držel izolovanou a pod dohledem, a jeho pohled je prezentován jako racionální, ačkoliv je silně subjektivní a poznamenaný jeho touhou po moci a kontrole, a Paní Ponzo (nebo vnučka), která je ústřední postavou sporu, ale je zobrazená pouze prostřednictvím výpovědí ostatních, což zvyšuje její tajemnost a neuchopitelnost, a její pravá identita a stav mysli jsou předmětem neustálých spekulací a protichůdných informací, a ona sama představuje ztělesnění nejednoznačnosti a složitosti lidské psychiky, a soudní úředník, který se snaží objektivně zjistit pravdu, ale je postupně zmaten a dezorientován protichůdnými tvrzeními a neschopností dospět k jednoznačnému závěru, což ilustruje obtížnost prosazení racionálního řádu ve světě plném subjektivních pravd, a další postavy, které představují různé aspekty společnosti a jejího vnímání situace, a které často slouží k doplnění mozaiky pohledů a k dalšímu zkomplikování snahy o nalezení „pravdy“.
📄 Obsah:
Drama „Každý má svou pravdu“ od Luigiho Pirandella se soustředí na zmatek a rozklad rodiny Tangiových způsobený nejasnou identitou a tragickou událostí, která vyvolává spekulace a různé interpretace okolí, jež se snaží dosáhnout zdánlivého „pravdivého“ řešení konfliktu, aniž by si uvědomovalo jeho subjektivní a neuchopitelnou povahu.
✍️ Jazyk:
Text je psán převážně spisovným jazykem s prvky hovorové řeči v dialozích postav, kde autor mistrně využívá přímou řeč k odhalování psychologických stavů a vzájemných vztahů, přičemž hojně pracuje s ironií, paradoxem a metaforou, zejména v momentech, kdy postavy popisují své vnitřní prožitky a vnímání reality, a také s hyperbolou při zdůrazňování emocí a nesouladu mezi vnějším světem a vnitřním prožíváním.
📚 Děj:
V dramatickém příběhu „Každý má svou pravdu“ Luigiho Pirandella se rozvíjí složitá a tragická situace v městečku Agliano, kde se místní obyvatelé snaží odhalit pravdu o tajemném zmizení a údajné vraždě paní Sirelli, jejíž manžel, pan Sirelli, si přivede novou manželku, která je zároveň dcerou paní Sirelli z prvního manželství, což vyvolá prudký skandál a rozhořčení ve společnosti, protože se zdá, že se pan Sirelli oženil s vlastní nevlastní dcerou, ačkoli on sám tvrdí, že tato nová manželka je ve skutečnosti jeho první paní Sirelli, která se po tragické události vrátila, ovšem za předpokladu, že otec její dcery, tedy jeho předchozí já, zemřel, a přichází s ní i její údajná matka, která je v této složité rošádě paní Frola, jejíž vyprávění o vztahu s panem Sirelli a její dcerou se rozchází s tvrzeními pana Sirelliho a navíc se do celého problému zaplete i paní Ponza, která je v současnosti provdána za inspektora Ponzu, a která tvrdí, že je ona tou „skutečnou“ paní Sirelli, a její matka, paní Laudisi, se snaží celou situaci zklidnit a poukazovat na relativitu pravdy, ovšem její snahy jsou marné, neboť všichni zúčastnění jsou natolik ponořeni do svých vlastních interpretací a emocí, že odmítají uznat možnost, že by realita mohla být odlišná od jejich vlastního vnímání, a tak se celé vyšetřování a snahy o „objektivní“ zjištění faktů stávají absurdním divadlem, kde se jednotlivci snaží dokázat svou vlastní verzi událostí, přičemž opomíjejí skutečné utrpení a zmatek, které tato situace způsobuje, a inscenace se postupně stupňuje, když se do konfliktu zapojuje stále více postav s vlastními domněnkami a předsudky, až do závěrečného momentu, kdy se „pravda“ stane naprosto neuchopitelnou a ukáže se, že každý si ji definuje po svém, což vede k ještě většímu rozkladu a ztrátě identity u všech zúčastněných, a cela situace je zveličena do absurdní roviny, kdy se postavy předvádějí před komunitou, která je odsuzuje a snaží se dosáhnout rozřešení, které je však z principu nemožné, protože chybí základní kámen jednotné a objektivní reality, a Pirandello tak mistrně zobrazuje existenciální nejistotu a problém komunikace mezi lidmi, kde subjektivní vnímání skutečnosti dominuje nad jakýmkoli pokusem o univerzální pravdu.
🔗 Doporučené zdroje s rozbory:
