📖 Úvod
Fantasy, v českém kontextu často označovaná jako fantazie či fantasy literatura, je literární žánr, jehož původní název je Fantasy. Jeho moderní podoba se vyvinula především ve 20. století, s výrazným rozkvětem v jeho druhé polovině a pokračuje do 21. století. Primárními zeměmi, kde se tento žánr rozvíjel a získal masovou popularitu, jsou anglicky mluvící země, především Velká Británie a Spojené státy americké. Nicméně, díky globálnímu dosahu a překladům se fantasy rozvíjí a je tvořena autory po celém světě, včetně České republiky, kde má silnou čtenářskou základnu a řadu významných tvůrců.
🌍 Kontext vzniku
Historické a společenské kořeny moderní fantasy sahají hluboko do mytologie, folklóru, pohádek a středověkých romancí, jako jsou artušovské legendy. Formálně navazuje na romantismus s jeho důrazem na emoce, přírodu a nadpřirozeno, a na gotický román s prvky tajemna a hrůzy. K zakladatelům moderní fantasy, jak ji známe dnes, patří klíčové postavy J.R.R. Tolkien s díly „Hobit“ (1937) a „Pán prstenů“ (1954-1955) a C.S. Lewis se „Letopisy Narnie“ (1950-1956). Tito autoři položili základy pro propracovaný žánr „High Fantasy“. Jejich předchůdci a inspirátoři zahrnují George MacDonalda, Williama Morrise a Lorda Dunsanyho. Filozofické pozadí fantasy často reflektuje archetypální boj dobra a zla, otázky morálky, etiky, svobodné vůle versus osudu, a zkoumá lidskou povahu pod tlakem mimořádných okolností. Vznik moderní fantasy lze interpretovat jako reakci na rychlou industrializaci, sekularizaci, vědecký pokrok 19. a 20. století, které vedly k „odkouzlení“ světa a úbytku pocitu tajemna a transcendentna. Společenské změny, jako byly obě světové války (Tolkienovy zkušenosti z první světové války silně ovlivnily jeho tvorbu a jeho vize zla), Studená válka s jejím bipolárním vnímáním světa, a touha po úniku z šedivé reality, přispěly k hledání alternativních, magických světů. Politická situace v průběhu 20. století, s hrozbou totalitarismu a válečných konfliktů, se promítala do témat boje proti temné moci a nutnosti obětování pro záchranu civilizace. Fantasy se vymezuje především proti realismu, naturalismu a striktnímu racionalismu, které dominovaly literatuře předchozích období, a snaží se znovu vnést do vyprávění prvky magie, mýtu a zázraku. Současně navazuje na bohatou tradici ústní slovesnosti, eposů a ság.
✨ Známé znaky
Hlavními znaky fantasy je přítomnost magie a nadpřirozených jevů, existence fiktivních, často propracovaných světů (tzv. sekundární světy) s vlastní historií, geografií, kulturami, rasami a jazyky. Typická je bohatá imaginace a kreativita v tvorbě těchto světů. Poetika fantasy se často soustředí na hrdinskou cestu (monomýtus), která vede k proměně postavy. Typickými tématy a motivy jsou boj dobra proti zlu, hledání (quest) nějakého předmětu či pravdy, osud, proroctví, přátelství, zrada, oběť, vliv moci a její zneužití, dospívání, ekologická témata a střet civilizací. Obraz typického hrdiny je rozmanitý; často jde o outsidera, obyčejného jedince, který je vržen do mimořádných událostí a musí překonat vlastní limity, aby se stal hrdinou. Může to být ale i zkušený válečník, mág, zloděj nebo člen rozmanité skupiny postav. Důraz je kladen na morální dilemata a vnitřní vývoj postavy. Obvyklým prostředím jsou starobylé lesy, majestátní hory, rozlehlé plání, ruiny starých říší, magická města, podzemní labyrinty či jiné fantastické krajiny, které často evokují středověké či renesanční kulisy. Konflikty jsou často epického rozsahu, zahrnující osud celých říší, střet kosmických sil dobra a zla, ale i intimní vnitřní boje hrdinů s vlastními démony a pochybnostmi. Jazyk a styl se liší dle podžánru; v epické fantasy bývá často archaický, vznešený a popisný, s důrazem na detailní vykreslení světa. V moderních podžánrech jako grimdark fantasy může být naopak drsný, přímý a cynický. Kompozice je často komplexní, s mnoha dějovými liniemi a postavami, často uspořádána do ság, trilogií či volných sérií. Vyprávěcí postupy zahrnují primárně třetí osobu (vševědoucí nebo omezenou perspektivu), ale objevují se i texty v první osobě. Velký důraz je kladen na tzv. world-building – budování světa. Nejčastější literární žánry a podžánry zahrnují: High Fantasy (epická fantasy, se záchranou světa a propracovanými světy, např. Tolkien), Low Fantasy (magie je vzácná nebo skrytá, např. G.R.R. Martin), Urban Fantasy (magie ve městském prostředí, např. Jim Butcher), Dark Fantasy/Grimdark (temné, morálně nejednoznačné příběhy, např. Joe Abercrombie), Sword and Sorcery (hrdinové bojující mečem a magií, např. Robert E. Howard – Conan), Mythic Fantasy (přímé využití mýtů a legend, např. Neil Gaiman), Young Adult Fantasy (pro mladší čtenáře) a Historická Fantasy (zasazená do historických reálií s fantasy prvky).
👥 Zastupci
Fantasy je literární žánr charakterizovaný přítomností magie a nadpřirozených jevů, fiktivních světů, často inspirovaných mytologií a folklórem, a stvořeními, která se nevyskytují v reálném světě. Mezi nejvýznamnější světové autory fantasy patří J.R.R. Tolkien, jehož romány “Hobit aneb cesta tam a zase zpátky“ a “Pán prstenů“ definovaly moderní žánr high fantasy, jelikož vytvořil propracovaný fiktivní svět Středozemě s vlastní mytologií, jazyky a rasami, který dodnes slouží jako archetyp. Ursula K. Le Guin s cyklem “Zeměmoří“, zejména s knihou “Čaroděj ze Zeměmoří“, ilustruje žánr svým zkoumáním dospívání, moci a morálky v jedinečném, hlubokém světě, který se vyhýbá tradičním klišé a klade důraz na psychologickou hloubku. George R.R. Martin a jeho sága “Píseň ledu a ohně“, zahrnující díla jako “Hra o trůny“ a “Střet králů“, představuje temnější, realističtější a politicky komplexní pojetí fantasy, kde jsou postavy morálně nejednoznačné a důsledky činů brutální. Andrzej Sapkowski se svou sérií “Zaklínač“, obsahující romány jako “Poslední přání“ a “Meč osudu“, proslavil čerpáním ze slovanské mytologie a folklóru, přinášející antihrdinu Geralta, který kriticky reflektuje lidskou povahu a společenské problémy. Terry Pratchett s cyklem “Úžasná Zeměplocha“, například knihy “Stráže! Stráže!“, mistrovsky používá fantasy prostředí k satirickému a humornému komentování reálného světa, byrokracie a lidských slabostí. Z českých autorů je významný Miroslav Žamboch s jeho drsnou akční fantasy, například série “Koniáš“ s díly jako “Na ostří čepelí“, která představuje charismatického, ale brutálního antihrdinu a propracované bojové scény v temném světě bez iluzí. Jiří Kulhánek s románem “Noční klub“ je průkopníkem české urban fantasy, kombinující moderní prostředí s upírskými a nadpřirozenými prvky v rychlém akčním tempu a drsným humorem. Jan Karafiát s klasickými “Broučky“ sice cílí na dětského čtenáře, ale vytváří kompletní, imaginativní svět s vlastními pravidly a silným morálním poselstvím, které je základem každé dobré fantasy.
📈 Vývoj
Vývoj fantasy jako literárního směru má kořeny v dávných mýtech, legendách, eposech a pohádkách, jako jsou “Epos o Gilgamešovi“, artušovské legendy či pohádky bratří Grimmů a Hanse Christiana Andersena, které pokládaly základy pro imaginativní vyprávění s nadpřirozenými prvky. Moderní fantasy se začala formovat v 19. století s autory jako George MacDonald (“Fantastická princezna“) a William Morris (“The Well at the World’s End“), kteří vytvářeli fiktivní světy odlišné od našeho. Raná fáze 20. století přinesla autory jako Lord Dunsany nebo Robert E. Howard s jeho “Conanem“ a žánrem sword and sorcery, který se zaměřoval na dobrodružné hrdiny v barbarských světech. Období vrcholu a zlatý věk moderní fantasy je jednoznačně spojeno s polovinou 20. století, zejména s dílem J.R.R. Tolkiena a jeho “Pánem prstenů“, který v podstatě definoval subžánr high fantasy s komplexní mytologií, detailním budováním světa a epickým konfliktem dobra a zla. Současně C.S. Lewis s “Letopisy Narnie“ popularizoval portálovou fantasy pro mladší čtenáře. Následovala 60. a 70. léta, kdy autoři jako Ursula K. Le Guin, Roger Zelazny nebo Anne McCaffrey obohatili žánr o hlubší filozofické otázky, ekologické prvky a komplexní charaktery. Od 80. let 20. století došlo k obrovské diverzifikaci. Místo ústupu se fantasy neustále proměňuje a expanduje. Vznikly různé žánrové varianty: “dark fantasy“ (např. Glen Cook, George R.R. Martin) s temnějšími tóny a morálně nejednoznačnými postavami; “urban fantasy“ (např. Charles de Lint, Neil Gaiman, Jim Butcher) zasazená do moderních městských prostředí, kde se magie a nadpřirozené bytosti prolínají s každodenním životem; “humorná fantasy“ (Terry Pratchett) využívající parodii a satiru; “historická fantasy“ (Guy Gavriel Kay) propojující reálné historické události s fantazijními prvky; “grimdark“ (Joe Abercrombie) s obzvláště drsným a cynickým pohledem na svět. Národní a regionální varianty jsou také výrazné: britská fantasy často klade důraz na mytologii a pohádkové motivy, americká na rozsáhlé epické ságy nebo urban fantasy, zatímco východoevropská fantasy (např. polský “Zaklínač“ Andrzeje Sapkowského) často čerpá ze slovanského folklóru a přináší sociální komentáře a temnější tóny. Česká fantastika se často pohybuje na pomezí sci-fi a fantasy, s tendencí k drsnějším a akčnějším subžánrům. Dnes fantasy není v ústupu, nýbrž prožívá renesanci a nepřetržitě se vyvíjí, reaguje na společenské změny a experimentuje s novými formami a tématy.
💫 Vliv
Vliv fantasy na pozdější literaturu a umění je obrovský a neustále roste. Žánr inspiroval a přímo ovlivnil celou řadu literárních směrů, subžánrů a autorů, kteří z něj čerpají koncepty propracovaného světa, složitých magických systémů, archetypálních hrdinů a epických konfliktů. Sci-fi často využívá podobné principy budování světa, zatímco horor přebírá motivy nadpřirozena a monstrózních bytostí. Mnoho autorů v mainstreamové literatuře se dnes nebojí experimentovat s fantastickými prvky, čímž stírají hranice mezi žánry. V době svého vzniku byla fantasy, a obecně fantastická literatura, často vnímána jako „dětská“ nebo „escapistická“ zábava, podřadná vůči realistické literatuře. Literární kritici ji nezřídka přehlíželi, posměšně označovali za únik od reality a nedopřávali jí seriózní analýzu. Přesto si získala obrovskou popularitu mezi čtenáři, kteří na ni nedali dopustit, ačkoliv se v některých konzervativních kruzích setkávala s nepochopením. Dnes je vnímání fantasy radikálně odlišné. Žánr je široce uznáván pro svou schopnost zkoumat komplexní sociální, politické a filozofické otázky skrze alegorii a metaforu, pro svou bohatou imaginaci a inovativní vyprávění. Je předmětem akademického studia a jeho komerční úspěch je ohromující. Dochází k neuvěřitelnému množství adaptací do jiných uměleckých forem: filmové série jako “Pán prstenů“, “Harry Potter“, “Letopisy Narnie“ nebo televizní fenomény jako “Hra o trůny“ a “Zaklínač“ přitáhly miliardy diváků a staly se kulturními milníky. Videohry (např. “The Elder Scrolls“, “Dragon Age“, “Zaklínač 3: Divoký hon“) rozšiřují světy fantasy do interaktivní podoby, divadelní adaptace přenášejí magii na jeviště a nespočet komiksů, deskových her (např. “Dungeons & Dragons“) a figurkových her inspiruje další generace tvůrců a fanoušků. Fantasy se tak stala nejen klíčovým literárním žánrem, ale i dominantní silou v globální popkultuře, která neustále inspiruje a oslovuje nové publikum napříč všemi věkovými kategoriemi a kulturami.